Turmee Turmee přečtené 271

☰ menu

Tlapková patrola - Dobrou noc, tlapky!

Tlapková patrola - Dobrou noc, tlapky! 2020, kolektiv autorů
4 z 5

Milovníci patroly si tyto příběhy určitě užijí. Jednotlivé pohádky mají cca 10 minut, jsou doplněné o mnoho krásných a velkých ilustrací. Text je v podstatě přepisem seriálu, což občas působí těžkopádně, ale zkušený rodič si s tím poradí a syn (4 roky) rozhodně nemá problém s pochopením. V příbězích je pár chyb/odchylek, ale to se dá snadno napravit :)... celý text


Polární pohádka

Polární pohádka 2017, Daniela Krolupperová
4 z 5

Milý příběh pro menší děti, který zaujme i starší čtenáře. Krátké kapitoly, které na sebe navazují, ale jdou číst i samostatně. Krásné ilustrace a dost velká písmenka. Skvělá knížka na zimní čas.... celý text


Tajemství přirozené výchovy: Co nás tradiční kultury učí o výchově šťastných dětí

Tajemství přirozené výchovy: Co nás tradiční kultury učí o výchově šťastných dětí 2022, Michaeleen Doucleff
3 z 5

Knížka slibuje porozmět univerzálnímu přístupu k výchově. Předkládá názor, že "moderní" výchova v euroamerické společnosti je divná a špatná a z toho důvodu je lepší inspirovat se u "tradičních" kultur (Inuité, Mayové, Hadzabové). Řekla bych, že základní myšlenky jsou v souladu s respektující a kontaktní moderní výchovou. Největším problémem je ale srovnávání naprosto odlišných systémů života - nukleární rodiny vs komunity, vesnice vs byt, lovení ryb vs práce na PC apod. Text je řádně ozdrojován, tón knihy je většinou milý a podporující (autorka se snaží ukázat, že většinu chyb sama dělala). Pokud vás zajímá sonda do života jiných národů, je kniha skvělá. Pokud chcete tipy a návody na výchovu, stačí si přečíst shrnutí na konci každé kapitoly. Autorka zmiňuje i izolovanost a osamělost v mateřství, nedostatek sociální podpory a přehnaná očekávání bez předchozích praktických zkušeností s dětmi a výchovou. Na začátku také tvrdí, že věda nám nedokáže poskytnout řešení na výchovné situace. Sama se ale na výzkum odvolává velmi často. Zaujalo mě popisování rozdílu mezi nezávilostí a autonomií. Hodně zajímavý mi přijde experiment tří pokynů za hodinu (i když se u nás doma ukázal jako naprosto nereálný - děti 1 a 4 roky). K zamyšlní mě přivedl i koncept allorodičovství, který se mi zdá v opozici s teorií bezpečé vazby na jednu klíčovou osobu. Co se mi líbilo: + rodiče nejsou animátoři, děti se mohou přidat k běžnému životu (dělejte s dětmi všechny činnosti, odpočívejte, když děti spí) + nechte děti nudit se + nevyžadujte po dětech samostatnost a pomozte jim, když o to požádají - očekáváme toho od děřá moc (když nejsou schopny toho, co po nich chceme, nazýváme to zlobení) + když na děti křičíme, přestanou poslouchat, co říkáme + i my můžeme dětem jít na nervy + dětem příliš často říkáme, co mají dělat, co mají říkat, jak se mají cítit + křik na děti je nedůstojný + nechválit, netrestat Ve všech třech kulturách autorka popisuje jev, kdy je povinností starších dětí starat se o mladší sourzence. Osobně mi to moc nesedí - děti byly volbou rodičů, tak proš by za ně měly mít zodpovědnost jiné děti, které do toho neměly co mluvit? Nicméně učení dětí od sebe navzájem ve věkově smíšené skupině je nepochybně přínosné. Text na můj vkus obsahuje příliš omáčky a hodně často se opakuje. Taky v knize nacházím velké množství paradoxů a oslích můstků (autorka je proti trestům ale klidně věci zakazuje). Kapitoly obsahují příliš mnoho struktury - odrážky, body, rámečky a vsuvky - pro mě nepřehledné. Často mi chybí reálné dořešení situací. Většina ukázkových dětí poslechne napoprvé nebo na podruhé. Co kdyby ale někdo opravdu nechtěl vstávat? Naprosto schází i nejčastější konfliktní situace (čištění zubů, jídlo, školka). S čím nesouhlasím: - ignorace jako řešení nevhodného chování - vyhazování hraček - nereálnost situací (úplně vidím tříleté dítě, jak vedle mě dvě hodiny sedí, když pracuji na PC) - fenomém "Velký kluk/Velká holka" - odsuzování dětských aktivit (byt by měl být bez hraček, bez dětských knih, aktivity by se měly řídit dospělými) Myslím, že by bylo zajímavé podívat se na výchovné styly v Japonsku/Číně/Slovanských národech.... celý text


