Dva augurové / Dvojice augurů
Povídka od:
Auguste Villiers de l'Isle Adam
Z knihy:
Kruté povídky (27 povídek), Kruté povídky (8 povídek)
Budete svědky hovoru mezi spisovatelem a redaktorem, na první pohled hovoru podivně bizarního a na ten druhý - paradoxního.
Přicházíte s jistotou na čele,
důvěřiví v novou víru … „Ó všemohoucí tisku …“,
přicházíte s oprávněnou nadějí,
že vám bude dovoleno … „napíši myšlenky nové krásy!“
Jste … na pro sto neznámý,
cizinec se sladkým úsměvem,
poťouchlý a domýšlivý břídil,
nadaný hloupostí idejí
a trivialitou,
banálním perem par excellence.
„Iluze! Na první ráz domnívá se zvítěziti!“
Nevíte, že lidé třeští po neobyčejném? Uvidíte, budou unešeni! … „Obecenstvo nečte novin, aby myslilo nebo uvažovalo …“
Bizarní text, při jehož čtení se najednou čím dál víc bojíte! … ne duchů, ne tajemna, … tohle je lest … začnete se totiž bát nejapné bezstarostnosti! …a četby bez myšlenky!
No řekněte sami … něco tak nemístného, jako je idea, názor, myšlenka … no to jsou mi manýry!
„– Žádný talent, pravíte? Avšak, víte li, pane, že za našich dnů člověk, jenž nemá talentu, je člověkem na výsost pozoruhodným, …!“
Nevím, jak vás, ale mě tahle povídka … o násilně projímaném rozumu … o nevědomosti a hlouposti s gloriolou vznešenosti … vyděsila docela dost! :-)