Ajrad1981 komentáře u knih

Na konci prvního dílu mi Scarlett začínala být i sympatická a obdivovala jsem ji, jak to zvládá. Tohle na začátku druhého dílu trochu vymizelo, řekněme, že má trochu jinak nastavené hodnoty a priority, nicméně jsem ji stále byla schopná pochopit. A hlavně jsem neskutečně oceňovala, jak se staví proti stereotypům, že jde proti proudu a dělá i to, co by dle veřejného mínění a společenských zvyklostí dělat neměla - vést pilu, chodit ven těhotná... Jenže jakmile se dostala k pohádkovému bohatství, vyklubala se z ní normální husa! To už byly veškeré moje sympatie ty tam a litovala jsem všechny, kdo se Scarlett museli přicházet do styku. A ta její posedlost Ashleym! To nebyla láska, ale truc nebo umanutost. Sice na konci knihy prohlédla a pochopila, ale pozdě.
A jak nesnáším absolutní happy endy, tak jsem trochu litovala, že tady nebyl - ale ne kvůli Scarlett, ale kvůli Rhettovi.

6 30.06.2017

Anotace je zavádějící, člověk čeká úplně jiný vývoj, studnou příběh víceméně končí. Zas psát anotaci o žumpě by bylo vzhledem k názvu knihy zavádějící ještě víc. A pojmenovat knihu Žumpa, no nevím, jak by se takový název prodával ;-)

Za mě další fajn Dánovka.

7 25.06.2017

Knihy s Sherlockem Holmesem mám ráda, byla jsem tedy zvědavá na doktora Watsona v hlavní roli. Vypadá to, že se něco od přítele naučil :-)
Vyšetřování přímo na frontě, kdy smrt číhá nejen na nepřátelské straně, je působivé. A letité přátelství jedna neshoda nerozhází.
Jinak je v knize poměrně dost překlepů, ale za to nemůže autor ani překladatel.

1 11.06.2017

Oko za oko, zub za zub, koule za koule :-)

5 06.06.2017

Krásná vzpomínka na dětství :-)
A tak tam žijí, a jestli neumřeli, dodnes čekají, kdy k nim přijdem na návštěvu. Tak to bychom si měli pospíšit! ;-)

8 04.06.2017

Erika mi byla celkem sympatická, hlavně tou svojí paličatostí a zarytostí, i když občas to bylo přes míru a i když uznávám, že jenom tušení fakt nestačí k řešení vraždy. Dokázala najít společnou řeč se svým týmem, a i když jí házeli klacky pod nohy zainteresované vlivné osoby prostřednictvím jejích nadřízených, nevzdala to. Sparks je jenom ješitný blbeček, který se opájí vlastní důležitostí.
Vybitý telefon mě naštval, taková blbost, ale aspoň sám o sobě neznamenal bezprostřední ohrožení života, k tomu by došlo tak jako tak. Autor si asi myslel, že to bude působit víc dramaticky. No nevím. A kdyby byl pátrací tým ve finále o trochu rychlejší, aby nedošlo na to koupání, bavilo by mě to víc, přehnaně vyhrocené chytání zločinců a záchrana osob už mě nějak nudí, je to ohrané.

10 31.05.2017

Umím si představit, že i dítě dokáže zabít, nešťastnou náhodou, v sebeobraně. Nebo když strach a panika ovládne dav (Simon). Ale aby štvali a chtěli zabít svého druha jen proto, že ho prostě nemají rádi, přestože jim nemůže jakkoliv ublížit a jeho jediným proviněním je to, že existuje?! Polámané myšlení by si důvod našlo a racionalizovalo si ho, ale nechce se mi věřit, že tohle je pud, že tohle má každý v sobě. Nechce se mi tomu věřit a přitom mám obavy, že to je pravda...

