Turmee přečtené 273

Hry šťastného dětství - Jak řešit problémové chování dětí hravě, s humorem a ve vzájemném napojení 2021, Aletha Solter

O téhle knize moc nevím, co si myslet. V podstatě jsem si z ní nic neodnesla; žádné nové myšlenky nepředstavuje. Ani bych ji neřadila k výchovné literatuře. Jde spíš o psychologický rozbor všech možných traumat a her. Pro mě tedy jen nudné a zbytečné vědecké zkoumání něčeho, co snad dělají všichni rodiče - hrají si se svým potomkem. Většina knihy se dá shrnout do pár bodů, které selský rozum snadno odůvodní: - nechte své děti řídit hru - nelechtejte je - zapojte je do běžných aktivit - neodvádějte pozornost od pocitů Běžně hry a interakce s dítětem jsou zde rozděleny do kategorií, popsány vzletnými slovy, je za nimi hledání milion traumat a psychologických pohnůtek a pak jsou většinou všechny doporučeny na léčbu traumat a "nevhodného" chování. Autorka příliš neřeší nutnost jistých situací dle vývojových stadií, často dítě manipuluje (i když hrou) a snaží se je přimět ke spolupráci. V úvodu se sice vyhrazuje proti vnější motivaci, sama ji ale ve spoustě případů využívá, stejně jako soutěžení. Celkově se text často opakuje a ani vsuvky s příklady z praxe to nijak nezachrání. V textu jako takovém nejsou žádné citace, většina zdrojů je uvedena až v závěrečné kapitole, která rozebírá jednotlivé psychologické studie týkající se her.... celý text

Sourozenci bez rivality 2009, Adele Faber

Jako jedináček, který momentálně čeká druhého potomka jsem byla docela vyděšená, co všechno se mezi sourozenci děje. :D Kniha je imaginárním záznamem skupinového sezení s příklady z praxe, pohledem rodičů, návodům jak to zkusit jinak/lépe. Některé situace jsou znázorněny pomocí komiksů a na konci každé kapitoly je stručné shrnutí. Celkově je přístup typicky respektující a kontaktní. Řekla bych, že se dá zobecnit na všechny vztahy, ne jen na ty sourozenecké. Hlavní myšlenky, které si odnáším: - Děti potřebují prostor pro vyslechnutí i negativních emocí, ale nesmí si ubližovat. - Nesrovnávat - Neškatulkovat - Nemusí mít všichni stejně Příběhy byly ze začátku osvěžující a milé, ke konci jsem jich už ale měla plné zuby. Poslední stránky pak byly jak z americké romantické komedie, kdy pár sezení v této skupině napravilo všechny životní křivdy a vneslo nové světlo do vztahů všech zúčastněných. Komiksy mi přišly zbytečné, pro mě nepřehledné. Ocenila bych více rozepsanou problematiku žalování. Úplně se mi nezdá že pro děti různého věku by bylo nejlepší, aby spolu byly co nejméně.... celý text

