1. Domů
2. Autoři
3. Homér
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 16
• Bazar 7
• Životopis
• Citáty 22
• Diskuze 7

Populární knihy

/ všech 16 knih

Nové komentáře u knih Homér

Ílias

„To jsem si zase dal. Čte se to hodně špatně, alespoň mě. Jako je, je to klasika. A asi bych to nečetl nebýt Nolana. Ale k Odyseie se asi nedostanu. Toto stačilo. Ale aspoň jsem si našel audioverzi staré řečtiny. A tam je znát, že se to muselo učit relativně dobře. Má to zvuk a styl.“... celý text
— Wereden

---

Ílias

„A Ilias je za mnou… Musím poděkovat páně Nolanovi, že zfilmoval Odysseiu, na kterou se hodně těším, ale nechtěl jsem jít do kina jako nevzdělanec a proto jsem se rozhodl, že si jí před tím přečtu. Nicméně co by to bylo, kdybych před tím nečetl Ilias, že? A tak jsem si přečetl nejdříve tu… Teda já už to kdysi číst začal, ale asi ještě nebyl vhodný čas, kdo ví? a tak jsem si každopádně vytáhl tu ohmatanou knihu z knihovny, podepsanou Jaromírem 99 (myslím, že jediná na světě a co teprve jak se tomu zasmál Dušan Neuwerth) a tentokráte jí přečetl. A je skvělá! V pravdě mě překvapilo jak moc moderní dílo to je. A vlastně výrazně aktuální. Ukazuje válku, která nás teď obklopuje ze všech stran a její snad všechny odstíny; od hrdinství a slávu, až po vraždění, nesmyslnost, šílenství, kdy se mezi s sebou začnou bít už i bohové (toť doba vymknutá z kloubů), v momenty, kdy už i příroda říká dost (jak příznačné dnes, že?), až k tomu, čím končí každá válka… smrtí synů, pláčem a žalem těch, kteří žijí dál. Zde ovšem ještě okořeněno i o soucit, který je sice vyplacený, ale… no večeři mu udělat nemusel, že? Ne! Skutečně, Ilias je dílo až neskutečné a to, že začíná Hněvem! A ne slávou, ideály a lží, jak je válka heroická, je jen a jen tou nejryzejší realitou, čím se každá válka ve skutečnosti začíná.“... celý text
— blackholesun32

---

Odysseia

„Odysseia je epický básnický epos, připisovaný starověkému řeckému básníkovi Homérovi, který je považován za jeden z nejvýznamnějších literárních děl starověkého Řecka. Epos se skládá z 24 zpěvů a sleduje dlouhou a strastiplnou cestu hrdiny Odyssea zpět do své domoviny Ithaky po skončení Trojské války. Odysseia začíná výzvou k múze, aby vyprávěla příběh Odyssea, muže mnoha zkoušek. Po deseti letech bojů v Troji se Odysseus snaží vrátit domů, ale na jeho cestě ho čekají mnohá dobrodružství a překážky, které mu kladou bohové, mořské příšery a jiné nebezpečné bytosti. Mezi nejznámější epizody patří setkání s kyklopem Polyfémem, kouzelnicí Kirké, Sirénami, Skyllou a Charybdou a jeho pobyt na ostrově nymfy Kalypso. Odysseia je bohatá na témata a motivy, které zahrnují hrdinský boj proti osudu, sílu lidského ducha, důležitost chytrosti a vynalézavosti a hodnotu věrnosti a rodiny. Hlavním tématem je návrat (νόστος, nostos) a hledání domova, který představuje stabilitu a mír po letech válek a strastí. Témata a motivy 1. Návrat a nostos: Hlavním motivem eposu je Odysseův návrat domů, který symbolizuje touhu po stabilitě a normálním životě po válce. Tento motiv je silně spojen s konceptem domova a rodiny. 2. Chytrost a důvtip: Odysseus je známý svou inteligencí a chytrostí, což ho odlišuje od ostatních hrdinů. Jeho schopnost vymýšlet plány a používat lstivost je klíčová pro jeho přežití a úspěch. Například únik z jeskyně kyklopa Polyféma je ukázkou jeho vynalézavosti. 3. Role bohů: Bohové hrají v Odysseii významnou roli, zasahují do lidských osudů a ovlivňují události. Bohyně Athéna podporuje Odyssea, zatímco Poseidon ho pronásleduje kvůli oslepení jeho syna Polyféma. 4. Věrnost a rodina: Věrnost je klíčovým tématem, a to jak v případě Penelopé, která věrně čeká na návrat svého manžela, tak i v případě Odyssea, který se snaží vrátit ke své rodině. Toto téma zdůrazňuje hodnotu rodinných vazeb a věrnosti. Stylistické prvky Odysseia je psána v daktylském hexametru, což je tradiční metrum pro řeckou epiku. Homér používá bohaté obrazové vyjádření, epické přirovnání a opakující se epické formule, které usnadňují zapamatování a recitaci textu. Epos také zahrnuje retrospektivní vyprávění a využívá bohatý mytologický a kulturní kontext starověkého Řecka. Ačkoliv Odysseia není primárně zaměřena na brutalitu, epos obsahuje několik násilných scén. Jednou z nejvýraznějších je scéna, kdy Odysseus a jeho společníci oslepí kyklopa Polyféma rozžhaveným kůlem. Další brutální moment nastává při Odysseově návratu do Ithaky, kde bez milosti zabíjí nápadníky, kteří se ucházeli o jeho manželku Penelopé a plundrovali jeho dům. Závěr Odysseia je více než jen příběh o návratu domů; je to epický příběh o lidské vytrvalosti, důvtipu a věrnosti. Přes svůj starověký původ zůstává relevantní a inspirativní díky univerzálním tématům a hlubokým vhledům do lidské povahy. Tento epos nejen obohatil literární dědictví světa, ale také poskytl model pro mnoho dalších děl v západní literatuře.“... celý text
— vlkodlaq

