marcela6183
přečtené 304
Kacíři Duny
1997,
Frank Herbert
Co asi tak přesně vidět na pátém díle šestidílného eposu? Přece to ještě nekončí, něco se tak děje a vypráví se několik paralelních linií. Proto rozumím tom, že jsou někteří unaveni a ne všichni najdou sílu dočíst Měla jsem krizi někde kolem třetiny knihy. Motaly se mi postavy. Je to Duncan, není to Duncan, kolikátá je to, kruci, inkarnace... Nasvíc Harkonnenové v trapu, Atreidové do počtu, Corrinové pro ostudu. Takže obtížněji se přizpůsobuju. Ukazuje se, jak mo chybí přequel. Že Ctěné Matre prchají před někým z dávné minulosit (haha) - nejpepší zlo je neznámé zlo bez tváře. Nicméně i Datrh Vadera nám nakonec ukázali. Pozitivně vnímám posun v ději a konečně zase i více vyprávěčského a dějového umu, než filozofického a náboženského (tlachání) rozjímání. Strhující příběhové čtení. Trochu mě dojímá, že je kniha o 4 roky mladší, jak já - a přece si sedímě věkově i povahově.Výsledná tři a půl je trochu podhodnocená. Nicméně na mne má kniha šhvih a spád dějový, ale postavy ploché jak prkno (s výjimkou onoho kolikátého? Duncana).... celý text
Božský imperátor Duny
2001,
Frank Herbert
První trilogie uzavřena, druhá startuje - pozvolna. Chvíli mi trvalo, než jsem přerušila mentální linky do minulosti. Pak jsem musela dát první asi osmdesát stránek znova. to když to konečně začalo dávat smysl :-) Božský imperátor mi způsobil lehké mrazení v zádech. S ohledem na rok vydání originálu a na fakt, že jsem tohle poprvé četla v sedmnácti, což bylo jen chvíli po sametu, fenomén Velkého Brášky Dozorce fungoval. Dějově opět našlapané, jen přibylo mnoho monologické/dialogového bloudění v myšlenkách Leta II. Nemyslím, že je to blbým překladem. Spíš to chtělio schopného redaktora a škrtat Herberta ještě za jeho života (=před vydáním). Podobná nekritičnost ke kultu ducha je dnes především problémem Hry o trůny. Pro mne jenom za čtyři, protože to bohužel ztrácí sílu prvního dílu na zbytečných odbočkách (a to kecání miluju... ale čeho je moc..).... celý text
Děti Duny
2007,
Frank Herbert
Já mám děti božského Paula jednoduše ráda. Nevím, jestli jen proto, že mi sedí povahově, nebo proto, že ambivalentnost povah dává příběhu to správně husté napětí. Nemám moc ráda knihy (pokud to není opravdu silný příběh), v nichž jsou postavy jen černé/bílé, kopírák... klišé. Proto jsou pro mne Děti Duny civilnější - a bližší. Mnoho linek nakousnuto a mnoho příběhového dořešeno, pár nesrovnalostí objeveno. Například perlička, jak Aliou cloumá Harkonnen - neměly být zděděné vzpomínky dané ženskou liníí? Příběhově stále Herbert překvapuje. Líbil se mi motiv Duncanovy rozpolcenosti a jeho řešení - jen jsem si říkala asi o deset let později, že můj podvádějící přítel má smůlu, protože já nejsem Duncan :-D Druhá hlavní dějová linie kolem dětí Paula a jejich nutného dospívání mi zase ukazuje, že ne všechny volby v životě jsou jednoduché. Každá volba něco stojí a je vždy o zvážení toho, zda s tím umím nebo neumím žít. Takže já dospěla ke čtyřce.... celý text
Spasitel Duny
1993,
Frank Herbert
Jestli jsem první díl ujížděla na ději, doslova slintám v tom druhém nad dobrou detektivkou a - ó, konečně! - větším vývojem a rozvojem postav. Jako všechno ambivalentní je pro mne Chani ukňouraná. Aliu začínám nenávidět a nechápu ji; pro mne hysterka k profackování. Překvapila mne Irulán. Jednoznačně pozitivně se z loutky stává hybatelkou děje. Paulovo zmítání se na hraně je jak z psychologického románu. Mám dojem, že si tímhle Herbert odskočil do jiného žánru - aby se pak vrátil k vyprávění jako takovému (k nemalé úlevě nás všech) :-D Je pravda, že být tohle první díl, další už nečtu. Odbourala by mne složitost knihy jako takové. Myslím, že se mi četla nejhůř z celé půvosní ságy. Tudíž nutná likvidace ducha a piedestálu Paul jako hlavního hrdiny dílu prvního byla "jen" dobrá.... celý text
Duna
2006,
Frank Herbert
