Tak to mě hodně bavilo. I kvůli tomu metalu, protože oba moji rodiče mě k němu vedli odmalička takže znám většinu songů a interpretů v ději zmíněných. Četlo se to dobře, místy smutné, místy jsem se zasmála a hezky to reflektuje aktuální dobu včetně různých typů lidí jako korporátní manažer, člověk, který věří dezinformacím nebo ten který roky bojoval se závislostí a které spojuje pocit nepochopení současnosti i to, že jim už možná ujíždí vlak. Ráda si od autorky ještě něco přečtu.
Autorovy knihy mají bohužel sestupnou tendenci. Tady už to o symbologii prakticky nebylo. Ale pořád dobrý pageturner, který se četl dobře a rychle a téma neurovědy zajímavé (a s těmi kapslemi na pokusy s lidským vědomím až hororové). Souhlasím s komentáři, že z prostředí Prahy by se dalo vytáhnout mnohem více a taky nechápu, kde Brown přišel na to, že tu lidi běžně chodí v maskách a kostýmech :-D Langdon už začíná být trochu moc superhrdina, ale s tímto se potýkají i jiné postavy mých oblíbených autorů.
Určitě zajímavé téma, o roli černých otroků v dobách čarodějnických procesů v Bostonu jsem ještě nečetla takže to pro mě byl nový náhled do tohoto období. Objeveno přes Zaníceného knihkupce na IG. Ale trochu mi nesedl styl psaní, asi jsem si představovala něco jiného.
Krásný příběh jedné rodiny v bouřlivých proměnách Íránu během 20. stol. od prozápadní vlády posledního šáha po islamistickou revoluci. Zejména závěrečná část byla strhující i tragická, ale takoví jsou lidé všude na světě, když se odehrávají velké dějiny bez ohledu na původ či náboženství.
Jako vždy krásná a dojemná kniha autorky se silnými hrdinkami, které jsem si oblíbila a ze zajímavého prostředí. O koňské knihovně v dobách americké hospodářské krize jsem ještě nečetla takže pro mě rozšíření obzorů. PS: Celou dobu mě zajímalo, zda byl Bennett ve skutečnosti gay. Myslím že ano, jen to v té době, společnosti a hlavně před svým hrozným otcem nemohl nikdy přiznat.
Téma dobré, zpracování slabší. Cca první půlka mě moc nebavila, přemýšlela jsem, zda to vůbec dočtu, pak už to bylo lepší, ale podle mě by se z tohoto tématu dalo dostat víc a vlastně mi i ty postavy a okolnosti přišly nereálné.
Číst o různých sektách mě vždy bavilo, proto jsem se na tento díl obzvlášť těšila a jako vždy nejsem zklamaná. Členové sekty mi teda hrozně lezli na nervy (kulantně řečeno), ale je tam vlastně hezky popsáno, že tomuto nebezpečí, zvlášť pokud je představitelem charismatický vůdce, může propadnout kdokoli bez ohledu na původ či vzdělání.
15letá Kambili a její bratr Jaja si na nigerijské poměry žijí na první pohled dobře. Žijí ve velkém domě, netrpí nouzí ani hladem, chodí do dobrých škol, mají dokonce i služebnou a řidiče. Jejich otec je totiž podnikatel a mezi lidmi vážený mecenáš. V soukromí se však mění v násilnického náboženského fanatika a teprve když dívka stráví pár týdnů u své ovdovělé tety Ifeomy a jejích dětí, kteří sice žijí v mnohem skromnějších poměrech, ale jejich domov je opravdový a láskyplný, uvědomí si, že ji její život by mohl být jiný.
Po Amerikáně další silný příběh autorky a opět i s přesahem do dějin nigerijské politiky i místních tradic a náboženského koloritu.
Četla jsem už hodně knih o komunismu i jeho pádu v různých zemích východní Evropy, ale z Albánie ještě ne, o to víc mě kniha zaujala. Samozřejmě to byl režim stejně zločinný a absurdní jako jinde, kde lidé žili podle svých kádrových profilů, kde autorka jako malá nechápala, proč se rodiče baví o tom, kde a jak jejich známí a příbuzní "studují na univerzitě", neuměla si představit svět zahraničních turistů, kteří do jejich města jezdili k moři, o sbírání plechovek od Coca Coly nemluvě. Ani pád režimu však nepřinesl štěstí všem a hodně lidí beze stopy zmizelo, přišli o práci nebo se dali na dráhu zločinu. Každopádně celá rodina Ley mi během čtení přirostla k srdci.
Na prvotinu opravdu dobré, doufám, že autor ještě něco napíše. Ke konci mi to až připomínalo Rosemary má děťátko. Depresivní příběh mladé ženy, která takřka plynule přejde z dysfunkční rodiny do dysfunkčního vztahu. Několik lidí zde v komentářích píše, proč se Daniela nezačala bránit dřív, ano, taky jsem měla chuť na ni zařvat Tak už Štěpána pošli do háje, ale ono to asi není tak snadné když vám manipulativní psychopat nenápadně rozdrolí celou osobnost. Týrání nemusí být jen fyzické a tato kniha na to výborně poukazuje.
Poctivý, tlustý, historický román přímo ze srdce Londýna, to miluju. Výborná práce s jazykem a neméně vydařený překlad do češtiny. Kniha, která je natolik popisná, že vše před sebou vidíte jako barevný film a ještě k tomu vnímáte i všechny (Rackhamovy) vůně (a taky hodně pachů).
