Jan Vozka

česká, 1984

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Série
• Životopis
• Část díla
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Tygře, tygře - Jan Vozka

Kniha z rodu povídek Jana Balabána. Mihotavé záznamy dávné slávy a patřičnosti s nadhledem i ironií zachycující třpytivost našich životů. Postavy, které potkává... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Tygře, tygře

„Překvapivě velmi dobré. Souhlasím, že povídky typu Úřad nejsou zajímavé a celkově by kniha zaloužila lepší redakci. A jinou anotaci, než přiživování se na Janu Balabánovi. To je vážně mimo. Nicméně Dědci, Držák a pár dalších jsou vynikající prózy.“... celý text
— Lexand

---

Tygře, tygře

„S autorem této pozoruhodné povídkové sbírky mám tu čest znát se osobně a potěšilo mě, když mi ji přednedávnem daroval. Je totiž veliká škoda, že se zatím prakticky nepropagovala a moc se o ní neví - dokonce i sem na Databázi jsem ji musel sám přidat. Přečetl jsem ji s chutí a v podstatě na dva zátahy. Jako celek je to knížka skvělá, ale pokud bych ji chtěl charakterizovat jednoslovně, asi bych volil označení "vnitřní nekoherence" či něco podobného. Platí to v rovině čistě formální i obsahové. U první z nich mi vadí, že redakční a korektorská práce na knize byla zjevně dost odbyta, proběhla-li vůbec. Mrzí mě, že autorovy texty byly svěřeny Michalu Hrubému, s nímž mám z minulosti zkušenost jako s redaktorem velice pochybným. V povídkách tak zůstalo nejen vcelku dost překlepů a chyb, ale především neprošly ani skutečnou, důkladnou jazykově-obsahovou redakcí (což je dnes bohužel spíš norma). Tím naprosto nechci tvrdit, že by šlo o prózy nekvalitní, ale pár výraznějších zásahů - od výběru přes řazení až po vnitřní stavbu některých z nich či dílčí stylové a formulační změny - by jim jednoznačně prospěly. V knížce se tak setkáváme s texty vynikajícími (např. Smrt nočního hlídače, Rodinný portrét, Jasné, Držák, závěrečný oddíl Dědci), ale také s texty, který tento potenciál bezpochyby mají, ale snesly by koncepční a redakční změny (např. Prorok, Portrét, Pohřeb, Poslední soud, Kitsch). Patří k nim i titulní povídka, pojednávající - v české próze paradoxně dost unikátně - o tématu profesionálního hokeje a svým názvem koneckonců odkazující k libereckému hokejovému manšaftu (mimochodem, moc se mi líbí, jak nenápadně, ale vyhraněně má ta kniha Liberec a Liberecko "pod kůží"). Možná jsem ji jen četl nepozorně, ale zcela mi unikla souvislost mezi jejími třemi, nijak výrazně neoddělenými částmi. Působí to, jako by se jednalo o party různých osob ze stejného prostředí, ale proč to spojovat do jedné prózy? A nijak graficky neoddělovat? Kdyby z ní zůstal jen part závěrečný, nejdelší, byla by to jedna z nejlepších povídek celé knihy. Rozepsal jsem se o tom proto, že přesně to je jedno z míst, kde by zásah kvalitního redaktora nebo alespoň konzultace s ním byly výslednému tvaru ku prospěchu. Mimoto je pak jsou v knize pár textů bezpochyby pozoruhodných, s nimiž mám jako čtenář trochu problém - jednak jde o povídky Dluh a Úřad, přičemž volněji se jim podobá i Arkádie. Jsou to takové všerelativizační slovně-myšlenkové etudy, silně sugerující existencialistický, kafkovský svět. Ve svém principu jsou ale v podstatě identické, proto bych do knihy klidně zařadil jen jednu z nich (za mě asi nejlepší Úřad). V hlubší rovině mi přijde rušivé, že sice efektně operují s popíráním a zpochybňováním, ale tak, že se nedostávají pod povrch, nýbrž odhalují vyprázdněnost takového mechanismu. Nelze samozřejmě vyloučit, že tato "metodologická metakritika" byla záměrem, ale při četbě to tak nepůsobí. A konečně jsou tu i texty (např. Nové Tušimice, Oči, Návrat, Dokud nás smích...), u nichž se nedovedu zbavit dojmu jisté nedotaženosti. Jinak řečeno, moc rád bych je četl v propracovanější a třebas i delší podobě. I tady byl mohl dobrý redaktor zasáhnout a finální podobu ovlivnit k lepšímu. Shrnuto a podtrženo, je to výborná a inspirativní povídková kniha. Možná paradoxně i díky těm výše zmíněným otazníkům, které leckdy rodí více podnětných otázek a úvah, než jsou-li texty, řečeno s Holanem, tak bezvadné, že kaz jim prospěje. Dojde-li ovšem někdy v budoucnu na druhé vydání, popřípadě nějaké vydání souborné (to bych si - a autorovi - moc přál!), mělo by být přinejlepším zevrubněji zredigováno. Každopádně doporučuji každému zájemci o kvalitní současnou českou prózu.“... celý text
— V_M

