t_gon
přečtené 573
Krvavá noc
2012,
Richard A. Knaak
Tak jak mi Knaakův styl psaní a vyprávění high fantasy příběhů seděl v podstatě od nepaměti a proto jsem se k němu vracel jako ke stálici a neřešil, do kterého univerza zrovna zavítám, tak zde jsem dostal první facku. DragonLance znám minimálně a začít rovnou trilogii o hrdých minotaurech nemohl být špatný nápad. Omyl. Anotace slibuje „klasické“ fantasy o boji proti nespravedlnosti zasazené do bohatého a živého světa. Stručný prolog nastíní absolutně nudnou a repetetivní historii Minotauří říše (aneb dobyvatel/otrok/hrdina/dobyvatel/otrok/zlobři/otrok), která nemá čím zaujmout a v hlavě nezanechá kromě hromádky jmen a střídání vítězných stran žádný větší dojem. Hned poté se rozjíždí události krvavé noci, která ukáže hrdé a mocné minotauří bojovníky v tom nejlepším možném světle – jako zbabělce, kteří za pomoci intrik a magie vraždí děti, ženy a starce, protože jsou hrdinové a nebojácní dobyvatelé. Pak už to jde z kopce, pár přeživších masakru uteče, nahání je různé skupiny, do toho se intriky balí do dalších intrik, teleporty a rádoby geniální strategické akce se dějí spolu s klasickými deus ex machinami snad každou kapitolu a do konce příběhu nás opustí těch pár postav, které něčím zaujaly, a měly potenciál. Konec knihy pak absolutně nenaláká na pokračování a navíc se kniha odehrává společně s trilogií Válka duší, jejíž události údajně ovlivňují a mají dopad na průběh minotauřích válek. No díky moc Knaaku, ale další dvě (potažmo pět) knihy ve společnosti těchto „hrdých“ válečníků rád oželím s naději v tvé zlepšení v trilogii Válka hříchů ze světa Diabla. Tihle Minotauří jdou z mé knihovny do exilu... celý text