Podle mého i s feministickým přesahem, zatímco většina mužů jsou zde slaboši, chlípníci nebo sobci nebo vše dohromady, ženy se snaží dělat věci jinak než se od jejich postavení a doby očekává. Fascinující kontrast mezi viktoriánskými boháči sešněrovanými pravidly, které ale odhazují za dveřmi prvního bordelu (případně se s nimi, jsou-li to ženy, vypořádávají v tajných denících) a pouliční chudinou, kterou po mrzkém životě čeká většinou jen stejně bídná smrt - pokud se jim nepodaří uniknout do lepších sfér jako vzdělané prostitutce Sugar. Za mě naprosto spanilá jízda!
Moje nejoblíbenější biografie Nirvany, ostatní mě tak nezaujaly, četla jsem ji poprvé už na začátku milénia, kdy si ji koupila mamka a od té doby mnohokrát. Příběh nejen Kurta, ale celé kapely se mi (spolu s hudbou, pochopitelně) navždy vryl pod kůži.
Strhující románová kronika 20. stol. na Korejském poloostrově. Celá desetiletí od okupace tehdy hodně chudé Koreje Japonci, přes 2. světovou válku až po rozdělení na dnešní bohatý a vyspělý jih a izolovaný komunistický sever nás knihou provází různé postavy z různých sfér společnosti - kurtizány, které ale byly ještě víc umělkyně, chudí chlapci protloukající za lepším životem, bohatí intelektuálové i krutí japonští generálové.
Osobně nejsem nějaký odborník na východoasijské země, ale sem tam si podobnou knihu přečtu, ideálně také o 20. stol., ať už je to z Vietnamu, Kambodži, Japonska nebo právě Koreje a vždy se mi líbí pomalu plynoucí až poetický, ačkoli je to často o smutných věcech, styl autorek, které z těchto zemí pocházejí.
Už teda dávno nejsem cílovka ;-D ale řekla jsem si, že nějaké YA jako oddechovku a pohled na dnešní mladé zkusím a tuto knížku jsem vybrala spíš náhodně. Není to žádná vysoká literatura, ale četlo se to dobře a odsýpalo to, možná někdy zkusím i autorčinu sérii DIMILY.
Překvapuje mě relativně nízké hodnocení, mně se kniha líbila i víc než Včelař z Aleppa. Silné a smutné téma. Nedokážu si představit, že bych toto (byť právě z lásky ke svým dětem) podstoupila, ale to je tím, že naštěstí žiju v té bohatší a bezpečnější části světa. Líbilo se mi popsané prostředí Kypru (ačkoli jsem si myslela, že to právě taky není nějak zvlášť bohatá země, ale autorka v doslovu vysvětluje, že právě na Kypru lidé nemusí být vyloženě bohatí, aby mohli mít zahraniční služebné) a vlastně i Srí Lanky.
Tuto knížku jsem si v knihovně půjčila vlastně omylem, protože jsem po zběžném pohledu myslela, že je od CJ Tudor, od které jsem už pár knih četla, až doma jsem zjistila, že je to vlastně jiné jméno ;-D Ale nakonec to ničemu nevadilo, těchto thrillerů je teď sice spousta, ale nenudila jsem se, fandila jsem Jo a navíc pěkné prostředí Irska. Přečtu si i něco dalšího, pokud na autorku opět narazím.
Dlouho jsem váhala, zda mám dát plný počet hvězd nebo ne. Proč bych dala: Je to strhující rodinná sága, což mám ráda a ještě k tomu z Izraele, což mám obzvlášť ráda. Dalším plusem je bohatý jazyk, s kterým si tu autor opravdu vyhrál, což je pochopitelné, když hned dvě hlavní postavy milují knihy a básně.
Proč ale nakonec plný počet nedávám: Ač nejsem nijak prudérní, ale takto popisovat sexualitu u mládeže, či spíše ještě dětí, mi přišlo prostě divné a až moc a vztahy mezi rodinami jsou nakonec tak zamotané až je to přitažené za vlasy.
Navíc každá postava dostává od života hrozně naloženo, že je to vlastně jedna velká depka a jak už bylo zmíněno ve více komentářích, ty korektury se fakt nepovedly.
Každopádně jedna z nejzajímavějších knih, co jsem letos četla.
Moje první "Caplinka" . Jako letní oddechovka dobré, ale na mě až moc romantika, i když popis života smetánky na jachtě mě bavil takže hodnotím jako průměr.
Hluboké, dojímavé, intenzivní, k zamyšlení. Nick je úžasný člověk a na jakoukoli jeho novinku, ať už je to deska, kniha či film, se vždycky těším dlouho předem a ještě nikdy jsem nebyla zklamaná takže samozřejmě 5*. A taky jsem se díky této knize začala nechat posílat newsletter z Red Hand Files, což je podle mě opravdu skvělý počin.
Hudba Britney nepatří úplně do mého žánru, ale jsem ještě generace, která o ní četla hned od začátku její kariéry v Bravíčku a sledovala její klipy na MTV takže biografii jsem si přečetla opravdu se zvědavostí a dala bych tomu podtitul Popová princezna ve zlaté kleci. Tu bezmoc z omezení styku s malými dětmi si neumím ani představit a papínkovi přeji, ať mu karma vše vrátí. I kdyby si Britney za něco mohla i sama tak 13 let žít takový život je opravdu šílené a ačkoli teď třeba dává zvláštní videa na IG, mohlo to dopadnout mnohem hůř.
Žena ve mně není žádná vysoká literatura, což jsem ani neočekávala, ale určitě doporučuji i těm, kteří stejně jako já úplně skalní fanoušci nejsou, ale mají rádi příběhy slavných.