---

---

Ilias

„"Či mám jít […] bohatýrovi Achilleovi sám vstříc a slíbit mu sám, že synům Atreovým vydáme Helenu s poklady všemi, jež Alexandros v břiše svých lodí přivezl k Troji" Shrnutí na úvod Ilias je řecký epos tvořený 24 zpěvy tradičně psaný hexametrem. Jeho autorství je připisováno slepému pěvci Homérovi. Děj Iliady pojednává o několika dnech posledního roku války mezi Řeky a Trojany, která vznikla Paridovým únosem Menelaovy ženy Heleny a jejíž výsledek byl předem zpečetěn Paridovým soudem, že smrtelnice může být krásnější než bohyně. Dojmy První dojem z knihy je příjemný. Kniha má krásný přebal, jak už je tomu zvykem u edice Auropa nakladatelství Academia. Stejně tak jméno překladatele dává očekávat, že čtenář bude svědkem něčeho jedinečného. Jméno autora předmluvy pak potěší každého právníka a ediční poznámka v sobě skrývá děj blížící se druhému Homérovu eposu. Z ediční poznámky se totiž zdá, že samotný Šrámkův překlad Iliady si prošel svou Odysseu od protektorátu přes totalitu až do demokracie a upřímně mne těší, že si našel cestu právě do edice Europa. Šrámkův překlad je totiž zvláštní tím, že použil volný verš, což jsem ocenil už při čtení jeho Odyssey. U Iliady mi použití volného verše přijde ještě symboličtější, protože Iliadu vnímám jako vstupní bránu do světa Literatury a vlastně i umění obecně. Důvodů pro to je několik. Prvním důvodem je, že Ilias nejstarším z velkých eposů západní tradice. Druhým důvodem pak to, že se setkáváme se "starými známými" postavami, které nás provázejí v mnoha dalších dílech (např. Odysseus, o kterém pojednává Odyssea, Idomeneus, o kterém pojednává Mozartova opera, Aeneas, o kterém líčí Vergilius, vládce Agamemnon, moudrý Hektor, Priamus, Kassandra a, samozřejmě, Achilleus a Hektor; o řeckých bozích ani nemluvě). Třetím důvodem je pak to, že ačkoli děj Iliady je vymezen počátkem sváru mezi Achillem a Agamemnonem a důsledky boje Achilla s Hektorem, je epos vytvořen poskládáním různých kratších příběhů, které táhnou čtenáře kupředu a díky příběhové zkratce působí velmi zábavně (navíc vzhledem k poměrně častým krvavým bojům, vypjatým emocím a značnému počtu nevolnic se ukazuje, že autor Iliady předběhl marketéry a tvůrce současné seriálové produkce o více než 2 000 let), takže čtenář hltá jednotlivé verše a je tak možné tento epos doporučit ke čtení jako první z velkých eposů. Tento důvod doplňuje právě zvolený volný verš, který odstraňuje občasnou "dřinu" při čtení hexametru, který z mého pohledu češtině příliš nesvědčí (extrémní případ znásilňování češtiny na úkor čtenáře je pak překlad Ztraceného ráje). Šrámkův volný verš se totiž jednoduše čte a je plný krásného jazyka plného děje, což je další důvod, proč lze čtení tohoto eposu v tomto překladu jen doporučit. Výše uvedené lze pak shrnout tak, že (Šrámkova) Ilias je nejen brána do světa Literatury, ale také stavební kámen Literatury a vlastně i prvním schodem do umění západní civilizace. Recenzovaný překlad s volným veršem pak jen umocňuje tuto skutečnost pro moderního čtenáře. Samotný děj Iliady se točí především kolem sváru Achilla s Agamemnonem a bojů Řeků s Trojany, do kterých vstupují bohové podle toho, jestli zrovna fandí spíše Řekům nebo Trojanům. Stěžejní bod celého eposu je však boj Achilla s Hektorem. Nemyslím tím pouze jejich skutečný souboj, ale především hodnotový souboj. Iliadu je totiž možné vnímat jako určitou snahu o nashromáždění znalostí (např. provádění rituálů, výroba zbroje) a moudrosti (k tomu viz níže) určité doby. Právě souboj Achilla s Hektorem (či obecně Řeků s Trojany) dává vytanout hodnotám, které pro Řeky byly důležité a které pro nás mohou být připomenutím a inspirací. Achilleus