Odysseia

Nejenže tato kniha patří ke klasické literatuře a měl by si ji přečíst každý, kdo se zajímá o historii, ale mám k ní i osobní vztah – jejím překladatelem byl ředitel mého gymnázia (Otmar Vaňorný). Vedle antických historických kořenů je tak krásné objevovat i ty vlastní.

P. S. Ke konci mi připadá, že autor začal používat odlišný styl psaní, případně že mu s textem někdo pomáhal. Styl je tam znatelně jiný, ale možná je to jen můj dojem.

(SPOILER) Klasické dílo, u kterého chvíli trvá, než se do něj začtete, ale stojí to za to.

Pokud legendární putování Odyssea znáte (a jste např. i fanoušci Epic Musical Sagy), pak vás čtení bude bavit. Dílo je rozděleno do přehledných částí, nejprve navštívíme Telemacha, Odysseova synka, který se snaží dopátrat, zda otec ještě žije. Poté se vydáme za samotným hrdinou, který ve svém vyprávění shrne dvacet let života. Pak zpátky na Ithaku, kde jsou ženiši a vše končí u Penelopy.

Některé stránky jsem "přeskakovala", protože Odysseus lhal o své osobě a vymýšlel si báchorky, které se těžce vstřebávaly (někdo říká, že je mazaný, za mě je to prostě kecal). A pasáže s rodokmeny "Přišel syn toho a toho, který znal dceru toho a té, jenže o pár let později ten a ta zavraždili tuhle a tamhletoho" se také obtížně louskaly.

Ale hodnotu ta kniha má! A doslov byl kouzelný. Za mě velké doporučení, ale raději se s Odysseou nejprve seznamte z jiného zdroje. A toto mějte pro radost.

(SPOILER) Bájné Řecko… plné bohů... hrůzostrašných monster... a Odyssea. Nejchytřejšího lišáka ve středozemním moři! Mazanost byla dost potřebná neboť na moři strávil celých 10 let. Teď si ale pojďme
říci jak se tato poezie čte.

Odyssea je dosti jednoduchý příběh. Hrdina nedobrovolně cestuje od nebezpečí k nebezpečí, přičemž se snaží konečně vrátit do Ithaky. Ale Poseidon s ním má jiné plány. Zatímco se ale Odysseus vzpírá osudu, na Ithace je vše jiné. Palác je obsazen nápadníky ucházející se o ruku jeho manželky Penelope, přičemž tak trošku rabují zásoby a baví se. Když se Odysseus konečně navrátí do Ithaky (v půlce knihy) převleče se za tuláka a pomocí lsti se dostane do paláce a… nápadníky tak trošku všechny povraždí. A k tomu pár desítek služek, které s nápadníky spali, no co už to je náš Odysseus :)

Byla poezie zajímavá a zábavná? Víceméně ano, vše je, jak může být očekáváno, zastaralé, pořád se ale jedná o srozumitelný příběh hrdiny kde hrdiny, vše jasně rozdělené na ty zlé a na ty dobré. Tak trošku pohádka pro dospělé.

Hodnotím 90/100 :-)

Půl roku jsem se s přestávkami a útěky k jiným knihám prokousával první půlkou a druhou přečetl za dva dny. Četl jsem překlad Vladimíra Šrámka z roku 1940, kupodivu vcelku dobře vstřebatelný (samozřejmě je jeho jazyk stále diametrálně odlišný od dnešní tvorby). Doslov Jana Kalivody vysvětluje spoustu detailů formy a přináší zajímavou otázku samotého autorství...

Překvapivě čtivé. Klasika je prostě klasikou z dobrého důvodu...

8.st.př.n.l. ( doba bronzová) na našem území krásně vylíčil ve svých knihách pan Štorch a podle nádherných ilustrací pana Buriana si můžeme představit běžný život tehdejší společnosti na našem dnešním území ( podle archeologických průzkumů, ale asi zidealizovaně).
V Řecku se v té době konají první olympijské hry a Homér píše Iliadu a Odysseiu.
Vůbec se neodvážím jakkoliv hodnotit tyhle úžasné eposy.
Jen čtěte:

O muži zchytralém, Múso, mi vypravuj,
který se mnoho, mnoho byl nabloudil světem, když posvátnou vyvrátil Tróju, mnohá uviděl města a smýšlení národů poznal, množství vytrpěl běd též na moři, trudě se v duši zápasem o svůj život a návrat milených druhů.
Avšak přece ni tak jich nespasil, jakkoli toužil, poněvadž vlastní pych byl všechněm příčinou zkázy.
Bláhoví! Jedliť skot, jenž náležel Hyperíonu Slunci, a za to ten bůh den návratu domů jim odňal.
O tom něco i nám teď vypravuj, Diova dcero!.....

