Ílias

To jsem si zase dal. Čte se to hodně špatně, alespoň mě. Jako je, je to klasika. A asi bych to nečetl nebýt Nolana. Ale k Odyseie se asi nedostanu. Toto stačilo. Ale aspoň jsem si našel audioverzi staré řečtiny. A tam je znát, že se to muselo učit relativně dobře. Má to zvuk a styl.

A Ilias je za mnou… Musím poděkovat páně Nolanovi, že zfilmoval Odysseiu, na kterou se hodně těším, ale nechtěl jsem jít do kina jako nevzdělanec a proto jsem se rozhodl, že si jí před tím přečtu. Nicméně co by to bylo, kdybych před tím nečetl Ilias, že? A tak jsem si přečetl nejdříve tu… Teda já už to kdysi číst začal, ale asi ještě nebyl vhodný čas, kdo ví? a tak jsem si každopádně vytáhl tu ohmatanou knihu z knihovny, podepsanou Jaromírem 99 (myslím, že jediná na světě a co teprve jak se tomu zasmál Dušan Neuwerth) a tentokráte jí přečetl.
A je skvělá! V pravdě mě překvapilo jak moc moderní dílo to je. A vlastně výrazně aktuální. Ukazuje válku, která nás teď obklopuje ze všech stran a její snad všechny odstíny; od hrdinství a slávu, až po vraždění, nesmyslnost, šílenství, kdy se mezi s sebou začnou bít už i bohové (toť doba vymknutá z kloubů), v momenty, kdy už i příroda říká dost (jak příznačné dnes, že?), až k tomu, čím končí každá válka… smrtí synů, pláčem a žalem těch, kteří žijí dál. Zde ovšem ještě okořeněno i o soucit, který je sice vyplacený, ale… no večeři mu udělat nemusel, že? Ne! Skutečně, Ilias je dílo až neskutečné a to, že začíná Hněvem! A ne slávou, ideály a lží, jak je válka heroická, je jen a jen tou nejryzejší realitou, čím se každá válka ve skutečnosti začíná.

Iliada - vojnová báseň - je veľkolepý, rozsiahly starobylý epos, ktorého hlavným motívom je neúprosný Achillov hnev a jeho strašné následky, končiace tragicky. V priebehu bojov medzi znepriatelenými stranami sú dramaticky, živo a detailne opísané ich hrôzy a nesmierne krutosti; nakoniec nevyhnutne dochádza ku skaze plynúcej z dlhotrvajúcej vojny.

Zdá se to trochu nelogické, ale před tímto titulem jsem četl jeho pokračování totiž Odysseu. Ta se mi dost líbila a dal jsem jí 4,5/5 hvězdiček, takže jsem měl jisté očekávání pro tento titul. Naplnilo ho tedy? Ale houby, že prý ano!

Všichni češtináři si nade mnou asi budou rvát vlasy, ale pevně si stojím za svým názorem, že Illiada je jedna z nejnudnějších knih vůbec. Ani náhodou se nedá poměřovat s Odysseou a nechce se mi upřímně věřit že oba tituly napsal stejný autor. Čímpak je ale příběh tak vyčerpávající a nezvladatelný?

Tempo a monology. Šnečí tempo se ještě dá jaksi zvládnout s ohledem na stáří knihy. Jistě, popisy počtu lodí jsou pomalé, ale musím uznale zatleskat Homérovi za to, jak nemožně nudné dokázal popsat bitvy a jednotlivé boje vojáků. I tak bych knihu dokončil nebýti toho zakletého monologu postav…

Ono totiž na čas a jakousi logiku, že když postava mluví, tak to chvíli trvá se naprosto kašle. Třeba uprostřed bitvy Achilles na pohodu mluví na Hektora pár stránek, zatímco Hektor klidně poslouchá, neskáče mu do řeči a taktéž všichni okolní vojáci na ně neskáčou, neboť drahý Achilles, zběhlý v boji, musí dokončit svoji řeč o tom, kde se narodil, co zažil, kdo je jeho matka, otec a další blbiny!

