Komu zvoní hrana

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Děj románu, soustředěný na tři až čtyři dny, odehrává se v druhém roce občanské války ve Španělsku. Američan Robert Jordan, člen mezinárodní brigády, je pověřen důležitým úkolem, který má zajistit úspěch chystané republikánské ofenzívě. Na charakterech několika republikánů, s nimiž se hrdina románu setkává při zajišťování akce, je zobrazeno celé tehdejší revoluční Španělsko se všemi problémy, úspěchy i zmatky. Autor se sám zúčastnil jako korespondent občanské války ve Španělsku na straně republikánů....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31888/big_komu-zvoni-hrana-8Vp-31888.jpg 4.21432
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Naše vojsko
Originální název:

For Whom the Bell Tolls, 1940


více info...
Nahrávám...

Komentáře (167)

Kniha Komu zvoní hrana

Shindo
včera

Na to, že kniha mala necelých 500 strán (vydanie zo Slovenského spisovateľa z roku 1963) som ju čítal pomaly mesiac a opakovane sa k nej vracal.

Kniha je situovaná do obdobia španielskej občianskej vojny a písaná z pohľadu amerického profesora španielčiny, ktorý sa pridal k partizánom. Slabší rozjazd, po čase som sa však do toho dostal a až na pár zádrheľov kniha celkom plynula. Je zaujímavé sledovať hlavne vnútorné monológy hrdinu, až potom dialógy medzi postavami. Kým Starec a more čítaný ešte na strednej škole ma bohvieako nezaujal, tu to bolo lepšie.

Iróniou boli práve posledné vety (inak celkom zaujímavého) doslovu k vydaniu knihy, v ktorých recenzent vytkol autorovi, že nedokáže pochopiť krásy marxistickej filozofie ani dušu jej vyznavačov. Svoje urobil aj preklad, pôsobil miestami ťažkopádne, až archaicky a titulovať postavy v knihe "imperialistického" autora (akým pre komančov Ernest určite bol) ako "súdruh" pôsobilo ako päsť na oko.

KatarínaK.
26. září

Co mám v paměti od té doby, kdy jsem knihu četla poprvé na střední škole, je nádherný citát na začátku, který vystihuje poselství tohoto příběhu. Téma španělské občanské války, boje proti fašismu a partyzánského hnutí je velmi zajímavé a o těchto věcech je třeba mluvit. Přesto mně styl psaní pana Hemingwaye přijde v první půli knihy utahaný až k zoufání. Naštěstí se v druhé části hodné polepší a čtení je konečně potěšením. Knihy, které byly napsány téměř před 100 lety vždy dají trochu zabrat. Sloh a styl byl přeci jiný a o závažných věcech psát poutavě je jistě těžké. Jméno Hemingway je pojem, ale tato kniha jako celek pro mně za 3,5*.


martineden
16. září

Moc se mi kniha líbila, hlavně to, jak se autorovi hrdinové v mezních situacích chovají hrdinně, ale tak nějak neokázale... Bravo!

meluzena
17. května

Obsáhlé dílo, kde velký prostor dostávají sáhodlouhé (i mnohastránkové) vnitřní dialogy hlavních postav a kde není tu důležité ani tak co se komu děje, ale jak to prožívá a co se mu při tom honí hlavou.
Hemingwayův styl je velmi zvláštní a ne zrovna čtivý, dílo je spíš přemýšlivé než nabité dějem, ale rozhodně není špatné. Vyznívá silně protiválečně a krom toho nám nabízí možnost poznat španělskou náturu očima Američana.
-- ÚRYVKY: --
„A ty hory už mě taky otravujou. V horách má člověk jenom dva směry. Dolů a nahoru, a cesta dolů vede jenom k silnici a k městům, který maj v rukou fašisti.“
---
„Poslyš, Pilar. I ty, Maria,“ řekl Joaquín. „Nezlobte se na mě, že jsem vás trápil řečma o svý rodině. Já vím, že všichni mají stejný soužení a že je lepší o tom nemluvit.“
„Ale jen mluv,“ odpověděla Pilar. „Od čeho jsme na světě, když ne proto, abychom pomáhali jeden druhýmu? A poslouchat a nic neříct, to je dost chabá pomoc.“
„Ale třeba tím trápím tady Marii. Má vlastního dost.“
„Qué va,“ řekla Maria. „Já toho mám takovej škopek, že když do toho přidám to tvoje, ani to nepoznám.“
---
„Až budeš střílet, miř pomalu a najisto. Nemysli na to, že je to člověk, ale že je to cíl, de acuerdo?“

Radunnie
09. května

Dočetla jsem, ale byla to lopota! Netvrdím, že zdánlivě nekonečné dialogy byly zbytečné, určitě měly svůj význam. Nicméně daleko zajímavější byly vzpomínky hrdinů a Robertovy vnitřní monology. Závěrečná akce byla napínavá, díky barvitému popisu prostředí a jednotlivých scén má čtenář pocit, jakoby byl přímo v centru dění. Závěr samotný byl pro mě třešničkou na dortu, jen si nejsem jistá, jestli jsem neronila slzy radostí, že jsem konečně na konci...
Panu Hemingwayovi dám určitě ještě šanci - jeho nejrozsáhlejší román mám za sebou, tak teď už to půjde jako po másle:-).

baji42
30. dubna

Tahle kniha ve vás zůstane navždy.

nicolettkaa
29. dubna

Musím říct, že přečtení této knihy pro mě bylo vyložené utrpení. Od autora jsem ještě nic nečetla a obávám se, že mě toto dílo do těch dalších odradilo.
Pro mě moc zdlouhavé, nudné tlachání, nějaké akce se dočkáme až v poslední třetině, romantická linka zbytečná a pro mě i dost naivní. A ty dialogy! Ty mi neskutečně lezly na nervy. Za mě opravdu nikdy více, přestože občanská válka ve Španělsku je dobrý námět.

danny_21
06. dubna

Další román klasického autora mě absolutně emočně i filozoficky minul. Události tří dnů rozplizlé na šesti stech stranách plných zmatečných rozumování o "hounech" a most, který má vyletět stále stojí. A nejvíc mě vytáčelo, jak každý druhý odstavec začínal slovem Robert Jordan tohle, Robert Jordan tamto, to bylo na pěst - nevím jestli překladateli nebo Ernestovi. Zatím mám dojem že Hemingway je jedním z nejpřeceňovanějších autorů, třetí kousek rozhodne, jestli se budeme potkávat, po Starci a Hraně to zatím nevidím - 45 %

1 ...