Krása, prožijte všechna dobrodružství s Odysseem. Stojí to za to....

Až po:
....V ložnici po celou noc, když v ovčí se zahalil rouno, přemýšlel o cestě své, k níž dala mu Athéna podnět.

S trochou nadsázky by se dalo říci, že Oddysea je k Íliadě ve stejném vztahu, v jakém je Nový zákon k tomu Starému. V Íliadě je vše podřízeno cti, slávě a naplnění osudu. Lidé jsou smířeni s krátkým životem a jejich největší ambicí je nebýt zapomenut. Děj Odyssei se naproti tomu točí okolo muže, který se ze všech sil snaží vrátit ke své milované ženě. V průběhu básně toho prožije tolik, že by mu to zaručuje místo mezi legendárními hrdiny, ale v celém textu není jediná zmínka, že by to pro něj něco znamenalo. Motiv stýskajícího manžela je pro dnešního čtenáře pochopitelnější, díky čemuž Odyssea působí moderněji a univerzálněji. To je jeden pohled na věc. Na druhou stranu je Íliada námětem geniální, napínavější a bezpochyby literárně hodnotnější. V originále - i když přeloženém, mám proto raději ji. V převyprávění mám raději Odysseiu.

Čteno v angličtině.

Až doposud jsem znal pouze Staré Řecké báje a pověsti od Eduarda Petišky.
Odysseus mě bavil už tam a jednoznačně patřil k mým nejoblíbenějším postavám. Dílo Odysseus tak pro měla byla tak trochu povinnost. Myslel jsem si, že znám příběh Itháckého krále dobře. Jkaé bylo moje překvapení, když jsem zjistil, jak malou část příběhu zaujímá zoufalá plavba na moři a boj s nepřízní bohů.

Ve skutečnosti je to daleko dospělejší a komplexnější příběh, než jsem si dříve myslel.
Styl sice kapku zestárl a dlouhé monology jsou zvláště v angličtině místy ubíjející. Obsah vyprávění však stále zraje, a už jen kvůli tomu tuhle exkurzi do Starověkého Řecka doporučuji.

Odysseia je epický básnický epos, připisovaný starověkému řeckému básníkovi Homérovi, který je považován za jeden z nejvýznamnějších literárních děl starověkého Řecka. Epos se skládá z 24 zpěvů a sleduje dlouhou a strastiplnou cestu hrdiny Odyssea zpět do své domoviny Ithaky po skončení Trojské války.

Odysseia začíná výzvou k múze, aby vyprávěla příběh Odyssea, muže mnoha zkoušek. Po deseti letech bojů v Troji se Odysseus snaží vrátit domů, ale na jeho cestě ho čekají mnohá dobrodružství a překážky, které mu kladou bohové, mořské příšery a jiné nebezpečné bytosti. Mezi nejznámější epizody patří setkání s kyklopem Polyfémem, kouzelnicí Kirké, Sirénami, Skyllou a Charybdou a jeho pobyt na ostrově nymfy Kalypso.

Odysseia je bohatá na témata a motivy, které zahrnují hrdinský boj proti osudu, sílu lidského ducha, důležitost chytrosti a vynalézavosti a hodnotu věrnosti a rodiny. Hlavním tématem je návrat (νόστος, nostos) a hledání domova, který představuje stabilitu a mír po letech válek a strastí.

Témata a motivy

1. Návrat a nostos: Hlavním motivem eposu je Odysseův návrat domů, který symbolizuje touhu po stabilitě a normálním životě po válce. Tento motiv je silně spojen s konceptem domova a rodiny.

2. Chytrost a důvtip: Odysseus je známý svou inteligencí a chytrostí, což ho odlišuje od ostatních hrdinů. Jeho schopnost vymýšlet plány a používat lstivost je klíčová pro jeho přežití a úspěch. Například únik z jeskyně kyklopa Polyféma je ukázkou jeho vynalézavosti.

3. Role bohů: Bohové hrají v Odysseii významnou roli, zasahují do lidských osudů a ovlivňují události. Bohyně Athéna podporuje Odyssea, zatímco Poseidon ho pronásleduje kvůli oslepení jeho syna Polyféma.

