Krvavá noc

13.12.2023

Tak jak mi Knaakův styl psaní a vyprávění high fantasy příběhů seděl v podstatě od nepaměti a proto jsem se k němu vracel jako ke stálici a neřešil, do kterého univerza zrovna zavítám, tak zde jsem dostal první facku. DragonLance znám minimálně a začít rovnou trilogii o hrdých minotaurech nemohl být špatný nápad. Omyl. Anotace slibuje „klasické“ fantasy o boji proti nespravedlnosti zasazené do bohatého a živého světa. Stručný prolog nastíní absolutně nudnou a repetetivní historii Minotauří říše (aneb dobyvatel/otrok/hrdina/dobyvatel/otrok/zlobři/otrok), která nemá čím zaujmout a v hlavě nezanechá kromě hromádky jmen a střídání vítězných stran žádný větší dojem. Hned poté se rozjíždí události krvavé noci, která ukáže hrdé a mocné minotauří bojovníky v tom nejlepším možném světle – jako zbabělce, kteří za pomoci intrik a magie vraždí děti, ženy a starce, protože jsou hrdinové a nebojácní dobyvatelé. Pak už to jde z kopce, pár přeživších masakru uteče, nahání je různé skupiny, do toho se intriky balí do dalších intrik, teleporty a rádoby geniální strategické akce se dějí spolu s klasickými deus ex machinami snad každou kapitolu a do konce příběhu nás opustí těch pár postav, které něčím zaujaly, a měly potenciál. Konec knihy pak absolutně nenaláká na pokračování a navíc se kniha odehrává společně s trilogií Válka duší, jejíž události údajně ovlivňují a mají dopad na průběh minotauřích válek. No díky moc Knaaku, ale další dvě (potažmo pět) knihy ve společnosti těchto „hrdých“ válečníků rád oželím s naději v tvé zlepšení v trilogii Válka hříchů ze světa Diabla. Tihle Minotauří jdou z mé knihovny do exilu

28.08.2023

Tato kniha se četla sama a měla spád i překvapivé rozuzlení

27.03.2019

Na Knaaka docela dobré, je vidět, že se (po mnoha a mnoha vydaných knihách) konečně trochu vypsal. Na DragonLance taky docela dobré (ale nejlepší z DragonLance stejně je Kangův regiment). Autor se snaží držet krok s dobou a místo představení nezdolného a nudného Garyho Stue a jeho budoucí manželky rusovlasé čarodějnice, začíná moderní vyvražďovačku pod heslem "all minotaurs must die". Knaakovi fanoušci určitě nebudou zklamaní. Já ale jeho jednoduchý styl neshledávám příliš poutavým a ani po těch letech si nevyvinul schopnost přijít s postavou, která by mě jako čtenáře zajímala. Na prvních 106 stranách (9 kapitol) jsem nenašla nic, co by mě přesvědčilo, že chci číst dalších 674, které zbívají do konce Minotauřích válek. Věřím, že celek nebude úplně marný, ale je to pořád spíš pro mladší čtenáře.