a Hektor totiž zosobňují (každý svým způsobem) určité archetypy. Achilleus je tvrdý, vrtošivý, impulzivní, vzteklý až sadistický. Naproti tomu Hektor, ačkoli sám také dost tvrdý, bojovný a odvážný, plní svou povinnost, je oddaným manželem, synem a obráncem své vlasti. Plní své povinnosti, je zbožný, snaží se, bojuje a je neústupný. Z tohoto pohledu mi byl Hektor o dost sympatičtější než Achilleus, ale předpokládám, že i Achilleus si své fanoušky může najít. Už jenom proto, že si myslím, že každý v sobě má trochu Hektora i trochu Achilla. Ve srovnání s dalšími eposy se postavy chovají o poznání impulzivněji a méně svá jednání promýšlejí. Velký skok je možné vnímat zejména mezi Aeneidou a Iliadou, ale podobně to platí i pro Odysseu. Postavy v Iliadě občas připomínají malé děti nebo poněkud nerozvinuté osobnosti, které (snad vlivem neutuchající války, snad jiným vlivem) se dokáží rozhádat kvůli úplné drobnosti a vzteky bezuzdně vraždit a plenit jen proto, aby dosáhly povrchní slávy a mohly se chlubit před ostatními. To ovšem nepopírá to, co je napsáno výše, protože právě oproti tomuto impulzivnímu chování se více projeví rozvaha a klid těch postav, které se jen o pár stran dříve prosekávaly stovkami mrtvých, protože je posedlo vražedné šílenství. Podobně i vztah bohů k lidem se v Iliadě projevuje jinak než v dalších eposech. V Iliadě v podstatě o všem rozhodují bohové, kteří se také chovají impulzivně a dosti vrtošivě. Vlastně jsou dost podobni lidem. Lidé mají na bohy malý vliv a spíše se jen musí smířit s rozhodnutím bohů. Na Odysee a Aeneidě je pak krásně vidět jisté "dospívání" lidí, osamostatňování se od bohů a také i odlidšťování bohů, kteří pak více jednají jako bozi a nezatěžují se půtkami. Hodnocení Ilias společně s dalšími Díly světové literatury dokazuje, že hodnocení čehokoli počtem hvězdiček či procenty je absurdní, protože jen stěží 5 hvězdiček obsáhne jedinečnost celé knihy (dalo by se říct, že stejně tak i jedna recenze). Jak jsem uvedl výše, myslím si, že Ilias je úžasná jako brána do světa krásné literatury, do světa velkých eposů a pramenů či kořenů naší civilizace. Šrámkův překlad toto ještě podtrhl. Proto tuto knihu s čistým srdcem doporučuji všem, které už nebaví číst knihy, které ani není potřeba při čtení vnímat a které nepřináší žádnou hodnotu samy o sobě, natož pro čtenáře. Leda tak pro autora ve formě honorářů za prodané výtisky a jejich zfilmování. Na úplný závěr bych se chtěl ještě vyjádřit k hodnocení Ilias v. Aeneis. Myslím si, že pokud je kritériem zábavnost, tak tento souboj s přehledem vyhrává Stopařův průvodce po galaxii. Jednoduše proto, že smyslem čtení těchto eposů není z nich získat prvoplánovou zábavnost, ale proniknout do myšlení, jednání a vůbec světa lidí, kteří tady byli před námi a kteří nám připravili svět, ve kterém žijeme. A že hodnotícím kritériem těchto eposů by měla být na místo zábavnosti předaná moudrost a inspirace pro náš život. Pokud je toto hodnotícím kritériem, pak nehodnotíme Ilias a Aeneis proti sobě, ale společně. Společně s Odysseou, Božskou komedií, Ztraceným rájem a dalšími skvostnými perlami literatury, které nám nabízejí více než jenom znalosti a zábavu, ale moudrost a tříbení lidskosti. Třeba i v tom, že méně kritizujeme a více zlepšujeme, chráníme a hájíme zájmy ostatních a plníme své povinnosti. Jako to dělal bohatýr Hektor, odvážný jezdec. Děkuji Filipovi a Markovi, že mi tento skvost a jeho prostřednictvím zážitky nad ním darovali. Recenze zpracována podle překladu Vladimíra Šrámka: HOMÉROS. Ilias. Přeložil Vladimír ŠRÁMEK. Praha: Academia, 2010. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1839-7.“... celý text
— Zentao

