Theomachia: Válka bohů
Petr Jaroněk
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514700/bmid_theomachia-valka-bohu-wVA-514700.jpg
4
33
11
Když se bohové sváří, Úranova nebeská klenba zrudne krví a země praská ve švech. Na pobřeží Kárie se shromažďují lodě, chystá se největší tažení od dob trojské války. Athéna se připravuje na otevřený konflikt s Areem a v útrobách sopky Aitné roste děsivý tvor zrozený ze zášti a bolesti. Bohyně však z dění cítí i otisk někoho jiného, než je Arés. Někoho mnohem nebezpečnějšího. A je jí jasné, že se blíží skutečná válka bohů – Theomachia. Princ Doros z odlehlé Thesprotie zatím čeká na návrat otce a krále. Netuší, k čemu se schyluje a jakou roli sehraje v božské partii. Je mu ale jasné, že časy bezstarostného mládí pro něj skončily…... celý text
Přidat komentář
Není to knížka pro každého. Autorovým záměrem bylo napsat epos, kde se na osudech jedinců vykresluje vývoj celé země, v němž jsou ti jednotlivci vlastně jen podružnými kolečky vlečenými nezvratným osudem. I bohové jsou jen symbolem sil, které formují vývoj světa a někdy má jejich náhodný rozmar dalekosáhlé následky. Sledujeme osudy mnoha postav a dlouho není zřejmé, které jsou vlastně důležité a které za chvíli zmizí semlety nezvratným osudem. Autor se soustředí na popis života ve starověkém Řecku a hýří zajímavými detaily, kdo si potrpí na historickou věrnost a dobře podané reálie, bude ve svém živlu. Příběh popisuje především boj o moc mezi znepřátelenými rody i spojenci a přípravy na finální střetnutí. Fantasy prvků je velmi málo a v podstatě by se knížka obešla bez nich, rozhodně nečekejte moc kouzel a bájných nestvůr, i když i těch se tam pár najde. Pokud máte rádi starověké mýty a hrdinské eposy, dejte knížce šanci, jen počítejte s tím, že to není jednohubka na jedno odpoledne.
Ještě, že jsem nedávno četl se školákem ty Staré řecké báje a pivěsti od Petišky, jinak bych byl zde docela ztracen.
Třetí díl Homérovy trilogie byl dopsán.
Alespoň tak popisuje autor s nadhledem svůj záměr a osobně si myslím, že se mu to povedlo.
Petr Jaroněk se totiž pokusil ambiciózně navázat na druhý díl rozsáhlého básnického díla. Jak? Velká část detailů ohledně pádu mykénské civilizace se v historii nedochovala. Některé z těch, které však mnoho staletí přežily, dávají autorovi základ k tvorbě děje, který se teoreticky skutečně mohl stát, pakliže tedy pomineme bohy.
To bychom však neměli, neboť název, Theomachia znamená v překladu válka bohů. Jejich role je zde podobná starým řeckým mýtům, maximálně jsou zde mírně lidštější a zábavnější, což jen přispívá čtivosti knihy.
Příběh sleduje především dvě dějové linie, které samy o sobě mají i díky odlišnému výběru postav a prostředí zcela specifickou atmosféru. Jedna sleduje především Dora, druhá Thraxe. Jejich příběh udrží pozornost po celou dobu děje a skvěle dokresluje charakter postav, jejich pocity, historii i motivy.
Nutno podotknout, že autor vypráví bravurně. Žádná nudná knížka plná pouze historických faktů. Text je čtivý, děj plynule ubíhá, až člověk zjistí, že je na konci této velké výpravy. A to je škoda.
Autor dokáže věrně popsat scény, prostředí, nálady, postupné vývoje postav a jejich postupné odkrývání minulosti.
V knize se dočká čtenář také rozpracovaných strategií i chyb ve vedení válek, epizodických příhod na pokraji či za pokrajem nadpřirozena.
V celé knize lze navíc cítit autorovu rozsáhlou rešerši, co se týče mytologie i jazyka, který je protkán archaismy a cizími slovy, které však nijak neznemožňují čtivost i díky vysvětlivkám.
Příběh samotný je tak plný zvratů a neotřelých postupů. Autor se zkrátka nebál jít do toho naplno i s autentičností a vytvořil tak kompletní a především originální epos se vším všudy. Snad až na to, že nejde o báseň :)
Rozhodně doporučuji, 6 z 5, kdybych mohl.
K Válce bohů jsem došel vlastně úplnou náhodou, když jsem hledal nějakou tematickou knihu na letní dovolenou na Korfu. Nebudu lhát a rovnou řeknu, že jsem byl zprvu trochu skeptický, protože starověk miluji a s podobnými motivy s prvky fikce si už dříve zahrávala velká světová spisovatelská jména (a ne vždy to úplně vyšlo). Nicméně po dočtení více jak 500 stran (a skoro spálených ramenech) mohu konstatovat, že Petr Jaroněk stvořil vskutku kolosální epos hned s několika dějovými linkami, u něhož jsem si místy říkal, že něco takového přece nemohl napsat Čech ve 21. století. Autor chytře zvolil archaický styl psaní, nebál se jít za hranice pevninského Řecka a naplno využil fascinující starověkou mytologii s celou plejádou bohů i bájných postav, které známe z děl Homéra. Možná to je i tím prostředím, kde jsem knihu četl, ale já jsem absolutně nadšen a budu jedině rád, pokud si něco podobného budu moci znovu zase přečíst od některého českého autora či autorky.
