Jih proti Severu 2

(SPOILER) Po prvním dílu jsem byla nadšená, ale zrovna jsem se nehrnula do další 500 stránkové knihy, ale užírala jsem se tím příběhem, co bude dál, proto jsem vyzpovídala mou mámu, která knihu také četla před těmi 34 lety. Řekla, že Scarlett bude mít další dítě, už nebude chtít Ashleyho, s Rhettem se dají dohromady, konec je tragický. To mě navnadilo a začala jsem číst.
Scarlettina postava mi v 1. díle nepřišla tak příšerně sobecká, tady jsem ji opravdu nenáviděla. Jak jsem se dostávala ke konci, pořád jsem čekala na to místo, kdy teda přestane mít ráda Ashleyho a změní se (mámu jsem podezírala, že si to určitě špatně pamatuje). V části, kde matka žárlila na svou dceru, se mi začaly honit hlavou myšlenky, že Scarlett určitě zabije Bonnie. Pak po smrti Bonnie, jsem každou chvíli podezírala Rhetta, že zastřelí Scarlett. Opravdu jsem v tu smrt doufala, když šla domů ke "svému" Rhettovi - tak teď to příjde! Ale vlastně jsem ráda, že se nic takového nestalo a ráda, že Rhett Scarlett opustil.
Velmi mě ale mrzela smrt Melly, ta mi k srdci přirostla až tady ve dvojce. Stejně jako chudák Rhett.

04.04.2025

(SPOILER) Druhý díl se mi četl hůř než ten první. Asi lépe by se tam vyjímalo vyprávění v ich formě, než číst rádoby objektivní povídání o hlouposti a lenosti černochů... Každopádně takto ale na svět Jižané po válce pohlíželi, ať se mi to líbí nebo ne. Příběh je plný rozporuplnosti tehdejšího světa a z dnešního pohledu zpátečnictví, na druhou stranu ale i modernosti, třeba v tom, jak Scarlett podniká. U některých postav mi ale vadil posun od prvního dílu - třeba takový zásadový Ashley, který Scarlett neustále vysvětloval, že ji nemiluje, který je věrný své Melanii, se najednou Scarlett vyzná, že je do ní celou dobu po uši zamilovaný?? Jediný, kdo mi tam byl do jisté míry sympatický a s kým jsem soucítila, byl Rhett, na konci mi ho bylo neuvěřitelně líto.

Druhý díl už se zabývá poválečnou, takzvanou Rekonstrukcí jižních států a životem bývalých plantážníků, jejichž pád z luxusu k živoření byl opravdu strmý. Scarlett si jde stále za svým, ať to stojí, co (a koho) to stojí, a ať bych se tomu bránil jakkoliv, zůstává mou krajně oblíbenou postavou. Já jsem holt nikdy nebyl na ty mirkodušínovské typy vždy vzorných jedinců. Mně prostě připadají tito pouze kladní hrdinové falešní jako šedesátikoruna. Scarlett má v sobě černou i bílou, hlavně ale šedou, a je tak pro mě mnohem opravdovější.

Zpočátku (první díl) to byla taková trochu ženská červená knihovna, ale postupně mi obsah přinášel víc zajímavých a věcných informací. Četlo se to dobře, ale vzhledem k rozsahu je to moc zbytečného zdlouhavého povídaní.
Pokud jde o vydání, tak dílo vyšlo u nás už po 2. světové válce v překladu Jarmily Fastrové a později v překladu Zdeňka Hrona. Sáhl jsem nejdřív po 1. dílu od Ledy z roku 2020, která oprášila překlad Fastrové. Leda mě zklamala v tom, že kniha byla plná chyb. Na druhou stranu velký font a rozvolněné řádkování se výborně čte. Překlad působil velmi dobře a čtivě, bylo na něm znát dobu vzniku, ale v dobrém (působí víc historicky). Druhý díl jsem přečetl v překladu Hrona (Naše vojsko 1991). Kniha téměř bez chyb, překlad myslím také velmi dobrý. Doslov Aleše Skřivana přináší shrnutí vzniku USA až do vyústění k válce Severu proti Jihu. Celkově 70-75%, 15. 2. 2025.