Přiznám se, knihu jsem nedočetl. Byl jsem opravdu blizoučko (400 str. z celkových 500), ale při uvědomění, co jsem mohl místo tohoto šuntu přečíst, jsem to radši vzdal. Klasiky jsou můj oblíbený žánr, ale tohle se opravdu nedalo…

Nedoporučuji 15/100. Zachraň se kdo můžeš, nikdy nečíst!

Ilias patrí k najstarším dielam literatúry, ktorému sa len ťažko dá odoprieť zásadný vplyv na západnú civilizáciu. Ide o nespočetnekrát citované a parafrázované dielo, ktorého podstata sa nachádza v hodnotách spolupatričnosti, hrdosti, spravodlivosti, v prijímaní ťažkého údelu, pokore a priateľstve. Predtým než som sa pustil do tohto krásneho zväzku som nemal konkrétne očakávania - videl som filmovú adaptáciu s Bradom Pittom a keďže už mám zo starovekej literatúry čo-to prečítané, predpokladal som, ako to býva zvykom, že kinematografické spracovanie sa nebude predsa len držať vyčerpávajúco predlohy.

Pokračovanie textu nájdete tu! https://dennikn.sk/blog/4873787/knizne-meditacie-homer-illias/

Klasik nejklasičtější, i když z počátku místy poněkud uspávající (takové to vyjmenování, kolik lodí s kolika veslaři a lučištníky vyjelo z kterého místa a kolik krav a vepřů chovali různí králové a jejich dědové a tak podobně), rozhodně ne lehká četba na léto. Ale jak se začnou mydlit a různě intrikovat, tak už to docela chytne. Navazující Odysseia je ale rozhodně zábavnější čtení.

Fun fakt: díky lahvi lemnoského vína (bio Limnio z vinařství Garalis), na které je uveden verš ze sedmého zpěvu Íliady jsem zjistil, že Mertlík zde ve svém překladu vydaném v Odeonu roce 1980 změnil Lemnos na Lesbos

V hlbinách staroveku, tam, kde bohovia a smrteľníci bojujú v nekonečnom súboji osudu, sa rozprestiera veľké dielo – Iliada. Ako žiara ranného úsvitu na východe, tak aj táto epická báseň svieti v pamäti ľudstva, nesúc so sebou ozvenu božskej múdrosti a ľudskej vášne.

V jej veršoch sa ozýva hukot bojov, šepot lásky i hnevu, a v srdci všetkých postáv bije túžba po cti. Homér, majster slova, splietol príbeh, ktorý nie je len o vojne; je to symfónia života, ktorá nás učí, že pýcha a hrdosť môžu viesť k pádnym dôsledkom, ale aj k znovuobjaveniu ľudskej dôstojnosti. Je to poézia, čo rozpráva o hriechu i cnosti, o tragédiách a sláve, a v každom slovnom odtieni ukrýva večnú pravdu o nás samých.

Táto epopeja je sprievodcom v temných časoch, inšpiráciou k hrdinským činom a pripomienkou, že aj v najväčšej temnote vždy žiari iskra svetla. Homér, tak daroval nekonečný príbeh, ktorý bude žiť navždy – ako odkaz na boj za česť, lásku a pravdu.

Uchvatné, poeticky psané dílo celé ve verších, zasazeno do období bájné trojské války, kde proti sobě stanuli ve válce krvelačné Danajci, holení krásných, a Trojané, jejichž hlavním hrdinou statným byl Hektor, bohům roven.

Pozruhodná provázanost bohů, jež na Olympu sídla skvostná mají, a lidí vcelku obyčejných.

Tak Homéra asi nelze hodnotit, že... ale překvapilo mě, že je to vlastně docela akčňák. Když to vezmu čistě čtenářsky, tak po osekání pár jmen a popisů je docela page-turner.

