TessBlackCat
přečtené 224
Údolí havranů
2008,
Barbara Erskine
Abych byla upřímná, tak ze začátku mě děj celkem chytl. Začala jsem mít ale problém udržet pozornost, když se začalo až moc duchařit a začali to v podstatě řešit všichni, což prostě trochu zkazilo atmosféru. Plus to neustálé klišé s tím, jestli jí ostatní věří nebo nevěří, no, prostě trochu madlajz. Ve finální pasáži v Římě bych osobně Jess nejradši profackovala a nacpala jí do toho auta sama. Nehledě na její neustálí strach, že ji Dan najde a pak najednou je v klídku, když si myslí, že jí skočí na blbou převlíkačku a následnou pronásledovačku. Do tý doby ji ten frajer dokázal efektivně najít a najednou se nechal očůrat takovým levným trikem. To mě skoro až rozesmálo. Každopádně, atmosféra se začala rozvíjet tak, že jsem v podstatě už byla primárně zvědavá, jak to bylo s Eigon a pasáže z přítomnosti jsem v spíš jenom v rychlosti projížděla. Miluju Antiku a Řím jako takový, takže příběh se mi dost líbil, akorát ty pasáže ze současnosti mi občas trochu drhly. Jinak to ale bylo fajn počtení.... celý text
Propast
2021,
Jozef Karika
Musím uznat, že autor píše příjemným stylem. Akorát jsem už v půlce byla trošku otrávená, ty vnitřní boje byly až moc dlouhé a ve finále byla hlavní postava stále na stejném místě.... celý text
Cukrárna v Paříži
2019,
Julie Caplin
Taková fajnová oddechovka, občas jsem ale měla pocit, že hlavní hrdince je spíš šestnáct, podle chování.
Prázdné sliby
2021,
Lexi Ryan
Knížka byla v celku fajnová, ze začátku se to trochu táhlo a z některých pasáží jsem chvílema chytala cukrovku, jak byly přeslazený. Ke konci to bylo už trošku lepší, ale co si budem, fandila jsem víc Finnovi a trošku mě mrzelo, že tam žádná pořádná romantika neproběhla, ale občasný sarkasmus a pošťuhování se, mi to celkem vynahrali. Jediný, co mě opravdu štvalo, bylo neustálé sebeobviňování se u hlavní hrdinky, čím se vyloženě jen zaplňoval prostor. Celkově to bylo celkem fajn počtení, musím bohužel říct, že znám i lepší knihy tohoto typu.... celý text
Pod maskou lži
2017,
Tarun Shanker
Musím uznat, že knížka mě ze dost zaujala, nápad se mi líbí a děj je vcelku fajn. Děj se na začátku hezky rozjel, ale měla jsem pocit, že za první půlkou knížky se příběh dost zbytečně protahoval. Jedna z věcí, co bych tomu vytkla je časté opakování jmen, konkrétně příjmení v několika větách, hned za sebou, což jsem potom prostě přeskakovala a předělávala jsem si větu automaticky na ,,on". Na druhou stranu ale chápu, že je těžké psát knihu ve starém stylu, kde se každý oslovoval příjmením, tak aby se to furt neopakovalo. Malé mínus u mě měla i počáteční scéna na plese, kde Sebastian furt jen někam utíkal, u čehož jsem chtě nechtě musela občas protočit oči, jelikož po nějakém tom čtvrtém útěku už opravdu vypadal jako pořádná "drama queen". Děj se mi ale dost líbil, sarkasmus je mi vlastní, takže i Evelyn mi se svou drzou mluvou celkem sedla. Dost jsem se těšila na nějaký ten závěrečný, pořádně romanťácký happy end, což při zjištění, že žádný není, pro mě bylo celkem zklamání. Podle ostatních recenzí usuzuji, že v českém překladu další díly nejsou, což mě dost mrzí, jelikož bych nějaké to pokračování příběhu i uvítala.... celý text