Tlapková patrola - Tlapky chrání zdraví

Tlapková patrola - Tlapky chrání zdraví 2022, kolektiv autorů
5 z 5

Momentálně synova (4 roky) nejoblíbenější. Dva přiměřeně dlouhé příběhy s poselstvím - každý se něčeho bojí a zubař vám neublíží; při nemoci je důležité udělat si čas na lékaře a odpočívat. Hezké a velké obrázky, akorát textu.... celý text


Maličkosti, na které byste při výchově dětí neměli zapomínat

Maličkosti, na které byste při výchově dětí neměli zapomínat 2020, Jiří Halda
1 z 5

Od knihy jsem čekala něco naprosto jiného - očekávala jsem maličkosti, na které bychom neměli jako rodiče zapomínat. Místo toho se kniha snaží pokrýt všechny výchovné problémy a nadiktovat rodiči správný postup řešení. První část řešeí všechny možné otázky okolo dítěte od těhotenství, porodu a bondingu, přes kojení a důležitost a´vazby dítěte na matku až po pubertu a osamostňování se. Autor sice v podstatě popisuje myšlenky respektující a kontaktní výchovy, ale jeho způsob mi přijde nevhodný. Samotný jazyk je velmi stručný, bez metafr a příkras, občas velmi zjednodušený. Co se mi líbilo: + zůstat emočně neutrální při záchvatu dítěte + školka je společensky tolerovaná pohodlnost a výhoda pro dospělé, v zájmu dítěte to ale není + zdůraznění nebezpečí střídavé péče + v noci se dítě nevychovává + proti násilí na dětech + příklady rituálů na začátku puberty + vazba s mámou je vrozená, s otcem získaná + rodiče by měli využívat svou mentální převahu, ne fyzickou + koncept dospělého dítěte + vztah k sourozenci (je důležité se prát a není nutné se dělit o své věci) + strach není respekt + není nutné davat všem stejně, ale všem tolik, kolik potřebují Naprosto schází jakékoli odkazy na odborné zdroje, ze kterých myšlenky prý vycházejí. Některá tvrzení mi přijdou extrémní a zkratkovitá (např prohlášení, že pokud matka nemá systém v domácích pracech, tak z dítěte vyroste nevzdělný jedinec bez vůle). Autor obecně není moc podporující. Vyjmenovává, co všechno je špatně a co nedělat, ale návodů, jak sitace řešit je v knize pomálu (rady tipu Naučte děti neplýtvat, Otec musí být skutečnou autoritou, Děti mají chapat rozdíl mezi chutí a hladem...). Docela pochybuji, že má autor nějaké vlastní děti. Nebo že nějaké dítě viděl (prý stačí jednou, max dvakrát, něco vysvětlit a dítě pochopí a nebude to už opakovat). Celkově se text často opakuje. S čím nesouhlasím: - neobejmout dítě v afektu, dokud se samo neuklidní (jak se má asi uklidnit?) - odsuzuje rodiče, pokud si přejí nějaké pohlaví - nevěří v gender a tvrdí že orientaci si můžeme rozumově zvolit - vůbec nebere v potaz, že někdy nemusí povaha dítěte pasovt s povahou rodiče - naivně se ptá, proč děti nechodí více ven - není o tom snad už dost informací? - rozlišuje dívčí a chlapecké aktivity, ale nijak nespcifikuje, které to jsou a jak se odlišují, přičemž nesprávně zvolená aktivita dítě prý velmi do budoucna poznamená Knih s podobným obsahem je dnes na trhu už dostatek a většina z nich je psána lépe, přehledněji a čitelněji.... celý text