---

Z obou břehů / Z obu brzegów

„Jedna z nejlépe zpracovaných antologií poezie a prózy (a to jak do obsahu tak formy) za poslední roky. Citlivě zpracovaná a to jak výběrem autorů tak grafickou úpravou, včetně velmi pěkného obrazového doprovodu. Jak píše v předmluvě Martin Trdla, je to kniha, ke které se jeden bude rád opakovaně vracet. Více takovýchto počinů. Jedinou lehkou vadou na kráse mi přijde způsob distribuce, a to, že se kniha docela komplikovaně shání. V knihkupectvích ji nemají a to ani v těch regionálních. V knihovně je jen k zapůjčení. K dispozici je snad jen na Krajském úřadě v Liberci, a to mi nepřijde úplně nejšťastnější řešení, protože ke skutečným zájemcům o poezii a prózu se tak dostane asi jen stěží. Doporučuji.“... celý text
— puml

---

---

Ještě se musíme naučit milovat ticho a tmu

„Hned zkraje musím předeslat, že autora sbírky mám tu čest znát osobně. Ovšem i kdyby tomu tak nebylo, myslím, že bych na svém hodnocení této skvělé knihy měnil jen pramálo (a to nikoli proto, že by básně v takové situace byly básně náhle nějak slabší, nýbrž jedině proto, že v textech psaných někým, koho člověk zná osobně, lze vždycky postřehnout ještě nějaké životní a zkušenostní linky, které zůstávají čtenářům čtoucím autora pro ně "anonymního" pochopitelně skryty). Tak tedy: tuto knížku pokládám za nejsilnější a nejlepší ze všech tří autorových sbírek. Cením si na ní zejména ještě silnějšího příklonu k narativnosti, příběhovosti (jakkoli často útržkovité), než jaký jsem u v básníkově tvorbě zaznamenal v minulosti, k poetice klidné výrazové prostoty a civilnosti (jakkoli to nemá znamenat zúžení výrazového rejstříku). Cením si taky schopnosti uchopit zastřené děje, zasuté vzpomínky, záblesky a okamžiky zpravidla jaksi melancholické, ale mužně, bez sentimentality a zbytečně rozmáchlých gest, byť zároveň s pevnou přítomností sebevědomé a zralé osobnosti básníka-subjektu i básníka-tvůrce. Zvlášť působivý je v těchto ohledech prakticky celý první oddíl knihy nazvaný Někam pryč. Nicméně není to ani zdaleka úplný výčet kvalit této sbírky, po jejímž přečtení jsem si po delší době mohl říct: konečně zas jednou sbírka solidní a silná jako celek.“... celý text
— V_M

Žánry autora

Literatura světová Povídky Literatura česká Poezie

Štítky z knih

prvotina

Vozka je 0x v oblíbených.