5 26.05.2017

Kniha se mi svým způsobem líbila víc než první díl. Částečně možná proto, že Kim se pomalu dostává z té tvrdé slupky, kterou se obalila, aspoň teda myslím, ale když se sblížila s Barneym, tak snad mám pravdu. A taky proto, že kromě zločinců musí bojovat i sama se sebou, se svojí minulostí - mnohem víc než v prvním díle. Přesto mě konec trochu zklamal. V případě Dunnových by se mi líbil jako spoluviník někdo jiný, i když tohle řešení je taky zajímavé. A nečekané. Ale hlavně v souboji Alex vs. Kim jsem čekala podstatně větší drama, bylo víceméně slibováno a ve finále nic. Ale i tak fajn knížka a koukala jsem, že letos by měl vyjít ještě jeden díl, super :-)

6 17.05.2017

Na rozdíl od spousty jiných knih se tady v průběhu děje nevrší hory mrtvol ani netečou potoky krve (první kapitolu nepočítám – její souvislost s ostatními událostmi zůstává koneckonců dost dlouho skryta), přesto se jedná o celkem drsnou story. O jediné napětí se stará Rachel, kdyby jí nebylo, bylo by to jen nudné nutné (ale celkem čtivé) hledání stop, jehly v kupce sena. Jak se postupně daří nalézat souvislosti, přibývá i vzrušení a akce. Hlavní postava sice nepropadla alkoholu ani jiné závislosti, ale i tak má svoji třináctou komnatu, pocit viny z minulosti – a právě tohle se postará o nečekaný a šokující závěr. A ten tedy stojí za to!

6 15.05.2017

Sice jsem část života prožila v 80. letech, nicméně jaksi tu úplně první a navíc v trochu jiné zemi než v USA. Takže spoustu (většinu) věcí odkazujících na tuto dekádu vůbec neznám. A na rovinu říkám, že příležitosti rozšířit si obzory jsem se dobrovolně zřekla. Nechtělo se mi ani pouštět si písničky zmíněné v knize, natož koukat na filmy. O hraní videoher se ani zmiňovat nebudu, to mě nebralo a nebere, a když už na netu nějakou hrou ztrácím čas, tak rozhodně neběhám bludištěm, nezabíjím draky a nehledám poklad. V knížce je několik hodně dobrých napínavých pasáží, kdy se mi moc nechtělo knihu odkládat, ale člověk se k nim musí prokousat (pro mě) nezáživnými popisy videoher anebo rovnou technickým zařízením a to už je absolutní katastrofa, protože fakt nevím, co jsem to četla. Šlo mi to, abych tak řekla, jedním okem tam a druhým ven.
Každopádně kladně hodnotím ty napínavé pasáže. Dále popis virtuální reality OASIS. Vlastně i té reálné reality, byť tomu bylo věnováno málo prostoru, ale o tohle v příběhu nešlo. A vůbec celý ten nápad. Škoda, že tam bylo na můj vkus moc těch nezáživných nezábavných nezajímavých popisů.

4 10.05.2017

Skvělý nápad zbavit se člověka tak, aby podezřelých bylo několik mých přátel a já měla dost dobrou šanci z toho s elegancí vybruslit! Pachatele jsem odhalila dřív jak Nora, ta si jistou nesrovnalost uvědomila, až když vrah stál před ní. Akorát fakt nechápu, jak s ním mohla v klidu popíjet a debatovat. Oceňuji, že autorka nesklouzla ke kýčovitému závěru, nechává na čtenáři, ať si domyslí.

5 05.05.2017

Prakticky od samého začátku jsem si říkala, že na víc jak 3* to nebude. Protože:
1. Sage evidentně navštěvuje špatnou terapeutickou skupinu.
2. Co tam jako dělá ten upír? (posléze vysvětleno)
3. Už od prvních stránek tam smrděla lovestory.
4. Minka svůj příběh vyprávěla, jako by ho měla z několikáté ruky. Zažila nepředstavitelné hrůzy a vypráví to málem bez emocí, aspoň já jsem tedy žádné výrazné emoce necítila. U podobných příběhů se u mě dostavuje pocit psychické nevolnosti (většinou ho v těchto případech používám jako měřítko), tady jsem mohla být v klidu.
5. Josef - pokud bych chtěla někoho přesvědčit, že jsem vrah a válečný zločinec, popisovala bych svoje činy o poznání hrůzněji. Mne by tímhle nepřesvědčil.