Petr, Ida a miminko

Petr, Ida a miminko 1992, Grethe Fagerström
4 z 5

Dětem se líbí, já oceňuji odvahu a přímost, s jakou jsou dětem představena témata vzhledu lidského těla, početí, porodu i starání se o miminko. Obrázky jsou hezké, text chvílemi i vtipný. Trochu mě mrzí porod v leže s epidurálem a novorozenci za sklem v postýlkách, ale na tu dobu i tak dobrý.... celý text


Co to tam mám?

Co to tam mám? 2019, Camille Laurans
4 z 5

Téma těla, vylučování a rozmnožování je u nás nyní oblíbené téma, takže ani tato knížka nás neminula. Synovi (4 roky) se líbí, čteme ji celkem často. Oceňuji pasáž o tom, že není vhodné se ukazovat cizím lidem a že nikdo cizí na dítě nesmí sahat. Trochu mě tam mrzí nevhodně pojaté přetahování, to už je dnes snad vyvrácené (2024). Návod na masturbaci nebo pedofilii v tom nevidím, naopak knížka nabádá k ostychu, soukromí a respektu. Obrázky jsou milé a vtipné.... celý text


Tlapková patrola - Marshall zachraňuje!

Tlapková patrola - Marshall zachraňuje! 2018, Ursula Ziegler Sullivan
4 z 5

Syn (4 roky), je milovník Tlapkové patroly, takže ani tato kniha nás neminula. Jednoduchý a milý příběh se šťastným koncem. Pěkné obrázky, dost velké (občas až moc) s malým množstvím textu na stránkách. Vadí mi jen ten nesmysl a chlebem pro husy. Proč jim nemohli dát třeba zeleninu?... celý text


S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje

S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje 2022, Tom Felton
4 z 5

Tohle byla snad moje první autobiografie. Jako HP fanoušek se slabostí pro Draca, jsem ji nemohla vynechat. Četlo se to samo. Text je vtipný, svižný a poskytuje vhled do zákoutí filmového průmyslu a života herců. Co mě ale štvalo byl místy opravdu špatný překlad. Kdo používá slovo "klika" ve významu banda/skupina/parta?... celý text