Zlobivé děti neexistují 2020, Janet Lansbury

Kniha se věnuje problematice trestů, spolupráce, určování hranic,zachvátům vzteku, fyzickým trestům a dalším tématům. Už v první kapitole se čtenáři dostane spousta tipů a praktických rad, které jinde rozebírají celé knihy. Jednotlivé kapitly jsou krátké a stručné, přesto obsahují teoretické pozadí, praxi, příklady a osobní zkušenosti. Celkově popsaný přístup vychází z respektujícího rodičovství. Autorka se vymezuje proti odvádění pozornosti, posílání dětí "uklidnit se do pokoje". Nabízí možnost volby a využívá i mocenské hry. Myšlenky, které se mi líbí: - Dovolte dětem pokračovat ve sporu. Jen zabraňte ublížení si. - Můžeme ignorovat chování, ale nesmíme přitom ignorovat dítě. - Neberte si to osobně. - Jídlo nechte na dětech. Přestože kniha působí ze začátku svěže a svižně, od půlky se už v podstatě opakuje. Ocenila bych více relevantních zdrojů. Chvilkama to působí jako citace všech možných výroků od Magdy Gerber. Předpokládám, že se jedná o "návod" na děti 1-3 roky, přestože autorka nikde batola nedefinuje. Nelíbilo se mi, že podle ní je pro děti skoro nutná pravidelná denní rutina a nejlepší je zůstávat s dítětem hodně doma. Občas si také protiřečí v tom, kolik toho dítěti říct. Některé tipy na spolupráci nejsou v praxi proveditelné - při stříhání nehtů je vztekající se dítě nebezpečné samo sobě. Podobně popisování budoucích událostí mi přijde docela nereálné, když dítě nemá ten koncept času a neumí si novou situaci vůbec představit. Nesouhlasím s tím, že si dítě nemůže vyzkoušet důsledek nevhodného oblečení a také se mi nelíbí princip rychlého loučení a škatulkování některých emocí jako negativních. Pobavila mě rada "vyzařujte sebevědomí", která se prolíná celou knihou.... celý text

Sedm principů spokojeného manželství 2015, John Gottman

Jasně, je to reklama na autorův způsob terapie a vlastní výzkumy. Přesto je to super kniha, která si zaslouží přečtení. Už v úvodu slibuje zlepšení, posunutí nebo zachránění vztahu pomocí cvičení a dotazníků a principů založených na výzkumu. Má jít o univerzální techniky vhodné pro všechna vztahová stádia a formy partnerství. Gottman zdůrazňuje důležitost emoční inteligence a nutnost jisté péče o vztah. Je zajímavé, že kvalitní vztahy prospívají lidskému zdraví, zvyšují imunitu a prodlužují délku života. Vyvrací několik mýtů o perfektním manželství, všespásné komunikaci, společných zájmech apod. Celkově je tón knihy věcný ale přátelský, srozumitelně vysvětlující pojmy i teorie. V knize najdete fakta podložená výzkumy (včetně víceméně detailních citací), ilustrativní příklady dvojic, spoustu zajímavých biologických, psychologických i sociologických faktů. Věnuje se tématům od těch čistě praktických jako jsou finance nebo domácí práce až po otázky náboženství a společného smyslu života. Představuje sedm základních principů, kterými můžete svůj vztah zlepšit - lépe se poznat, dávat si najevo úctu a obdiv, být vstřícný, jak se dělit s o moc plus tipy na řešení konfliktů. Osobně se mi líbí myšlenky, že šťastné manželství je založeno na hlubokém přátelství a že není potřeba mít perfektní vztah, abychom byli v lásce úspěšní. Skoro u každé kapitoly jsem měla v půlce pocit, že děláme všechno špatně a náš vztah je odsouzen k záhubě :D. Pak přišla naděje, že to tak asi úplně není, a že kroky k nápravě jsou v podstatě snadné. Nicméně hodnotící dotazníky nejsou tvořeny zrovna smysluplně - často vychází nadhodnoceně, spousta otázek není relevantních nebo je nutné odpovídat za partnera. Největší problém vidím v tom, že u většiny aktivit/cvičení/změn je potřeba obou partnerů. Není to něco, co můžete změnit jen sami u sebe. Pokud váš protějšek nemá zájem o hluboké rozhovory, vypisování si traumat do deníku apod, moc toho neuděláte. Celkově některé úkoly vyžadují velké množství času a přemýšlení, přičemž i obsah se často velmi špatně kombinuje s malými dětmi. Rozčilovalo mě docela stereotypní uchopení manželství, kdy se lidé cca 2 roky znají, pak se vezmou, po dalších 3 letech mají děti a po dalších dvaceti spolu začínají řešit nějaké problémy... Chyběl mi nějaký návod na uzavírání se z partnerovy strany. Vůbec není zmíněno, jak partnerovi pomoci, pokud on sám má problémy s vyjádřením emocí. Taky všechny uvedené příklady byly naprosto ideální - použijte tuto techniku a partner ihned souhlasí se vším a ještě nabídne něco navíc. Co dělat, pokud to takto nefunguje, jsem se v knize nedozvěděla. No a celou knihu mě rozčilovalo "mezi manžely". Navíc bych ocenila dotazníky a cvičení ve formě PDF. Protože tu knihu s sebou tahat všude nebudu.... celý text

