MoireDeTardis
komentáře u knih
Botanik
M.W. Craven
Další příjemný čtení, zajímavá tématika, rychle plynoucí děj. Vynikající interakce Poea a Tilly vždycky pobaví.
Práh: Mezi půlnocí a ďáblem
Petr Urban
Příjemný překvapení. Spousta příběhů, spousta zdánlivě nesouvisející vláken, který se nakonec spojí v jedno. Čtenář postupně objevuje podstatu světa, ve kterým se kniha odehrává, nedostává to na zlatým podnose na začátku knihy, musí si to zasloužit. A s každým střípkem je příběh zajímavější a zajímavější.
Tím, že paralelně sledujeme hned několik postav, není zřejmý, kdo je zrovna tou hlavní - možná nikdo, možná všichni. Můžete se vžít do kterýkoli z nich a nebo budete z přemíry možností paralizovaní a pořádně se nevžijete do nikoho. To byl asi můj problém.
Nemám ráda knihy s náboženským fanatismem, vždycky mě dokážou akorát naštvat. Práh byl ale napsanej skvěle a náboženská linka mě vůbec netrápila.
Mám jen drobnou výtku - v poslední cca čtvrtině knihy si autor popletl Matoušovy a Markovy evangelia - celou dobu se vše odehrává v Matoušových, ale na konci se píše o Markových, ale to je detail, co na funkci nemá vliv.
Hranice zvrhlosti
Jan Urban
Kde začít. Smug úvodní poděkování, kde člověku naběhne žilka jen to čte, následovaný nemastným, neslaným začátkem kriminálky. Postavy nezáživný, uchopení děje žádný, vlastně vcelku nuda a šeď. Dokud se na scéně neobjevil Tobiáš. Ten spadá do klasickýho modelu hubatýho přechytralýho blbečka, kterej je sice namachrovanej jak blázen, ale umí být zábavnej, i když je ho občas až moc. Tohle je Urbanův typickej charakter a s tím jsem v pohodě. Knížka se začala číst vlastně docela dobře. Ve chvíli, kdy si Tobiáš čte příspěvky na BDSM sítích, to vypadá skoro jako by se autor pozapomněl a zabředl do fantazií poněkud hloubš, než bylo třeba.
Celej příběh plyne nadmíru pomalu, ve vyšetřování se neděje v podstatě nic, jen se kupí mrtvoly a kriminálka se jen potácí ode zdi ke zdi, úplně bezradná. Frustrovalo mě, že se to nikam nepousouvá, nikdy na nic nepřijdou a jsou neustále vedle. Korunu tomu všemu dal závěr, kterej mi přišel úplně z prdele (pardon, trefnější vyjádření, který by bylo zároveň slušný, mě zrovna nenapadá). Snaha o nečekaný vyvrcholení pro mě skončila naprosto nepochopitelným, nelogickým a neuspokojivým závěrem.
Odkaz lidské rasy
Radek Sterakdary Starý (p)
(SPOILER) Po přečtení ve mně převládá jedna myšlenka - bylo to uspěchaný. Ze začátku si člověk ani nestihl vybudovat vztah s postavami a dějem, až moc rychle šlo všechno do kytek. Objeví se Macy, šup šup, je mrtvá a najednou se dozvíme - jejda, to byla Dreyova holka. Myšlenka knihy byla obecně dobrá, je fajn, že na konci nás opět čekal zvrat, kterej nikdo nečekal, ale nevím... První kniha probíhala pomaleji, Drey i Eled se učili o aracích, budovali si vztah s Atym, skoro mi to připadalo blízko ke Spasiteli od Andyho Weira. Druhej díl mě zase tolik nezaujal, asi jsem měla jiný očekávání. Teď jen doufat, že Ely dá tý příští knize šmrnc a že trilogie bude mít dechberoucí závěr.
Spát v moři hvězd. Kniha II.
Christopher Paolini
Závěr Fractalversu byl dechberoucí. Až mě mrzí, že příběh skončil. Ačkoliv bych byla radši, aby to skončilo malinko jinak, v hloubi duše jsem tušila, kam to směřuje a smířila jsem se s tím. Posádka Šneka byla skvělá, stejně jako celej příběh. Ráda bych si přečetla další a další knihy, i když dál už série nejspíš pokračovat nebude. Díky za skvělou jízdu.