Pohodové rodičovství

Pohodové rodičovství 2021, Milan Studnička
2 z 5

V roce 2023 jde o velmi módní a často doporučovanou knihu v bublině kontaktního a respektujícího rodičovství. Já ale tolik nadšená nejsem. Kniha slibuje vysvětlit principy nutné ke zdravému vztahu s dětmi, rozdíly mezi chlapci a děvčaty, návody jak porozumět sám sobě. Poskytuje i otázky a úkoly na procvičení. Autor sám přiznává, že popisuje jakýsi ideální sav, kterého ale v dnešní době v podstatě nelze dosáhnout. Naše společnost je nastaveno jinak, často jsme na to sami (my rodiče) a to bez předchozích zkušností. Autor sice uvádí spousty příkladů ze své praxe, nicméně logicky je zde velký bias - s dětmi v pohodě a bez problémů se v terapeutické praxi nepotkává. Co se mi líbilo a s čím souhlasím: + pro mě je důležitý i format knihy, takže dávám plus za pevnou záložku a velká písmena + děti reagují svým chováním na podmínky v rodině + podporuje bonding, nošení, skin to skin + zdůrazňuje význam důvěry (připomíná mi Držte si své děti a Neufeldovo přimykání) + rodiče jsou vzorem + říkat dětem pravdu (přiměřeně věku), nesrovnávat, nechat kluky prát se ezi sebou, holky chránit před soutěží + poskytovat bezpodmínečnou lásku (i když občas to zní, že jen pro dívky) Zaujala mě kapitola a přístup k dávání dárků. Pro mě naprosto nový náhled. Bohužel ale bylo více bodů, ke kterým mám výhrady nebo s nimi nesouhlasím. Po diskusi ve FB skupině připouštím, že je možné, že v knize je to jen nešťastně vysvětleno a v rámci jeho placeného programu se člověk dozví podstatné souvislosti. - sám sebe prezentuje jako ideálního otce (jednoho dítěte), vystudoval, je neustále happy, všechno mu funguje, zvládá psát knihu, píše si deník...běžný rodič si může připadat neschopně a ve stresu, protože jemu to takto nejde. - rodiče by měli být osobnostně zralí - ale co to vlastně znamená? Jak toho dosáhnout? - naprosto chybí zdroje a citace. Tvrzení nejsou ničím podložena. - osobně vnímám rozdíl mezi slovy "věřit" a "důvěřovat" a autor je občas zaměňuje - zmiňuje spoustu častých problémů, ale řešení už neposkytne (např.: Jděte spát s dítětem a ono klidně usne. A co když ne?) - Dítě učí jíst příborem až ve 4 letech, přitom by to zvládlo i dříve - celým textem se prolíná paradox - na dítě je potřeba celá vesnice, ale doma se mu má věnovat jen matka. Která ale nic jiného nezvládá. - Dítě má vychovávat jen otec. Který je celý den v práci. Matka, která je s dítětem celý den doma, jej vychovávat nesmí. - kapitola o rozdílech mezi muži a ženami mi přijde absurdní v milionech ohledů - pokud kluka baví malovat nebo dívku sportovat, budou mít (nebo už mají) duševní problémy - často se v jedné větě odvolává na složitý výzkum předchůdců, přičemž v následující jej shodí, jelikož nerozlišovali dívky a chlapce. A on, jediný spasitel, přišel na řešení, které nám smrtelníkům nyní polopaticky vysvětluje. - mluví o biologickém nastavení, ale skutečnou biologii zanedbává - samé oslí můstky - tvrdí, že se chlapec má naučit spolupracovat, plnit dohody. Ale už neříká jak, - za mě na sebe jednotlivé tématické celky nenavazují - často se opakuje (Ctrl+V celých odstavců) - bojuje za větší věkový rozdíl mezi sourozenci, ale už neřeší biologické předpoklady žen... celý text


Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění

Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění 2018, Matthew Walker
4 z 5

Populárně naučná kniha o významu spánku, momentálně celkem v módě (2023). Autor hned v úvodní kapitole prozradí, proč je spánek důležitý (má vliv na imunitu, psychiku, zdraví a vlastně na všechno). Dále vysvětluje, co to spánek je, so o něm víme, proč a jak máme spát. Pro mě jde o zajímavé téma, všechna tvrzení jsou řádně ozdrojována . Jednotlivé problematiky jsou popsány vědecky, občas až moc. Následuje ale vždy i trefné přirovnání a vysvětlení pro laiky. Grafy a schémata jsou dobře popsány, nicméně je jich na můj vkus málo. Líbí se mi uvedení spánku jako hlavního univerzálního poskytovatele zdravotní péče (hojí citové rány, pomáhá při učení, posiluje paměť, zabraňuje nemocem a infekcím; úbytek spánku přispívá k nespočtu poruch a onemocnění - neplodnost, diabetes,obezita, rakovina, deprese, mrtvice, Alzheimer...). Nejde tedy jen o absenci bdělosti, spánek je mnohem víc. Překvapila mě informace o tom, že řízení v ospalosti je stejně nebezpečné (občas i nebezpečnější) než řízení v podnapilosti. Ke konci mi už ale přišlo, že se autor často opakuje a příliš rozvláčně vysvětluje něco (pro mě) zřejméno. Text jako takový je hodně hutný, rozhodně by neuškodilo pár odrážek a stručné shrnutí na konci kapitoly. Občas jde jen o výčet a popis různých experimentů na téma spánek. Chvílemi mi přišlo, že autor lidi klasifikuje jako neschopné (jít včas spát) nebo dává veškerou vinu zlým korporacím, které nutí lidi vstávat brzy. Vůbec se nevěnuje fyziolgickému nedostatku spánku v případě kdy rodič má malé děti. Matky neřeší autor vůbec. Chybělo mi více informací k nočním můrám a běsům, případně náměsíčnosti.... celý text


