Åsne Seierstad

norská, 1970

Populární knihy

Nové komentáře u knih Åsne Seierstad

Obálka knihy Knihkupec v Kábulu Knihkupec v Kábulu

„Téma je moc těžké a smutné, přesto jsem knihu přečetla za tři večery a pokaždé jsem se nemohla odtrhnout a jít spát. Lidem v Afghánistánu se prostě žije špatně, u žen bych ani nemluvila o žití, je to čirá hrůza. V podstatě jsou předurčeny k tomu, aby je v brzkém (často ještě dětském) věku začal pravidelně znásilňovat manžel (co na tom, že je o 34 let starší a už má sám několik dětí a manželku, která by mohla být matkou té druhé ženy), přiváděly do chudoby jedno dítě za druhým, od rána do večera buď uklízely, vařily a praly, to vše za středověkých podmínek anebo v "lepším případě" prostě jen seděly doma, válely se po zemi s dětmi a celý den čekaly na manžela, až se vrátí z práce. Nesmějí pracovat, studovat, (spolu)rozhodovat, nesmějí nic. Vše se řídí obrovskou škálou nepsaných pravidel a zvyků, nikdo nepochybuje o tom, že takto je to správně. Nošení burky na věřejnosti je pak za mě nejvýraznějším symbolem všeho toho tyranství a despocie. Ta scéna, kdy se ženy v lázních umyjí a pak na sebe dají ten smrdutý kus hadru a opět si připadají špinavé a neviditelné, me téměř rozplakala. Snad vůbec nejhorší je právě to s jakou samozřejmostí svůj extrémně těžký a smutný úděl každodenně snáší, je to diktatura v každé jednotlivé rodině. Přivádí mě to k myšlence, že žít v Severní Koreji musí být při všech těch hrůzách alespoň o trochu lepší než zde - tam manžel svou ženu nepovažuje za služku a matraci bez duše a dospělý syn svou starou matku nepošle do prdele před zraky celé rodiny, aniž by mu kdokoliv, cokoliv řekl. Ženy v Afghánistánu zkrátka nemají vůbec žádný přístav, kde by se mohly vyplakat, kde by je někdo vyslechnul, nikdy nejsou samy, nerozhodují o ničem, o nich je rozhodováno bez nich. Kniha bravurně otevírá mnoho palčivých společenských témat - postavení ženy v rodině a společnosti, obrovská segregace a diskriminace, nucená dětská práce, negramotnost a celkově otřesné podmínky co se týče přístupu ke vzdělání, přehnaný důraz na víru na úkor hladu a bídy rodiny, potažmo celého státu. Sultán Chán je v podstatě bohatý člověk, přesto všechny výhody čerpá jen on sám, svou velkou rodinu dusí a neumožňuje jí žádný pokrok. Synové jsou jeho otroky, ženy služkami. Přitom bez své rodiny by nikdy svého postavení nedosáhl, přesto jejími jednotlivými členy vlastně pohrdá s arogancí a pocitem vlastní výjimečnosti. Ze všech postav je mi asi nejvíce špatně z něj, právě proto, že on sám má možnost to udělat jinak, ale nechce, ztratil by svá privilegia. Za mě je právě proto tato země odsouzena k hladu a chudobě, nedokážu si představit, co by se muselo stát, aby se z toho dostali. Současně si pro naprosto rozdílné kultury, kde nenacházím ani jeden průsečík, nedokážu představit, jak s námi Afgánští přistěhovalci budou chtít fungovat v Evropě. Medvěd a lev spolu bydlet v jedné kleci nemůžou. Nejsmutnější postava je rozhodně Lejla, tak moc jsem jí držela palce aby se z toho všeho mohla vymanit.....“... celý text
— g.jani


Obálka knihy Dvě sestry Dvě sestry

„Silné kafe. Na začátku byly ty holky úplně normální. Šikulky, premiantky, komunikativní kámošky... Na konci?“
— Janadvorackova


Obálka knihy Jeden z nás: Příběh o Norsku Jeden z nás: Příběh o Norsku

„Toto je kniha, která mě chytla za srdce, napínavá jak thriller, a zároven i dojemná. Přečteno jedním dechem. Edice Prokletí reportéři, která ji vydala, stojí za pozornost, protože se soustředuje na skutečné příběhy nejen vrahů jako True crime ale i normalnich lidi jako třeba Modlitba za Černobyl.“... celý text
— PAVELzBRNA