---

Odysseia

„„I ve mně se radostí zasmálo srdce, jak jsem je chytře oklamal smyšleným jménem.“ Odyssea (či v původní podobě Odysseia) – slovo, kniha, příběh. Slovo, které navždy bude znamenat nesnadnou cestu životem. Kniha, o které spolu diskutovali nejslavnější myslitelé všech dob. Příběh, který na obálkách přisuzujeme jednomu autorovi. Slepému Homérovi, jemuž snad slepota sama dala jméno. Homérovi, o kterém se toho traduje možná i více než o „jeho“ hrdinovi Odysseovi. Autorovi, který možná ani neexistoval. A existoval-li, zřejmě ani Odysseu nesepsal. Možná ji jen držel v paměti a pokaždé ji vytvářel znovu a znovu při zpěvu a její obsah zaznamenali a upravovali další. Nezáleží však příliš na tom, kam se v tzv. Homérské otázce přikloníme, zda na stranu těch, kteří tvrdí, že Ilias a Odyssea jsou dílem jednoho geniálního autora, nebo dílem více autorů, kteří na sebe navazují (k tomu doporučuji doslov Sylvy Fischerové ve vydání od Academie). Odyssea je epos psaný v daktylském hexametru a sepsaný pravděpodobně na konci 8. století před naším letopočtem. Odyssea navazuje na epos Ilias. Člení se na 12 111 veršů rozdělených do 24 zpěvů, přičemž ty jsou dále rozděleny na tři části – Télemachos, Odysseus a Ženiši. První část pojednává o Télemachově snaze vyhledat otce, který se nevrátil z dobyté Tróji. Druhá část popisuje Odysseův strastiplný návrat na rodnou Ithaku a v poslední části se Odysseus s Télemachovou pomocí pokouší osvobodit svůj dům od nápadníků usilujících o věrnou Pénelopu a sblížit se opět se svou rodinou. Odysseus, Télemachos a Penelopa „Spasil jsem vás jen smělostí, silou a chytrostí svojí!“ Středobodem příběhu je hrdina Odysseus, jenž Ílion (Tróju) důvtipem svým zničil. Hrdinovo jméno znamená posedlost, přičemž právě posedlost touhou vrátit se domů je pro něj tolik charakteristická. Po cestě je schopen a ochoten vytrpět mnohé, snášet ty největší strasti jenom proto, aby dosáhl svého cíle a dostal se domů. Jak typické je toto jednání i pro nás, současné lidi? Odysseus je sice vykreslen jako udatný hrdina, který je vlastně polobohem srovnatelným snad i s Héraklem, nicméně se domnívám, že Odysseova síla tkví v tom, že je tak podobný člověku. Že je snadné si představit, že jeho příběh vtáhl každého Řeka, který poslouchal u praskajícího ohně a dovedl se vžít do všeho, co Odysseus prožíval. Snad každý z nás kdysi zažil volání nebezpečné touhy (Sirén), snažil se přemoci většího a silnějšího (Kyklop), byl sváděn k tomu, aby zůstal na místě, ale věděl, že je správné jít dále (Kirké), rostl a toužil po uznání a návratu rodičů i samostatnosti (Télemachos) a těšil se domů, do vlasti (Ithaka). Vždyť právě to je hlavním tématem Odyssey, které nás tolik přitahuje – cesta. Cesta životem. Životem plným nástrah a úskoků nesmrtelných bohů, nestálých smrtelníků a krutých živlů. Cesta, která může skončit jakkoli, přesto se nikdy nevzdáme naděje, že skončí šťastně. Nejlépe návratem tam, kde je nám dobře. Domů. „A proto doufám, že dojdeš teď cíle, i když tě vždycky osud zpět zahnal.