(Re)design rodiny pro 21. století 2019, Vratislav Hlásek

Tohle není typická kniha o výchově a rodičovství. Jde o zkušenosti partnerů Hláskových - rodičů a pěstounů. Jde o typicky moderní, rádoby vtipnou publikaci, kterou přelouskáte za jeden den. Velmi stručná, plná odrážek, obrázků, boxíků a shrnutí. Žádné hluboké myšlenky, vysvětlení, citace nebo zdroje tady nenajdete. Myšlenky, které se mi líbily: - Výchova se děje pořád v běženém životě. Ne jen ve chvílích, kdy se o to snažíme. - Děti chceme vést k zodpovědnosti, ne poslušnosti - Nápad na ranní rande (i když ne vždy a všude je to proveditelné) - Mazlením dítě nerozmazlíte - Stestk se dá převést na těšení se - V pubertě už nezbývá než doufat, že jste dítěti v mládí věnovali dost pozornosti a výchovy - Rodiče jsou prostě příklad a vzor Celkově mě ale kniha neoslovila. Neobsahuje žádné převratné ani zajímavé myšlenky, návody, rady ani praktické tipy. Jde v podstatě o deníček Alžběty, kdy čtenář musí snést její výlevy, myšlenky, pocity...Spousta vět a diagramů nedává smysl. Většina textu je jen omáčka. V podstatě stačí si přečíst shrnutí na konci každé kapitoly. I když někdy shrnutí příliš nekoresponduje s jejím obsahem. Věty se často opakují a obsahují dost hrubek. Vypadá to, že Hláskovi nedělají nic jiného, než jen promýšlejí, vyjasňují si a domlouvají se. Osobně mi velmi vadí, když Alžběta mluví za Vráťu a taky špatné použití odpovědnosti/zodpovědnosti. Chybí mi konkrétní tipy a rady - píší, že "učili děti odpovědnosti", "ukázali jsem jim hranice", "zajistili věkově různorodé prostředí"...ale už se nikde nedozvíme, jak to vlastně dělali. Všechno je jen vágní a obecné. Nedočkáme se žádného věkového rozdělení. Čeho je naopak víc než dost jsou snad samozřejmé věci jako je mluvení na miminko, blbnutí s dětma, šeptání v noci, seznamy dárků... Část o lhaní mi přišla nedostatečná. Vůbec nezmiňovali vývojovou fázi, kdy děti zjišťují, že můžou mít v hlavě jednu představu a říct něco jiného. S některými principy nesouhlasím (negativní emoce, manipulace a neustálé odvádění pozornosti, nucení k překonávání strachu, přivazování dětí kam jen to jde) a některé přístupy mi vůbec nedávaly smysl (proč musí děti v zimě chodit spát dřív?). Vtipné mi přišlo, jak se mají děti "včas osamostatnit" a od 15 jim už nekupují oblečení, protože přece můžou chodit na brigády a vydělat si sami. Docela by mě zajímalo, co vlastně dělá Vráťa za práci, vzhledem k tomu, jak si může upravovat pracovní dobu.... celý text

