Digiděti
Jan Kršňák
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512062/bmid_digideti-ONN-512062.jpg
4
15
8
Jak pečovat o děti, o něž současně pečují digitální technologie? Všechny děti a rodiče spojuje láska. Láska přeskakuje též mezi člověkem a světem. A také mezi dětskýma očima a Youtubem nebo počítačovou hrou. Na zdejších stranách se o takové lásce mluví jako o lásce k poznání. Je to ona, kdo děti poutá k obrazovkám. Když rodiče svým dětem věnují pozornost, dávají jim lásku. Děti pak klidně a spokojeně rostou vstříc životu. Když věnujeme pozornost internetu, také roste, ale otázkou je, jak klidně a spokojeně spolu s ním rosteme my. Co se děje s člověkem, zatímco kolem probíhá digitalizace společnosti a noří se do vln informačního oceánu? Dozvíte se, kolik času s obrazovkami je tak akorát, aby děti obstály v budoucnosti a současně cestou nepoztrácely své lidství, kdy koupit dětem první telefon, jak v domácnosti nastavit pravidla používání obrazovek, jaká nebezpečí a jaké dovednosti síť přináší nebo jak můžete napomoci proměně školního vyučování, aby bylo pro děti přínosem i v digitálních časech. Kniha Digiděti vám pomůže rozehnat nejistoty a obavy spojené s výchovou dětí obklopených obrazovkami a lépe pochopit dobu, v níž žijeme.... celý text
Přidat komentář
Kniha o digitětech, která je zároveň i o digidospělých. Jak autor píše, děti se učí od nás - pokud budeme sledovat obrazovky (resp. "hladit displeje"), jak to na naše děti asi působí? Tohle není standardní kniha o tom, jak nakládat s technologiemi doma - rady na to kdy a jak se dozvíte i jinde (Krotitelia displejov a určitě i další), Kršnák to bere zeširoka a často i hodně filozofuje o stavu světa a globální civilizace. Zde přicházejí na řadu digidospělí, protože je na nás nenechat naše děti utopit v oceánu obsahu (videí, pornografie a podobně), ale být jim informovanými průvodci.
Zvlášť v druhé polovině knihy jsem měl nutkání si zvýraznit celé pasáže (například ty o sledovacím kapitalismu), v mnoha věcech mi autor mluví z duše. V jiných s ním zase nesouhlasím, ale to je v tak komplikovaném tématu běžné.
Místy až filozofické zamyšlení nad tím, že dnešní člověk je součástí stroje a naopak.
Pár citátů a postřehů z knihy:
Když dítě cáká vodu, žije naplno. Úklid koupelny je na rodičích. S poznáním všech tvarů vody, se začnou učit civilizovanému koupání. Ví, že jednou vyrostou a budou muset po sobě vytírat samy. Narozdíl od vodního světa, není možné při objevování kyberprostoru dojít až k naplněnému poznání. Informační oceán je totiž bezedný.
Důvěřovat není možné bez sebedůvěry. Naopak potřeba kontroly vychází z nedostatku sebedůvěry.
Bez setkání s temnými stránkami duše se nelze stát plnohodnotným člověkem.
Domov je místem, kde se mísí duše.
Měsíc je nejstarší televizní program.
Je více závislých na nákupech než na hrách. Reklamy normalizují život ve lži. Jejich smyslem není prezentace produktu, ale navození nespokojenosti se sebou samým a slib, že vlastnictvím produktu se daná nespokojenost rozplyne. Nikdy to nefunguje, což je součástí marketingového plánu, neboť tak lze jezdit pořád dokola.
Svoboda jednoho začíná tam, kde začíná svoboda druhého. Dospělý ani dítě se nemusí vzájemně ukončovat a oba mohou společně začínat. Každý klidně jiným směrem. Rodiče vědí, že jejich svoboda začíná tam, kde začíná svoboda dítěte, a dítě cítí, že jsou-li svobodní jeho rodiče, smí se své svobodě věnovat s intenzitou, na niž stačí jeho momentální dovednosti. Sdílení svobody nás naplňuje chvějící se smyslností. Čím více svobody dáváme, tím více jí máme. čím více svobody přijmeme, tím jsme životodárnější. Podobně se mezi lidmi šíří také důvěra či odpovědnost.
Skvělá kniha, která sice nesplňuje většinu slíbeného, ale rozhodně stojí za přečtení.
Popis slibuje odpovědi na časté otázky dospěláků (kdy koupit dětem telefon, kolik času trávit před obrazovkou...), ale konkrétních odpovědí se rozhodně nedočkáme. Jde částečně o filosofické pojednání plné abstrakce a metafor. Kniha nám nabízí pomoc se zorientováním se v současné digitální době. Přináší náhledy pro skutečné rodiny a domácnosti, ne jen pro ty ideální.
