marieke
přečtené 509
Malý život
2017,
Hanya Yanagihara
Úžasný příběh, který je ale potřeba dávkovat, protože první půlku máte deprese a druhou vás bolí nohy. Některé věci sice byly přitažené za vlasy, např. aby nějaké dítě jako malý Jude neustále potkávalo jen úchylné muže a taky se mi nezdá, že by v New Yorku nežili snad žádní heterosexuálové, ale i tak je to jedna z nejlepších knih, které jsem letos četla. Ze začátku sice čekáte spíš vyprávění o partě středoškoláků, ale nakonec se kniha odvíjí jinak a to v horizontu mnoha let. Ačkoli i když spolu s hlavními postavami projdete celým New Yorkem tak se zároveň odehrává v jakémsi bezčasí a nebýt několika zmínek o internetu a počítačích tak by bylo těžké poznat, v jaké době se vlastně odehrává. Ideální čtivo pro dlouhé temné večery v divném roce jako byl tento.... celý text
Dve sestry
2017,
Åsne Seierstad
Perfektní kniha, která se čte jedním dechem, ačkoli většinou četby jste naštvaní, tedy já jsem byla. Na ty dvě holky, které takhle ublížily rodině a pohrdly vším, co jim země, kde vyrostly, nabídla (chápu, že řada imigrantů se cítí vykořeněných, ale jsou-li při smyslech tak kvůli tomu snad nepůjdou válčit za ISIS, zvlášť když jejich rodiče už před nějakou válkou utekli), na naivní rodiče, kteří to nechali zajít tak daleko, na samozvané rádoby "duchovní", kteří mladým lidem vymývají mozky a v neposlední řadě na samotné Nory, kde tolerance v některých případech už hraničí s hloupostí (evidentně se jim tohle podhoubí nedaří potlačovat, štědré sociální dávky lidem, kteří se ani nesnaží naučit norsky, předávání maturitního vysvědčení v kostele se zakrytými křesťanskými symboly, aby to neurazilo muslimské studenty...nad tím už člověk, přestože jinak proti pomoci válečným uprchlíkům nic nemá, může akorát kroutit hlavou). Jako nejsympatičtější mi ze všech postav přišel bratr Ismael. Každopádně všechny Absyntovky, které jsem zatím četla, byly úžasné a těším se, až se mi do ruky dostane nějaká další, teď to vidím na Ku-klux-klan (Tady bydlí láska), který si už chci nějakou dobu přečíst, popř. od téže autorky Knihkupec v Kábulu.... celý text
Šikmý kostel
2020,
Karin Lednická
Jedna z nejlepších knížek, které jsem letos zatím četla (mimochodem, těší mě kolik skvělých českých spisovatelek se v poslední době objevilo). Sice bych na tom místě v té době žít nechtěla (jinak mám Ostravsko ráda), protože mi přišlo trochu depresivní, jak to lidé brali prostě jako svůj celoživotní úděl, kterému se nelze vzepřít (s výjimkou několika progresivních postav jako Julka), ale skvělý příběh a zajímavé téma, o kterém většina lidí moc neví a už vůbec ne o historii tohoto kraje a životě havířů v něm včetně poválečných půtek mezi Čechy a Poláky (o tom jsem třeba dosud nevěděla nic), takže autorka určitě mnoha lidem touto románovou formou rozšířila obzory.... celý text
Sama sebou
2018,
Jojo Moyes
Velmi pěkné zakončení trilogie o Louise, která se tímto definitivně stala jednou z mých nejoblíbenějších literárních postav a navíc mě příběh podpořil v rozhodování zcela změnit bydlení a práci (i když jen v rámci naší země :-) Další pěkná dějová linka byl příběh Margaret a dávám plus za to, že její pejsek je mopsík :-)... celý text
Tyranie: 20 lekcí z 20. století
2017,
Timothy Snyder
Po Krvavých zemích další výborné dílo autora. Dala bych přečíst každému, ale bohužel právě s těmi, kterým se představa návratu autoritářství a silných vůdců líbí a kteří věří jen hoaxům a dezinformacím a sami je aktivně sdílejí by tato kniha stejně nepohla a právě proto jsem byla během čtení spíš naštvaná, když jsem musela myslet na to, kolik lidí se z historie prostě nepoučí a co hůř, nebylo by jim proti srsti, kdyby se nějaké věci děly i teď. Přečteno za jeden den, proto se chystám i na Cestu k nesvobodě, kde jsou myšlenky, které autor uvedl tady v Tyranii rozepsány hlouběji. Já osobně jsem se na základě této knihy (samozřejmě ne jen proto) konečně rozhodla předplatit jedno naše stabilní, nezávislé a investigativní médium, protože mě napadlo, že brzy už může být pozdě a nerada bych, aby do budoucna přežily jen všelijaké Sputniky, Aeronety a Parlamentní listy.... celý text
Krasojezdkyně
2017,
Jojo Moyes
Překvapilo mě množství recenzí, že tato knížka patří k autorčiným nejslabším, za mě naopak jedna z nejhezčích knížek, které jsem od této autorky četla. Citlivě a dojemně podaný příběh, při kterém párkrát slzička ukápla a ačkoli to není žádná červená knihovna, najdete tu lásku na všechny způsoby...lásku, pro kteróu se člověk vzdá vlastní rozjeté kariéry a země, v níž žil (prarodiče Sarah), láska vnučky k dědečkovi, láska ke zvířecímu kamarádovi, láska k jezdectví, láska mezi skoro exmanželi, o které ale dlouho nevědí....A Sarah a jejímu koníkovi snad musí každý fandit od začátku do konce. Velmi pěkný čtenářský zážitek.... celý text
