Turmee komentáře u knih

Nejsem si úplně jistá, pro koho je kniha určena a co přesně má čtenáři přinést. Autor představuje 22 svých projektů, detailně popisuje použité nástroje, materiál a postup. Vše je doplněno velkým množstvím fotek a nákresů.
Každopádně nepotřebuju návod na to, jak ze špalku vyrobit stoličku, jak stlouct dohromady prkýnka a udělat zahradní zástěnu, nebo jak nalít vodu do kýble a udělat z něj mini jezírko. Kromě toho je nám představena pouze ta jedna varianta, chybí náhled dalších možností, bližší informace apod.

Základní příručka stručně shrnující snad všechny důležité oblasti. Hojně čerpá z ostatní literatury a zde čtenáři poskytuje výpisky. Naštěstí poskytuje dost navazujících zdrojů.
Osobně bych uvítala více obrázků nebo nákresů, ale chápu, že by to asi jen zbytečně natáhlo délku a bez detailních popisů by to asi k ničemu nebylo.

Pěkná knížka o tom, jak si založit vlastní zahrádku na malém prostoru. Autorka se věnuje spíše designu a plánům, ukazuje svůj projekt a navrhuje další možnosti. Stručně pokrývá snad všechny potřebné oblasti (zeleninové záhony, osevní plány, bylinkový záhon, jíchu, bobuloviny, květiny...)

Soubor povídek/pohádek/příběhů z různých kmenů amerických indiánů.
Jednotlivé kapitoly jsou krátké, styl psaní je trochu netypický, ale milý. Vyskytuje se tam dost nových slov (alepsoň pro mé děti 5 a 3), takže jsme občas i googlili a vysvětlovali.
Některé příběhy si jsou hodně podobné, jiné zase naprosto originální a fasicinující. Indiánská jména mi občas dala zabrat :D.
Ocenili bychom více obrázků.

Jedna z nejlepších knih na trhu na téma zdravé výživy (s přesahem na všechny možné strany).
Je to bichle nabitá informacemi, obrázky, tipy a radami. Na rozdíl od Dej tělu šance přináší Bioabecedář pozitivní náladu. Nesnaží se čtenáře vyděsit a donutit ke změně. Autorka popisuje jednotlivé varianty, uvádí plusy a mínusy, nabízí alterantivy (a ukazuje, jak na ně v praxi).

Perfektní jsou tipy na konkrétní produkty, kde co koupit a kdo co vyrábí. I když spousta z nich je v roce 2026 už zastaralá, některé stále existují. Několik receptů mě zaujalo, i když by se mi líbilo mít více variant s masem.

Chyběly mi ale zdroje mnoha faktických tvrzení a taky bych ocenila nějaké přehledné tabulky/shrnutí (například jak dlouho co namáčet a vařit), protože toho množství textu je tak fakt hodně.

Víc než polovinu kuchařky tvoří rozhovory, teorie o tom, co je to raw, bio, makrobiotika, ajurvéda, vegetariánství, fermentace, epigenetika...Pokud je to vaše první kniha na toto téma, tak asi fajn, ale pokud jdete pro recepty, je to spíš jen zbytečný obsah.
Rozhovory mi tam vadily nejvíc. Nic moc čtenáři nepřináší, otázky jsou pokládány dost prvoplánově a na některé se nám ani tak nedostane odpovědi. (K čemu je v kuchařce informace o tom, že nějaký Radomil nepoužívá mobil?)

Recepty jsou zajímavé, z uvedených 80 mě zaujalo 20. Většina vyžaduje nějaké speciální přísady (minimálně umeocet, jáhly, špaldovou mouku), takže jen tak z domácích surovin si na rychlo neuvaříte. Doporučuju si recepty nedjřív projít a podle toho nakoupit.