Tvoje dítě jako šance pro tebe

Tvoje dítě jako šance pro tebe 2005, Zdeňka Jordánová
2 z 5

Kniha slibuje velké prozření, vyřešení mnoha otázek, problémů a nabízí často originální náhledy na problematiku výchovy a rodinných vztahů. Na svou dobu byla asi dost pokroková, často v souladu s kontaktním a respektujícím rodičovstvím. V dnešní době (2023) neobsahuje nic moc převratného. Na můj vkus je obsah hodně abstraktní, duchovní, ezoterický, nedomyšlený, zjednušený a vlastně ne moc nápomocný. Většina kapitol má svou logickou část s jistým terapeutickým potenciálem. Zároveň ale obsahují protichůdnou ezo část, ve které se vlastně nic užitečného čtenář nedozví (např. pokud se nedaří početí dítětě, autorka tvrdí, že rodiče dítě doopravdy nechtějí. Jakmile si uvědomí, proč tomu tak je, dítě přijde). Celý text je protkán osobními zkušenostmi autorky, která má ke každému problému asi tisíc zkušeností a osobních setkání. Co se mi líbilo: + myšlenka, že si dítě vybírá rodiče + krátké kapitoly věnované výrazným milníkům života + je potřeba převzít zodpovědnost za své rozhodnutí, být k dítěti upřímný a vyřešit si svá vlastní traumata + způsob porodu ovlivňuje náš život + autorka zmiňuje potřebu nastavení hranic a respektování potřeb rodičů + přizpůsobit prostředí dítěti A co mi vadilo, s čím nesouhlasím: - autorka často mluví o "uvědomění si souvislostí" a bere to za všespásné řešení, už ale neradí, jak na to - homosexualitu prezentuje jako volbu a reakci na výchovu - neobsahuje žádné zdroje či vědecky podložená fakta - všechny nemoci dítěte svádí na psychosomatiku a viní tedy rodiče za jakýkoli problém - nevolnosti v těhotenství jednoznačně přisuzuje odmítání dítěte, neschopnost počít dítě zase kategorizuje jako nechtění - tvrdí, že strach matky při těhotenství způsobí postižení dítěte - tvrdí, že oběti (v podstatě čehokoli) si za vše mohou samy - často zaměňuje příčinu a následek - sice podporuje kojení, ale sama vlastně moc dlouho nekojila, propaguje užitečnost dudlíku a UM - vypadá to, že lidé (rodiče) nemají nárok na rozporuplné pocity, nevědomost, nejistotu - nenabízí žádné praktické rady (Nedovolte, aby se sourozenci srovnávali! Pochopte souvislosti. Pochopte sny.) - tvrdí, že za alergie si člověk může sám... celý text


Předávání ohně

Předávání ohně 2022, Peter Podlesný
3 z 5

Nejsem cílová skupina, takže možná proto mě kniha až tak neohromila. Autor hned na začátku upozorňuje, že to není kniha pro každého a že není určena ženám. Za cíl si klade identifikovat co dělá ve dnešní společnosti muže mužem a jak toho dosáhnout. Téma je to bezpochyby důležité, vzhledem k momentální (2023) krizi mužství všude okolo. A přestože s hlavními myšlenkami souhlasím, na můj vkus je pointa až moc okecávaná3, ukrytá v omáčce plné příměrů a podobenství. Co mi chybí jsou zdroje. Autor si občas protiřečí a občas mi přijde, že žije v nějakém jiném světě. Ve světě, kde má neomezené množství času a zdrojů. Úplně mi chybí vliv rodiny - malé děti, nenaplánovatelné dny, vyčerpání. Často poskytuje výčet toho, co by chlap měl a co musí, ale už bez praktických rad (založte bratrstvo, učte syna filosofii). A jako zástupce něžnějšího pohlaví musím poznamenat, že některé jeho rady směrem k ženám nedávají moc smysl.... celý text


