S odstupem poněkud ztěžka dávám dohromady, o co v knížce vlastně šlo. Jakési podvody s uměním asi a vůbec trochu zločinecké podhoubí. Mám pocit, že jsem možná ne úplně vždy byla v obraze. Ale určitě mi utkvěla hlavní postava, ta byla vskutku originální, včetně neotřelého sluhy. Prostě zajímavá dvojka. Akorát že co nejdřív vypadalo jako humoristický román (navzdory některým nehumorným scénám), se nakonec přehouplo na úplně opačnou stranu a já ten obrat docela obtížně trávila. Ovšem nejúchvatnější je na knížce jazyk. Občas jsem u některých vět sice tápala, co mají znamenat, ale tam pomohly citáty v úvodech kapitol a trocha googlování. Místy jsem se musela upřímně zasmát, a hodně jsem si užívala výběr slov - tady velká poklona překladatelce. Celkově však hodně zvláštní kniha a určitě ne každému sedne. Je to takový experiment. Konec moc není, a i když tuším, že kniha má pokračování, nějak mi nechybí, takže staré vydání shánět nebudu. Stejně by mi k tomu novému neladilo.... celý text
Příjemné klasické sci-fi, i když ne zas tak moc sci-fi. Je to v podstatě hodně jednoduché, až naivní a myslím, že dneska už by to takhle nikdo nenapsal, všichni by měli potřebu tam toho nacpat mnohem víc, aby to "obohatili". Ale lepší by to určitě nebylo. Tady vlastně jen sledujeme jednu rodinu, kde se malý kluk začíná chovat divně a chápavý otec (především) se snaží přijít na to, o co jde. A nakonec, aniž by s tím měl větší problém, přijme, že syn má v mozku vědomí mimozemšťana. A pak zase mimozemšťan mozek chlapce opustí, protože ho odhalili. Nic extra zvláštního se nestane. Kniha je ostatně docela tenká. Ale dobře se to čte a v porovnání s dnešními překombinovanými romány je tenhle prostý příběh osvěžující. Jen teda redakce je strašná, prostě divoké rané devadesátky.... celý text
Strašně zvláštní kniha, protože ji napsal básník a je to na způsobu psaní hodně znát. Jazyk jsem si vyloženě vychutnávala. Zato pokud jde o to, co se zrovna děje, tam jsem místy poněkud tápala. Ne že bych nerozeznala, o jakou časovou rovinu vyprávění zrovna jde, spíš tak vůbec, o co tam zrovna jde. Hlavně v závěru, v pasáži, kdy jde lesem k řece. Ale když jsem si pak někde přečetla jakýsi drobný rozbor dílka a zjistila, že místo z jeho mládí je zatopené Slapskou přehradou, tak už to smysl dávalo. :-) Beznaděj, smutek, osamělost a promrhání života z toho čiší až běda.
Musím říct, že ve světle současné knižní produkce, zvlášť takové té zábavné, kdy asi tak každý desátý člověk má pocit, že taky může psát knížky, je tohle jako blesk z nebe. Ta kvalita, to je něco, co se vůbec nedá srovnávat. Hvězdu strhávám za záležitost s kočkou. Je mi jasné, že chtěl Hrubín šokovat, což se mu povedlo, ale prostě... ne.
