MoireDeTardis přečtené 125

Krev elfů 1999, Andrzej Sapkowski

Meč osudu 2000, Andrzej Sapkowski

Z pohledu člověka, co viděl prvně seriál a až pak začal číst musím říct, že super. Na rozdíl od první knížky tu bylo víc neznámých příběhů, takže to hezký odsýpalo. Opět musím vypíchnout, že seriál byl přece jen trochu lepší v tý tajemnosti ohledně identity Ciri, jejích schopností a vztahu s Geraltem. Trochu mi nesedí, když se všechno řekne hned naplacato bez náznaků, gradace apod. Pak bych vypíchla to, že spousta lidí se rozčilovala, jak má být Triss zrzka (nejspíš podle hry), ale v knize má vlasy kaštanový. Knížku jsem si užila, ale už se těším, až budu číst další, který už nejsou psaný formou povídek :D Ještě bych chtěla na závěr zmínit, že epilog mi teda absolutně nesedl, přišlo mi, že se postavy chovají najednou nějak nepřirozeně a divně. Taky se tam objevovali lidi, kteří v povídce předtím (která epilogu zjevně předchází) umřeli. No, jsem zvědavá, co do příběhu přinesou další díly.... celý text

Poslední přání 1999, Andrzej Sapkowski

Jsem jedna z těch, co nejdřív viděli seriál a až pak četli knížku. Má to několik výhod i nevýhod. Jdu do toho už s jasnou představou, jak postavy vypadají, můžu si ten vzhled potvrdit nebo vyvrátit. Líbí se mi, že Yennefer skutečně má být před proměnou ošklivá jak v obličeji, tak být hrbatá, obě tyhle věci jsou tam zmíněný. Co se týče Nenneke, o jejím vzhledu tam není více méně nic, jen v poslední zmínce jsem pochopila, že by měla být korpulentnější, ale seriálový zpracování mi vlastně nevadí. Bohužel, kromě jedné povídky (o Kostějovi) jsem všechny příběhy uz znala že seriálu, některé mi přišly stejně dobré nebo lepší dokonce v seriálu. Ale je jedna povídka, která se mi vyloženě líbila víc v knize - ta o Filavandrelovi. Když se to vezme kolem a kolem, tak to bylo fajn, tím, že jsem dopředu znala pointu, i když detaily se mohly lišit, tak mě to na Měsíc úplně nevystřelilo. Ale věřím, že až se dostanu dal, bude to lepší a lepší :)... celý text

Spasitel 2021, Andy Weir

Nejlepší sci-fi poslední doby. Skvělej příběh učitele že střední školy, kterej se snaží zachránit svět. No dobře, zní to trochu kýčovitě a asi i Rylandu Gracovi by se to nelíbilo. Sám se na začátku knihy ocitá bez paměti ve vesmírné lodi, neví, kde je, jak se tam dostal a co tam dělá. Sám musí postupně bojovat s amnézií a zjišťovat vo co go. Není to ale jen jeho story, je to i příběh přátelství. Toho nejneobvyklejšího, který si dokážete představit. Andy Weir to opět dokázal, znovu mě dostal do absolutního úžasu, donutil mě hltat každý slovo a obrečet emotivní části. Po Artemis jsem měla trochu obavu, přece jen to bylo něco jinýho a nevěděla jsem, jakým směrem se vrtne Spasitel. Ale k mé potěše je Spasitel něco jako Marťan, kde hlavní hrdina není neustále sám, ale má kamaráda. Za mě to bylo naprosto ultimátní top čtení! A na závěr: "Ty spíš. Já dívám." (Nevím proč, ale v tý češtině je to prostě strašně cuuuute. V angličtině to bude určitě takový obyčejnější...)... celý text

Ledový drak 2008, George R. R. Martin

Příjemná krásně ilustrovaná pohádka. (Četla jsem verzi ilustrovanou Luisem Royem.) Pěknej kratičkej příběh. Na můj vkus trochu moc dlouhý souvětí, ale jinak všechno v pohodě.... celý text