Po dočtení jsem zaváhala, zda jednu hvězdičku nepřidat. Ten konec je působivý. Ne překvapivý, byla tam naprosto jasná indicie, že něco je špatně. Každopádně po zjištění, co byl Josef vlastně zač, jsem pochopila, proč vyprávěl tak, jak vyprávěl. Nakonec jsem hodnocení o den odložila, abych si to mohla promyslet a vstřebat dojmy, a zůstala jsem u původních 3*.
Jo, a ten upír byl asi nejlepší částí knihy (když nepočítám odhalení Josefa).

6 22.04.2017

Dělalo mi trochu problém navázat na druhý díl, přece jen utekla nějaká doba, ale naštěstí jsem se zorientovala celkem rychle. Nejdřív jsem byla znechucená představou, že všechno nakonec vyřeší dva teenageři úplně sami. Když se objevili dospělí, kteří na Jacoba a Emmu dohlíželi a pomáhali jim, tak se mi ulevilo, taková trapárna to nebude. Od chvíle, kdy do hry vstoupil Sharon (tahle postava se mi v celé sérii líbila snad nejvíc), to začalo být zajímavé a nerada jsem dávala knihu z ruky. V jednu chvíli jsem váhala mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale to by ten příběh musel být o několik stran kratší. Konec je trapně kýčovitý, a kdybych hodnotila bezprostředně po dočtení, bylo by to o jednu hvězdičku míň.

5 21.04.2017

Jak se pozná přepis počítačové hry? Kdyby to nebylo napsáno níže, ani by mě to nenapadlo (mezi námi, nenapadlo by mě ani přepisovat počítačovou hru do knižní podoby). Za mě další skvělý příběh z Midkemie, i když postupem času mě všechny ty záchrany na poslední chvíli trochu unavovaly.

1 15.04.2017

Zajímalo by mě, kde autor bere inspiraci na ty neuvěřitelné a brutální způsoby mučení a vraždění; fakt v legendách? :-)
Katie je poněkud iracionální ve vztahu k mužům, které potkává v soukromé sféře, ale to jsem pochopila už v prvním díle. Ale tady to vypadá, že postrádá schopnost logického zvažování, jinak by mohla dávno přijít na to, kdo má prsty, vlastně pusu, v úniku informací.
Knížka je úžasná, správně morbidní, a okořeněná tím, že vyšetřovatelům někdo schválně hází klacky pod nohy. Určitě doporučuji, ale slabší povahy by četbu této knihy měly řádně zvážit.

8 07.04.2017

Jednou některý autor vymyslel, že čtenáři naservíruje pachatele hned zkraje příběhu. Ale nic víc. A nechá čtenáře, aby si domýšlel a aby na konci zjistil, že si domýšlel špatně a že pachatel spáchal něco úplně jiného. Tahle taktika se pak začala objevovat i v knihách dalších autorů, a přestože je mi dostatečně známá, vždycky na to skočím. :-D Nicméně, jak se mi nedaří odhalovat vrahy (mezi námi, kniha, kde najdu zločince dávno před koncem, mě nebaví), tak s odhalováním příštích obětí problém nemám – poněkud znepokojivé zjištění. ;-)
Je to příběh, ze kterého mrazí – mrtvoly dospělých jsou jaksi normálnější, ale kdo dokáže zabíjet děti?! Tým, který vraždy vyšetřuje, je super, bližší informace sice dostaneme jen o několika členech, ale stačí to. O člověku, jako je Mia, bych normálně řekla, že je slaboch a zbabělec, ale v jejím případě to tak nějak nejde.
Dvě věci mi tam přišly naprosto zbytečné. Mrtvý pes a paralela se Sophiinou volbou. Neposunuly děj někam dál, nemělo to zmást vyšetřovatele, byla to jen epizodní zmínka a konec. Ten pes ještě budiž, byla o tom pak ještě zmínka a oním zvráceným způsobem to dává smysl, ale ta volba? Pokud jejím cílem bylo udělat příběh drsnější, krutější, tak se to povedlo, ale kdyby to tam nebylo, ničemu by to neuškodilo. Na druhou stranu mi tam chybělo vysvětlení té prasečí hlavy (nebo že by mi jen uniklo, jak jsem hltala poslední stránky?).
A pak ještě Tobias a jeho příběh. Dovedla bych si představit akčnější rozuzlení, ano, nicméně autor si představil – a napsal - nečekanější konec. Akčnost nebo překvapivost, co je lepší? To si musí každý posoudit sám. Zarazilo mě něco jiného, a to poměry v rodině. Fakt je v Norsku možné, aby rodiče zanedbávali svoje děti, aby nechali šestileté dítě doma týden samotné a bez jídla a Barnevernet mlčel? :-D