Obálka knihy Jeden z nás: Příběh o Norsku Jeden z nás: Příběh o Norsku

„Nemyslím si, že dětství na hovno omlouvá to, co Breivik provedl. Pouze je to možné vysvětlení proč. Je jeden z nás. A je děsivé, kolikrát on a jeho rodina propadla systémem, nebyla jí nabídnuta pomoc, nebylo s tím malým, tehdy jen divným, dítětem pracováno. Což ho neomlouvá. Autorka výborně vypráví příběh Breivika, ukazuje mnoho bodů, kdy mohlo být tragédii z 22.července zabráněno (a nejsou to jen obecně známé skutečnosti z hodin před útoky). Je to drsné čtení, osobně jsem to nejdřív dala jako audioknihu a k té bichli se vrátila později (jakoby napsané bylo skutečnější). A jen dodávám, že z knihy vychází i film 22.července.“... celý text
— hankal20q


Obálka knihy Knihkupec v Kábulu Knihkupec v Kábulu

„1. O čem kniha je – děj a struktura Knihkupec z Kábulu není klasický román s jednou zápletkou. Vnímám ho jako reportážní rodinné drama psané beletrizovanou formou, které vzniklo poté, co norská válečná reportérka Åsne Seierstad strávila na jaře roku 2002, krátce po pádu Talibanu, několik měsíců přímo v domácnosti knihkupce Sultána Chána v Kábulu. Co na celém příběhu nejvíce rezonuje, je autorčina obrovská snaha zapadnout. Nechtěla být jen pozorovatelkou zvenčí, která si dělá poznámky z odstupu. Převlékla se za Afghánku a na ulici nosila burku jako maskování, aby mohla zůstat anonymní. Spala na zemi s ostatními, jedla rukama ze společné mísy a učila se jejich denní rituály. Pozorovala modlitby, způsob smlouvání na trhu, zdravící zvyklosti i to, jak se mlčí a kdy se smí promluvit. Snažila se pochopit nejen velké dějiny, ale i úplně obyčejné tradice a život kolem sebe. A právě proto působí kniha tak syrově a uvěřitelně. Sultán Chán představuje symbol odporu – muž, který téměř třicet let vzdoroval komunistům i Talibanu. Od roku 1974 vedl knihkupectví, byl zatýkán, vyslýchán a musel sledovat, jak mu negramotní vojáci pálí knihy přímo na ulici. Přesto nikdy nepřestal cenné svazky shromažďovat a prodávat. Kolem jeho postavy se točí celý příběh. Bydlí se dvěma manželkami, dětmi a množstvím příbuzných z širší rodiny v malém čtyřpokojovém domě, kde soukromí téměř neexistuje. Kniha je rozdělena do kapitol, z nichž každá patří jinému členu rodiny. Nesledujeme chronologický děj od A do Z, ale mozaiku každodennosti: ráno v knihkupectví, strach z nové razie, odpoledne smlouvání o ceně mouky a večer hádky o tom, kdo bude vařit. Právě v téhle všednosti se ukazuje velká historie Afghánistánu. Seierstad popisuje nejen politickou minulost, ale hlavně to, jak se propisuje do úplně obyčejných rozhodnutí – jestli dcera může jít do školy, jestli se syn může zamilovat nebo zda manželka smí vyjít ven bez burky. 2. Postavy – kdo je kdo a proč na nich záleží Sultán Chán – patriarcha, milovník knih, ale v mých očích i tyran. Na veřejnosti vystupuje jako liberální intelektuál, který brání svobodu slova, avšak doma vyžaduje absolutní poslušnost. Fascinuje mě právě ten dvojí metr hodnot. Ve své společnosti má obrovské postavení – je to vážený obchodník, intelektuál a člověk, který pro knihy riskoval život. Z evropského pohledu bych čekal, že někdo takový bude mít i doma otevřenější hodnoty, dopřeje blízkým vzdělání a svobodu rozhodování. On je však má nastavené úplně jinak, z našeho pohledu až převráceně. Na prvním místě je u něj rodinná čest, obchod a poslušnost. Knihy znamenají svobodu, ale výhradně pro něj samotného. Pro ženy v domě platí zcela odlišná