Temný vzorec 2020, Andrew Mayne

Matčin hrob 2021, Lisa Regan

Zatím nejlepší díl série. Josie mi připadá čím dál sympatičtější, i když teda s Noahem by si mohla trochu polepšit - mám ale takový tušení, že toho se brzo dočkáme. Super forma - aktuální dění se prolíná s kapitolami z minulosti, kde se dozvídáme víc z Josiina života. Je to skvěle zamotaný, napínavý od začátku do konce a rozhodně tam nechybí trocha milostnýho dramatu. Užívala jsem si to od začátku do konce, druhou polovinu knihy jsem přečetla na jeden zátah. V angličtině už teď existuje celkem 13 knih, u nás vyšly zatím dvě, ale odvažuju si říct, že mají velikej úspěch (zaslouženě) a nakladatelství se vrhnou do překladu dalších kousků.... celý text

Kurátor 2021, M.W. Craven

Krásný odreagování a čtení za odměnu. Dvojka, vlastně trojka Poe - Tilly - Flynnová je skvělá. Pokaždý mě baví Tillyna sociální neobratnost, chování Poa a samozřejmě i řešení každýho případu. Možná nějaký části příběhu byly odhadnutelný, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. Užívala jsem si přítomnost všech těch postav. Ohromně mě pobavilo poděkování od autora na konci knihy - plný sarkasmu a vtípků. Mám takový tušení, že si s Mikem ještě pořádně užijem :D... celý text

Zloděj osudů 2021, Jan Urban

Moc jsem se na knížku těšila, protože jsem si fakt zamilovala Pragocalypsu. Když Jan Urban psal, že by potřeboval, aby se knížka do konce roku prodala co nejvíc, aby měl pojištěný další díly, hned jsem se do toho vrhla, abych mohla dílo zrecenzovat a doporučit známým a sledujícím na bookstagramu. No, do konce roku jsem to přečíst nestihla - ne že by nebyl čas, ale nebyla chuť, protože se to prostě děsně táhlo. Knížka má skoro 600 stran, na to je asi jenom 10 kapitol, takže tušíte, že jsou pěkně dlouhý. Na začátku, kdy se řeší problémy mezi bohy a věci spojený s magií je to dobrý, celkem to odsýpá. Pak je ale mnohastránková propast plná nadměrných přirovnání, špatných popisů a naprosto zbytečných informací. Je tam obrovský množství postav (až neúnosně), který tvoří všeobecný zmatení čtenáře. Vlastně to začalo pak být znovu zajímavý až kolem stránky 370 (!), což je většinou počet, na kterým ostatní knihy končí. A ty jména, to je panečku něco. Názvy jakbysmet. Úplně nepobírám, jak může vedle sebe existovat někdo jako Johlin Rozenthaal, Pankold Troy, Haš, Žanda, Aegir Bahňák a další. Stejně tak nechápu zeměpisný názvy a jejich rozptyl od Jivna, přes Cair Roch, Cetviny, Bracken, Teutoborský les až po Zhořelec třeba. Každej pes (v tomto případě název/jméno), jiná ves. Mapky v knize jsou sice pěkný, ale člověk asi ani nemá chuť na ně koukat. Nepůsobí úplně profesionálně, jsou podobně nesourodý jako celá kniha. Třeba mapka Stříbrnýho kamene, hlavního města celý knihy, je hafo podrobná a stejně tak k ničemu. Jak už zmiňovali ostatní, vlastní pojmenování hodin a dnů v týdnu byl už úplně overkill. Komu by se chtělo neustále listovat na konec, aby se dozvěděl, v kolik hodin že se to ty postavy teda sešly? Nebo ve který dny má otevíračku nějakej řemeslník? Jak tušíte, nikomu. Prostě to přeskočíte a ignorujete, takže přidaná hodnota žádná. Další věc - na obálce máme Syhaiu, strážkyni Věčných mlh. Člověk by tak nějak čekal, že má asi nějakou zásadní roli, když reprezentuje celou knihu, že jo? No tak jestli tam byla tak třeba na 30 stranách, tak možná moc. Autor se snažil být too fancy někde, kde to nebylo třeba. Ano, pracoval na tom 20 let, několikrát to přepsal, ale jak praví slavný rčení z naší práce - nevylepšuj, zku*víš. Abych ale pořád nehanila, bylo pár věcí, co se mi líbily. Oceňuju, že na konci knihy je přehlednej seznam postav a dalších důležitých informací, aby si tam mohl člověk kdykoliv nahlídnout. (Zejména u těch postav je to zásadní, protože je jich tolik, že se to nedá v hlavě udržet.) Pak se mi líbily ty části, kde se řešila magie, její návrat, bohové apod. Nakonec se mi líbil i závěr knihy a možná se hecnu a přečtu si další díl doufaje, že se tam konečně bude řešit něco zajímavýho, k čemu se člověk celým Zlodějem osudů prokousával. Nakonec ta myšlenka není špatná. Provedení ovšem už trochu pokulhává. Jestli můžu poradit, doporučila bych míň hry na fancy knížku se spoustou cizích slov a výrazů, kterým nikdo nerozumí a stejně si je nepředstaví, a víc syrovosti, vtipu a obyčejnosti - minimálně ve vyjadřování. I když byl konec fajn, tak celkový utrpení ze čtení to ve mě úplně nesmazalo, takže jsem musela dát pouze dvě hvězdy. Dát tři mi nepřišlo fér vůči ostatním, kterým jsem tři dala.... celý text

