sachista přečtené 540

Zmizení Stephanie Mailerové 2020, Joël Dicker

Pravdu o případu Harryho Queberta mám dodnes uloženu jako knihu představující mimořádný literární zážitek. Stejně jako tehdy jsem Zmizení Stephanie Mailerové hltal a obdivoval se vyprávěčskému stylu Joela Dickera. Dokáže rozvinout bohatou zápletku s mnoha postavami vzájemně provázanými a přitom se čtenář orientuje. Stejně tak si láme hlavu nad tím, proč k té vraždě došlo a kdo měl zatraceně tak silný motiv. A tápe stejně jako vyšetřující policisté v pavučině vztahů jednoho malého městečka. Mně bohužel celkovou radost zkazila myšlenka, která mě přivedla k vrahovi. Jeho pohnutku a další rozuzlení jsem však neodhalil. I tak jsem navýsost spokojen a doufám, že Argo brzy vydá nejnovější román od Joela Dickera.... celý text

My proti vám 2018, Fredrik Backman

Zloději zelených koní 2015, Jiří Hájíček

Čtivá novela s netradičním tématem. Nevybavuji si, že bych narazil na literární dílo či film byť i vzdáleně laděnou. Jiří Hájíček umí velmi barvitě popsat krásu jižních Čech, kam se vždy tuze rád vracím. Stojí za to jeho tvorbu sledovat, protože "venkovských autorů" Česká republika nechrlí po tuctech, přestože historická tradice existuje. Rád se podívám na filmové zpracování.... celý text

Platforma 2008, Michel Houellebecq

Elementární částice jsem viděl ve filmové podobě, proto jsem je přeskočil a po Rozšíření bitevního pole jsem sáhl po Platformě. Od prvních stránek mi přišla dynamičtější a naprosto rozumím tomu, proč právě s tímto románem autor celosvětově prorazil. A také chápu, že si tím získal oddané příznivce, jakož i nesmiřitelné odpůrce. Já jsem se přidal k příznivcům jeho myšlenek o mezilidských vztazích a o tom, jak nás fyzično dokáže ovládat. Ostatní jeho názory můžeme přičíst dětství, dospívání - když se seznámíme s jeho životopisem, nelze se ničemu divit.... celý text

Tiché roky 2019, Alena Mornštajnová

Další mimořádný zážitek od Aleny Mornštajnové. Společně s Petrou Soukupovou jsem je pojmenoval coby královny českého literárního smutku. Stejně jako v Haně prostupuje celým románem smutek, bolest a trápení, čtenář musí být spokojen se čtivostí, kvalitou a reálností obou příběhů, které jsou významně provázány, líbilo se mi propojení obou dějových linií konec a úvodem kapitoly. Nestačí mi slova, jak moc se mi Tiché roky líbily.... celý text

Fáma 2020, Lesley Kara

Rozehráno jasně a rychle, na nic se zbytečně nečeká, karty jsou rozdány ihned. A děj plyne, zápletka se rozvíjí, čte se to celkem dobře, ale stejně jsem postrádal to správné tempo. Rozuzlení mě částečně zklamalo, neboť mě pointa napadla, nicméně úplně poslední stránka tomu dala opravdu korunu v pozitivním slova smyslu. Slušný průměr ke čtení na letní dovolené u moře.... celý text

Selfies 2018, Jussi Adler-Olsen

Poslední tři knihy ze série mi přišly nevyvážené a Selfies to dokládají. Hlavní vyšetřovací linie se ztrácí v té vedlejší, byť s ní propojené, a do toho je ještě zamotán příběh Rose. Vedlejší linie mi připadne hodně přitažená za vlasy a dost nereálná, měl jsem pocit jako u nějakého béčkového amerického thrilleru. Jussi Adler-Olsen na mě působí, jako by se s touto sérií už vyčerpával tematicky a kreativitou, poslední díly se vůbec nedají srovnat např. se Zabijáky nebo Vzkazem v láhvi.... celý text

Harley Quinn: Preludia a nokurňa 2017, Kelly Puckett

Nejlepší pro všechny 2017, Petra Soukupová

Ze všech knih od Petry Soukupové, které jsem dosud četl, jsem se do téhle nemohl hodně dlouho začíst. Šlo mi to ztěžka a sám nevím proč. Taky jsem knihu několikrát odložil, až jsem se k ní vrátil letos na podzim a už jsem se na ni správně napojil a dočetl ji. Stejně jako u ostatních knih v ní vyniká mistrovství Petry Soukupové ve vylíčení světa očima dětské postavy, myšlenkové toky, pocity, emoce, v tomto je opravdu dokonalá a výjimečná. Potěšilo mě propojení s paralelním románem pro děti Kdo zabil Snížka?, kterou jsem četl již dříve. Ježíškovi jsem napsal, aby mi pod stromeček nadělil její nový román.... celý text

O létajících objektech 2004, Emil Hakl (p)