pravidla. Ten střet mezi tím, co bych od takového člověka čekal u nás, a tím, jak žije doma, je na něm nejvýraznější. Je obdivuhodný i nesnesitelný zároveň, a právě proto na mě jeho postava nejsilněji působí. Šarífa, jeho první žena – nejsmutnější příklad toho, jak se mění postavení ženy. Na začátku byla milovanou ženou, kterou Sultán obdarovával, vozil jí dárky a byla středem jeho světa i jeho první velkou láskou. Pak ale přišla druhá, mladší manželka a Šarífa se dostala na vedlejší kolej. Z milované ženy se stala v podstatě služka. Její život dnes vnímám jako nekonečný koloběh vaření, úklidu a péče o celou početnou domácnost, bez nároku na odpočinek, vlastní názor či cokoliv osobního. Paradoxem zůstává, že celý dům drží pohromadě právě ona – vstává první a chodí spát poslední, ale zároveň nemá téměř žádná práva. Je to nejtvrdší obraz toho, jak rychle může žena v tamním systému přijít o všechno, i když byla kdysi hluboce milována. Leila, nejmladší sestra Sultána – emocionálně nejsilnější postava. V domácnosti funguje v podstatě jako služka celé rodiny. Má na starosti péči o norskou novinářku, která u nich bydlela, vaření, úklid i chod celé početné domácnosti, a přitom vroucně touží po vzdělání. Právě Leila patřila spolu se Sultánem a jeho synem Mansúrem mezi pouhé tři lidi v domě, kteří mluvili anglicky – naučila se ji na školách v Pákistánu v době uprchlictví. Její příběh vypráví o touze po svobodě v prostředí, kde je žena vnímána jako zboží na vdávání. Z pohledu Evropana je ten rozdíl šílený. Zatímco u nás řešíme, jakou vysokou školu si vybrat nebo zda vyjet na Erasmus, ona řeší, jestli vůbec může vyjít na ulici bez doprovodu muže a zda jí dovolí číst. Nejšílenější na tom je, že se nejedná o žádnou dávnou historii z učebnic. Je to rok 2002 – nedávná minulost a doba, kdy jsem sám chodil do školy. Skutečnost, že se to dělo v podstatě nedávno, z toho dělá ještě silnější zážitek. Suraia (v českém překladu uváděná jako Sonja), druhá žena, a mladší děti – tyhle postavy jsem dlouho nemohl uchopit, ale teď už jim rozumím. Suraia je mladá, krásná a Sultán si ji vzal z lásky, dokonce proti vůli rodiny. Na první pohled má lepší postavení než Šarífa. Dostává hezčí oblečení, má lepší pokoj a Sultán ji více ukazuje na veřejnosti. Ve výsledku je na tom ale velmi podobně. Její hlavní rolí je být reprezentativní mladou manželkou a rodit syny. Je zavřená doma, nemůže jít sama ven a její život se točí kolem toho, aby se líbila manželovi. Je na ní vidět, že i ta „vyvolená“ žena zůstává jen součástí rodinné prestiže a obchodu. Mladší děti pak ukazují další tvář systému – dětskou práci v knihkupectví, kde synové místo školy obsluhují zákazníky, a neustálý strach z náboženské policie. 3. Hlavní témata a příběh Kniha otevírá témata známá už z anotace – zakázanou lásku, domluvená manželství, rodinné tradice i islámský způsob života – ale ukazuje je v brutální konkrétnosti. Hlavním motivem je pro mě bezpráví žen a naprosto propastný rozdíl v tom, jakou hodnotu má muž a jakou žena. To, že láska může být považována za větší zločin než krádež nebo násilí a že dcera představuje v podstatě finanční transakci prodávanou za cenu nevěsty bohatému muži, mi přijde naprosto šílené. Celou recenzi najdete na Instagramu: pribehy_stranek“... celý text
— Srovny

Zavřít

Vypněte si reklamy na Databázi

Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:

Chci vypnout reklamy

Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium