Ílias

Epos o trojské válce, zobrazující ve 24 zpěvech dobrodružství, válečné i milostné příběhy Agamemmona, Achillea, Odyssea, Parida, Heleny, Hektora aj. i svět olympských bohů, vychází v novém, moderním překladu. Na obálce barevná reprodukce řeckého talíře zdobeného malířem Epiktétem. Obsah: Příčinou války byl únos krásné Hele... celý text

Epos o trojské válce, zobrazující ve 24 zpěvech dobrodružství, válečné i milostné příběhy Agamemmona, Achillea, Odyssea, Parida, Heleny, Hektora aj. i svět olympských bohů, vychází v novém, moderním překladu.
Na obálce barevná reprodukce řeckého talíře zdobeného malířem Epiktétem.
Obsah: Příčinou války byl únos krásné Heleny, manželky spartského krále Meneláa, synem trojského krále Priama, kralevicem Paridem. Meneláos se svým bratrem Agamemnonem zorganizoval odvetné tažení řeckých kmenů proti Tróji. Epos líčí události posledního, desátého roku války, které vyjadřují hněv Achilleův. Řek Achilleus, jemuž je předurčena velká sláva a blízká smrt, se odmítá zúčastnit dalších bojů, neboť Agamemnon mu odňal ukořistěnou otrokyni Bríseovnu. Uražený Achilles půjčí svou zbroj příteli Patroklovi, ten je však zabit trojským hrdinou Hektorem. V souboji Meneláa s únoscem Paridem Paris sice umírá, nakonec je však zachráněn bohyní Afroditou. Vyvrcholením eposu je vylíčení souboje Achillea, mstícího smrt přítele Patrokla, s Hektorem, který končí Achilleovým vítězstvím a potupou zabitého Hektora, vláčeného kolem trojských hradeb a na¬konec vydaného králi Priamovi. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/77_/779/ilias-779.jpg 4.3161
Originální název:

Ιλιάς (-800)

Žánr:
Literatura světová, Poezie, Historie
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (16)

Přidat komentář
KaRei
29. ledna

Nesmrtelná klasika. Prvních pár odstavců jsem si musel zvykat na zpěvnou (básnickou) skladbu tohoto díla, kde je přece jen slovosled jiný, než na jaký je zvyklá moderní čeština. Po prvních stránkách jsem si na to přivykl a text mě začal unášet a já jím volně plynul. Podotýkám, že jsem četl vydání od Rudolfa Mertlíka. Novější vydání od Vladimíra Šrámka je přeloženo jiným způsobem, a řekl bych, že o něco novější češtinou a pro někoho zřejmě i čtivější. Podle mě k této klasice antické literatury ale Mertlíkův překlad sedí lépe a působí lepším a vznešenějším dojmem.

Výčet vojsk je nejnáročnější pasáží na přelouskání. Naštěstí je to jen část jednoho zpěvu a vícekrát se nic podobného v Íliadě neopakuje.
Poměrně úsměvným dojmem působí situace, kdy se uprostřed bitvy na někoho řítí nějaký z hrdinů, a napadený nešťastník má čas najít k sobě druha, vysvětlit mu, kdo se to na něj řítí, vypovědět mu útočníkův rodokmen a jaké skutky vykonal, povědět mu legendu o tom nejslavnějším skutku, vyzvat jej aby se společně postavili k obraně proti němu a společně jej přemohli a tím si vydobili slávu, a nakonec ještě stihne nastavit svůj štít a zastavit jím oštěp hozený útočícím hrdinou. Člověk by nevěřil, co se všechno dá stihnout během letu vrženého oštěpu, dokud si nepřečte Homéra :D
Z bitev jsem také získával dojem, že většinu času tam vojáci nedělali nic jiného, než že stahovali z padlých jejich zbroj jako trofej, nebo postávali opodál a čekali až je někdo povzbudí. Při čtení Homérova popisu "bitevní vřavy" jsem si tak více představoval bandu hrbících se mužů nad padlými a svlékajícími jim jejich krunýře, zatímco zbytek vojska stojící opodál a váhá jít do zteče s nepřítelem, než skutečnou bitvu ve které se něco děje. Tvrzení že starší doba nebyla tak uspěchaná zde nabývá zcela nového významu.