Respektovat a být respektován 2008, Pavel Kopřiva

Rozhodně obsáhlá publikace na téma respektujícího rodičovství, která v době prvního vydání (2005) musela být opravdu hodně "alternativní". Už podle názvu je jasné, že se zabývá hlavně respektem ve vztahu k dětem a v rámci rodiny. Řeší témata hranic a jejich vytyčení, uznávání emocí, nesmyslnosti trestů a pochval, rozdíly mezi vnější a vnitřní motivací...Brala bych ji jako historicky základní knihu, i když některé techniky nejsou představeny zrovna ideálně. Uvádí různé ukázkové situace a jejich možnosti řešení doplněné o podrobnější vysvětlení. Líbí se mi teze, že "Poslušnost není žádoucí výsledek výchovy; chceme zodpovědnost.", "Poučování není výchova. Je potřeba mluvit s dítětem, ne na něj.", "Přijetím emoce automaticky nemusíme souhlasit s chováním." Na konci se dozvídáme několik praktickýchc tipů jak začít a uvést jednostlivé principy do praxe. Celkově je tón knihy neutrální, podporuje dospělé ve snaze do zkusit jinak. Už na první pohled jde o obsáhlou publikaci, chvílemi docela těžkou na čtení. Oproti "modernějším" knihám je plná textu, poslední 3 nebo 4 kapitoly jsou hodně teoretické, spíše pro vychovatele a učitele nebo psychology. Spousta myšlenek se zbytečně opakuje. Některé věty a situace mi přijdou vysoce nepravděpodobné. Vůbec se neřeší jiné možné reakce dětí, například neustálé odmítání a nespolupráce. Někde uprostřed je důležitá poznámka, že tyto technikyfungují především tam, kde jsou dobré vztahy a ochota vyjít si vstříc. U některých teoretických částí bych ocenila víc praktických příkladů. Naprosto zde chybí jakékoli členění nebo řešení dle věku. S dvouletými dětmi budu jednat jinak než s puberťákem. Obecně mi přijde, že většina principů je proveditelná až tak od školního věku, kdy děti trochu rozumí světu a delším větám. Ke konci bych ocenila nějaký přehled vhodných/nevhodných frází podle věku nebo podle situací.... celý text

Zkoušeli jsme všechno! Respektující a klidné výchovné postupy 2015, Isabelle Filliozat

Jedna z nejjednodušších respektujících a kontaktních "příruček" na trhu. Tuhle bych doporučila každému rodiči - začátečníkovi i pokročilému. Přestože autorka uvádí "jen" výsledky svého uvažování a nedostatečně cituje většinu vědeckých faktů, možná je to právě tento zjednodušený přístup, který přidává knize na atraktivitě. Jako prioritu uvádí autorky vztah mezi dítětem a rodičem. Zdůrazňuje, že každé chování dítěte je reakce na něco a záchvat sám o sobě je způsob dítěte, jak se uklidnit. Nemění se děti, mění se prostředí. A dospělí se musí umět sami ovládat, aby to mohli předat dětem. Kniha je rozdělena na kapitoly podle věku - od narození do pěti let. Na začátku je vždy shrnuto dané období, co se v daném věku rozvíjí a co je pro dítě podstatné. Následují typické "problémové" situace popsány z pohledu dítěte a ukázky vhodných/nevhodných reakcí dospělých. Vše je doplněno o bližší vysvětlení a občas i nějakou vědeckou poznámku. Oceňuji stručně a jasně podanou část o hodnocení a chválení a nevhodnosti trestů. V kapitole o nastavení hranic jsou nejdříve vyjmenovány špatné přístupy a až na konci je zmíněna varianta přirozenýcha logických důsledků. Osobně bych raději viděla možnosti řešení u každé jednotlivé části. Kapitola o hádkách by za mě mohla být podrobnější, v podstatě se tomu tématu skoro nevěnuje. Od věku 3 let mi už přijdou témata lehce odbytá, na rozdíl od těch předchozích. Na můj vkus obsahuje kniha moc obrázků. Mohla by být poloviční, kdyby z ní nedělali komiks.... celý text

