Veveruška1992
přečtené 626
Rok na vsi II - Jaro, Léto
2011,
Vilém Mrštík
Ne všechny ty lyričtější pasáže se skvěle četly, i když musím ocenit autorův smysl pro líčení přírody, ale mají tam svůj velký smysl, zachytit, jak řád přírody a roku plyne dál, bez ohledu na lidské radosti i utrpení.... hlavně ale jsem dostala v obou knihách vrchovatě toho, co jsem čekala, tedy lidských příběhů, z nichž mnohé byly dosti neveselé.... líbí se mi, jak Mrštík očividně měl rád všechny ty lidičky, nijak je neidealizuje, ale ani nijak přehnaně nemoralizuje, prostě ukazuje život, jak ho sám prožíval a viděl kolem sebe.... co se týče asi toho největšího příběhu v knize, tedy Cyrila Rybáře, ten mě tak podivně dojal a opět ukázal, jak je fortuny kolo vrtkavé...a Vrbčenina otrlost, ta až zaráží, i když díky skvělému nastínění charakteru nijak nepřekvapí..... kolem a kolem tahle výprava do Habrůvky stála za to, sama pocházím z moravské dědiny a nemůžu se ubránit dojmu, že i přes propast stovky let jsou některé věci stále stejné....... celý text
Nezdárný syn
2020,
Rainbow Rowell
Mě snad tahle kniha nadchla ještě víc než ten první díl... kolikrát jsem si i u Harryho Pottera říkala, jak asi žil po tom všem, co si z něho několik let dělali zbraň hromadného ničení a ten instantně šťastný život jsem nebaštila, a tady autorka tu deziluzi a rozboření dosavadních jistot pojala skvěle...i ten útěk do Ameriky, který měl právě zakrýt podle mě, že postavy vnitřně bezradně přešlapují na místě, což se někdy prostě v životě stává, že i přes horečnou aktivitu se vlastně člověk neposouvá nikam...moc se těším na další díl, doufám, že bude stejně nabitý jako tenhle ... celý text
Čarodějův učeň
2003,
Otfried Preussler
Neskutečně atmosferická krásná kniha, která dala vzniknout mj. neméně krásnému animovanému filmu a rovněž baletu v ND, na kterém jsem byla už dvakrát a klidně bych si to střihla znovu. Až tak působivý příběh to pro mě osobně je...asi nejvíc se mi vryly do duše pasáže s Tondou, opravdu moc hezky popsané nezištné a hluboké přátelství.... celý text
Nedej se
2016,
Rainbow Rowell
Trhlé, veselé, kouzelné, romantické, super :-) Úžasně jsem si oddechla, zasmála a zasnila se, fanfikce všeho druhu jsou můj oblíbený žánr a byť tady byla nezastíraná inspirace Harrym a spol., líbilo se mi, že nakonec si šla autorka vlastní cestou. Postavy se mi líbily všechny, a to z toho důvodu, že jsem jim rozuměla, dávaly smysl...jinak střídání pohledů v 1. osobě je opravdu super věc, příběhu to dá plastičnost a nemusím si domýšlet, co na to ostatní (někdy je to fajn, ale autor má přednost, když se chce podělit :-D )... celý text
Léto s kovbojem
2018,
Jaromíra Kolárová
Jeden z mých oblíbených příběhů, ať už knižních nebo filmových, obě zpracování zbožňuji, vždy mi navodí letní náladu, kdy má člověk chuť dělat jen samé pošetilosti a na nic se neohlížet. Vždycky se skvěle pobavím :-) Edit: Zase jsem se po čase vrátila a musím říct, že opravdu oceňuji ten psychologický vhled, hlavně co se týče Doubravčiny vzpoury, kdy už nechce být tou rozumnou hodnou holčičkou s umetenou nalajnovanou cestičkou, naprosto chápu, že ji na Honzovi zaujala hlavně jeho živost a autentičnost, motivace a city/pocity postav jsou na malém prostůrku vykresleny opravdu uvěřitelné a překvapivě hluboce, a jelikož byl podle knížky natočen zdařilý film, musím ocenit, jak dvojice Hanzlík/Kolářová a i ostatní dokázali tu škálu převést na plátno... vlastně je zajímavé, že ačkoliv může knížka v prvním plánu opravdu navodit bezstarostnost, jak píšu výše, v tom druhém je o docela vážných věcech (pokud tedy berete to, abyste žili v souladu sami se sebou, vážně). Možná je to i tím, že už víc chápu, jaké to je chtít se vymanit z líbivé škatulky bezproblémové holčičky.... :)... celý text
Zaslíbené země
2022,
Jean-Michel Guenassia
Tolik jsem se na to těšila, "Optimisté" si mě sami vybrali v knihovně, když na mě zírali z police, a já si je pak musela koupit a přečetla je mockrát, a tak jsem byla šťastná, že se autor rozhodl k určitým postavám vrátit.....a tohle dílo chvílemi zase vrátilo to kouzlo, ale povětšinou jsem si prostě říkala proč je tam toho tolik? Připadalo mi to občas jako z rychlíku, tolik se toho nakouslo a pak rychle (ne)dopovědělo, aby se mohlo skončit jinam, autor neustále jenom všechno popisoval, i pocity a emoce svých postav, a to mnohdy dost povrchně, prostě nemohla jsem si pomoct, ale přestalo mi to připadat jako román, spíš místy jako dějepisná mikrohistorická studie, oni jako exponáty z akvária, se kterými jsem se sžívala jak přes tlusté sklo... nakonec se i z Michelových pasáží ke konci vytratila ich forma, což mě mrzelo, protože bych ráda znala až do konce jeho perspektivu, byla pro mě důležitá..... Prostě je to celé takové rozporuplné, nemělo to takovou katarzi, příběh Igora a Saši v Optimistech mě zdrtil, třeba na pochopení Viktora, jehož příběh by mohl vydat na román, jsem dostala tady pár stran a pomalu žádné vysvětlení, nečekám od děl, že mi všechno naservirují jak na podnose, ale aspoň nástin motivace přijít mohl....ale i tak jsem ráda, že jsem si to mohla přečíst, jen prostě méně je někdy opravdu více....3,5 z 5, zaokrouhleno nahoru pro Michela, Cécile, Louis a Igora...... celý text
Červený smích
1970,
* antologie
Zajímavá a dost depresivní antologie povídek, která ukazuje, jak tenká je hranice mezi "zdravým rozumem" a "šílenstvím" a taky že někdy je zešílet ten největší projev lidskosti... To se ukazuje hlavně v povídkách Leonida Andrejeva, ty na mě udělaly asi největší dojem, Červený smích jako by předpovídal děsivá jatka světových válek, silná povídka, Propast nemá sice takový přesah, ale je neskutečně mrazivá srážkou mladické bezstarostnosti a klidu s drsnou realitou.... ostatní povídky rovněž stály za přečtení, obecně bych se obešla bez fantaskních námětů, čistě v líčení psychologie je totiž jejich největší síla...... celý text
Baletky
2020,
Miřenka Čechová
P.S. Někdy kroutím hlavou, jak si někteří myslí, že člověk píše jen proto, že musí někoho posadit na zadek, šokovat, říkat mu dosud nezjevené pravdy, které by nikdo jiný nevymyslel... To je teda pitomost........ celý text