Řetězová reakce 2018, František Kotleta (p)

Knížka je v sérii tak trochu navíc. Vlastně kdyby to skončilo Rázovou vlnou, nic by se nestalo. Je v ní totiž klasický nastínění, co se děje po letech, takže čtenář nemusí tolik tápat. Řetězová reakce pokračuje vlastně hned po konci Rázový vlny před oním výhledem do budoucna a dává trochu vhled do toho, proč to dopadlo, jak to dopadlo. Bylo těžký si zvyknout, že najednou je hlavním vypravěčem Alice a my sledujeme její strastiplnou cestu, která zase vede do tý podělaný Prahy - jakoby se neupoučili na začátku, že mimo Prahu jim bylo líp :D Myslela jsem si, že to asi nedám, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená.... celý text

Rázová vlna 2017, František Kotleta (p)

Skvělej závěr, co má koule. Množství sexuálních scén se stupňuje, napětí roste, ohrožení světa je ultimátní.

Poločas rozpadu 2017, František Kotleta (p)

O něco lepší než Spad. Skvělá story. Měnitelé jsou pěkný hovada a nastal čas jim pěkně vyprášit kožich. Jak u Spadu by klidně stačilo si přečíst jenom ten, tak tentokrát se jen tak přestat ve čtení nedá, čeká vás na konci totiž celkem cliffhanger a to prostě nechceš nechat otevřený. Jsem fakt ráda, že jsem si koupila celou sérii naráz :D... celý text

Spad 2016, František Kotleta (p)

Ze začátku mi trvalo, než jsem se začetla a začala jsem reálně dávat i pozor na to, co čtu. Styl mě nejdřív celkem rozptyloval, strašně mě vytáčelo přílišný spisovný vyjadřování postav. Pak taky moc nedávám ty citoslovce a popisy zvuků... Ale jinak to vlastně bylo fakt dobrý :D Jakmile vypadli z Prahy, bylo to daleko zajímavější, děj víc odsýpal a bylo to takový bližší. Crash je cute, plukovník Michálek je borec, Alice drsňačka, Michal šikula a Ryan čunisko :D Když jsem Spad dočetla, přišlo mi, že by to vlastně ani nemusela být série, že je to vcelku ukončený a kdyby náhodou další díly nevyšly, tak by čtenář asi ani tolik nezaplakal. Ale jak jsem zjistila, že další díly jsou, byla jsem moc ráda a hned se na ně vrhla (samozřejmě i proto, abych si zase nemusela zvykat na ten styl znovu později :D)... celý text