Půlku hvězdy naopak přidávám za větu z posledních stránek knihy: "Koldova ohnutá záda se vydouvají po půlnoci až do hrbu a uvnitř se tam za strašných rachotů připravuje chrchel, který před hospodou vyďobne jamku v čistém sněhu." Takže nakonec zasloužených 4,5.... celý text
To je asi jediná kniha od současného českého autora, která se mi opravdu líbila (z těch, co jsem četla, ovšemže). Příběh a hlavně jazykové zpracování... nádhera. Samozřejmě to není knížka pro každého, vyžaduje to jistě nastavení, naladění a mentální kapacitu. Ale za mě - prosím víc píšících vědců.... celý text
Zajímavá všehochuť, tyhle povídky. Samozřejmě jsou lepší a slabší, tak už to bývá. Nejpropracovaněji a asi nejlíp působí nejdelší z nich, Bílá hůl. "Zrcadlo" má zase zajímavou atmosféru, snadno bych si to dokázala představit jako děsivý příběh napsaný v 19. století. "Zvláštní příloha..." pobavila dobovým normalizačním jazykem. "Hádanka", "Strom" a "Zelená je barva naděje" taky dobrý. "Muž, který ví" hodí zajímavým nápadem celou sbírku o level výš... Naopak mezi slabší kousky za mě patřil Pomník nebo Šepot jarního deště. Ale povídek je hodně, nebudu hodnotit všechny, stejně už si některé pořádně nevybavuju. Jestli se vám ale sbírka dostane do ruky a nemáte v zásadě nic proti retro sci-fi, tak ji určitě zkuste.... celý text
Vidím to na zákaz knih pod stromečkem. Protože tohle, to byl extra škvár. Klišé na klišé, červená knihovna hadr, všichni jsou krásní a osudově se zamilují láskou nebeskou, jediné plus že autorka neváhala skoro všechny nechat umřít. Ovšem tu psychologickou bariéru (aby umřeli i děti, což mělo být logické) nedala. Ale co mě vytáčelo úplně nejvíc: V jakém světě se toto mělo zase odehrávat? Stejně jako Sociopat. Autorka snad vůbec nevychází ven a nekouká na TV, že neví, jak svět vypadá? Všechno bylo tak nerealistické, až to bolelo. Nejenom že se to nemohlo odehrávat v Česku, ale ani v žádné jiné zemi, NIKDE to takhle nevypadá a takhle se nežije. Kde to vzala, aby se někdo bál vkročit na pozemek univerzity, protože tam nemá co dělat a musí se schovávat ve křoví, aby ho odtamtud nevyhodili? Co to sídlo boháčů? Možná v bolywoodským filmu. Co ta postava profi SM pracovnice? Představte si jakékoli fantasy nebo pohádku a bude to uvěřitelnější než tenhle román. Ale knížka je moc hezká, naláká oběti dobře.... celý text
Nutno přiznat, že je to celé strašně přitažené za vlasy. Nereálné tak moc, že už vlastně ani nemá smysl se nad tím pozastavovat. No a když to uděláte, tak vás to má šanci uchvátit stejně tak jako mě. Hltala jsem další stránky s nedočkavostí a aspoň dvakrát mě překvapil dějový zvrat. Fakt jsem si to užila, pěkný thriller. (Film jsem mimochodem neviděla a teď už ani vidět nechci, protože tak, jak je to napsané, je to na plátno nepřevoditelné, a vidět nějaký odvar založený na atraktivních akčních motivech? Proč? To, že všichni dokola omílají zubařskou scénu, ostatně svědčí o tom, na co se tahle mnohovrstevnatá knížka ve filmu zredukovala.)... celý text
Nebavilo mě to, nemohla jsem se začíst. Finanční a akciové transakce šly mimo mě. Humor nějak chyběl, brilantní nápady nebyly moc brilantní a konec působil, jako by se chtěl autor příběhu rychle zbavit. Oproti Dortmunderovi a jeho partě o hodně, ale opravdu hodně slabší.... celý text
Asi bych neřekla, že je to horor. I když jsou tam asi tak tři příjemně mrazivé scény. Spíš je to celé taková groteska, fraška, absurdní konverzační záležitost. Jak už psali jiní, je to plné sarkasmu, cynismu a jízlivého humoru. To se mi líbilo. Nelíbil se mi konec, protože to vlastně ani konec není. Zůstane jen velké COŽE? Přesto mi ze všeho nejvíc nedá spát otázka hned z úvodu: Proč paní Halloranová zabila svého syna?
Z téhle knížky mi zůstalo víc otázek než odpovědí a to nemám ráda. Ale i tak si ji v budoucnu hodlám přečíst ještě jednou. Aniž bych si dělala iluze, že ji napodruhé pochopím víc.... celý text
Tak tady hodně lituju těch dvou set korun. Už když jsem viděla tu prťavou 40stránkovou knížku (včetně obrázků, s velkými písmenky), mi přišla cena neadekvátní. Ale tak podpořím malé nakladatelství, že. I jsem byla připravena, že to bude trochu hrát na city, ale to tak nějak k vánočním příběhům patří. Ale tohle byla vážně síla. Obsahově neuvěřitelně plytké a o ničem. Od chvíle popisu záchrany vlaštovky je jasné, jak to skončí, takže ta rádoby pointa, kterou to mělo vyvrcholit, přišla absolutně vniveč. Pravda, že nechá ptáka umřít, to jsem u vánočního příběhu nečekala - další velké mínus. A tak jediné, co by tak mohlo čtenáře uspokojit, je závěr, v němž se uprchlík Afričan a osamělý řidič rozvážející zmrzlinu rozechvěle objímají, jsou spolu šťastní, dojatí a slzy jim stékají po lících... Ale fakt někoho takový konec může uspokojit? Dle zdejších hodnocení zdá se ano. Mě takovéhle slzy dojící konce leda nasírají. A vůbec nejvíc mě nas--lo, že tu dodávku úplně zbytečně (asi symbolicky) nezavřel, ať zmrzlina v ní, která mu nepatří, roztaje a zničí se, protože "to už je teď jedno". Asi jakože teď má svého přítele uprchlíka, se kterým si může povídat a nastane věčný ráj, nebo co jako? Myslela jsem, že když tak dám tuhle knížku jako vánoční dárek někomu z rodiny, když si ji nebudu chtít nechat, ale tohle je tak trapné, že asi těžko.