Spát v moři hvězd. Kniha I.
Christopher Paolini
První kniha od Paoliniho, kterou jsem přečetla. Příjemný překvapení. I když nitrozpytu Kiry je občas přespříliš, užila jsem si každej kousek knihy. Jako vždy chvíli trvá, než se člověk do postav vžije, ale když se to stane, nemůžete se odtrhnout. Kniha má spoustu zvratů, nečekaných událostí, ale hlavně pracuje s postavami a rozvíjí je i jejich vzájemný vztahy. Ještěže když jsem začala číst, měla jsem po ruce hned druhej díl, abych plynule navázala. Skvělá promyšlená četba.
Fraktální šum
Christopher Paolini
Po "Spát v moři hvězd" jsem k Fraktalnímu šumu přistupovala s velkým očekáváním. Přeci jen "Spát v moři hvězd" byla napínavá smršť plná skvělých postav s vývojem, úžasným i když vražedným prostředím a především zajímavým tématem. Škoda, že Fraktální šum na to nenavázal. Kniha je o vyrovnávání se se ztrátou, o vnitřním boji se sebou sama, depresi a ztrátě motivace dělat cokoliv. I když se autor snažil zakončit pozitivně (nebo aspoň good enough), nevím, jestli mi to stačí. Pořád jsem četla dál a dál, nemohla jsem přestat, protože jsem doufala, že konec za to bude stát. Bylo to pro mě ale těžký, nedokázala jsem se sžít s jedinou postavou. Ve "Spát v moři hvezd" jste se zamilovali do kolektivu, do posádky Šneka, jejich soudržnosti a přátelství přesahující překážky. Ve Fraktálním šumu není sympatická ani hlavní, ani vedlejší postavy, kolektiv neexistuje, každý jede sám za sebe. Všichni byli na pěst a to se vlastně skoro nezměnilo za celou knihu. Věřím ale tomu, že lidem procházejícím podobnou situací jako Alex, jeho cesta, nitrozpyt a následný rozuzlení může pomoct.
Co můžu rozhodně ocenit je ale obálka, ta je opět perfektní.
Ostrov
Samuel Bjørk (p)
Další strhující případ Mii a Holgera. Líbí se mi, že do poslední chvíle nemáte ani tušení, kdo to udělal. Jako další bonus považuju úvod knihy, kde se vracíme zpět k případu z prequelu série a dozvídáme se pár dalších informací, který zjevně spoustě lidem v závěru Vlka chyběly. Severská krimi je prostě kvalita :)
Vlk
Samuel Bjørk (p)
Bylo super se zase vrátit do světa Holgera Muncha a Mii Krügerové. Úplně jsem zapomněla, jak propracovaný ty příběhy jsou. Když už si myslíte, že je všechno jasný tak Bjørk vždycky překvapí. Osvěžující. Určitě bych si to víc užila, kdybych první tři knihy četla nedávno, přece jen je to prequel, ale nebylo na škodu do toho jít i s odstupem. Úplně jsem zapomněla, jak si člověk může užít severskou kriminálku.
Pád temnoty
Radek Sterakdary Starý (p)
Arila sérii mám ráda a jsem ráda za každej další díl. Bohužel když mám odstup mezi jednotlivýma Radkovýma knihama, vždycky mi vadí tytéž věci - neustále se opakují stejny vnitřní úvahy, až je to otravny. Mám taky problém s popisností, ačkoliv je ten svět skvělej, barvitej, různorodej a krásnej, dlouho mi trvá, než věcem obtisknu obrázek v hlavě. Dlouho jsem nemohla pobrat logiku vznášejícího se města a kdyby nebylo obálky, nejspíš bych tam ani nedoiterovala. Je to škoda. Jinak příběhově fajn, zajímalo by mě ale, jak bude Arila pokračovat vzhledem k tomu, jak dopadla v tomhle díle. Mou srdcovkou i nadále zůstává druhá kniha, ta byla příběhově zatím nejlepší.
Sudetenland
Leoš Kyša
Není to úplně můj čálek čaje, proto se mi Sudetenland četl trochu hůř. Není to tradiční Kotletovka, ale nakonec proč ne. Věřím, že lidi z Bruntálska by si knížku užili i kdyby to nebylo zrovna pro ně.