Trójskou válku představil široké veřejnosti americký film Troja, zpracovaný prý podle předlohy Iliady.
Ale jak už to u filmů bývá, obsah filmu se v mnoha věcech liší od původní Homérovy Iliady.
Podle Homéra malého Parida rodiče odloží, protože má podle věštby zničit Tróju.
Athéna, Afrodita a Héra žádají mladého Parida ( který netuší nic o svém původu), aby zvolil nejkrásnější z bohyň.
Afrodita za vítězství dá Paridovi nejkrásnější dívku na světě - Helenu.
( to by přece byla nádherná scéna).
A věštci se nespletli, zkáza Tróje je zpečetěna.
Achilles a Paris měli zemřít už během války, zničení Tróje se vůbec neměli dožít.
( Chápu scénáristu, bez těchto dvou krásných mužů by film neměl takový úspěch).
A Hektor?
..... Do prachu klesnul, jasný tu zajásal
Achilleus:
" Hektore, jistě jsi zbroj Patroklovu
svlékaje soudil býti si již jistým a mne
nic dalekého jsi nedbal, bloude!
podál mu mnohem statnější ještě
pomocník zůstal u lodí pro přístě
na pomstu, jenž tvé rozpojil údy.
Psové tě hanebně a ptáci rotrhají,
co zatím pohřbí jeho slavní
Achájští".
Iliada končí pohřbem Hektora.
... " Ve hlubinách zemských ty nyní se
do Hádovy říše béreš a ve hrozném
zármutku mě takto opouštíš"......

Přečtěte si Ílias se všemi bohy a bohyněmi řídícími osudy lidí a bojů.
A při čtení Homérova eposu si můžete
představovat tváře známých herců.

PS: Jestli se vůbec kdy vedla Trójská
válka a tudíž i lest s koněm? Kdo ví....
Heinrich Schliemann podle Homéra
( Iliady) zahájil vykopávky a byl
přesvědčen, že objevil Priamův
palác s pokladem.
Přečtěte si....
Vrstva, kterou Schliemann pokládal
za homérskou Tróju, je nyní
datována do období 3000 až 2000
př.n.l., což je příliš brzy na Trojskou
válku.
Tak opravdu " Kdo ví...".

PPS: Našla jsem i Ílion Dana Simmonse, musím smeknout, je to perfektní kniha a lépe osloví mladé lidi.

Íliada se velice těžko hodnotí. Z hlediska příběhu, doby sepsání a významu pro západní kulturu je to šestihvězdičková záležitost, která zastrašujícím způsobem dominuje literární tradici. Jenže při bližším pohledu se objevují malé prasklinky, které se při delším potýkání proměňují na hluboké jizvy. Íliada je bez začátku a bez konce, takže jako popis Trojské války je stěží dostatečná. Jenže Homér - pokud vůbec existoval, byl bezpochyby génius. Odvyprávěl totiž báseň, jejímž středobodem není válka, ale lidská emoce. Pýcha, zlost, ctižádost, pomsta, bezmoc a láska. To jsou hlavní postavy. Jejich nositelé jsou jen loutky v rukách osudu. Díky jeho vypravěčskému umu se jim ovšem dostalo nesmrtelnosti slíbené bohy. Achilleova odvaha byla obdivována ještě v době, kdy svět na existenci Tróje dávno zapomněl, a dokud budou existovat lidé vyprávějící příběhy, bude v nich pyšný válečník žít. Četl jsem vydání nakladatelství Leda z roku 2021. I když Vladimír Šrámek odvedl při převodu archaického textu do moderní doby skvělou práci, vydavatel naopak odvedl práci mizernou. Chybí předmluva, doslov, poznámky i rejstřík. Dobrý poznámkový aparát by přitom pozvedl příběh na další úroveň, protože bez něj zůstává spousta drobných událostí čtenářem nepochopena nebo přehlédnuta. Je mi skoro trapné to přiznat, ale o Trojské válce jsem se dozvěděl víc z Ílionu Dana Simmonse, než z originálního textu.

Naprostá literární klasika, kterou by měl znát každý, ačkoliv knihu není snadné přečíst. Samotná trojská válka nebyla v kontextu řecké historie zase tak zásadní, právě díky Homérovi se ale právě několik dní z této války stalo zásadního pro dnešní pohled na antické Řecko - kromě postav samotných jsou ještě důležitější rozmary bohů, kteří stojí nad nimi a ovládají všechno, co se stane nebo nestane na bojišti. Vše je doplněno krásným jazykem a i přes občasnou až moc velkou opisnost určitě stojí za to celé dílo přečíst.

Klasika povinné četby.