Osobní přítomnost bohů byla velmi zajímavá a dávala ději další rozměr navíc. Po pravdě, Héru jsem nesnášel už dříve, ale po přečtení Íliady nesnáším už i Athénu. Takové potvory se jen tak nevidí.

Ještě musím říci, že mě hodně překvapil konec. Rozhodně jsem nečekal, že Ílias skončí takto otevřeně. To je zřejmě ale způsobeno tím, že legendu o Trojské válce známe v podstatě všichni a v knize o Tróji jsem ji tak nějak tedy čekal celou.

Kniha se mi velmi líbila. Děj je plný zvratů, a Mertlíkův překlad mu dává vznešenost, kterou si Homérova Íliada zaslouží. Už se těším na Odysseiu.

Zloba12
11.01.2016

Haha při čtení jsem si vzpomněl na film Trója a musel jsem se smát. Těžké, ale přečíst rozhodně povinnost!

Damato
06.11.2015

souhlasím s názorem, že nečíst tyhle knihy- známka kulturní negramotnosti

MorriconeTheGod
28.10.2015

Základní stavební kámen nejen antické, ale veškeré evropské kultury. K tomuto dílu nelze snad nic dodat.

marcela6183
06.10.2015

@woodward - škoda, že se pod to nelze podepsat - jelikož souhlasím.
Pro mne kdo nečetl Illiadu, Odysseu, Médeu, Orestea a Oidipa, ten jako kdyby nebyl. Anebo je - trochu - kulturní buran. Vzato od podlahy.
Děkuji za skvělou akci, kam se hrabe holywoodský akčňák. Má to úžasný Mertlíkovský jazyk (vydání 1980), který z toho pro mne dělá umělecké dílo vyššího řádu. Nelze jinak než za pět. A litovat, že Homér byl jen jeden.

woodward
23.06.2015

O hněvu Péleovce, ó Achillea, bohyně zpívej...
milí komentátoři jděte se bodnout a sežeňte si někde Staré řecké báje a pověsti od Eduarda Petišky. Tam najdete trojskou válku zpracovanou na pěti stránkách, aby to nebylo tak dlouhé, a předžvejkanou v jazyce pro malé děti, abyste tomu rozuměli. Tohle je poezie, základ západní literatury a kultury vůbec - a kdo není zcela zbaven smyslu pro jazyk a jeho krásu, musí nevyhnutelně žasnout nad tím, jak k nám tahle prastará báseň promlouvá přes propast celých tisíciletí řečí a myšlenkou zcela srozumitelnou i pro současnost (s výjimkou "čtenářů", kterým vadí, když je to moc dlouhé a používají se tam archaické výrazy).

Ronnie68
09.06.2015

Pro mě to byla asi nejtěžší četba, ale mělo to děj ... nebylo to úplně k zahození ... proto dávám 4 hvězdičky

zimela
28.03.2015

Byl jsem celkem v šoku jak moderně text působil. Místy mi bez nadsázky přišlo, že je Homér nick nějakého Hollywoodského scénáristy výpravných, akčních blockbusterů. Vážně. Přečtěte si a uvidíte sami.

adam0773
02.03.2015

Proti Homerovi (či Homérům) nemám vůbec nic. Iliada je sáhodlouhé vyprávění o Trojské Válce. Bylo ovšem nutné ji překládat staročeštinou? Staročeština není starořečtina! Opravdu se tato kniha nedala přeložit jazykem normálních lidí?

tomas2002
25.03.2014

Hlavním negativním faktorem celé této velkolepé poezie je ta délka. Měl jsem opravdu problém to dočíst a prokousával jsem se tím 14 dnů. Obecně vzato ale velkolepé dílo, na kterém povstala veškerá Řecká mytologie, které mne ale tak moc nenedachlo, jak jsem sám čekal.

lazarus
29.11.2013

Velkolepé i když drobet roztahané dílo.

Bear Reader
22.09.2013

Kdo jsem já, abych komentoval takového Titána. Nádherná poetika, svěží verš, květnaté popisy, jedním slovem krása. Jen se obávám, některé výrazy opisující půvaby tehdejších krasavic, by současné krasavice pohoršily, ne-li urazily. To na odlehčení.