4. Věrnost a rodina: Věrnost je klíčovým tématem, a to jak v případě Penelopé, která věrně čeká na návrat svého manžela, tak i v případě Odyssea, který se snaží vrátit ke své rodině. Toto téma zdůrazňuje hodnotu rodinných vazeb a věrnosti.

Stylistické prvky

Odysseia je psána v daktylském hexametru, což je tradiční metrum pro řeckou epiku. Homér používá bohaté obrazové vyjádření, epické přirovnání a opakující se epické formule, které usnadňují zapamatování a recitaci textu. Epos také zahrnuje retrospektivní vyprávění a využívá bohatý mytologický a kulturní kontext starověkého Řecka.

Ačkoliv Odysseia není primárně zaměřena na brutalitu, epos obsahuje několik násilných scén. Jednou z nejvýraznějších je scéna, kdy Odysseus a jeho společníci oslepí kyklopa Polyféma rozžhaveným kůlem. Další brutální moment nastává při Odysseově návratu do Ithaky, kde bez milosti zabíjí nápadníky, kteří se ucházeli o jeho manželku Penelopé a plundrovali jeho dům.

Závěr

Odysseia je více než jen příběh o návratu domů; je to epický příběh o lidské vytrvalosti, důvtipu a věrnosti. Přes svůj starověký původ zůstává relevantní a inspirativní díky univerzálním tématům a hlubokým vhledům do lidské povahy. Tento epos nejen obohatil literární dědictví světa, ale také poskytl model pro mnoho dalších děl v západní literatuře.

Četl jsem takřka hned po Ílias, která této knize časově předcházela. Putování Odyssea pro mě bylo ještě o něco atraktivnější - jeho rozličné příhody, kdy přichází on a jeho posádka do střetu s postavami z řecké mytologie a střídavě se těší přízni a nepřízni bohů, dělají děj poutavým a čtivým. Vše je doplněno paralelní linkou příběhu Telemacha a Penelopy, kteří na Odyssea věrně čekají a musejí se bránit náletu nápadníků, kteří by chtěli na jeho místo. Lest na konci a následující krvavá lázeň jsou pak skvělým zakončením tohoto kultovního díla.

Může se zdát že Odysseus je darebák který se dvacet let toulal světem a u toho občas někoho zabil, občas někoho zmrzačil a že mimořádně krutě se zachoval když přišel po toulkách domů a povraždil hosty kteří byli u něj doma, jako vrchol ničemnosti se může zdát to když nakázal synovi pobít i část služebných a ten po vzoru svého zdánlivě krutého otce je nepobil, ale oběsil, protože nějaká služebná si přece nezaslouží umřít po meči přece že?
Jako třešnička na dortu vypadá vražda jednoho jejich dlouhodobého pastevce, kterému uřežou uši, nos, a pak ještě nohy a ruce.
Takto se může jevit příběh, u kterého neznáte dokonale řetězec příčin a důsledků.
Pokud jste četli Ilias i Odyseu, zjistíte že o to co v knihách jde, je to o co se pokoušely a pokoušejí všechna náboženství na zemi posledních 2.000let. Tedy sepsat materiál který bude celým generacím mužů i žen morálním příkladem a vzorem ctnosti.
Z mužů má kniha vychovat statečné a odhodlané jedince, kteří jako rameno Boží spravedlnosti budou konat vždycky jen z nutnosti a nikdy ne z rozmaru.
Ženy budou věrny a plny své lásky sloužit svým mužům.
Lidé s absencí hodnot, úskočníci, křivopřísežníci budou ztrestáni velmi potupnou smrtí. A třeba ještě že nad smrtí lidí se nejásá i když jsou to nepřátelé.
To čemu kniha učí je mnoho, dokonce mi připadá že Bible i Korán se pokoušeli o to samé, ale pořád stojí velmi daleko ve stínu za díly Ilias a Odyssea.
Tenktát to byly jedny z mála knih na které mohli lidé za svůj život narazit.
Jejich obsach znali i ti kteří neuměli číst, nebo psát a to proto, že kniha byla napsána ve formě veršů, takže si jejich obsah, nebo jednotlivé části, byli schopni doslova zapamatovat i celkový prosťáčci napříč staletími a obsah v dílech obsažený byl takovým sociálním pojidlem a stabilizačním prvkem díky kterému nenastávala ve společnosti úplná anarchie.