Toto proste milujem, čítam to dookola a nikdy v živote ma to neprestane baviť! :-)

(SPOILER) Dialog strýčka Petra a Scarlett o yankeeských ženách podává důkaz o nesmírné složitosti světa a patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy přečetla. Naštěstí jsem měla překlad Jarmily Fastrové, tam mě sice iritovalo neustálé oslovování „miláčku" mezi ženami, ale nějakého toho „tydlifidli" jsem byla naštěstí ušetřena. :-) Nebyla jsem úplně nadšená z prokreslování charakterů, Scarlett například je tvrdá a chytrá při svém obchodování dřívím, s každým byznysmenem si hravě poradí, ale když přijde na jednání s Rhettem, je z ní najednou pětiletý zlostný harant, a skočí mu na každý špek? Anebo ta Melanie, z toho jsem rostla. Dejme tomu, že se z nenápadné, nepříliš hezké ženy najednou stala hvězda Atlanty (ovšem ta scéna s hroby, to už bylo příliš), ale když je tak inteligentní, duchapřítomná a odvážná, že když dojde na lámání chleba, vždycky udělá to nejsprávnější, tak není schopna vidět, co má každý den před očima? Myslela jsem, že aspoň na té smrtelné posteli naznačí, že o tom ví, a má pochopení, ale prostě ne. Taky mě mrzelo Rhettovo vidění Ashleye, ke kterému na konci dospívá i Scarlett, takže si myslím, že je to názor samotné autorky. Nepřijde mi to správné, protože i Mitchell několikrát naznačuje, že Ashley a Rhett jsou dvě strany téže mince. Na světě je rozhodně potřeba obou takových povah, není jedna lepší a druhá horší, to je můj názor. Přes tyto výhrady si ta zpráva o člověku, jakou knížka podává, nezaslouží ani o jednu hvězdičku míň.

Scarlett neuvěřitelně protivná hrdinka, ale ten konec tomu dodá lidskost. Vlastně mě překvapilo, že mi jí bylo i líto, i když si za svůj konec mohla sama nakonec. Kniha je skvělá, mnohem více sedí originální název než české Jih proti Severu. No myslím, že se budu z tohot ještě chvilku vzpamatovávat. :)

Můžu číst opakovaně.

Moje první seznámení s klasikou americký literatury. Určitě bych si to měla přečíst znovu, protože to, že si pamatuju jen, že je tam Scarlett a její "na to budu myslet až zítra", je určitě velká škoda.

Druhý díl se vyrovnal prvnímu, takže spokojenost. Po četbě prvního dílu jsem už věděla, že se nemusím obávat přehršlí romantiky. Kromě bouřlivého vztahu Scarlett a Rhetta je druhý díl věnován hlavně "rekonstrukci" jihu po občanské válce. A jak už to po válkách nebo revolucích bývá, vždy vybublají na povrch ty nejhorší lidské vlastnosti. Překvapil mne i důvod vzniku Ku Klux Klanu.

A že to neskončilo happyendem je vlastně plus, nebylo by to uvěřitelné.

Druhý díl pokračuje na stejné úrovni jako první a stojí za to prožívat pokračující osudy Scarlet a Rhetta. Takže dočteno jedním dechem a doporučuji.

Skvělé pokračování prvního dílu. Ani hodnost, ani vyloženě čistě zlost Scarlett mě nepřestane udivovat a fascinovat zároveň. Zároveň mě fascinují lidská moudra, která se v příběhu skrývají, stejně jako různé nenadálé osudy a pozdní uvědomění si sebe sama i svého okolí.

Jaká škoda, že Scarlettino prozření přišlo tak pozdě.

Dokonalé, barvité vykreslení společnosti před a po občanské válce, jejich konvencí, bouřlivé atmosféry všech těch změn. Od sňatku Rhetta a Scarlett potom bolavý příběh Rhettova zoufalství, když si absolutně sáhne na dno; a nervy drásající činy a uvažování Scarlett, která díky traumatu z války vývojově ustrnula a nedokáže se hnout z místa.
Ještě nikdy jsem se žádným mužským hrdinou nedokázala tak soucítit, Rhett je fakt to nejlepší testosteronové stvoření, které kdo kdy vyobrazil, neskutečně smekám – pronikavě inteligentní, s břitkým humorem, absolutně velkorysý. U Scarlett si zase čtenář naprosto sáhne do osobních rezerv toho, co ještě lze u hlavní hrdinky „tolerovat“ a číst dál, ačkoli stovky stránek čtenář křičí: „Prober se! Zastav se a chvíli vnímej, co se kolem tebe děje!“ A ono se to na posledních stránkách stane a čtenáři jednoduše zlomí srdce, že to přišlo pozdě, že si Scarlett příliš pozdě vyložila svůj opakující se sen o bloudění v mlze a jeho rozřešení, které bylo celou dobu nadosah.
Už třicet let se k té knize vracím, pořád mi při čtení dialogů Rhetta a Scarlett běhá mráz po zádech.

Nádherná kniha, pro mě ještě lepší, než první díl. Ještě dlouho po přečtení ve mě rezonovala a to se mi často nestává.

Pokračování je ještě lepší než první díl.

Skvělý román. Ze Scarlet se vyklubalo pěkné kvítko, kniha si nehraje na romantiku a i příběh autorky je zajímavý. http://www.jihprotiseveru.cz/

Krásný příběh, ke kterému se budu ráda vracet.

Stále ještě krásná kniha, ale první díl se mi líbil víc. Přesto obě knihy doporučuji.