Měli jsme to jako povinnou četbu a i když to byl oprus (hlavně kvůli veršům a délce), tak jsem nakonec ráda, že jsem to přečetla a ve výsledku to byla i celkem sranda.

Chvíli trvá, než člověk tuto bestii dočte, ale stojí to za to. Mně se pod ruce dostal překlad Alexandra Popea (tedy v angličtině). Českých překladů jsem nečetl, ale Pope mě svou obratností a slohem, které mé oči ještě nebyly postřehly, zcela uchvátil. Ovládáte-li angličtinu, nesmíte ho promarnit.
Ílias je starořecký epos, ale i drahná úvaha o vztahu lidí s bohy a válkou. Čest, či rodina? Milost, či pomsta? To je, oč tu běží.

Eposy, ve kterých jsem rada četla. Příběhy Achillea, Odyssea, Parida a dalších jsem měla velmi ráda.

SROVNÁNÍ PŘEKLADŮ a reálně sehnatelných (co se koupě týče) vydání, rádo se stalo...

Přijď, přijď k ohni jen blíže, poutníče, a slyš báji, kterak kapitola první, líbezná, vzdala se mi hned ve čtvero hávech zastřená; od Ledy (2020) v podmanivém překladu Vládi Šrámka, přes Odeon a podstatně věrnějšího Mertlíka až po hardcore Vaňorného (nakl. Rezek/Leichter) + english navrch a pravím toto.

Šrámka volte, když si chcete Íliadu užít tak, jak byla pravděpodobně zamýšlena, totiž jako poutavé, uchu současníka přirozeně plynoucí vyprávění (místo Ledy bych akorát, kdyby šla v antikvariátu sehnat, doporučil Academii 2010; ta má aspoň kratičké úvodní povídání k samotnému dílu a překladu + heslovité shrnutí jednotlivých kapitol, Leda je úplně nahá!) Anotace výjimečně nelžou, Šrámkova konverze je plavnější, než lví hříva :)Homera(: Simpsona a kdybych chtěl na klasiku zlákat v mobilech tonoucí mládež, neváhám; to nemíním jakkoli posměšně, jeho vyznění má co do sebe!...jen jsem měl chvílemi pocit, když mi vedle sebe ležely překlady jiné, že nečtu tak úplně stejný text. Jako, hlavní smysl zůstává, o tom žádná, jen už ve svém kmetovském věku (trochu vrže rameno, skráně kol pleše prokvétají stříbrem a vůbec by mě nejspíš před branami Ílionu zabalili do rouna a posadili někam vedle Nestora) hledám znění významově co nejpůvodnější. Jako etalon (bo strojový překladač je na starořečtinu krátký) jsem si na Wikisource zvolil překlad Samuela Butlera (1898) https://en.wikisource.org/wiki/The_Iliad_(Butler) - oceňovaný Popeův (1720) je sice „přesnější“ básnicky (ve smyslu slovního ping-pongu, rytmiky a podobných „kravin“...což je z mé strany taky tak trochu kravina, když uvážíme, že je Íliada básní), Butlerovi jsem dal ale přednost právě proto, že u něj jde o přepis prozaický; tedy takový, co se nezatěžuje snahou o umění - a můžu s klidným srdcem říct, že lornoň lorňon vorvaň Vaňorný, nebo jak se ten borec jmenoval, je mu věcně nejblíž. Tím neříkám, že nebásní, básní, ale ve svém básnění je mu věcně nejblíž.

Mertlík (Odeon) se taky drží kolejí (i když, i dle slov chlapa, co mu psal doslov, už tak docela otrocky slovo za slovem nepřekládá), jeho čeština zní moderněji, na rozdíl od Vorvaně (a Homéra) si nelibuje v patronymech (syn toho, syn onoho) a je celkově čitelným osvěžením. Vydání Odeonu je zmíněným doslovem zasazeno v dobový kontext, obsahuje pár skromných poznámek, heslovité shrnutí jednotlivých kapitol a jmenný slovníček (což je super)...a hlavně je za slušný peníz antikvariátně sehnatelné. Za mě určitě dobrá volba.