Dnes je situace jiná, z knih máme jen překlady a ty se čtou pomalu a blbě, chce to hodně času, trpělivosti.
Tisíce knih se čtou lépe než Odyssea, ale žádná z nich Vám nedá to co Odyssea.

Chci aby si moji potomci prolívali hlavu verši z této knihy, tato kniha dává za vzor téměř nedosažitelné ideály a to je její hodnota.
Učí být lidi lepšími.
Soubor děl Ilias a Odyssea je otcem a matkou moderních náboženství a politických systémů, které se snažili později poselství Homéra různě vylepšit.
Realita je ale taková, že na tom není co vylepšovat, vraťme se zpátky ke kořenům, pojďme znovu člověka povýšit téměř na úroveň Bohů tak že se budeme snažit být jako postavy z těchto děl.
V knize jsou obsaženy veškeré možné kosmické zákonitosti o člověku, životě a o smrti, pozorní čtenáři budou poučeni a povýšeni na dřív jim zapovězenou úroveň.

Návrat Krále. Odysseia je i s odstupem několika tisíc let moderní příběh, ze kterého více či méně vycházejí i příběhy ze současné doby. Napínavý od začátku do konce.

Vždy, když se k Odyseji vrátím, překvapí mne, jak moc je současná a moderní jak po obsahové, tak i po formální stránce. Vše co bude v budoucnu objevovat literatura, drama a film, v ní už je. Je to Shakespeare, Dostojevskij, Fellini i Tarantino v jednom.

Fantasy horror starověku s tématem pomsty , která je ovšem zcela v režii bohů, stejně jako zásahy do osudů lidí bez jakékoliv možnosti svobodné volby, což byla věc, jež mi v těch řeckých bájích docela vadí.
..,"Neboť snadno je bohům, co sídlí na nebi širém,vzezření smrtných lidí buď zvelebit nebo je zhyzdit.“....
Jinak ano, četba opakujících se veršů je únavná, chce to trpělivost a pauzy ve čtení,ovšem akční pasáže jsou docela čtivé a přiměřeně brutální.Za mě je to působivý monumentální epos hodný obdivu ztvárněním tématu, rozsahem a verši.

K Odysseie jsem se dostala díky škole. A docela jsem se těšila, protože jsem věděla o čem příběh je. Ze začátku mi chvíli trvalo se chytit, ale pak už jsem se v textu orientovala. Knihu určitě doporučuji :)

Řecká mytologie je velmi zajímavá. Při čtení knihy mi došlo, že jsem se od ní (co už jsem neměl ve škole dějepis) docela odvrátil. Přitom má mnoho co nabídnout. Přesto jsem si nemohl všimnout dost společných věcí se severskou mytologií, která mě zajímá asi trochu více. Příběh knihy je dost zajímavý, ale popravdě veršované vyprávění mi příliš nesedí - občas jsem měl problém správně zavnímat text, když byla vlivem verše věta přerušena v nevhodné části. Ale asi je to o cviku... Stejně tak mě celkem obtěžovaly části, kde se text opakoval. Zpravidla věty, tam je to v pořádku. Ale když jsem po několikáté četl třeba dvanáct stejných veršů po sobě, tak už mi to bylo nepříjemné. Postavy jsou ale sympatické, kniha čtenáře vtáhne do děje, a i přes volné tempo se příběh kupodivu netáhne, takže kniha nenudí.

Velmi zajímavé čtení.

Jestli vám, tak jako mě, nedá spát otázka různých překladů a vydání, tak mrkněte na takřka analogicky použitelný příspěvek (17.7.) k Íliadě (z nakladatelského hlediska je spolu s Odysseiou více méně nerozlučnou dvojkou) v němž jsem závěr vyčlenil specifickým odlišnostem vydání Odyssei. Rádo se stalo.

2021/15
Ilias je jedna z mých nejoblíbenějších knih, a Odysseia je taky výborné čtení. Pro spoustu čtenářů je to ten stravitelnější z Homérových eposů, protože děj, který se točí kolem Odysseiových dobrodružství, plyne a dobře se sleduje.
Vzhledem k jazyku, kterým je to napsané, je ale v podstatě nutné, aby čtenář skutečně chtěl Odysseiu číst - jinak to pravděpodobně bude velké utrpení (např. jako povinná četba). Taky to chce čas, ale podle mě to stojí za to!