9 29.03.2017

Coby zarytý ateista si užívám každou knihu, kde se odkrývají církevní tajemství a kde se se říká, že ne vše je tak, jak tvrdí Vatikán, a že církev svoje ovečky parádně vodí za nos.
Samotná pointa týkající se Turínského plátna je tedy pořádný mazec! Nedivím se, že se to snažili ututlat i za cenu tolika mrtvých. Takové odhalení by mohlo znamenat průšvih mnohem větších rozměrů, než je pád katolické církve. Z té představy mrazí víc než z toho thrilleru :-)
Těsně před koncem jsem váhala mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, bezprostředně po dočtení jsem chvíli uvažovala dokonce i o třech. Autor dokázal posledními stránkami zkazit do té doby hodně dobrý čtenářský zážitek. Srovnání tří vzorků DNA a rozhodnutí, které z toho vyplynulo, asi mělo účel šokovat, mě to ale spíš rozčarovalo. A poslední kapitola? Tu radši nečtěte. Totální kýč.

2 22.03.2017

Jedna z nejhorších knih, co jsem četla - a tím nemám na mysli, že by to byl brak, ale že mi při jejím čtení - i po dočtení - bylo špatně. Protože vše, co je v knize, je reálné, zážitky, prožitky, pocity. Na každé stránce si říkáte, že horší už to být nemůže, ale z dějepisu víte, že může.
Text obsahuje dvě dost drsné části. Jednou je vzpomínka na Osvětim, kde Helga strávila deset dní (i když tisíce dalších tam nepřežily jediný den), a tou druhou je transport z Freibergu do Mauthausenu.
Ještě horší byly vysvětlivky na konci, kde bylo čtenáři přibližováno, kdo je, nebo spíš byl, kdo. Bylo to samé: zahynul, zahynula v Osvětimi, všichni zahynuli... Depresivní.
Ale nejhorší na knize snad byly obrázky, kterými Helga svůj deník doplnila, zejména ty znázorňující události v Osvětimi. Vidět fotky vyhublých, zbitých, dohola ostříhaných lidí při selekcích, apelech a tak, je děsné, ale vidět to stejné na obrázcích patnáctiletého děvčete?! Na to už snad ani vhodné slovo neexistuje.

Teď si musím zklidnit nervy nějakým thrillerem - o tom aspoň vím, že je vymyšlený!!!

6 17.03.2017

Celkem slátanina, od všeho trochu a dohromady nic, s pěkně natvrdlou hlavní postavou. Vtipně pojmenované postavy, originální přirovnání, vtipné narážky a trefné glosy řádu Ordo Novi Ordinis. Pokrmy, ze kterých se vám buď sbíhají sliny nebo zvedá žaludek, podle toho, jaká jste nátura. Doufám, že to nebude mít pokračování, a pokud ano, mileráda si ho nechám ujít.

3 13.03.2017

Ten závěr - naprostá paráda! Tak drsnou realitu by asi čekal málokdo.

5 07.03.2017