Taky mě moc nepotěšilo, že v knížce je místy nekvalitní tisk a na čistých stránkách skvrnky od tiskařské barvy. A v textu minimálně na jednom místě chybí předěl v textu. Takže zase se vracím na začátek: od pidiknížky za dvě stovky bych čekala víc.... celý text
Tohle je přesně jedna z těch knih, kterým byste měli dát plný počet, protože je to přece tak pravdivé a satirické, nastavuje to zrcadlo atd. atd. Ale kdybych měla dát pět hvězd jen proto, že je to ideologicky správná literatura, byla bych pokrytec. Pravda je totiž taková, že mě to nebavilo a dočetla jsem to jen silou vůle. Je tam samozřejmě plno trefných míst, ale na druhou stranu, nic nového.... celý text
Byla jsem ráda, když jsem na knížku konečně narazila v antikvariátu, protože zdejší recenze mě hodně navnadily (nepočítám ovšem ty čtenáře, kteří to četli v rámci jakési výzvy, což mi s prominutím přijde jako pěkná blbost, tedy ty čtenářské výzvy, a akorát to zkresluje hodnocení knih, asi jako čtenáři povinné školní četby - no nic). Ale byla jsem poněkud zklamaná. Námět dobrý, a i když je to sci-fi, tak je to zároveň i netradiční detektivka, což já ráda. Alternativní světy roku 1970 a 2001 jsou nahozeny jen tak mezi řádky, ale to asi ani nevadí. Zato kocour, největší lákadlo, je jen na začátku a na konci! Dále tam jsou ubíjející popisy, jak a z čeho sestavuje stroje, ty finanční machinace s akciemi apod. jsem v podstatě nepobírala, no a pak tam jde o cestování časem, což vždycky působí rozpačitě. Celkově to působilo často trochu nepřehledně a střídala se místa, která mě nudila, s místy, kdy jsem se nemohla odtrhnout.
Musím ale říct, že na to, jak je knížka stará, tak tak vůbec nepůsobí. Akorát se prostě nemůžu zbavit pocitu, že ji měl napsat někdo, kdo by to uměl líp, že Heinlein to úplně nezvládl a přitom tahle knížka by si to zasloužila.... celý text
Výborná knížka. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout a její atmosféra ve mně pořád přetrvává. Asi si umím představit zklamání těch, co čekali, že se "budou dít věci", že se bude strašit na každém rohu, poteče krev, všechny podivné náznaky a chování včetně nepatrných potutelných úsměvů dojdou nějakého hrůzyplného završení... Oproti tomu je to pravda poměrně střídmé, převážně psychologické. Ale že v tom domě straší, o tom není pochyb, ty věci vidí i ostatní, nejen hlavní, narušená hrdinka Eleanor. A že za to může dům, o tom není pochyb taky. Ale do jaké míry? A do jaké míry tu paranormalitu způsobuje právě Eleanor? A co se jí to vlastně honí v hlavě, co má za problém? Toť otázky, které zůstávají tak nějak bez odpovědi - a to je možná další důvod, proč to někoho nemusí uspokojit. Chybí tu totiž jasné vysvětlení, o co vlastně jde, co je s tím domem v nepořádku, co všechno se tam kdysi (snad) stalo...
Jenže ruku na srdce, takhle je to mnohem uvěřitelnější. Prostě skupinka lidí v děsuplném domě prožívá podivné strašidelné úkazy, že by z toho jeden zešílel, a přesně v takové podobě to doplouvá i ke čtenáři - jako jejich prožitky. Já bych sice taky samozřejmě ráda věděla, co to všechno mělo znamenat, ale k obyvatelům domu přece na konci taky nepromluví žádný tajuplný hlas shůry, aby jim vše vysvětlil. A když nevědí oni, proč by měli čtenáři? O to víc je to realističtější.
