Nenávidím tě, neopouštěj mě!
Hal Straus , Jerold J. Kreisman
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/348924/mid_nenavidim-te-neopoustej-me-nIs-348924.png
4
66
18
Zvládání hraniční poruchy osobnosti. Pro člověka s hraniční poruchou osobnosti je život jako nekonečná horská dráha bez jasného cíle. Pro jeho blízké, ti kteří s ním žijí, milují ho nebo ho ohrožují, to může být stejně divoká, beznadějná a frustrující jízda. Změny nálad přicházejí náhle, jsou výbušné a srážejí hraniční osobnost z nebeských výšin radosti do hlubin deprese. V jeden okamžik plni hněvu, za okamžik klidní jako beránci, sami tápou, proč a kam je jejich vnitřní zápas žene. Neschopnost pochopit, co se v daný okamžik stalo, následně vyvolává hlubší sebenenávist a depresi. A přesto, jak tvrdí autoři, existuje účinný přístup k léčbě a zvládání této poruchy, jejíž prognóza je při citlivém přístupu velmi nadějná. Na mnoha příkladech z terapeutické praxe líčí příběhy lidí s touto poruchou, její příznaky, předpokládané kořeny, výskyt a představují strukturovanou metodu komunikace s hraničními osobnostmi.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2017 , PortálOriginální název:
I Hate You, Don't Leave Me , 1989
více info...
Přidat komentář
Kniha o odborné tématu, určitě vhodná pro lidi z oboru. Doporučila bych ji ale i laikům, kteří pracují s dětmi nebo lidmi obecně. Malé děti se občas chovají jako hraničáři a autoři zde dobře zachycují podstatu problému, možné budoucí potíže i směr, jakým se vydat, pokud se vás HPO blíže dotýká.
Text je občas náročnější, prokládán konkrétními příklady a zkušenostmi. Vše je řádně ozdrojováno.
Na začátku je HPO definována i se všemi záludnostmi při psychologických diagnózách, následuje porovnání a prolínání s ostatními poruchami a možné příčiny vzniku HPO (diskuse genetika vs. prostředí, traumata). Velmi mě zaujala kapitola o hraniční společnosti, která je tak trochu filosofická, zároveň ale velmi realistická a praktická (fragmentace společnosti, měnící se vnímání tradičních rolí, všudypřítomný strach a stres...). Nabízí pro mě nové náhledy na současnou společnost (2023) a naťukává několik hlulbších myšlenek.
Další část popisuje možné způsoby komunikace s hraničáři, včetně příkladů konverzací. Myslím, že právě metoda SET-UP se dá dobře využít i při komunikaci s dětmi.
Druhá půlka knihy už pro mě jako laika byla méně užitečná. Zabývá se tématy jako je výběr terapeuta nebo stylu terapie. Popis jednotlivých terapeutických směrů je už velmi teoretický a odborný. Stejně tak výčet možných léků a jejich účinků.
Tahle kniha mě de facto dovedla k mé vlastní diagnóze. Když jsem ji poprvé před rokem četla, nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem konečně našla slova pro to, co zažívám. Skvělá kniha, dostatečně odborná, ale za mě stále čtivá (v rámci žánru) a pochopitelná. Nenabízí sice řešení nebo pomoc hraničářům, ale napomáhá jim a jejich blízkým víc pochopit třeba příčiny chování nebo stavů, které hraničář zažívá, nebo nabízí vcelku dobrý popis toho, co se v té chvíli děje uvnitř nemocného. Myslím, že pro hraničáře bude kniha pochopitelnější než pro někoho, kdo jím není, ale ze svého okolí vím, že i tak je velmi nápomocna. Už jen tím, že sdílí příběhy zotavených a dodává naději těm, kteří se právě svůj "rozsudek" dozvěděli. Nyní čtu knihu poněkolikáté znovu a stále zde nacházím nové kontexty, znovu si uvědomuji určité věci a to je důležité. Knihu doporučuji hraničářům, jejich blízkým, zájemcům o poruchy osobnosti nebo psychologii obecně.