Pěkná kniha na zajímavé téma. V dnešní době (2026) se povědomí o jídle, výživě a souvislostech se zdravím naštěstí konečně rozšiřuje, takže jsem ráda za další publikaci, kde se dá čerpat inspirace.
Autorka sice prohlašuje, že nepředstavuje žádné dogma, že je vše individuální a neexistuje jediný spárvný přístup, zároveň je kniha plná příkazů, zákazů, apokalyptických předpovědí a protichůdných tvrzení.

Co se mi líbilo:
+ je rozhodující, jak se po jídle cítíme
+ spousta potravin nedodá tělu výživu, ale jen stimuluje chutě
+ zdravý chléb nelze připravit rychle
+ stačí přečíst shrnutí na konci kapitol

Co se mi nelíbilo:
- Naprosto chybí zdroje! Takové množství kontroverzních, závažných i zajímavých tvrzení, která jsou ale naprosto nedohledatelná a nepodložená.
- dogmatická prohlášení (Pokud jíte bílou mouku, nemůžete být nikdy zdraví.)
- Autorka se často odvolává na těla a životní styl předků, ale jaksi zapomíná, že my žijeme v jiné době.
- spousta zbytečných vsuvek a opakování
- shrnutí na konci kapitol je skoro tak dlouhé, jako samotná kapitola
- recepty podivné, překombinované, se surovinami, které běžně doma nemáme

Těšila jsem se na návrat do tohoto světa, zároveň jsem nechtěla číst příběh Nesty, kterou nesnáším už od začátku.

To, jak postavy začaly upadat v novele, je v tomto díle dokonáno. Zápletka skoro žádná, další supersíla nad supersíly, neschopnost ovládat své sexuální touhy, spousta nelogických souvislostí.

Feyre a Rhys mají sex. Pořád, často, dokola.
Elain jakoby tam nebyla. Mor tam není vůbec. Amren vyšuměla.
Cassian, kterého jsem milovala, ztratil veškerý svůj půvab, vtip a ostrost. Je z něj jen poslušné koťátko schopné myslet pouze penisem.
A Nesta? Chladná, odtažitá, sobecká, neschopná sebereflexe. Jasně, má trauma. To ale mají skoro všichni, že. Jenže ona si pořád stěžuje, nesnaží se a je na všechny hnusná. Ke konci, když to vypadá trochu nadějně, stejně zase sklouzne do nudného happy end formátu.

Tady bylo tolik potenciálu pro Cassiena, pro badass trio sester, pro konečně používání těch extra super silných schopností všech. Ale ničeho z toho se nedočkáme.
Nemluvě o tom, že pár slaboučkých holek během pár týdnů zvládne výcvik trvající desítky let.

Jako výplň a prodloužený epilog dobrý. Žádné podstatné drama se neděje, máme možnost seznámit se s pohledem různých postav a ještě nasát trochu vánoční atmosféry.
Škoda jen, že ji kazí naprosto nelogické a nepříjemné chování postav - Elain k Lucienovi, Nesta ke všem, Rhys k Tamlinovi...

Asi nejslabší díl série. Dost politiky, intrik, manipulací...Všichni se přetvařují naprosto dokonale a hrají své role. Žádné chyby se nekonají.
Hlavní dvojice je už tak nějak stabilní a pro čtenáře se nic nového neděje. Rhys je nejmocnější vladař, Feyre je ještě mocnější, král má Kotlík, se kterým je super mocný, Amren je nepředstavitelně mocná...všichni jsou tak super a nejlepší, že to přestává hrát nějakou roli.

Elain je tady úplně k ničmu, Nesta mě jen štve, Tamlinova linka je ztracená úplně a Feyřin otec? Haha...

Zase to celé zachraňují vedlejší postavy.

(SPOILER) Druhý díl se mi líbil více než první, ale dokonalé to teda nebylo ani zdaleka. Což neznamená, že jsem si to neužila a nezhltla to jako malinu. :D

Zamilovala jsem si všechny vedlejší postavy - Az, Cassian, Mor, Amren. Jsou vtipní, uvěřitelní, věrní a dávají tomu tu pravou šťávu.
Popis traumatu a depresí, kterými si Feyre prochází, je výborný. Cítila jsem se zoufale a nevyslyšeně s ní, bylo mi úzko.

