Patetické, ale velmi zdatné. Poezie staré školy, ale nevyčpělá, prožitá i zaumná. Velká část básní je truchlivou vzpomínkou na právě zesnulou Růženu Svobodovou (1920), kterou Š. miloval. Znovu a znovu se vrací oslava jejího slavného a krásného posmrtného života, v sepjetí s Bohem a vesmírem.
Jde o druhý díl volné trilogie o Loudálkovi. První díl Princ v zeleném království je trochu zmatečný, ale poetický, vtipný, fantaskní. Třetí díl, Princ a malá princezna, je hodně slabý, bez děje i vtipu. Ale druhý, Princ ve Velké Cintánii, je vrcholné dílo. Pro dospělého čtenáře dost věcí navíc. Slovní humor, silná filosofická teze o možnosti jak porazit zlo, přirozený proud děje i mimovolné motivy hodné imaginace dobrého básníka.
Příběh jsem nepochopil, Capote nejspíš zůstane na okraji mého zájmu. Nicméně velmi jsem si oblíbil Florabelu a Idabelu. Chtěl bych si přečíst román o nich (tak skvěle byly napsané).
Začínám číst. Bavím se, jsem generačně cílovou skupinou. Hodně to připomíná Patrika Ouředníka. Opravdu hodně. Což mi nevadí. Ale hned v první kapitole je ošlivá faktická chyba. Na konci osmdesátých let neumíraly lesy v Lužických, ale v Jizerských horách, částečně i v Krkonoších a samozřejmě v Krušných horách, jak je uvedeno. Z ekologického hlediska to ani nedává smysl, Lužičky jsou nižší a mají větší výskyt listnáčů... Když se autor takhle drsně splete a redaktor to opomene a nezachytí, jak potom věřit zbytku knihy založené na faktech? Co když uvěřím nějakému dalšímu blábolu? Doufám, že to dočtu a bude to dobré, ale začátek mám zkažený...
Je to vlastně zklamání. Takovouhle krutosatiru bych čekal od lecjakého současného (průměrného) autora. Ale tohle je autor románu Matky! Mám v knihovně Legendu o jazyku, tak se těším, že to bude iné kafe...
Chlapi tady dostavájí na prdel. Jako autoři jsou zastoupeni pouze dva a jejich texty jsou slabé, pod jejich úroveň. Chlapi jako postavy v povídkách ženských autorek jsou zbabělci, sráči a slaboši, případně tam vůbec nejsou. Jedinou výjimkou je otec a manžel Michal v Morčeti od Ireny Hejdové. Normální chlap. Jinak dobré, Dvořáková, Soukupová, Myšková a Mornštajnová jsou opravdu současné prvotřídní autorky a Hejdová a Geislerová s nimi drží krok. Jen vyznění je často až příliš podobné a bolestínské.
Nechce se mi věřit, že tohle je výkvět současné dánské povídky. To tam opravdu nemají nic lepšího? Zřejmě to je čistě trénink překladatelů. Nemělo cenu to číst.
Nebudu bádat, co je imaginace a co autobiografie. Oboje, myslím, zastoupeno v hojné míře. Jazykově skvělé. Jen mám pocit, že přechod k velkému nakladateli zatím nesplnil očekávání. Ohromně vtipná videa a zejména Američané jedí kaktusy jsou lepší knihy.
Hle, opravdový román ze současnosti. Navíc z velmi blízkého zahraničí. Díky, že jsem si mohl přečíst (překlad mi nepřijde problamatický, rozhodně nerušil). Hodnotím vysoko.
Lexand
