alef
diskuze
"Vtloukala nám do hlavy, že člověk se hlavně nesmí bát.
Že má směřovat ke hvězdám.
A nezbláznit se, kdyby jich náhodou nedosáhl.
Že za ten výlet to stojí."
... "a taky říkala, že ke hvězdám dojde jen ten, kdo o sobě současně pochybuje."
/Babička - Irena Obermannová/
...
"Zavřela oči, ale bylo to možná ještě horší. Temnotou pod jejími víčky vířily tváře, které už nechtěla vidět ..."
/Bílá voda - Kateřina Tučková/
"... naslouchala, ... jak dává tvar jejím myšlenkám, vyslovuje, co by si sama netroufla pojmenovat."
/Bílá voda - Kateřina Tučková/
"Změna nikdy nebývá snadná... A přece bylo jediné správné vykročit, podstoupit ten risk a změnit status quo."
/Bílá voda - Kateřina Tučková/
"Neboť s touhou po moci je to vždy stejné - nejprve klokotá jako útlý pramínek prýštící z nedostatku, který s každou další šancí roste a sílí, brzy je z něj potok, řeka, jezero, moře, oceán, širý a bezbřehý, protože touha po moci nárůstá dokud před sebou člověk má nějakou příležitost."
/Bílá voda - Kateřina Tučková/
"Říká se, že v těžkých časech se ukáže, co v kom vězí. Někdo strne, někdo panikaří, jiný se začne připravovat na nejhorší."
/Bílá voda - Kateřina Tučková/
"Nejzákeřnější podstatou zla je, že mívá často tvář tak laskavou."
/Bílá voda - Kateřina Tučková/
"ovšem - čas nejde ukřičet, ba ani uprosit, zpátky už se nevrátí."
/Bílá voda - Kateřina Tučková/
Atuin: to máš pravdu, je skvělá, a za mě jich má takových Murakami určitě víc, třeba Kronika ptáčka na klíček, Komturova smrt, a další a další:).
"Připadalo mi, že už se tohle všecko někdy stalo, někdy docela dávno. Jen svlékané oblečení, hudba a slova, která při tom zazněla, byly jiné. Ale to vůbec nic neznamenalo. Člověk se pořád točí v kruhu, aby se znovu a znovu vracel na ta samá místa. Je to docela stejné jako s někým závodit na dřevěných koních kolotoče. Nikdo neujede dopředu, nikdo se neocitne vzadu, všichni nakonec skončíme jen tam, kde jsme vždycky byli."
/Haruki Murakami - Konec světa, Hard-boiled Wonderland/
"Tak už to prostě chodí, když člověk musí volit. Musíš si vybrat tu stranu, kde je vyšší pravděpodobnost úspěchu, i kdyby to mělo být o jediné procento. To je stejné jako v šachách. Když dostaneš šach, couváš. Zatímco to děláš, může někde protihráč udělat chybu. I ten nejsilnější chybuje."
/Haruki Murakami - Konec světa, Hard-boiled Wonderland/
"Už je to tak, že je náš svět plný standardizovaných hodnot, ať už jde o čas k zaběhnutí maratónu, nebo délku toaletního papíru určenou k jednomu použití."
/Haruki Murakami - Konec světa, Hard-boiled Wonderland/
"Představivost lidská je volná jako pták. Bezbřehá jako oceán. Kdo by se odvážil ji zastavit?“
/Haruki Murakami - Konec světa, Hard-boiled Wonderland/
"Podzim u nás nesetrvá dlouho. Když se jednoho rána probudím a zahledím na nebe, je už to období pryč. Na obloze není ani stopy po ostře řezaných podzimních oblacích, místo nich k nám přes severní hřebeny nahlíží tlustá vrstva olověných mračen jako posel přinášející špatné zprávy.
Podzim je ve Městě milou a vítanou návštěvou, pobývá však jen krátce a odchází náhle a nečekaně.