Emil Hakl mě opět potěšil. Po depresivním čtení prvotiny Michela Houllebecqa jsem se rovněž ponuřil do existencialistických úvah, nicméně s úsměvem na tváři. Některé povídky a situace v nich popisované byly extratřída. Podobně jako v případě Uminy verze mě pozitivní dojem umocnila i vizuální stránka, tentokrát v podobě jedné fotopovídky. Pokud bych měl být alespoň trochu kritický, asi jediná povídka, jež se mi nelíbila, byla zrovna ta nejdelší - možná k tomu ta ironie patří...... celý text

Rozšíření bitevního pole 2004, Michel Houellebecq

Poprvé jsem se dostal k četbě románu slavného a pravděpodobně i značně kontroverzního francouzského spisovatele. Jedná se o depresivní čtení, nicméně prokazující vysoký intelekt, přehled a bolestné zkušenosti autora. Když jsem si přečetl, čím si prošel, není se čemu divit. Jedná se o volně plynoucí proud myšlenek a nudného, nezáživného a monotónního života jedince, jenž rezignoval na životní rozkoše. Každý intelektuál se v té knize musí aspoň trochu najít, protože když se zamyslí nad bytím, existencí a realitou dneška, má v mnohém Houllebecq pravdu. Na druhou stranu rezignace nemusí být jediným řešením. Poznámka na závěr - mrzelo mě jeho až odporné líčení Rouenu - v mém srdci zůstává zachována krásná vzpomínka na historické a zajímavé město spojené s Johankou z Arku a kachními specialitami.... celý text

Michaela 2011, Miloš Urban

Stěží hodnotit. Dokážu pochopit, že takový počin vyšel pod pseudonymem a taky si myslím, že může jít jen o takové lehké psaní pro zábavu anebo o pokus o kombinaci hororu a erotické literatury. Mně osobně to atmosférou nejvíce připomínalo Oklamaného.... celý text

Nenech to být 2018, Harlan Coben

Viděl jsem jeden film a dva seriály natočené podle knih Harlana Cobena, takže "Nenech to být" pro mě představuje premiéru v knižní podobě. Jsem nadšený, kniha má dynamiku, napětí a nenechá čtenáře vydechnout, dokud se na posledních stránkách nedozví, jak se vlastně všechno seběhlo. Z toho vyvozuji, že minimálně oba seriály byly úspěšně realizovány, protože ty se odvíjely úplně stejně.... celý text

Půlnoční gang 2017, David Walliams

Walliams píše pořád podle stejné šablony, která neustále funguje na dětské i dospělé čtenáře. Já osobně ale musím opět vyzdvihnout, že pro mě je nepřekonatelné první kvarteto knih, jež vyšlo v ČR. Ty další počiny se mi už tolik nelíbily a nechytly mě za srdce tak výrazně, avšak po po Walliamsových románech nadále kdykoli rád sáhnu.... celý text

Paganiniho smlouva 2011, Lars Kepler

Asi mi intuice správně napovídala, proč mám celou sérii začít až třetím dílem. S Paganiniho smlouvou jsem hodně dlouho bojoval, až se mi konečně podařilo zdárně dočíst do konce. Bylo to děsivé, místy zajímavé, ale celkově mě to nedokázalo tak strhnout jako ostatní díly.... celý text

Stará tajemství 2020, Patricia Gibney

Moji čtenářskou krizi jsem částečně potlačil na krátké dovolené u moře, kde jsem musel sáhnout po detektivce. A tuhle jsem četl všude, kde se dalo a nemohl jsem přestat, dokud jsem nedospěl k rozuzlení celého komplikovaného a zamotaného případu. Patricia Gibney si mě získala a musím se vrátit na začátek série.... celý text

Nesmírný 2016, Jussi Adler-Olsen

Místa ve tmě 2018, Lidmila Kábrtová

Byt v Paříži 2019, Guillaume Musso

Já jsem nesmírně dlouho čekal, co se stane, kdy se zápletka nějak zamotá anebo rozvine, zkomplikuje a ono nic... Možná až v samotném závěru, posledních cca sto stran mě trochu více při cestě letadlem strhlo, že jsem se tradičně neuchýlil k mariáši. Ale jsem dost zklamaný u románů Guillauma Mussa většinou ani nedýchám a otírám si čelo z jednoho zvratu za druhým, tady nám jich sice také pár naservíroval, ale celý román je v podstatě děsně nudný a nezajímavý, takže tři hvězdičky jsou ještě krásným hodnocením.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Po vleklé osobní čtenářské krizi, jež se se mnou táhla několik měsíců, kdy mě žádná kniha nedokázala dostatečně oslovit a zaujmout, se to konečně podařilo mému nejoblíbenějšímu nakladatelství Host a spisovatelce Aleně Mornštajnové. Hanu považuji za naprosto strhující román, ačkoli neskutečně bolestný a plný utrpení, nesmírně čtivý, nedá čtenáři vydechnout až dokud jej nedočte do konce. Stísněný pocit, sevřené srdce i žaludek jsem naposledy měl při čtení knih Petry Soukupové. V případě Hany vnitřní bolest dosahovala největšího extrému v první a třetí části. Rozhodně jeden z nejlepších českých románů posledních let. A raději nechci myslet ani to, že je inspirován skutečnými událostmi...... celý text