Zřídla 2019, Kristýna Sněgoňová

Sněgoňka začíná být jednou z mých nejoblíbenějších autorek. Její styl mi strašně sedí. Je docela zajímavá změna, že u autorky jsou hlavní postavy chlapi. Jasně, Zřídla jsou psaný z úhlu pohledu několika postav, ale přece jenom Lukáš byl tak nějak nejhlavnější. Byla jsem tak nějak ne úplně přesvědčená, když jsem knihu dostala do ruky, ale jsem strašně ráda, že jsem si ji přečetla. Nakonec to bylo skvělý. Taková Brněnská Pragocalypsa... sort of :D... celý text

Dívka beze jména 2021, Lisa Regan

Fajn kousek do série. První díl mi přišel o něco lepší, ale i tak se Dívka beze jména četla skvěle a rychle. Josie mě baví, Noah je skvělej parťák. No a Josie má fakt posranej život, na to kolik jí je :D Těším se na další díl :)... celý text

Mizející dívky 2020, Lisa Regan

Skvělej začátek série. Jak jsem se nejdřív nemohla začíst, protože mi úplně nevyhovovalo, že hlavní hrdinka je suspendovaná a vlastně má dost svázaný ruce, tak se to nakonec tak skvěle rozjelo, že mi to vadit přestalo. Super příběh, hezký zvraty, peckovní konec. Chválím i vývoj postav.... celý text

Vládci popela 2021, Scott Reintgen

Velkej potenciál trošku zabitej tím, že se autor snažil rozjet víc linek a žádný z nich se v podstatě nevěnoval pořádně. Chybí tomu trochu hloubka, background toho, proč to funguje, jak to funguje. Kdyby se Reintgen trochu víc rozepsal, nezlobila bych se. Na druhou stranu to má třeba v plánu ve druhým dílu, což by bylo fajn. Jinak celkově kniha hezky ubíhala, magična bylo vcelku dost, postavy se chovaly trochu zvláštně, takže se mi nepodařilo moc ztotožnit téměr s žádnou z nich.... celý text

Zima čarodějnice 2020, Katherine Arden

Rozhodně nejlepší z celý série. Velký množství emocí, skvěle zvládnutej příběh. Dokonce dva epický závěry. Prvních 300 stran jsem přečetla na jeden zátah, pak jsem chvíli otálela, protože jsem měla obavu, že konec nebude přesně to, co bych si představovala - ale nakonec jsem strach překonala, dorazila to a byla spokojená. Jak jsem u první knížky přemýšlela, jestli vůbec tu sérii dočtu, tak moc jsem teď ráda, že jsem to nakonec udělala. Opravdu to stojí za přečtení, knihy gradují, vztahy se prohlubují, postavy umírají. Co víc si přát? :)... celý text

Dívka ve věži 2019, Katherine Arden

Malinko mi vždycky trvá, než se začtu, styl autorky mi není tak blízký a musím si chvíli zvykat (podobně jako u prvních knih Angely Marsons). Tentokrát to pro mě ale bylo jednodušší než u Medvěd a Slavíka, zaujalo mě to rychleji a daleko víc mě to i bavilo. Ano, má to jistou souvislost s tím, že vztah mezi Vasjou a Mrazíkem se prohlubuje a vyvíjí a konečně jsem mohla náležitě fan-girlit Příběh nebyl snadno předvídatelný, líbily se mi zvraty, bylo taky super, že tam bylo méně pánbíčkářství a víc pohanství. Skvělá dynamika, super příběh, rozvoj postav a samozřejmě i emoce... To je vlastně to, co mě o kvalitě knihy přesvědčí nejvíc - to, jestli ve mě dokáže probudit emoce. A tahle to dokázala.... celý text

Krev pro rusalku 2018, Kristýna Sněgoňová

Kniha mě neuvěřitelně bavila od první stránky až do konce. Nejdřív mě zaujala obálka, viděla jsem, že Kristýna spolupracuje s Kotletou, kterýho všichni hrozně žerou, tak jsem si říkala že to prubnu. První myšlenka, co mě při čtení napadla, byl Netflixovský Bright. Skvělá dynamika postav, vývoj, zápletka, detektivní linka, nadpřirozeno... prostě moje krevní skupina. Doporučuje 10 z 10 praček Whirlpool ... celý text