Z knihy jsem nadšen , vůbec to nejlepší co vám tohle drobné dílko poskytnout je seznámení se s tím , co to HRANIČNÍ PORUCHA OSOBNOSTI je. Přičemž je potřeba uznat , že spousta článků,časopisů, i knih vám dá náhled pouze nepatrný ...POCITY PRÁZDNOTY...všude se dočtete. Že se jedná o poruchu přičemž je osobnost neustále ve styku s něčím tak abstraktním , jako je NICOTA a řekl bych, že už tímto popisem jsem nastínil sic ne odborněji , za to beletristicky co tato porucha je...ale dost tlachání , jestli vás zajímá její odborný popis SÁHNĚTE PO KNIZE.
Tato publikace může být velmi nápomocným průvodcem na cestě k většímu pochopení ‘hraničáře’ pro jeho okolí, i pro pacienty samotné. Avšak kniha není praktickou příručku pro pacienty trpící HPO, jak by se z obálky mohlo zdát. Způsoby zvládání života s touto poruchou se zdají být pouze psychoterapie a farmakoterapie. Tuto mezeru může doplnit čtenáři například kniha vycházející z dialekticko-behaviorální terapie (DBT), kterou autoří také zmiňují, Emoce pod kontrolou. Přesto považuji knihu za jednu z nejlepších populárně naučných knih na českém trhu věnující se této problematice.
Knihu bych doporučila každému pacientovi trpící HPO a jeho blízkým, kterým kniha srozumitelně přiblíží vše, co víme o HPO, jaké jsou možnosti léčby a techniku SET užitečnou pro komunikaci mezi okolím a pacientem. Zajisté ji ocení i psychoterapeuti, či jiní zdravotní pracovníci setkávající se ve své praxi s HPO, které obzvláště zaujmou kazuistiky a kapitoly věnující se terapii a léčbě. V neposlední řadě věřím, že může být přínosem i pro studenty psychologie nebo další příznivce vzdělávání se v dané oblasti.
Skvělé zpracovaná kniha, která může být dobrým příspěvkem do oboru, obohacení si znalostí o HPO nebo jako začátek pro seznámení se s touto diagnózou, jak ji rozumět jak s ní pracovat a jak případně pomoct či komunikovat s člověkem, který HPO má.
Příběhy pacientů prolínající se s teorií, která je samozřejmě důležitá a na místě, ale už se není tak čtivá (:
Prochází těžkým obdobím, s novou diagnózou člena rodiny, tak sbírám informace, abych mohla pochopit, co doma prožíváme. Tato kniha mi pomohla dozvědět se víc.
Zejména první část je velmi čtivá, prokládaná příklady z klinické praxe. Představuje vznik, symptomy, srovnání a shodu s jinými poruchami a psychiatrickými onemocněními, problematiku diagnostiky samotné HPO. A především naději pro pacienty, že je tato porucha nemusí nutně provázet po celý další život. Praktické rady zde najdou jejich blízcí (rodina, přátelé a partneři).
V druhé části byly pro mě dost nezáživné popisy různých terapeutických přístupů s díky bohu transparentním závěrem, že terapie jednoduše funguje. Ať už má jakoukoli podivnou zkratku.
Knihu jsem přečetla jedním dechem, HPO mi lékaři a terapeuti nedokázali srozumitelně popsat. Zřejmě i proto, že je obtížně popsatelná. Jsem tedy o krok blíž jí porozumět. A nejenom jí.
O HPO jsem přečetla hodně.. tahle je jednoznačně nejlépe zpracovaná a dala mi přesně to, co jsem potřebovala. Nic nevyřeší, téměř nic naplno nepochopíte, ale o tom tahle porucha prostě je.
Velmi praktická kniha, rozhodně se velmi hodí pro všechny, kdo mají v blízkém okolí nebo v rodině hraničáře. A nejvíce partnerům HPO pacienta.