Po jeho odchodu nakrátko zavládne prázdno. Prázdno podivně tiché, které není ani podzimem, ani zimou."
/Haruki Murakami - Konec světa, Hard-boiled Wonderland/
"Jak uchopit minulost? Jak uchopit cizí minulost?
Četbou, studiem, otázkami, pamětí, pokorou; a pak člověk narazí na příležitostný detail a všechno je jinak."
/Flaubertův papoušek - Julian Barnes/
"Tady v horách si hrají dospělí i děti. V podvečer, když procházím vesnicemi, je často vídám na zápražích, jak hrají karty nebo kostky. Hrají o kamínky, fazole nebo stébla trávy. Hra tu není hazardem, ale společenskou událostí.
...
Možná právě to je důvod, proč se zdejší lidé pořád usmívají a mají dobrou náladu. Ještě si umějí hrát. A taky vědí, že mnohem důležitější než vyhrát,je mít si s kým hrát."
/Pod Annapurnou svítá modře - Jiří Fišar/
"Když se někdy bezcílně toulávám sem tam po svazích, podaří se mi občas tu a tam zachytit odlesk těch časů. Vídám děti, hrající si na ulicích, slýchávám, jak někde někdo hraje na klavír, ve vzduchu cítívám vůně vlahých večerů. Cítím ty vzpomínky až na kůži, jako bych proplouval skrz řadu neviditelných dveří."
/Haruki Murakami - Konec světa, Hard-boiled Wonderland/
"Osobně si myslím, že celou řadu událostí, záležitostí a fenoménů našeho světa je ... potřeba brát tak trochu zjednodušeně.
Není to ale tím, že bych snad měl v povaze si usnadňovat věci – i když připouštím, že mi takové sklony nejsou docela cizí – ale proto, že situací, kdy se zjednodušené nazírání na věci blíží jejich skutečné podstatě víc, než všechny ortodoxní interpretace, najdete ve světě kolem sebe opravdu kvanta."
...
"A proto se tedy na věci dívám vždycky ze zjednodušujícího hlediska. Svět, jak ho vidím, mi totiž připadá jako složený z velké řady, málem z nekonečného množství nejrůznějších možností, a už proto je aspoň do jisté míry na jednotlivých lidech, aby ho spoluvytvářeli tím, že z těch možností nějaké vyberou. Svět jsou právě takové kavárenské stolky, zkondenzované z hromad a hromad alternativ."
/Haruki Murakami - Konec světa, Hard-boiled Wonderland/
"... děje se něco hrozného a nevysvětlitelného.
...
Co to má, sakra, znamenat ,Všichni se ztrácí'?
Ale oni se opravdu...
Kam?
Nikam, --- Prostě mizej.
...
No... no, hádám, že se vracejí tam, odkud na začátku přišli.
... já to prostě nevím.
Já... my... my všichni jsme si mysleli, že byste odpověď na to mohl znát vy.
Odpověd na co?
...
No přece, kam jdeme a jestli se, až zmizíme, navrátíme do končin, odkud jsme přišli."
/Roald Dahl - Hon na lišku/
"A tak lidé vymřeli. Během jediného roku nezůstal naživu ani jeden.
...
Nezměnili vesmír, co by se za nehet vešlo. Nevychýlili ani jednu hvězdu z dráhy. Nepohnuli sluncem ani zeměkoulí. Dokonce nepohnuli ani horou, ... Nevysušili oceány, ani neovlivnili příliv a odliv. Nedokázali změnit tvar světadílů. Jenom malinko poškrábali krustu této malé planety, vyhloubili do ní pár dírek, přemístili několik kamínků a obrátili pár řádků povrchové hlíny. Když odešli, Země zůstala stejná jako před nimi, a jak běžel čas, všechny stopy jejich přechodného pobytu se z ní vytratily. Nic nenasvědčovalo, že ten kousek vesmíru byl kdysi obýván lidmi."
/Roald Dahl - Hon na lišku/