Cesta za tatínkem

Tak moc ráda se vracím do Muminího údolí, je to jako návrat domů..

Tentokrát tu máme úplně první příběh muminků, kdy se Muminek s maminkou vydali hledat tatínka, který se jim ztratil při velké povodni. Cesta je dlouhá, myšlenky ponuré a všichni doufají ve šťastné shledání.. také je tu popsáno první setkání s Čenichem.

Naprosto skvělé, jako každá kniha s muminky..

Od autorky se mi už do rukou dostaly její dvě jiné knihy o skřítcích Muminech, a proto jsem se s nimi tentokrát vypravila na úplný začátek. A přestože jinak lyričnost a poetiku v knihách nedokážu ocenit, tady mi nevadila. A vyprávění o hledání tatínka mne dokonce doslova nadchlo! I když bylo zároveň smutné a možná i lehce temné. Z tohoto důvodu bych ho tedy nedoporučila úplně malým dětem. Příběh je to kratičký, než jsem se do něj stačila pořádně vpravit, už byl u konce. Na úplný závěr bylo doplněno několik kapitol, týkajících se autorky. Nic jsem o ní doteď pořádně nevěděla, proto jsem byla i trochu překvapená ohledně některých skutečností. Ve finále už tak nemám co dodat a jsem si jistá, že s Mumínky jsem ještě neskončila ;-).

Mumínky máme doma rádi, učarovali nám v knihách "Mumínek a sníh", "Mumínek a narozeniny", "Mumínek a noční dobrodružství". Což jsou všechno krásné obrázkové, barevné 3 příběhy pro nejmenší děti. Chtěla jsem zkusit i originální vyprávění od autorky a začali jsme první knihou o Mumínkách Velká povodeň. Tak já nevím, asi jsem z knihy stále trochu rozčarovaná a spíše se mi nelíbila než líbila. Opět mám problém s přílišnou poetikou, lyrikou, melancholičností což nedávám u Malého prince a Zahrady od Trnky. Velká povodeň na mě působila stejně, ale dalšímu dílu dám šanci a snad mi bude více vyhovovat nebo se postupně naladím na tento styl.
Za moje děti OK, těm to vůbec nevadilo.
PS: kniha obsahuje spoustu černobílých obrázků, mumínci vypadají jinak než v pozdějších dílech.

Krásná klasika :)

Děti (5 a 3) muminky neznají, takže byli občas zmatení a chtěli více vysvětlení k jednotlivým tvorům. Příběh milý s dobrodružstvím, zábavou, strachem i šťastným koncem. Neuškodilo by rozdělení do kapitol.

Muminky s dcerou milujeme, takže tenhle - vlastně úplně první - díl jsme si nemohly nechat ujít.
Na mě z příběhu čišela taková podobná ponurejší fantasy atmosféra, jakou jsem pociťovala třeba při prvním čtení Pána prstenů.
Stejně jako Tolkiena i Tove Janssonovou ovlivňovala doba, ve které své knihy psala. V roce 1939 vypukla 2. světová válka, Evropou se trmácely hordy lidí, váleční uprchlíci, hledající své drahé i nový domov.
V tomhle kontextu to není úplně veselý příběh a možná bych ho doporučila spíše starším dětem a dospělým, hlavně milovníkům Muminků.
Musím vyzdvihnout předmluvu spisovatele Franka Cottrell-Boycea, která osvětluje pozadí příběhu, či poznámku autorky k vydání knihy z roku 1991.
Nemůžu opomenout ani detailní představení všech postaviček z knížek o Muminech. Dozvěděly jsme se s dcerou plno zajímavých detailů.

Velice zdařilý leč ponurý úvod do světa Muminků. Muminky bych celkově doporučila spíše starším čtenářům. Některé pasáže i rozhovory mají jistou hloubku, kterou malé děti nemusí pochopit, popř. ocenit. Pro mě osobně to byl milý návrat do dětství - do doby, kdy jsem sledovala v TV onen známý animovaný seriál.

Ve Velké povodni jsem se v předmluvě i v závěru, kde byl popis charakterů jednotlivých postav, dozvěděla spoustu zajímavostí, díky nimž se mi ucelil a zostřil pohled na celý imaginární svět, který Tove Jansson vytvořila.

Poděkování za tuto starou klasiku patří nejen autorce ale i nakladatelství Argo, které celou sérii znovu vydalo. Jakožto knihomolského hnidopicha mě velmi potěšilo, že jsou všechny díly vyvedené v jednotném stylu - obálky jsou krásné a malý formát knih působí kouzelně. S chutí se pouštím do dalších dílů.

Pro malé děti to fakt není, pohádka je tu postavená na hlavu a trochu z ní cítím prvky fantasy. Ale je to iniciační příběh o muminí rodince, což mi stačí.