Digiděti

Digiděti 2023, Jan Kršňák
4 z 5

Skvělá kniha, která sice nesplňuje většinu slíbeného, ale rozhodně stojí za přečtení. Popis slibuje odpovědi na časté otázky dospěláků (kdy koupit dětem telefon, kolik času trávit před obrazovkou...), ale konkrétních odpovědí se rozhodně nedočkáme. Jde částečně o filosofické pojednání plné abstrakce a metafor. Kniha nám nabízí pomoc se zorientováním se v současné digitální době. Přináší náhledy pro skutečné rodiny a domácnosti, ne jen pro ty ideální. Nemluví jen o sociálnch sítích ale o digitalizované společnosti jako celku, o světě organizovaném a řízeném strojem. Podle autora je základem všeho komunikace, důvěra blízkost a láska. Tyto se vinou celou knihou jako podtext. Ke vzniku sebevědomého a smysluplného jedince doporučuje využívat kontaktní rodičovství a respektující výchovu. Zdůrazňuje význam poznávání tělem/hmatem a nudy. Tvrdí, že neexistuje smysluplná aplikace pro předškolní děti, že do 3 let by se děti neměly dívat na obrazovky vůbec a do 7 let co nejméně, zároveň ale uznává, že je v pořádku ve výjimečných případech dítě odložit k obrazovce. Když už, tak je důležité s dítětem obrazovku sdílet, nenechávat je samotné u pohádek a hlavně nezapojovat technologie do rituálů. Líbí se mi ukázka pravidel pro technologie doma, komfortně třeba nápad s časovou bankou. Osobní příběhové části jsou poutavé a uvěřitelné. Část textu se věnuje mimo jiné také neplacené práci v robloxu, naší důvěře v navigaci,problematice autonomních aut, předávkování informacemi, virtuálním penězům, smysluplnosti výuky ve školách nebo tvorbě videí. Co v celé knize nejvíce postrádám jsou zdroje. Jen málokteré tvrzení je řádně citováno. Text obsahuje spoustu omáčky (filosofování, hrátky se slovy, abstrakce) a často také paranoidní konspirace (aplikace nás neustále odposlouchávají, mikrovlnky zabíjí jídlo, kolonie bakterií ve střevech ovládáme pomocí myšlenek...). Názvy kapitol jsou často nicneříkající, některé odstavce se opakují. Přináší mnoho myšlenek, kterým by stálo za to věnovat pár minut. Mě osobně zaujaly tyto: - Spoléháme na výstupy stroje více než na vlastní oči, jejich výpočty už nejsme schopni kontrolovat. - Telefony hladáme častěji než druhé lidi, včetně vlastních dětí. - Můžeme si dovolit nevědět a chybovat. - Umíme něco vynalézt a pak to nepoužívat? - Ve škole se dětí nikdo neptá, co by chtěly říct a co je zajímá. - Děti se rodí, aby se jim něco stalo. To něco je život. - I nepublikované verze veida zůstávají uložené někde na serveru. - Jsme poslední generací rodičů, která si pamatuje, že internet nemusí být pořád zapnutý. - Reklamy neuspokojují potřeby, ale vytváří je. Je více závislých na nákupech než na hrách.... celý text


Zvládněte dětské emoce

Zvládněte dětské emoce 2023, Rita Steininger
4 z 5

Další z moderních výchovných knih. Moderních v tom smyslu, že už ví, že potlačovat a zakazovat emoce nemá smysl. Hněv je běžná a přirozená emoce. Součástí vývoje je/by mělo být naučit se hněv zvládat. Kniha je rozdělena na tři části - teorie o původu vzteku, cvičení a hry na zvládání hněvu a tipy, co dělat sám se sebou, když nás agrese dítěte rozruší. Tvrzení jsou řádně ozdrojovaná, přestože většina je jen v němčině; stejně jako doporučená rozšiřující literatura. Autorka uvádí, že hádka sama o sobě není špatná. Naopak je často potřebná a smysluplná. Zabývá se vývojem vzteku v průběhu života. Popisuje frustgraci z limitů, touhu po pozornosti, boj o status, vliv hormonů v pubertě. Uvádí, že děti potřebují dost volného času a klidného prostoru, zdravou stravu a dostatek pohybu. Jako velké plus vnímám tipy na hry, ke zvládnutí vzteku. Některé jsou intuitivní, některé umožňují bezpečně ventilovat nahromaděné emoce (většinou pohybem), jiné zase podporují vnímání okolí i emocí, další se soustředí na relaxaci a odbourávání stresu.Ocenila bych nicméně alespoň nějaké věkové určení. Některé hry jsou spíše pro větší kolektiv dětí. V knize najdeme také věty, které mohou rodiče používat. Možná je to překladem, ale ukázky zní v češtině fakt divně ("Cítím se zneuznaný.") Celkově se autorka jaksi vymezuje proti "laskavé výchově "a odsuzuje vysvětlování. Sama ale uvádí poměrně dlouhé a složité monology. Několik nabízených řešení je jen polovičatých. Dětem říká střídejte se, ale jak rozhodnout kdo první a zajistit klidný průběh hry? Rodičům vzkazuje přijměte vztek s nadhledem a dejte jasně na srozuměnou pravidla (jak?). Nesouhlasím například také s odesláním předškolního dítěte do pokoje, aby se tam samo uklidnilo.... celý text


