alef
komentáře u částí děl
Procházka spícím městem může zachránit život, a taky připomenout pocit bezpečí domova.
O pošramocených rodinných vazbách ... o bolesti, podivných pocitech, zvrácených citech, a vyrovnávání se s nimi...
"Byl to ten nejzvláštnější pocit, jaký poznala a pořádně ji vyděsil."
Příběh o zvláštních pocitech, které může mít kdokoliv, věk tu rozhodně nehraje hlavní roli.
O slovo se tu hlásí především empatie ... "po tváři jejího syna přelétl výraz, který jí měl naznačit."
Rodinné vztahy někdy můžou nahánět strach ... "Hele Olive, co kdybychom tě odsud na chvíli odvezli?"
Příběh o absenci štěstí ... a spoustě nedorozumění.
Taky o hromadě vzpomínek a tísni, co vyvolávají.
Pak taky o tom, kdo je mizernější rodič a poměrně optimistickém závěru dne...
"Bylo to jako noční můra, ale zároveň i cítila, jako kdyby někdo otevřel plechovku, do které byla celou dobu nacpaná."
Příběh o minulosti a zpytování svědomí, o přítomnosti a slušném chování a o budoucností a hledání spřízněné duše.
"... vzpomínal, jako by kolem něj projel kaleidoskop barev..."
O tom být přátelštější k lidem kolem sebe, zvlášť, když se vám ten svět kolem, čím jste starší, čím dál víc zužuje ...
"Olive připadalo jako by ji někdo přiklopil poklopem, tím, jaký se pokládá na koláč na letním piknikovém stole, aby na něj nelétaly mouchy."
"A 0live se zamyslela nad tím, jak mohou lidé milovat ty, které sotva znají."
Příběh o lásce a laskavosti.
"Povězte mi, jaký máte život? ... Povězte mi o něm ... ráda bych to slyšela."
"No, je to prostě život, Olive."
"Paní Kitteridgeová před lety na matice říkala - nikdy na to nezapomenu - jednoho dne se prostě zarazila uprostřed řešení nějakého příkladu na tabuli a řekla: Vy všichni víte kdo jste. Když se na sebe podíváte a budete si naslouchat, víte přesně, kdo jste. A nezapomeňte na to."
Příběh o tom, když na to, kým jste, skutečně nezapomenete.
"Slunce kleslo na jabloně / a tu tmavě červenou si udrželo zdánlivě navěky."
Byl to nádherný podzim.
Příběh o neviditelnosti a osamělosti nejen stáří, a pak hlavně tom, jak moc může být svazující nebo naopak osvobozující!
"Říkám, že jsem jí nemohla vystát a ona to poznala. ... Poznala to, protože tohle lidí vždycky poznají."
Příběh o předsudcích... a mlčení, které může mít dalekosáhlé následky.
Tenhle příběh není o Olive, ale samozřejmě, že se tahle nekompromisní dáma s pronikavým pohledem v příběhu objeví:-).
To byste neřekli, co se může přihodit, když přijdete do styku s objevem "tekutiny k vybavování nepříjemných vzpomínek" ...
a víte, že její vynálezce má co do činění i s "aparaturou k využití překypující dětské energie"? ...
Jak to jen říct, uvidíte prostě dávné lidské sny v konkrétní podobě :-) ...
Být sběratelem vzorků z meteoritů? Žádný problém, "jenom je třeba se k meteoritům příkrást zezadu" .... a pak polapit :-).
Přestože vědci už dávno spočítali, že celoplanetární spolupráce se vyplatí daleko víc než války... jsme stále nepoučitelní, a tak vesmírná diplomacie má přetěžký úkol, vytvořit o nás, Pozemšťanech, alespoň trochu, trošičku lichotivý obrazek ... jde totiž opravdu o vše ... rozhoduje se tu na fóru celé Galaxie, ... o bytí nebo nebytí..
"Ve vzduchu se vznášely útržky hovorů vedených v tisíci hvězdných jazycích ..."
---
"Víte co, vy ale budete radši mlčet."
Pokud se shodou nenadálých událostí stane, že se ohne směr, kterým uplývá čas, a pokud se shodou okolností zrovna budete nacházet v okruhu působení silných gravitačních sil, nejspíš se začnou dít zvláštní věci ... na pořadu dne jsou pak prapodivné časové smyčky... které mohou vesmírným cestovatelům způsobit nepřeberné množství problémů... jen namátkou např. níže v komentáři zmiňovaná svíčková obíhající vesmírný koráb jako satelit:-) ... jak vidíte nemusí vždy jít o katastrofu vesmírných rozměrů, někdy naopak může dojít k mikro vtipné situaci :-) ...
Další z příběhů kruté ironie, jež svede dohromady dva náhodné pohledy … aby vyčarovala iluzi lásky …
… ten jediný pohled ho přesvědčil … „Miloval první a nezapomenutelnou láskou.“
Poetický a romantický příběh o tom, jak krutá může být iluze lásky :-).
Morbidně sentimentální příběh, jímž se linou zneklidňující otázky …
Může vést umění k zatvrzelosti?
Mohou vést abstraktní dojmy, jež rozechvívají umělce, až k otupění smyslů, k neschopnosti zakoušet skutečné trýzně a rozkoše?
… jež vedou ke kruté odpovědi …
Luciena už o tom ví své … ovšem černá barva jí tak sluší!
Jen smuteční vějíř se jí v rukou téměř neznatelně chvěje ... „jako křídlo nočního motýla na hrobovém kameni.“
Slavík,
duše noci,
třpytný déšť čarovných tonů!
Milovali jste kterousi zcela mladou dívku v době, kdy šestnáct let vás obestíralo svým nebem iluzí?
Poetické a tak krutě naivní :-) …
Přicházíte s jistotou na čele,
důvěřiví v novou víru … „Ó všemohoucí tisku …“,
přicházíte s oprávněnou nadějí,
že vám bude dovoleno … „napíši myšlenky nové krásy!“
Jste … na pro sto neznámý,
cizinec se sladkým úsměvem,
poťouchlý a domýšlivý břídil,
nadaný hloupostí idejí
a trivialitou,
banálním perem par excellence.
„Iluze! Na první ráz domnívá se zvítěziti!“
Nevíte, že lidé třeští po neobyčejném? Uvidíte, budou unešeni! … „Obecenstvo nečte novin, aby myslilo nebo uvažovalo …“
Bizarní text, při jehož čtení se najednou čím dál víc bojíte! … ne duchů, ne tajemna, … tohle je lest … začnete se totiž bát nejapné bezstarostnosti! …a četby bez myšlenky!
No řekněte sami … něco tak nemístného, jako je idea, názor, myšlenka … no to jsou mi manýry!
„– Žádný talent, pravíte? Avšak, víte li, pane, že za našich dnů člověk, jenž nemá talentu, je člověkem na výsost pozoruhodným, …!“
Nevím, jak vás, ale mě tahle povídka … o násilně projímaném rozumu … o nevědomosti a hlouposti s gloriolou vznešenosti … vyděsila docela dost! :-)