Proč jsou šťastné děti šťastné 2006, Steve Biddulph

Hned na začátek je potřeba uvést, že nejde o kontaktní ani respektujicí přístup. Atmosféra i tón jsou ale příjemné, obrázky jsou vtipné a ilustrativní. Autor hned v první kapitole ukazuje sílu slova (ať už vědomého nebo nevědomého). Text je psán s nadhledem a bez odsuzování, uvádí uvěřitelné věty a situace, přináší tipy a podněty ke změně. Fakta nejsou nijak ozdrojovaná a část o stravě mi přijde úplně mimo rozsah autora - opakuje jen obecné poučky bez dalšího vysvětlení nebo řešení. Důraz je kladen na to, že děti rozumí více, než dávvají najevo, emoce je zdravé vyjádřit a rodiče by v tom měli jít příkladem. Líbí se mi rozlišení mezi potřebou a přáním a důležitost energie rodiče. Nicméně některé tipy jsou nepoužitelné a naivní. Autor asi ještě nikdy nepotkal nezazdrojovaného rodiče. Zajímavá jsou okénka s úlohou otce, i když jej tímto jaksi vyčlěňujeme z běžné kolonky "rodič". Tady ale chvála končí. Dle autora existuje špatné chování a zlobivé děti. Naprosto nesouhlasím s falešnými emocemi, které mají představovat běžnou emocionální poruchu v dětství. Jako vhodnou reakci na vztek dítěte uvádí autor ignorovat ho, fyzicky zvládnout, potrestat apod. Nikde ale neřeší určení věku - malé dítě není manipulativních taktik schopno, puberťák sebou těžko bude mlátit na zemi v obchodě... Další pro mě nepřípustnou metodou je posílat děti na hanbu do kouta, protože se bojí cizího člověka a nechtějí si s ním povídat. Autor podporuje asertivitu, ale rozhodně ne respektující přístup. Naopak jsou rady velmi autoritativní, plné příkazů, zákazů bez vysvětlení, s dospělákem braným jako neomylným Bohem.... celý text

Přirozené plánování rodičovství: Studie a podklady symptotermální metody 2013, Ludmila Lázničková

Snad jediná publikace podobného zaměření v češtině. Na to, jak se ale tváří vědecky, je její zpracování velmi nedbalé a laické. U spousty tvrzení chybí zdroje, grafy jsou popsány mizerně nebo vůbec, obecně bych jich uvítala mnohem více. Informace k výzkumům nejsou uváděny konzistentně, a proto jsou velmi nepřehledné. Často chybí základní statistické údaje jednotlivých výzkumů. Kapitola o výživě je i ničem, stejně tak část o morálce a přístupu k sexu německé mládeže. Záznamy z kongresů nenesou žádnou informaci. Gramatika, stylistika, pravopis i grafika jsou úděsné.... celý text

Tajná síť přírody 2018, Peter Wohlleben

Autor jako vždy poskytuje zajímavé informace v nezvyklých souvislostech. Nicméně oproti ostatním titulům mě tento bavil výrazně méně. Posledních 30 stran bylo docela utrpení. V textu je na mě prostě příliš odboček, skoků a vratek, oslích můstků a opakování se. Spousta tvrzení není vůbec podložena zdroji. Moc se mi nezdá, že by hasiči zapalovali lesy, protože nemají co na práci. Pobavilo mě ale, že buk může dostat úpal a taky přibodobnění podzimního listí k toaletnímu papíru stromů.... celý text

OFF – Digitální detox pro lepší život 2018, Tanya Goodin

Nejsem si jistá, pro koho je tato kniha určena. Lidé, kteří by ten detox potřebovali nejvíc, si to stejně neuvědomují, natož, aby si o tom něco přečetli (tak jako u každé závislosti). A pokud je čtenář natolik uvědomělý, dost pravděpodobně začne čas u obrazovky omezovat sám od sebe. Tipy jak na to mi nepřijdou nijak objevné ani zázračné. K většině z nich dojdete selským rozumem. A některé mi zase přijdou v praxi nepoužitelné - napřílad buzení vibracemi je fakt super vynález a nehodlám budit celou domácnost klasickým budíkem jen proto, protože telefon na nočním stolku... Ty dvě hvězdičky jsou za grafickou úpravu, kapsení vydání a pár pěkných citátů.... celý text