“ Vedle Odyssea jsou důležitými postavami příběhu Télemachos, který zosobňuje ideál dospívajícího syna, a věrná a moudrá Penelopa. Právě osobnost Penelopy dostává v Odyssei málo prostoru, což je velká škoda. Už jenom proto, že jen dvěma postavám se podaří přechytračit kromě ženichů i samotného lstivého Odyssea. Samozřejmě, že obě tyto postavy jsou ženy. A samozřejmě, že jednou z nich je Penelopa a druhou Pallas Athéna. Jinak by to ani v Homérově světě fungovat nemohlo. Penelopina úloha v příběhu totiž nejprve působí velmi pasivně – je doma, vzlyká nad ztrátou manžela a tiše doufá v jeho návrat. Ve skutečnosti se však v průběhu příběhu dozvídáme, jak na ženichy i nad Odysseem vyzrává. Pilíř tradice nebo základ moderny? Odyssea je eposem tvořícím kanon evropské literatury, a tudíž je pilířem tradice. Nicméně se domnívám, že povaha a vlastnosti Odyssea ukazují, jak moc je Odyssea také moderním dílem. Odysseus je sice strháván rozmary Poseidona, nicméně dokáže se s tím vyrovnat a žít. Nebojí se využívat lstivosti i vůči samotným bohům (např. vůči Pallas Athéně), i když ví, že jeho lest odhalí. Kdo z nás by měl takovou odvahu ještě dnes postavit se bohu a zalhat mu? Odysseus takovou odvahu má a možná i proto mu bohové pomáhají, protože s nimi zachází jako se sobě rovnými („Ty smělče! Zase již myslíš na dobrodružství a zvůli, a bít se chceš dokonce s bohy nesmrtelnými?“). Jako se smrtelníky. Při čtení jsem nevěděl, proč se bohové rozhodli zrovna tak, jak se rozhodli. Proč Athéna pomáhá tolik Odysseovi? Protože je jí podobný a sympatizuje s ním („Ve lsti vyznáme se oba: ty z lidí jsi nad jiné bystrý v řeči a vtipu, já z bohů v moudrosti a radě.“)? Není to od bohů milé, že s námi umí soucítit? A naopak, proč většina bohů působila spíše jako děti jednající na základě svých okamžitých pocitů? Poseidon jako obvykle neustal v hněvu, ostatním bohům se naopak náhle Odyssea zželelo, Hermés poradil Odysseovi, jak na Kirké (chtělo by se říct, že pouze s odůvodněním, že „jen bozi; ti mohou všecko.“; nikoli tedy lidé). Zejména ve srovnání s Aeneidou vyniká Odyssea právě větší propracovaností postav a jejich charakterů. Není proto divu, že pro starověké Řeky nebyl problém jednotlivé postavy a části Odyssey převést na jeviště. Příkladů zajímavého psychologického popisu postav lze najít mnoho. Odysseus např. nemůže spát a převrací se den před zamýšleným zúčtováním s ženichy, buší mu srdce, štká nad smrtí druhů i setkáním se synem. Za vrchol popisu prožitků obou postav pak považuji setkání Odyssea s Penelopou. Domnívám se, že jsem snad možná v žádné knize nečetl tak realistický popis toho, co nastalo, když Penelopa schází, aby se přesvědčila, zda je dole její manžel, či nikoli. Drobná lest na ověření si, že se opravdu jedná o jejího manžela, je pak třešničkou na celém dortu. To z Odyssey dělá stále aktuální a velmi poutavé dílo. „Mlčeli všichni jati podivným kouzlem (příběhu).