* Jako dítě mě mumínci nikdy nezaujali. Ale byli jsme v knihovně a syn je tam viděl, tak jsem si říkala, že to zkusíme. Tento díl je uvedený jako první, tak jsem nám ho vybrala. Ale nebyla to dobrá volba. Nevím, jakým jiným bychom mohli začínat, každopádně se syn u čtení bál, takže jsme ji místo před spaním četli přes den, protože chtěl vědět, jak to dopadne. Ale fantazijní svět, kterým jsme procházeli se nám ani jednomu nelíbil. Navíc z knihy vyplývalo více znepokojivých otázek, než že by nám přinesla radost, takže do dalších dílů nemáme ani jeden chuť se pouštět.

I když je to z kouzelného muminího světa, kniha naprosto postrádá onu nevinnost pozdějších dílů. Za mě nic moc.

Když už jsem dal "dospěláckou" Tove, nemohl jsem si vzápětí odpustit tuto mumínkovskou prvotinu!

Čarokrásné údolí mumínků. Velmi se mi líbilo a těším se na další díl.

Prví Mumínci sa vydali úplne inakšou cestou ako zbytok série. Doslova.

V podstate v tomto príbehu chýba úplne všetko čím sa vyznačuje zbytok série.

Rozprávková, i keď trochu drsná atmosféra je tu nahradená deprimujúco ponurým stvárnením cesty za hľadaním otca, kde na každom kroku čaká buďto katastrofa, alebo rovno nebezpečie v podobe istej smrti.

Čo sa, ale týka hodnoty diela, tá spočíva len v kontexte k ostatným dielom.

Dozviete sa tu, odkiaľ prišli Muminovci ako takí či ako je možné, že ich domov obchádzali všemožné pohromy.

Nič viac nič menej.

Samotná pani autorka prvý príbeh neberie za kanonický, keďže sa postupom času z dospelého publika radšej zamerala na deti.

Ak ste obrovskými fanúšikmi tvorby Tove Jansson, nemal by vám ani tento príspevok do série uniknúť.

Kdyby to mělo trochu delší rozsah a víc rozpitvané postavy i události, které se té sympatické partě při putování přihodily, bylo by to na plný počet. Tove totiž umí skvěle. Tady se zjevně teprve rozklusávala :-).

Mumínky jsem nikdy nesledovala, jenom občas jsem kousek viděla v televizi. A to, co jsem právě přečetla se televiznímu zpracování moc nepodobalo. Bylo to takové temné a ponuré. Kdyby mi to někdo četl, když jsem byla dítě, nedala bych pokoj, dokud by mi nevysvětlili proč tatínek svou rodinu opustil. Na to, kolik věcí se v knížce stalo, je opravdu strašně krátká. Pokud existují díly natočené i podle této knížky, dokázala bych si představit klidně i 4 samostatné části. Líbila se mi setkání s roztodivnými bytostmi a v domě starého pána jsem viděla kouzelnou Wonkovu továrnu na čokoládu. Hluší a němí hatifnati mi přišli trošku jako karikatury, zřejmě skrytý vtip pro rodiče. Nicméně konec dobrý všechno dobré, máme celou rodinku, máme domeček, můžeme se pustit do dalšího mumínkovského dobrodružství.

Miloučké P.S. naruby. Mumínky miluju od roku 1984, kdy se mi do ruky dostal Čarodějův klobouk, a tahle pralinka je poslední do sbírky!

Mnoho cestování a málo muminkovství, ale i tak se mi celkem líbila.

Tove sama tuto knihu nezařazuje do série o muminech a já ji zcela chápu. To, co příběhy o muminech dělá tak ojedinělé, zde chybí. Zatím jsem přečetla čtyři příběhy ze série u mumíncích a všechny je spojovala jakási bezstarostnost a absence strachu či paniky. Cokoliv neobvyklého se v knihách stalo, bylo bráno jako dobrodružství, nebo v poklidu jako by se nic nedělo. Zde ale nikoliv a strach a smutek číhal na každém kroku.
Příběh ani forma se mi v tomto případě nelíbila. Dílo především beru jako doplnění toho, jak se muminní rodinka ocitla v údolí.

Po všech vyslechnutých superlativech a letech obdivování byl pro mě konkrétně tento díl zklamáním. Ale jde o prvotinu, takže bych si na základě tohoto rozhodně neodvažoval soudit celou sérii. Přičemž moje rozčarování nepochází ani tak z atmosféry příběhu, jako z absence zápletky. Samotný název knížky vystihuje i její podstatu a nic komplikovaného si pod tím nemá smysl představovat - hrdinové prostě jdou z místa na místo a střetávají se s podivnostmi všeho druhu. Což není v důsledku špatně, kdyby nebyl rozsah tak minimalistický, že nezbylo místo na nějaké vyprofilování postav a charakteristiku světa. Čtenář se tak nemůže ohánět tím, jak jej ten a ten vzal absolutně za srdce, protože o nich jednoduše nic neví, neseznámil-li se s nimi jinou cestou.
Ne že bych ovšem na muminky nějak zanevřel, naopak jsem skutečně zvědav, co si Tove Janssonová pro děti připravila na příště. Imaginace má na rozdávání, nemluvě o nesporném literárním talentu. Tohle bylo evidentně jen oťukávací kolo na zahřátí.