Batole 2020, Lenka Medvecová Tinková

Ta kniha je super. Nepřináší žádné nové a závratné myšlenky, návody ani univerzální rady. Její tón je ale tak milý a přátelský a celková atmosféra tolik uklidňující, že je fajn si ji přečíst kdykoli, kdy máte jako rodiče nějaké pochyby - a to je skoro pořád :D. Autorka probírá nejčastější problémy batolat se spánkem, navrhuje možná řešení, uvádí příběhy skutečných dětí a rodičů a neustále zdůrazňuje individualitu každého z nás a jedinečnost každé rodiny a jejich zvyklostí a potřeb. Občas to prokládá řádně ocitovanými výsledky výzkumů nebo pohádkami, které vytvořila pro snadnější spánek a usínání. A přestože ke všem jejím radám dojdete i selským rozumem, je fajn si přečíst, že to tak je normální a že podobné trápení mají stovky rodičů na světě.... celý text

Jak si zlepšit menstruační cyklus 2021, Lara Briden

Po všech těch ohlasech jsem čekala něco trochu víc. Nebo možná jiného. Je skvělé, že vyšla kniha na toto téma, je vědecky podložená ale pořád dobře čitelná. První půlka knihy se věnuje jen tomu, jak a proč vysadit hormonální antikoncepci. Ve druhé části pak autorka uvádí možné způsoby konvenční léčby a přírodní prevence spousty různých neduhů a problémů. Určitě ale nejde o knihu pro úplné laiky. Je psána docela odborně. Přestože je docela obsáhlá, polovina textu se opakuje nebo jde o odkazy na jiné kapitoly. Určitě není potřeba číst všechno, byť to autorka několikrát zdůrazňuje. Osobně bych kapitoly řadila trochu jinak, některé návaznosti mi nedávaly moc smysl. Všeobecně by šly její rady shrnout jako - zdravá a vyvážená strava, pohyb, omezit alkohol a stres. Autorka uvádí velké množství doplňků stravy, nicmene až ke konci knihy nenápadně poznamená, že se má začít změnou jídelníčku a doplňky přidávat až později a postupně. Také má v textu několik faktických chyb (pravidla a principy STM/FAM) a spoustu věcí nezmiňuje vůbec (princip zánětu u tělíska, možnost otěhotnění z preejakulátu, další menstruační pomůcky, možnosti fyzioterapie, potřebu odpočinku a celkového nastavení vzhledem k cykličnosti). Velmi mi chyběly jakékoli informace o cyklu při kojení nebo po porodu. Od kapitoly Jak mluvit a lékařem jsem čekala více než jen seznam otázek. Ocenila bych také více obrázků/grafů/tabulek. Knihu bych doporučila lékařům, odborníkům v oblasti a laikům, kteří mají jisté vzdělání v biologii. Je docela drahá na to, aby ji měl v knihovně každý a zároveň zbytecně obsáhlá. Přesto by hlavní myšlenka (menstruace nemá bolet) měla být více zdůrazňována už ve škole.... celý text

Stavba domu svépomocí 2015, Vojtěch Valda

Pro začátek bych řekla, že rozhodně nejde o knihu pro úplné laiky. Umím držet kladivo a použít vrtačku; považuji se za laika a byla jsem zvědavá, co si z knihy odnesu. A popravdě, není toho mnoho. Žádných konkrétních rad nebo detailních návodů se nedočkáte. Opravdu jde víceméně o stručný seznam jednotlivých částí stavby, některé jsou popsány blíže, jiné jen vyjmenovány. V úvodu se autor pohoršuje nad moderními trendy a v podstatě čtenáře odrazuje od stavby domu. Ocenila bych i podrobněji rozbranou část před samotnou stavbou. Celkově bych to shrnula takto: - najděte "vhodný pozemek" - najděte architekta, který vám vše do detailů nakreslí a vypíše vám nákupní seznam - řiďte se návody k jednotlivým materiálům a výkresy od architekta - na polovinu prací si pozvěte odborníka - zbytek si vygooglete - na všechno je na konci potřeba papír Řekla bych, že průměrně zdatný řemeslník, který ale už zná všechny možné pojmy (např. betonová mazanina, instalační předstěna, ložná spára, povalové stropy, pozední věnec, začepování krokví...) a umí řídit bagr, může brát tuto knihu jako stručnou příručku toho, na co nezapomenout a případně si ji doplnit vlastními poznámkami. Osobně bych také ocenila barevné obrázky a nákresy, více schématických popisů s obrázky a větší část věnovanou samotnému projektu.... celý text