Zdržím se populárního a popularizačního srovnání s kýmkoli jiným. Třeba proto, že každý autor je jiný a svůj. Na Duně mě chytlo to, že je jiná. Tak zaprvé - nepotřebuje Zemi. Vůbec:-) Navíc jsem ji četla v rozjímavém období dospívání (poprvé a nikoli naposled). Byla to první sága, kterou jsem si pořídila po antikvariátech potom, co jsem začala vydělávat - jo správně, JRRT a další přišli na řadu AŽ poté! :-D Stejně jako já, se z toho všeho Herbert potřeboval prostě vykecat. Jako asi toho měl v hlavě moc! Jeho úžasná obrazotvornost dala dohromady komplexní vesmír (nikoli jeden svět). Ano, je rozvláčný. Neříkám, že jsem hltala slovo od slova. To ani jaksi nejde. Podle mne nejde ani o to. Pokud jdete po ději, je to strhující dobrodružství, pokud po popisech, jsou jednoduše dechberoucí. Pokud jste na filozofická rozjímání, budete se rochnit blahem. Osobně je pro mne Paul trochu nevyrovnané pako. Chani příliš plochá charakterově, Jessika schizofrenní a FAKT jsem se zamilovala do mentatské logiky. Není to kniha, kterou dáte za odpoledne. Pro mne čistá pětka a úžasný start dobrodružství.... celý text
Šest procházek literárními lesy
1997,
Umberto Eco
Vážně náhodou jsem se dostala k tomu, že jsem potřebovala něco interpretovat (haha, jak jinak na bohemistice). A měla jsem dvě možnosti: vařit z vody, nebo vařit podle Eca. Ukázalo se, že vhodný průsečík je tak někde uprostřed. Nějaké zákonitosti mi čtení přece jen dalo - a univerzitní eseje se hned patlaly lépe. Docela jsem byla překvpená, jak je kniha nadčasová a nakolik se dá alikovat téměř na jakýkoli text. Je třeba jen používat selský rozum a respektovat autora. Pro me jedno z nejzáživnějších teoretickcých děl o textové interpretaci vůbec.... celý text
Jak napsat diplomovou práci
1997,
Umberto Eco
Jak mi Eco-beletrista nesedí, je mi Eco-esejista sympatický. Můžu říct jen jedno - pomohlo mi přežít vysokou, dopsat a nezbláznit se. Stále v ní vidím svůj nevyužitý potenciál a dávám čtyři.... celý text
Jméno růže
2005,
Umberto Eco
Někdy se najde kniha, která je tak hluboká, že ji čtete jen jednou, nepochopíte ji a víte, že ji už nikdy číst nebudete chtít. Můj případ. Jinak mám Eca ráda - jako univerzitního lektora a skvělého rétora. V rovině populárně-vědné. S beletrií se my dva míjíme. Začala jsem totiž podobně číst i Baudolino. Ale dopadlo by to stejně, takže patří mezi knihy, které jsem nedočetla. Určitě jedinečný příběh a náročné čtení skrz několik žánrů. Plavala jsem a nevěděla, který si vybrat. Takže pro mne osobně těžce stravitelné, zdlouhavé a nedoceněné. Za dvě.... celý text
Alenka v říši divů (převyprávění)
2014,
Giada Francia
Tak četla jsem sestře - a unesená nebyla. Viděla jsem Johnieho Deppa a díky němu jsem to skousla. Starší filmová verze z 50. let mi taky moc vtipná nepřipadala. Bože nedopusť, aby tahle kultura převálcovala lišku Ryšku Erbena a Babu Jagu Krásy nesmírné. Sice nejsem dítě, leckdo by mohl namítat, že pohádky jsou především pro ně. Ale přece taková Perníková chaloupka je docela slušný horor i pro dospělé. Jinak mám pana Carrolla ve velké úctě, protože ne každý matematik je vybaven obrazotvorností. On zcela jistě je - jen nikoli takové, která by byla mým šálkem kávy. Ty dvě jsou tedy odrazem mé nechápavosti jeho tvůrčího génia.... celý text
Na základce jsem četla Petišku. Jako dítě jsem tak dostala neocenitelný impulz. Dodneška mne Řecko a jeho mytologie fascinují. Navíc překlad p. Mertlíka je pro mne srozumitelný a dává pro mne poezii soudobý přídech. Jistě, je to poezie, člověk se musí nutně povznést nad fakt, že některé zpěvy jsou vlastně jen umělecké (takové to jak vás našponovat, jak starou gumu v trenclích, abyste to čtení měli na dýl). O chlup hvězdy horší než Orestea, protože tohle pro mne není lehké čtení. I tak nadprůměrná čtyři a půl.... celý text
@woodward - škoda, že se pod to nelze podepsat - jelikož souhlasím. Pro mne kdo nečetl Illiadu, Odysseu, Médeu, Orestea a Oidipa, ten jako kdyby nebyl. Anebo je - trochu - kulturní buran. Vzato od podlahy. Děkuji za skvělou akci, kam se hrabe holywoodský akčňák. Má to úžasný Mertlíkovský jazyk (vydání 1980), který z toho pro mne dělá umělecké dílo vyššího řádu. Nelze jinak než za pět. A litovat, že Homér byl jen jeden.... celý text