A pokud tuhle skvostně napsanou klasiku někdo ohodnotí jako blbost a nudu a růžovou knihovnu a chaos bez návaznosti a kam se to hrabe na seriál (lol) a jedna hvězda je až moc... tak je mi ho vlastně líto, že není schopen poznat kvalitu.
(Otázka za 100 bodů: Co uviděla Theodora, když se ohlédla...?)... celý text
Knížku jsem si koupila hlavně proto, že se mi líbila obálka a že byla ve slevě. Ale vůbec nelituju. Ten příběh sám o sobě není vlastně nic moc, navíc jsou tam některé věci tak trochu dramaticky na efekt. Dvě osamělé ženy, stará a ještě dívka, co mají své problémy a minulost a podobnou povahu, se osudově setkají. Napsat to nějaká typická představitelka romantické literatury pro ženy, umím si živě představit, že výsledkem by mohla být neuvěřitelná, slzy dojící srágora. Ale napsal to chlap, učitel a dramatik, a je to znát. Ta forma a jazyk, to je největší deviza celé knížky. Plus popisy venkova a práce na statku a úplně obyčejných prostých věcí. To potěšení ze sladké chuti hrušky, když se do ní dívka zakousne, nebo z vůně vlhké půdy a listí... úplně to taky cítíte. Příjemná, protože blízká mi byla i celková atmosféra klidu a samoty, byť znamenala jistou vyloučenost a zavržení. Na druhou stranu si umím představit, že právě kvůli tomu by se to nemuselo líbit lidem, co jsou ryze městské společenské bytosti a drobné "primitivní" radosti plynoucí z kontaktu s přírodou jim moc neříkají. Pro mě ale byla knížka milé překvapení.... celý text
Po dobré zkušenosti s řekou Styx jsem zkusila i povídky, a opět jsem nadšená (až na výjimky). Základem dobré povídky by měla být zajímavá pointa a tady jsou pointy vážně výborné. Hned první povídka Pláž je naprosto skvělá (tady se rozcházím s většinou, ale mně se tenhle kousek líbil moc). Druhá povídka Bestie včetně pointy taky excelentní. Od té doby už jsem se jen těšila na další originální pointy a Fritz mě nezklamal. Navíc ty jeho pointy... ono je vlastně možné to rozuzlení i předvídat, ale on to napíše tak zaobaleně, že třeba mě to prostě nenapadne a na konci jsem překvapená.
Slabší pro mě bylo Čau zítra, protože je to vlastně jen takové military, nic moc o ničem dalším a na to já zrovna nejsem, a pointa ve stylu "trvá to dýl, než sis myslel" je poněkud slabší. Mrtví od Krakenova moře, tam mi nesedl konec, vlastně jsem se tam trochu ztratila, o co přesně jde. Roky naší lásky je za mě hodně špatné. A závěrečné Harmy už mě taky moc neoslovily, zase tam bylo moc výplňové bojové akce a navíc jakmile jde někde o cestování v čase, tak je to ve výsledku větší či menší, ale přesto blbost. Ale navzdory výtkám cením povídky hodně vysoko a vřele doporučuji.... celý text
Pavel Fritz je pro mě docela objev a divím se, že není moc známý, to je samý Kotleta, Sněgoňová, a kde je Fritz? Ale možná známý je, jen mně unikl. Každopádně tohle je takřka skvělá knížka, čtení jsem si užívala, ale bohužel to pro mě trochu zazdil konec. Jakmile to začne jít do nějakého mystična, transcendentna, náboženství, tak můj zájem opadá. I přes to ale super příběh, pěkně vykreslený svět, pěkný jazyk.... celý text
Ona tahle knížka působí, že nebude kdovíjak zábavná, ale kupodivu nakonec byla čtivá docela slušně. A to i když je zastaralá a v podstatě celá popisná, tudíž poněkud suchopárná, a taky taková vzdělávací... Ve výsledku jsou ale ty popisy života v Londýně předminulého století vlastně dost zajímavé. A co z knížky činí poklad, to je překlad Jaroslava Kořána, to nemohli zadat povolanějšímu překladateli. Ten se tady v tom zločineckém slangu opravdu vyřádil a klobouk dolů. Jen je škoda, že to vylíčení loupeže není pravdivé, ale možná je to moje chyba, že jsem myslela, že jde o popis skutečného případu, zatímco je to spíš volná inspirace.... celý text