Sigas
30.06.2013

Homér mě překvapuje neobyčejně svěží a originální poetikou. Půvabná přirovnání. Uprostřed vraždění, probodávání mozků a vyhřezávání střev působí obzvláště překvapivě náhlé výlevy něžnosti, spjaté většinou s dětmi - Hektór s úsměvem sundává přilbu, které se děsí jeho synáček, Foiníx vypráví, kolikrát ho malý Achileus poblinkal, přirovnání s děvčátkem, které chce vzít do náruče, nebo s chlapcem bořícím pískové hrady.
Zajímavá i psychologie hrdinů: Je Achileus váhavý mstitel, obávající se věštby? Když popírá, že by o nějaké věděl, zřejmě lže. Často zde postavy říkají něco jiného, než si myslí. Achileus vzteky nad urážkou pláče. Héra křivě přísahá při styžských proudech. To vše zaráží. A aby mozaika byla ještě pestřejší, je tu Aiás padající hubou do kravského trusu. To už docela zavání satirou...

HTO
07.04.2013

O Íliadě, z knihy Alberta Manguela Knihovna v noci – Některé z nových podob knihoven se bez nových technologií obejdou (anebo si je nemůžou dovolit). V roce 1990 založil kolumbijský ministr kultury organizaci pojízdných knihoven, které by dopravovaly knihy do nejvzdálenějších koutů země. V oblastech kolem Bogoty byly knihovní autobusy v provozu už od roku 1982 a vláda považovala za důležité, aby se knihy dostaly i k obyvatelům vzdálenějších venkovských oblastí. Za tímto účelem byly vyrobeny velké zelené tašky s objemnými kapsami, které šlo snadno složit do praktických balíčků, a v nich se měly knihy přepravovat na oslech (http://fnrsknmer.rajce.idnes.cz/nastenka/#IMG__1.jpg ) do džungle a horských oblastí. Tam knihy po několik týdnů zůstávají pod dohledem učitele nebo venkovského stařešiny, který se tím de facto stává pověřeným knihovníkem. Tašky se rozloží a pověsí na sloup či strom a místní obyvatelé si je můžou prohlížet a vybírat si z nich. Někdy knihovník předčítá nahlas těm, kdo sami číst neumějí; příležitostně čte ten člen rodiny, který chodil do školy, svým příbuzným. „Tímto způsobem," vysvětlil jeden z venkovanů v rozhovoru, „se můžeme dozvědět, co jsme nevěděli, a předat to dalším." Když uplyne stanovená doba, přijde do vesnice nová várka, aby nahradila předchozí. Většina knih jsou technické nebo zemědělské příručky nebo návody k filtrování vody, soubory střihů a vzorů na šití či veterinární rádci, jsou tam však přibaleny i nějaké romány a jiná literární díla. Podle jedné knihovnice se knihy vždy v pořádku vracejí. „Vím pouze o jednom případě, kdy někdo knihu nevrátil," řekla mi. „K obvyklým praktickým titulům jsme přidali španělský překlad Íliady. Když přišel čas na výměnu, venkované ji odmítli vrátit. Rozhodli jsme se, že jim knihu věnujeme, ale ptali jsme se jich, proč si chtějí nechat zrovna tento titul. Vysvětlili nám, že Homérův příběh přesně odráží jejich vlastní: vypráví o válkou rozdělené zemi, v níž blázniví bohové úmyslně rozhodují o osudu lidí, kteří nikdy přesně nevědí, proč vlastně bojují a kdy přijdou o život."

Jak tihle vzdálení kolumbijští čtenáři vědí, naše existence plyne, podobná neskutečné řece, ve dvou směrech: od nekonečné hromady jmen, míst, výtvorů, hvězd, knih, rituálů, vzpomínek, obrazů a kamenů, které nazýváme svět, k tváři, jež na nás každé ráno hledí ze zrcadla; a od této tváře, od tohoto těla, obklopujícího střed, který nemůžeme zahlédnout, od toho, co nás pojmenovává, když říkáme „já", ke všemu, co je Jiné, mimo nás, na druhé straně. Zakoušení toho, kým jsme jako jednotlivci, spojené s pocitem, že jsme všichni občany nepochopitelného vesmíru, dává našemu životu cosi jako smysl — smysl, který odívají do slov knihy v našich knihovnách. (Knihovna jako ostrov)

Erezka
27.01.2013

Musím se ale přiznat, že kapitolu Výčet vojsk jsem přeskočila.

Stilico
17.02.2012

Jedna z prvních knih na světě a už jedna z nejlepších!!!