Černá smečka
František Kotleta (p)
(SPOILER) Fajnová Kotletovka s potenciálem na pokračování. Ač jsem do toho šla s tím, že to bude samostatná knížka a nic dalšího následovat nebude, příjemně mě překvapil otevřenej konec s prostorem pro další příběhy. Je to prasárna, ale od Kotlety člověk ani nic jinýho nečeká. Co si budem - členové církevního řádu, co musí páchat hříchy, aby je nevyčmuchali démoni, to je prostě cool. Extra body dávám za polskýho bratra a egyptskou muslimku, tam je to ještě nepatřičnější a o to lepší :D Je kam se rozvíjet, ale zklamaná jsem nebyla :)
Krev pro divoženku
Kristýna Sněgoňová
Ze začátku jsem se bála, že je to jen další kniha z téhož světa jako Krev pro rusalku a že to nebude nijak navazovat, to jsem se ale spletla! Líbí se mi, jak to hezky pokračuje rok po událostech z Rusalky a těším se, až bude zase další díl. Ten svět je prostě skvělej, magickej a vtáhne vás. Divoženku jsem doslova hltala a i když má trochu pozvolnější náběh a co si budem, hlavní postava Eliška je fakt naivní, četlo se to moc dobře. Jako známku toho, že jsem si to užila, mi byla odměnou náležitá knižní kocovina :D Potřebujem víc, včera bylo pozdě :D
Město v oblacích
Kristýna Sněgoňová
Překvapivé. Každý zvrat, každá změna v ději vás zavedou někam, kde jste to nečekali. Kniha byla úplně jiná, než jsem čekala a když jsem si začala myslet, že už rozumím, chápu styl a můžu odhadnout, co přijde, najednou se všechno změnilo. Dlouhou dobu jsem uvažovala, jestli se mi ta nevypočitatelnost vlastně líbí... A víte co? Je to osvěžující.
Imitátor
Daniel Cole
Začátek byl vyloženě pain, ale nakonec to bylo vlastně dobrý :) Pořád mám trochu psychickej problém akceptovat 24 letýho profesora na univerzitě, ale krom toho vlastně dobrý. Umím si představit, že na to autor naváže a týhle partě připraví další případy. Vlastně jsou to totiž fajn lidi :)
Čarodějky W.I.T.C.H.: Komiks 1-3
Elisabetta Gnone
Příjemná vzpomínka na dětství. Překlad působí občas trochu strojeně. Grafika pěkná a zajímavá, škoda že příběhy jsou vyprávěny dost povrchně. Je to taková hezká naivní dětská knížka a v tomhle ohledu určitě splňuje všechny náležitosti. Jako malá jsem Witch milovala, bylo fajn se k tomu zase vrátit :)
InTyMně
Markéta Lukášková
Tohle není úplně můj šálek čaje/kávy. Mamka tuhle knížku, stejně jako ostatní od Markéty, dostala k narozeninám či Vánocům a hned jak ji dočetla, řekla mi, že si ji prostě musím přečíst taky. Že je ta holka podobně stará jako já, řeší tam devadesátkový věci jako tamagotchi a že se v tom uvidím.
Měla jsem trochu obavy ale. Poslední knížka, co mi máma vnutila, že si ji musím určitě jako přečíst sice byla ok, ale jak byla mimo mou komfortní zónu, způsobila mj nakonec pekelnej čtenářskej blok.
No nic, koukám, je to malinký, má to pár stran, to dám, i kdyby to bylo blbý.
První část z dětství bylo hezky retro a through back, celkem v pohodě, ale vystřelená z trenek jsem zase tolik nebyla. V něčem jsem se viděla, ale zase tolik toho nebylo.
Pak přišla druhá pubertální část, tam už to bylo lepší a vtipný :D
Zatímco po prví části jsem si říkala jo, dobrý, tak 2 hvězdy vzhledem k ostatním knihám, co jsem hodnotila výš, tak druhá část to vyšponovala na hvězdy tři.