Nenávidím tě, neopouštěj mě!

Nenávidím tě, neopouštěj mě! 2017, Jerold J. Kreisman
4 z 5

Kniha o odborné tématu, určitě vhodná pro lidi z oboru. Doporučila bych ji ale i laikům, kteří pracují s dětmi nebo lidmi obecně. Malé děti se občas chovají jako hraničáři a autoři zde dobře zachycují podstatu problému, možné budoucí potíže i směr, jakým se vydat, pokud se vás HPO blíže dotýká. Text je občas náročnější, prokládán konkrétními příklady a zkušenostmi. Vše je řádně ozdrojováno. Na začátku je HPO definována i se všemi záludnostmi při psychologických diagnózách, následuje porovnání a prolínání s ostatními poruchami a možné příčiny vzniku HPO (diskuse genetika vs. prostředí, traumata). Velmi mě zaujala kapitola o hraniční společnosti, která je tak trochu filosofická, zároveň ale velmi realistická a praktická (fragmentace společnosti, měnící se vnímání tradičních rolí, všudypřítomný strach a stres...). Nabízí pro mě nové náhledy na současnou společnost (2023) a naťukává několik hlulbších myšlenek. Další část popisuje možné způsoby komunikace s hraničáři, včetně příkladů konverzací. Myslím, že právě metoda SET-UP se dá dobře využít i při komunikaci s dětmi. Druhá půlka knihy už pro mě jako laika byla méně užitečná. Zabývá se tématy jako je výběr terapeuta nebo stylu terapie. Popis jednotlivých terapeutických směrů je už velmi teoretický a odborný. Stejně tak výčet možných léků a jejich účinků.... celý text


Naboso - 50 důvodů, proč zout boty

Naboso - 50 důvodů, proč zout boty 2012, Daniel Howell
4 z 5

Tahle kniha se ke mně dostala úplně náhodou, ale jsem za to moc ráda. A přestože nejde o nic extra převratného nebo úchvatného, určitě stojí za přečtení. Téma samo o sobě je dost diskutované a publikací o barefoot stylu u nás není mnoho. Kniha se čte lehce, je psána čtivým a srozumitelným jazykem. Obsahuje obrázky, nákresy a hlavně i zdroje podstatných informací. Už během první kapitoly jsem měla chuť vyhodit všechny svoje boty. :D A to jsem už několik let víceméně v BF. Autor popisuje stavbu a fungování nohy, vliv obuvi, podrobně rozebírá některé typy obuvi. Pro mě podstatné aha myšlenky: - neustálé nošení bot ovlivňuje psychiku i imunitu - obuv se stala nezdravou kulturní tradicí - když už se vyzujeme, většinou sedíme - obuv deformuje nohu - obuv je nehygienická Kniha pochází z USA a je to taky dost poznat. Jak v reáliích, tak stylu uvažování. Vážně by u nás někdo věřil tomu, že ministerstvo zdravotnictví zakazuje chodit boso? Anatomická část mi přišla zbytečně dlouhá a podrobná. Naopak bych očekávala více praktických informací o tom jak začít, jak zvládnout přechod na BF. Úplně mi chyběly některé praktické body - jak začít s dětma, špinavé nohy, tvrdý a rovný podklad, jak změnit stereotyp chůze apod.... celý text