Aktivní porod 2010, Janet Balaskas

Kniha pro laiky, která se nebojí občas zabrousit do větších podrobností. Hlavní myšlenkou je fakt, že rodí žena, ne lékař. Na svou dobu (originál je z roku 1991, překlad 2010) velmi pokroková a "alternativní". Slibuje praktickou přípravu na porod s využitím jógy. Autorka zdůrazňuje nutnost citové a tělesné přípravy těhotné ženy a většinu tvrzení podkládá citovanými výzkumy (i když ne všechny). Stručně popisuje historii porodu a změny ve společnosti, které se v procesu porodu odrážejí, fyzické proměny těla v těhotenství a při porodu (včetně ilustrací). Porodu jako takovému je věnováno sdostatek stran - jednotlivé fáze jsou rozebrány podrobně, přesto stále srozumitelně, popisují, co se děje miminku, co cítí žena, tipy pro partnera a PA, vhodné pozice a styly dýchání... Kapitola o kojení je milá, doporučuje kojit dle poptávky. I když později zmiňuje, že výživné je jen "zadní" mléko. Ke konci shrnuje možné zásahy při porodu a užíváné léky a uvádí jejich plusy a mínusy. Jako jedna z mála knih se věnuje i porodu mrtvého dítěte. Autorka nejspíš předpokládá první těhotenství a jediné dítě - komu by jinak doporučovala hodinu denně cvičit v tiché místnosti :D. Na můj vkus je popisu jógových pozic věnováno až příliš prostoru. Fotky je zachycují skvěle a z textu se podstata stejně vyčte špatně. V tom je kurz naprosto nenahraditelný. Velmi mě překvapilo doporučení cvičit sedy-lehy v těhotenství, stejně tak v hned v prvním týdnu po porodu. Část o dýchání obsahuje vtipnou definici: "Ženám se doporučuje vydechovat pusou, protože většina žen při porodu vydechuje pusou." Spousta praktických tipů a zkušností je bohužel stále nefunkční v českých porodnicích - např. bezbolestné šití. Kapitola o porodu do vody mi přišla zbytečná, většina věcí se opakuje a zbytek je logický. Úplně mi chybí informace o poporodní depresi. Z textu vyplývá jen to, jak se všichni do sebe hned zamilujeme a všechno bude sluníčkové. Překlad je ovšem plný hrubek a překlepů.... celý text