Pěkně napsané, přehledně, nezahlcuje informacemi, které jsou pro laiky nepodstatné (jako vědecké studie a hloubkové modely psychoterapie). Doporučuji nositelům Hraniční poruchy a jejich blízkým, event. jejich spolupracovníkům. Zjistíte, co od hraničáře lze čekat, co nečekat a smířit se s tím a jak hraničáře vydržet. Velkým plusem je, že kniha nabízí i pohled překračující obtíže, v čem je hraničář pro ostatní výjimečný, nebo je přínosem: je tvořivý, protože má obrovský rozsah a hloubku emocí, může strhávat lidi k zajímavým cílům, rád pomáhá druhým, je zajímavý, mnohdy charizmatický. A také publikace říká opakovaně jednu významnou zkušenost: s tím, jak hraničář zraje, u mnohých z nich symptomy mizí a on se stává emočně stabilnějším a stálejším. A to je taky velká naděje. P.S.: nejen kognitivně behaviorální terapie jsou pro hraničáře platné, to zdaleka ne....
Osobne poznám zopár hraničiarov a zaujímalo ma, ako vlastne fungujú. Čomu sa vyhnúť, čo podporiť. Zaujali kazuistiky a fakt, že mnoho slávnych osobností vykazovalo prvky HPO.
Z druhej, viac odbornej časti, však už bolo cítiť "americký prístup" k zdravotníctvu, s ktorým som sa celkom nestotožňoval - DSM namiesto MKCH a platby pomaly za všetko. Takisto ma prekvapilo, že takmer všetky terapie, ktoré autori uvádzali ako účinné boli behaviorálne. Kladiem si otázku, či šlo o jednostrannú zameranosť, americký trend alebo dôkaz, že iné typy terapie na HPO nefungujú.
Kniha užitečná pro laiky, kteří se o to jen zajímají a pro lidi, kteří mají hraničáře v okolí a chtějí mu porozumět a pomoci. Já sama HPO a trpím a nic mi nedala. Většina knihy je o tom, jak se žije s HPO, což nepotřebuji číst, protože to žije, zbytek se věnuje farmakoterapii, psychoterapii... Což je zase spíše pro odborníky. Nic mi nedala.
Když občas něco o hraniční poruše osobnosti čtu, mám dojem, že o tom v konečným výsledku nic nevím a že to jsou jen takové nicneříkající žvásty. Proto stojí za to si přečíst tohle. Autoři udávají i příklady z reálného života, aby nastínili chování takových lidí. Tohle by si měli přečíst všichni, co se aspoň trochu zajímají o problematiku lidský psychiky.
Zajímavá kniha, která každému čtenáři přiblíží život hraničářů. Aby bylo vše srozumitelné i laikům, je publikace doplněna příběhy z psychoterapeutických sezení, ale i ilustračními diagramy. Mohu vřele doporučit.
HPO znám velice dobře a určitě by si ji měli přečíst ti,kteří někoho s touto poruchou osobnosti znají,nebo dokonce žijí a těm,kteří jí trpí,trochu pomůže se v sobě vyznat. Asi v první půlce byly příklady nemocných lidí,všelijaká vysvětlení a popisy,druhá půlka knihy už byla složitější a podle mě pro laika celkem zbytečná,ale hodně mi tahle kniha dala.
Štítky knihy
psychologie psychoterapie poruchy osobnosti duševní poruchy, duševní nemoci hraniční porucha osobnosti
Kniha Nenávidím tě, neopouštěj mě! je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 94x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 39x |
| Chystám se číst | 92x |
| Chci si koupit | 32x |
| dalších seznamech | 1x |
Když mi byla diagnostikována hraniční porucha osobnosti, koupila jsem si tuto knihu. Na každé straně mi odkrývala, co všechno ve mně je disharmonické. Odkryla mi poznání, že to, co jsem na sobě tolik nenáviděla, byla právě porucha osobnosti a tím mi pomohla se přestat tak nenávidět. Při čtení mi neustále v hlavě vyskakovalo slovo: AHA, proto dělám tohle. AHA, tohle k tomu taky patří. AHA, tohle se ve mně v těch chvílích děje..
Tato kniha mi pomohla se v sobě víc vyznat. Pochopit se.
Byla takový můj odrazový můstek. Teď už díky knihám, terapiím a dalším věcem jsem bpd free:) Dá se z toho dostat. Nemusí to být celoživotní.