Naše cesta ke kojení

Naše cesta ke kojení 2021, Tereza Mynářová
3 z 5

Kniha mě lehce zklamala. Přestože jsem nadšená, že se o kojení více mluví, tady mi něco nesedělo. Autorka nám předkládá několik příběhů žen/dětí/rodin, ve kterých hraje kojení nějakou roli. Někdy větší, někdy menší. Navzdory mnoha detailům, jménům a obrázkům mi text přišel plochý a neosobní. Strohý styl vyprávění mi zde vůbec nepasoval. Každý příběh má v podstatě happy end. Všechno se nakonec zdařilo, všichni jsou s tím smíření a spokojení, pro příště plní optimismu, informací a naděje. Autorka se do jednotlivých příběhů snažila nenápadně propašovat fakta o kojení, fyziologii, kontaktní výchově apod. Občas mi to v textu vysloveně vadilo a překáželo. Ocenila bych lepší ozdrojování, i když na konci se nějaká literatura nachází a je mi jasné, že nejde o vědeckou publikaci. Na druhou stranu mi není vlastně jasné, pro koho je kniha určena. Jestliže jde jen o sdílení příběhů cizích lidí, tak to pro mě osobně postrádá význam. Chybí tam ta lidskost, souznění. Možnost přitakat a doptat se. V době, kdy jsem měla s kojením potíže, jsem rozhodně neměla kapacitu na čtení podobných povídek. A když vše fungovalo v pořádku, neměla jsem potřebu o tom číst. Snad jen odborníci a nadšenci by mohli vnímat knihu jako jistou sondu do psychiky a fungování systému a matek. Každopádně velké plus za nádherné ilustrace.... celý text


Jak přemýšlí moje dítě?

Jak přemýšlí moje dítě? 2020, Tanith Carey
3 z 5

Autorka slibuje náhled z dětské perspektivy za pomoci neurovědy a psychologie, rozbor každodenních situací a pomoc v porozumění dítěti. Kniha je rozdělena do tří sekcí podle věku dítěte. Popisuje důležité milníky a stupně vývoje. Hlavní myšlenkou je utužit vztah s dítětem. Na začátku oceňuji zmínku o zkoumání vlastního dětství a vzorců, které si do rodičovství přinášíme. Žádné převratné novinky ale nečekejte. Podle autorky je potřeba jít dítěti příkladem, řešit věci až po uklidnění sebe i dítěte, přijímat emoce a být prostě spolu. Líbivý design a moderní pojetí nabízí konkrétní řešení častých situací, do kterých se jako rodiče s dětmi dostáváme (já sám, chci to hned, já to nebyl, nudím se). Většina je jen o selském rozumu. Ale není na škodu na některé věci nahlédnout z pozice dítěte. Přestože se na první pohled zdá, že kniha zastává respektující a kontaktní přístup, několik nenápadných náznaků tomu občas protiřečí (autorka připouští tresty a odměny, tvrdí, že tříleté dítě manipuluje rodičem za pomoci pláče, hodnotí, předpokládá, že dvouleté dítě spí samo a celou noc...). Většina situací se opakuje a přijdou mi zbytečně rozdělené do více částí. Tím pádem se i řešení a reakce opakují stále dokola. Snad nejčastější radou je nastavit režim a odvést pozornost. Další část řešení je jaksi polovičatá, bez nějaké konkrétní rady (například buďte důslední, nenechte se pohltit stresem, mějte s partnerem stejný přístup, zajistěte si...). Na můj vkus se příliš často objevují věty typu Učte ho, Cvičte ho, Trénujte. Jakoby dítě bylo cirkusové zvíře. Taky se mi nelíbilo tvrzení, že rodič rozhodne, kdy je dítě dost zralé na odevzdání dudlíku. Osobně mi velmi chybí část do 2 let dítěte. Zdroje jsou uvedeny až na konci, uvítala bych je přímo u daných tvrzení v textu. Překlad je občas dost kostrbatý - souvětí jsou příliš dlouhá, slovosled je podivný a objevují se i záhadné pojmy: nárazníkový čas, bílé lži, tygři rodiče, fomo, beavers.... celý text


Co je to hovínko?

Co je to hovínko? 2017, Katie Daynes
4 z 5

Super obrázky, oblíbené téma. Text je krátký, výstižný a i pro dospělého zajímavý. Otevírání okének se dětem nikdy neomrzí a na potrubí je to dost znát .