Nakonec ale přeci-jen vyhrál Vaňorný (Rezek). Vydání 2007 a 2020 sice, narozdíl od předchozích Rezků (a vydání Odeonu), neobsahují jmenný slovníček (absolutně nechápu proč; klidně bych nějakou tu pitomou pajcku bez mrknutí oka a rád připlatil!!!) zato mají (byť anotace neuvádí) velmi obsáhlé úvodní povídání, následné dějové shrnutí + vysvětlení důležitých motivů každé jedné kapitoly a naprosto fenomenální poznámkový aparát (předně, verše jsou číslovány...jak to mělo být i v Ovidových Proměnách, viď, Avatare) který se věnuje i výkladu dobových reálií („Rýhy byly upravené cesty, dráhy, na mořském pobřeží, aby po nich lodi mohly být z vody vytahovány nebo zase na vodu spouštěny. Časem se znečistily a zanesly a proto je honem čistili...Chtěli-li se plavci někde zdržet déle, vytáhli lodi, na kterých přijeli, na břeh a podepřeli je kamennými podpěrami, aby od země nehnily...Homérští bojovníci zavěšovali meč za řemen přes rameno, také veliké štíty měli zavěšeny za řemen.“)...takových detailů je tu moře a na rozdíl od slovníčku z Mertlíka (nebo ještě podrobnějšího ve starší edici Vaňorného - Leichter 1936) je z éteru nevyzobnete. Já tak legálně učinil přímo na stránkách městské knihovny a podrobnější „Leichterův 1936“ slovníček si vytiskl coby formátem odpovídající sešitek (tím, že je do knihy vložen, odpadá problém s jeho nalistováním - jen přes stránky volně přejedu palcem a otevře se; příjemný bonus:) Jo, a ti dva posledně vydaní Rezci (2007 a 2020) Vaňornému lehce učísli prvorepublikový sound, takže tolik nebolí.

Fakt jste to dočetli až sem? Teď už pro vás bude Íliada hračkou! Co se Odyssei týče, tak lze komentář prakticky zaměnit (srovnávací etalon opět ze stejných důvodů Butler), jen s tou výjimkou, že se k ní Leda (2020) přecijen uráčila pár slov (dvě stránky poznámek a něco málo základního kontextu) přihodit. Rozsáhlejším závěrečným pojednáním se tentokrát blýskla Academie - poznámky a slovníček chybí - a jediné ze sehnatelných vydání, které nějakým disponuje, je opět Odeon 1984 (jde o takové poctivé, ilustrované, velkoformátově-rodinné vydání s minimem poznámek, heslovitým shrnutím uvádějícím každou kapitolu a stručným doslovem) Rezek 2007/2020 však kontruje zdaleka nejdůkladnějším zasazením v kontext a mimo věrnějšího překladu i unikátním dodatkem „homérovské předměty“ + mapkou Ithaky.
Mno, a je to.

Dokopala jsem se k ní v rámci Čtenářské výzvy 2022 (ještě mě čeká Odysseia, ufff). Upřímně, byl to hardcore, ale stálo to za to :)

Četla jsem překlad Otmara Vaňorného, který se mi velmi líbil. Je pravda, že určitě nejde o dílo, které by zaujalo každého a které by bylo možno přečíst rychle, a to ne kvůli hexametru, který naopak podle mne napomáhá určitému plynutí děje, ale hlavně pro obsáhlé výčty jmen, místních názvů apod. Je fascinující, že si doboví pěvci mohli takto dlouhé výčty zapamatovat. Poměrně matoucí pro dnešního čtenáře, pokud není hlubším zájemcem či odborníkem na dané období, jsou i různé formy označení téže osoby (jménem, jménem po otci, místem původu...) a přiznám se, že pro mne bylo trochu obtížné se zpočátku v postavách zorientovat, i když obecné povědomí o příběhu jsem měla. Trochu problém jsem měla s tím, že v podstatě málokterá postava působí sympaticky, a to ať už jde o bohy či o lidi, všichni jsou povětšinou vedeni malichernými spory, žárlivostmi, pýchou, ješitností apod. Kromě rozumného Nestora pro mne byl asi nejpřijatelnější postavou Hektor. Celkově mi připadá Odysea čtivější, nicméně už když uvážíme stáří díla a fakt, že se nám vůbec dochovalo, zaslouží si Iliada obdiv.