Všechno o kojení 2006, Vivian Weigert

Jedna z mála knížek o kojení, které stojí za to si přečíst. Přestože rozhodně není dokonalá a v některých ohledech i lehce zastaralá, její tón je milý, věnuje se snad všem oblastem, které se kojení týkají (od biologie, přes techniku, odsávání, skladování mléka, odstavení, příkrmy až po řešení potíží). Už prvních 6 stran přehledně popisuje výhody kojení, které UM nemá šanci nahradit. V dalších kapitolách autorka podporuje neomezenou dobu kojení a kojení na požádání, kladně se vyjadřuje o společném spaní, automaticky nevyřazuje nadýmavé potraviny z jídelníčku matky, uvádí příklady hypoalergenních potravin, zmiňuje, že kojení i ve druhém roce má pro dítě zdravotní přínos, věnuje se i kojení v těhotenství a tandemovému kojení, při zavádění příkrmů doporučuje v prvním roce udržet MM jako hlavní potravinu a odstranit z příkrmů sůl, cukr a koření. Jako největší mínus vnímám fakt, že i když se tváří jako vědecky založená publikace, nejsou k jednotlivým tvrzením uvedeny zdroje ani studie. Obsahuje dost různých info boxíků a tabulek, u kterých mě štve, že často přerušují tok textu tak výrazně, že čtenář musí nalistovat až o dvě strany dál, aby mohl dočíst větu. U popisu jednotlivých poloh vhodných ke kojení (kterých by mohlo být zmíněno více) mi velmi chybí jakákoli ilustrace nebo i fotografie. Taky mě pobavila představa, jak se čerstvá maminka s plačícím miminkem v náručí snaží obložit všemi těmi polštáři a dekami, jak je v textu popsáno. Podobných zábavných myšlenek je tam více. Možná to je kulturním pozadím, každopádně úplně vidím maminku v korporátu, jak o přestávkách odbíhá nakojit miminko do jeslí a jak se jí spustí mléko v okamžiku, kdy mimino na druhé straně města dostane láhev. Některé informace už tak zábavné nebyly, spíš bych je označila i za poškozující - doporučení formovačů bradavek, dělení na přední/zadní mléko, buzení dítěte na kojení, názor, že láhev od dvou měsíců už nemůže nijak ovlivnit techniku kojení, pravidelný režim od 4. měsíce, po roce kojení jen tak dvakrát denně, doporučení purelanu na ragády... I přes všechny negativa hodnotím knihu velmi kladně.... celý text

Miminka v rovnováze 2019, Sabine Hartz

Nevím proč, ale čekala jsem větší bichli. Když dorazila tahle "brožurka", docela mě to překvapilo. Kniha se věnuje především psychomotorickému vývoji miminek do 14 měsíců, s komentáři věnovanými nošení, vhodným aktivitám a zábavě, možnostmi uklidnění. Nabízí způsoby jak dítě přebalit nebo obléknout, jak spolu navázat úzký kontakt... Obsahuje spoustu cenných rad, vše doplněno o velké množství ilustrativních i informativních obrázků. Rozhodně bych ale tuhle knihu nedoporučila běžnému rodiči. Informace jsou dost odborné, text je nahuštěný a pro mě ne příliš přehledně členěný. Prostě to není něco, co zvládnete přečíst během pár chvilek, kdy vaše miminko zrovna spinká. Na druhou stranu bych ji zařadila jako povinnou četbu pro všechny odborníky a polo-odborníky, kteří se věnují dětem (sestry, fyzio, lektorky nošení, laktační poradkyně, PA...).... celý text

Záhadný pan Quin 2008, Agatha Christie

Tak tohle mě překvapilo. Pro mě naprosto jiný styl, než na jaký jsem u Agathy zvyklá. Krátké povídky, s detektivní a trochu mysteriózní zápletkou, které by každá vystačily na vlastní knihu. Ze začátku zábavné a nové, ke konci jsem už dokázala odhadnout, co se bude v povídce dít a odhalit zločin o něco dříve.... celý text

Poslední weekend 1991, Agatha Christie

Skvělá Agatha a úžasný Poirot. To už je pro mě standard. Perfektní příběh s nečekaným rozuzlením, psychologie postav, anglický venkov... V této knize, mi ale vadil rozvláčný úvod, dlouhé představení jednotlivých postav a zase změť jmen, která nikdy neumím přiřadit ke správným postavám. Vážně bych ocenila nějaký rodokmen nebo přehled na začátku/konci knihy. A slovo "weekend" mě fakt vytáčelo celou dobu. Narazila jsem i na pár dalších nevhodných překladů, které celkový dojem z knihy lehce zkazily.... celý text

Vánoce Hercula Poirota 1939, Agatha Christie

Jedna z nejlepších. Asi proto, že Poirota zbožňuju. Perfektně vykreslené postavy, atmosféra, prostředí... Děj napínavý a nepředvídatelný, stejně tak rozuzlení a závěr.... celý text