“ Ačkoli se Odyssea od Aeneidy a Božské komedie liší tím, že je v ní kladen větší důraz na příběh, což zřejmě plyne i z původní povahy Odyssey jako ústně předávaného díla, které má zaujmout posluchače, není ani čtení Odyssey ochuzeno o etické hodnoty, které byly pro předky tolik důležité. I postmoderní čtenář si tak může vzít příklad z předků a obohatit svou moudrost o ctnosti, jakými jsou mužnost, odvaha (až smělost), důvtip, pohostinnost, věrnost, pieta (respekt k celku přesahujícímu člověka – např. rodina, obec, vlast), šlechetnost, chytrost, upřímnost, mlčenlivost, trpělivost, umírněnost a další. Podobně jsou naopak kritizovány neřesti, jako např. marnotratnost, zbrklost, bezbožnost (myšleno jako opak piety) a zbabělost. O to působivější je pak skutečnost, že jednotlivé postavy jsou kombinací obojího, nikoli jen dobří, či jen špatní. Jsou „jen“ lidští. Jsou jako my. Mužství je v Odysseově podobě pojímáno vcelku mile, i když ještě pořád trochu dětinštěji oproti Aeneidě (Odysseus občas jedná velmi impulsivně, což by se pro Aenea už nehodilo, i když…), ale zase o něco odvážněji a příměji oproti Božské komedii. Mužnost se projevuje vtipností, smělostí, soutěživostí, chytrostí, odvahou, sílou a obecně poměrně radostnou aktivitou. Snahou být spravedlivý a moudrý. Tedy chovat se dospěle a odpovědně. Jako obvykle i toto vymezení mužnosti odolá testu času. Jen ve vztahu k Penelopě Odysseus trochu působí dojmem spíše chlapce, ale to lze odpustit vzhledem k tomu, čím vším si Odysseus musel projít (si muži musí projít, aby si získali ženu?). „Koráb se vracel tiše po Ókeanu. Zprvu šustila vesla, pak vál jen vítr.“ Budoucím čtenářům Odyssey Odysseu zcela jistě doporučuji číst jako první z klasických děl evropské literatury, pokud máte v úmyslu číst i další eposy (Aeneis, Proměny, Božskou komedii, Ztracený ráj). Ačkoli jsem nečetl Ilias, domnívám se, že Odyssea je velmi čtivá, a právě její důraz na vykreslení poutavého příběhu a zajímavých plastických hrdinů může čtenáři posloužit jako motivace k jejímu dočtení. Při čtení Odyssey se, podobně jako při čtení Aeneidy a Božské komedie, vyplatí mít aspoň základní představu o kontextu, v jakém se příběh odehrává (trojská válka, umístění Ithaky, Kréty a Lakedaimonu apod.). Oproti předchozím dvěma zmíněným dílům je to také proto, že jsem (zatím) nedržel v ruce vydání, které by obsahovalo poznámkový aparát, jako je tomu u díla Vergiliova a Dantova. Naopak výhodou Odyssey je, že povětšinou poznámek není k pochopení textu třeba, protože jsou v díle jednotlivé odkazy vysvětleny a čtenář se objasnění, o koho se jedná, dobere velmi rychle sám. K tomu navíc doporučuji překlad Vladimíra Šrámka, který je sice o část předposledního zpěvu a celý poslední zkrácený, nicméně jeho úsporný, a přitom čtivý volný verš je velice moderní a čtenáři nezvyklému veršovaného eposu přístupný. Jen v pár obratech se mi více líbil Rezkův překlad. Doporučuji se pak soustředit kromě příjemného příběhu na příklady výše zmíněných morálních hodnot a psychologie postav. Nepochybuji o tom, že Vás čtení Odyssey obohatí, ať už od si od jejího přečtení budete slibovat cokoli. Recenze zpracována podle vydání: HOMÉROS. Odysseia. Přeložil Vladimír ŠRÁMEK. Praha: Academia, 2012. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-2187-8.“... celý text
— Zentao