Nemluví jen o sociálnch sítích ale o digitalizované společnosti jako celku, o světě organizovaném a řízeném strojem.
Podle autora je základem všeho komunikace, důvěra blízkost a láska. Tyto se vinou celou knihou jako podtext. Ke vzniku sebevědomého a smysluplného jedince doporučuje využívat kontaktní rodičovství a respektující výchovu. Zdůrazňuje význam poznávání tělem/hmatem a nudy. Tvrdí, že neexistuje smysluplná aplikace pro předškolní děti, že do 3 let by se děti neměly dívat na obrazovky vůbec a do 7 let co nejméně, zároveň ale uznává, že je v pořádku ve výjimečných případech dítě odložit k obrazovce.
Když už, tak je důležité s dítětem obrazovku sdílet, nenechávat je samotné u pohádek a hlavně nezapojovat technologie do rituálů.
Líbí se mi ukázka pravidel pro technologie doma, komfortně třeba nápad s časovou bankou. Osobní příběhové části jsou poutavé a uvěřitelné.
Část textu se věnuje mimo jiné také neplacené práci v robloxu, naší důvěře v navigaci,problematice autonomních aut, předávkování informacemi, virtuálním penězům, smysluplnosti výuky ve školách nebo tvorbě videí.
Co v celé knize nejvíce postrádám jsou zdroje. Jen málokteré tvrzení je řádně citováno. Text obsahuje spoustu omáčky (filosofování, hrátky se slovy, abstrakce) a často také paranoidní konspirace (aplikace nás neustále odposlouchávají, mikrovlnky zabíjí jídlo, kolonie bakterií ve střevech ovládáme pomocí myšlenek...).
Názvy kapitol jsou často nicneříkající, některé odstavce se opakují.
Přináší mnoho myšlenek, kterým by stálo za to věnovat pár minut. Mě osobně zaujaly tyto:
- Spoléháme na výstupy stroje více než na vlastní oči, jejich výpočty už nejsme schopni kontrolovat.
- Telefony hladáme častěji než druhé lidi, včetně vlastních dětí.
- Můžeme si dovolit nevědět a chybovat.
- Umíme něco vynalézt a pak to nepoužívat?
- Ve škole se dětí nikdo neptá, co by chtěly říct a co je zajímá.
- Děti se rodí, aby se jim něco stalo. To něco je život.
- I nepublikované verze veida zůstávají uložené někde na serveru.
- Jsme poslední generací rodičů, která si pamatuje, že internet nemusí být pořád zapnutý.
- Reklamy neuspokojují potřeby, ale vytváří je. Je více závislých na nákupech než na hrách.
S autorem nemohu souhlasit, jeho argumenty jsou sice zajímavé, ale přesvědčovat rodiče o tom, jak je super mít doma jinak nepoužitelné digidítě....
Cekala jsem neco jako Hry, site a porno nebo Digitalni demence, uzpusobene ceskym realiim. Dostalo se mi more abstraktnich myslenek, ktere mohou znamenat cokoliv, vcetne energii proudici obema smery. Za me ne.
Knihy je plná myšlenek, ale to také znamená, že text je obšírný, s plno drobnými odbočkami. Ale asi to jinak nejde vzhledem k tomu, jak digitální technologie jsou všude, od domácího prostředí, práci, zábavě až po negativní věci. Autor tak ani nemůže být konkrétní příliš s radami, protože každý jsme na své cestě jinde, má jiné potřeby, priority. Nicméně rámcové úvahy se dozvíte a je jen na vás, jestli je přijmete či ne. Dle mě jednoznačné řešení není a nebude. Je to podobné, i když složitější jak s nožem, lze ho využít, použít, ale obsahuje i rizika, zvláště když první krůčky s nožem jsou někde potají nepoučenými dětmi bez dozoru až ho někde zapomenete uklidit.
Nemohu říct, že bych se všemi myšlenkami v knize souhlasila, ale určitě stojí za přečtení a zamyšlení se minimálně nad tím, jak používáme digitální technologie my dospělí a zda by to nešlo omezit (ano, šlo), aby jsme jejich používání mohli u dětí lépe ukočírovat.
Štítky knihy
výchova populárně-naučné publikace
Autorovy další knížky
| 2020 |  Kdyby lidi byli stromy |
| 2023 |  Digiděti |
| 2018 | Jak se učí živě? Rozhovory o inovativních školách |
Kniha Digiděti je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 23x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Knihotéce | 27x |
| Chystám se číst | 29x |
| Chci si koupit | 8x |
Digisvět prakticky, ale někdy i zbytečně filozoficky. Rozhodně stojí za přečtení a za diskuze nad pivem. Velkým nedostatkem knihy je pro mě úplná absence zdrojování. Mnohým (někdy kontroverzním) informacích, o kterých autor tvrdí, že pocházejí z vědeckých studií, by to opravdu přidalo na důvěryhodnosti.