Trochu mě mrzí ta silná manipulace směrem od Tamlina k Rhysovi. Naprosto cíleně se najednou Tamlin rozhoduje ve všem špatně, kdežto Rhysand dělá přesný opak. Ten temný, nebezpečný princ z prvního dílu se postupně mění v cukrového slaďouše. Asi jsem podobných knih přečetla už hodně, že se mi tento koncept (mocný bad boy, který se zamiluje do nicky, ze které se vyklube taky super cool hustá dívka) zdá jaksi ohraný.

A šíleně mě tedy štvaly Feyřiny sestry a otec, plus Lucian. Ty bych zrušila úplně :D.

Oceňuji snahu přiblížit pár vybraných tvorů dětským čtenářům, ale něco tomu chybělo. Uspořádání je celkem chaotické, styl vyprávění není jednotný. U některých příšer se nám dostane jen výčtu několika málo "faktů", u jiných je i příběh. Ty s příběhem se nám líbily více.
Některé informace jsou hodně osekané, takže bez dalšího vyprávění nedávaly dětem (5 a 3) smysl.
Obrázky se líbily.

Ilustrace hezké, myšlenka dobrá ale...od začátku bylo jasné, jak to skončí, a přesto to nakonec vyznělo úplně ploše.
Chování a reakce dvou hlavních aktérů nejsou uvěřitelné, zní hodně uměle. Dost se to opakuje, příběh jaksi drhne a vázne. A když by na konci mělo dojít k vyvrcholení a pointě, tak nic.
Dětem (5 a 3) stačilo přečíst jednou, nezaujala je.

Knížka zaujala spíš starší dítě (5 let), mladší až tolik nebavila. Příběhy se rychle prolínaly, pokud měníte hlasy tak si tady máknete.
Přišlo mi, že je tam na sílu nacpáno snad všechno - osudy dětí, výchova, rodinné problémy, cestování, popis zajímavých míst i přírody, kulturní a biologické vsuvky...Prostě takový dort Pejska a Kočičky.

Myslela jsem, že to je pro starší děti, ale i teď, když jim je 5 a 3, se jim knížka moc líbila. Příběh je to delší, občas strašidelný, občas dost smutný, hodně melancholický. Obrázky se nám vůbec nelíbily a štvalo nás až příliš časté opakování vět i situací. Přesto jsem ráda, že jsme si ji společně přečetli.

Je zajímavé, jak tak jednoduchá knížka dokáže zachytit atmosféru jara, očekávání a radosti.

Pěkné obrázky, pěkná myšlenka, ale provedení nedotažené. Chvílemi nám příběh nedával smysl, občas byl text zbytečně dlouhý a rozplizlý, jakoby se uměle snažil zachytit hlubokou myšlenku. Dětem (5 a 3) stačilo jedno přečtení.

Úžasně divná kniha. Děti (5 a 3) fakt bavila, i když je mi jasné, že spousta věcí jim nedocházela. Příběh je originální, dobře se čte, zahrnuje přátelství, strach, vztek i magii.

I když se mi to vcelku líbilo, bylo tam něco, co to kazilo. Nejsem si úplně jistá co. Téma je zajímavé, každá povídka sama o sobě nese příběh, postavy jsou uvěřitelné, čte se to dobře, ale...asi bych ocenila, kdyby každá ta povídka měla větší prostor. Zůstala spousta otázek, těžko se mi přepínalo z jedné povídky ke druhé, postavy se prolínaly, ale vlastně ne úplně, takže to bylo pro mě chaotické.

Tohle byla jednohubka. Čte se to rychle, příběh odsýpá, postavy jsou sympatické, mají charakter, myšlenky i chyby.
Prostředí je vykresleno věrohodně, dialogy zní uvěřitelně.