Přišel zlom, poslední část, vážnost, real life, single třicítka, depky. Dokonce mě to i rozbrečelo a to je vždycky dobrej bonus. Poslední část mě zaujala tak, že dávám nakonec 4 hvězdy a vůbec mi to není blbý :)
Ta máma ví, co doporučit a jak, aby tě to nakoupilo a zároveň neprozradilo, že to hodně důležitý je až na konci, protože sama jsi měla depky, úzkosti a seš overthinker.
Takže za mě teda dobrý. Extrémně pozitivně hodnotím i styl psaní, hezky nespisovnej a na pohodu, úplně jako já :D A další věc, co se mi líbila - barevný stránky zvenku.
Na závěr bych chtěla říct, že si musím vygooglit, jak Markéta vypadá a zjistit, jaký má kérky.
Konec hlášení :D
Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Z pohledu člověka, co viděl prvně seriál a až pak začal číst musím říct, že super. Na rozdíl od první knížky tu bylo víc neznámých příběhů, takže to hezký odsýpalo. Opět musím vypíchnout, že seriál byl přece jen trochu lepší v tý tajemnosti ohledně identity Ciri, jejích schopností a vztahu s Geraltem. Trochu mi nesedí, když se všechno řekne hned naplacato bez náznaků, gradace apod.
Pak bych vypíchla to, že spousta lidí se rozčilovala, jak má být Triss zrzka (nejspíš podle hry), ale v knize má vlasy kaštanový.
Knížku jsem si užila, ale už se těším, až budu číst další, který už nejsou psaný formou povídek :D
Ještě bych chtěla na závěr zmínit, že epilog mi teda absolutně nesedl, přišlo mi, že se postavy chovají najednou nějak nepřirozeně a divně. Taky se tam objevovali lidi, kteří v povídce předtím (která epilogu zjevně předchází) umřeli. No, jsem zvědavá, co do příběhu přinesou další díly.
Spasitel
Andy Weir
Nejlepší sci-fi poslední doby. Skvělej příběh učitele že střední školy, kterej se snaží zachránit svět. No dobře, zní to trochu kýčovitě a asi i Rylandu Gracovi by se to nelíbilo. Sám se na začátku knihy ocitá bez paměti ve vesmírné lodi, neví, kde je, jak se tam dostal a co tam dělá. Sám musí postupně bojovat s amnézií a zjišťovat vo co go. Není to ale jen jeho story, je to i příběh přátelství. Toho nejneobvyklejšího, který si dokážete představit. Andy Weir to opět dokázal, znovu mě dostal do absolutního úžasu, donutil mě hltat každý slovo a obrečet emotivní části. Po Artemis jsem měla trochu obavu, přece jen to bylo něco jinýho a nevěděla jsem, jakým směrem se vrtne Spasitel. Ale k mé potěše je Spasitel něco jako Marťan, kde hlavní hrdina není neustále sám, ale má kamaráda. Za mě to bylo naprosto ultimátní top čtení!
A na závěr: "Ty spíš. Já dívám."
(Nevím proč, ale v tý češtině je to prostě strašně cuuuute. V angličtině to bude určitě takový obyčejnější...)
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Jsem jedna z těch, co nejdřív viděli seriál a až pak četli knížku. Má to několik výhod i nevýhod. Jdu do toho už s jasnou představou, jak postavy vypadají, můžu si ten vzhled potvrdit nebo vyvrátit. Líbí se mi, že Yennefer skutečně má být před proměnou ošklivá jak v obličeji, tak být hrbatá, obě tyhle věci jsou tam zmíněný. Co se týče Nenneke, o jejím vzhledu tam není více méně nic, jen v poslední zmínce jsem pochopila, že by měla být korpulentnější, ale seriálový zpracování mi vlastně nevadí.
Bohužel, kromě jedné povídky (o Kostějovi) jsem všechny příběhy uz znala že seriálu, některé mi přišly stejně dobré nebo lepší dokonce v seriálu. Ale je jedna povídka, která se mi vyloženě líbila víc v knize - ta o Filavandrelovi.
Když se to vezme kolem a kolem, tak to bylo fajn, tím, že jsem dopředu znala pointu, i když detaily se mohly lišit, tak mě to na Měsíc úplně nevystřelilo. Ale věřím, že až se dostanu dal, bude to lepší a lepší :)