Zajímavá kniha, která se četla skoro sama ... Tematika kde se objevuji lidé a zároveň i bohové, mě prostě baví... Obzvlášť, když je děj zasazen do Starého Řecka...
(SPOILER)
Petr Jaroněk mi hodně zlepšil náladu.
Sama antické Řecko miluju, takže nahlédnout do světa po Trojské válce, a to hned z několika pohledů, mě uchvátilo.
Začátek je pozvolný, seznamujeme se s prostředím, ožíváme Olymp. Máme tady hned několik hrdinů, ale autor nás nenechává v klidu. Některé si oblíbíte. K válce patří oběti a tak emoce obratem tečou proudem a jako čtenář listujete dál.
Mladý Doros díky neúspěšné výpravě otce přebírá vládu thesprotianskému kmeni. Což se hodí bohyni Athény, která rozjede své manipulace. Ten však prochází velkým vývojem, je milující, ale taky ho žene touha po pomstě.
Avšak Athéna má za sebou velmi silné bohy i polobohy. Nejpodstatnější je asi Thrax a i ten pozná, jak umí být bohové nemilosrdní.
Cestu mu zkříží pirátka Adrasteiu...
Nejen špatné rozhodnutí, zvraty, válečný stav i lákavé bohatství a moc zamíchá s osudy hlavních hrdinů, ale i přeživších.
Čekejte napětí i doslova epické rozuzlení.
No, musím strašně pochválit, jak si autor nastudoval mytologii i jak zakomponoval děj do uvěřitelného prostředí. Všechny postavy jsou uvěřitelné, některé milujete, jiným fandíte. Navíc, popisy i češtuna je obrovská přidaná hodnota celé knihy. Troufám si říct, že dostat se tato kniha do Řecka, z fleku by si ji k mýtům přivlastnili.
Je mi strašně líto, že musím být první kdo knize srazí čisté skóre, ale i přesto že se jednoznačně jedná o doposud nejucelenější dílo pana Jaroňka, za mě je tato kniha zároveň jeho nejméně nápaditou.
Co musím pochválit je píle, kterou vložil do přípravy. Jde vidět, že strávil nemalý čas studiem prostředí, a doby, do které dílo zasadil. Samotný děj však působí planě. Nezdá se mi, že by ani jedné z hlavních postav dal dostatek prostoru, a několikrát se mi do hlavy vloudila myšlenka, že kniha měla vyjít jako několik samostatných děl.
Co se bohů týče, popravdě mi přišli spíše zbyteční. Drobné odbočky, které je sledovali, jen brali stránky osobnímu rozvoji lidských postav.
Zatím co první autorova kniha, se kreativně snažila spojit americký příběh s místní legendou, a druhá kniha se odvážila vydat směrem připomínající kreativitu Lesu Mytág, třetí knihy působí jako dílo psané před víc jak 50 lety.
Theomachia mi ze všeho nejvíce připomíná Zlomený meč od Paula Andersona. Obě knihy budí spíš dojem autora, který chce víc předvést své znalosti, než své schopnosti.
Přesto budu s nadějí čekat na čtvrtou knihu autora, proto že věřím, že dokáže napsat opravdu jedinečné dílo.
Tahle kniha je boží hned v několika významech toho slova. Už z názvu je jasné, že se budou přít obyvatelé Olympu. Ale zároveň se týká i skvěle napsaných smrtelníků v ději, kdy mi několikrát spadla brada nebo se zamlžily oči. Je to sice bichle, ale hrozně rychle mi čtení uteklo a bylo mi líto, že s některými hrdiny nemůžu zůstat déle (třeba s Adrasteiou). Doporučuji.
Pokud milujete řeckou mytologii, antickou literaturu či trójské války, tahle nádhera vás rozhodně nesmí minout.
Theomachia je knihou, po jejímž přečtení se mi pár dní nedostávalo slov tak skvěle napsaná je. Nádherný jazyk se tu snoubí se zajímavými, heroické výpravy připomínajícími příběhy a bravurně zvládnutou prací s reáliemi. Popisné pasáže skvěle vykreslují dobovou atmosféru, postavy jsou lidské, uvěřitelné a sympatické, ženské hrdinky silné a něžné zároveň. Několik dějových linek nám dá nahlédnout do různých životních příběhů vypravěčský talent se tu rozhodně nezapře. Není stránka, kde bych se nudila.
Dlouho mě nic neohromilo jako tahle bichlička nečekala jsem nic a dostala jsem mnohem víc. Neskutečný čtenářský zážitek. Doporučuji.
Tak tohle byl epický nářez. doslova. Prostředí bronzové doby v řecku je neskutečně sugestivní, komplexní, svět je jako živý. Celé je to velmi opulentní s několika dějovými linkami, čtení si žádá pozornost (začátek je pozvolnější, chvíli trvá, než se člověk chytí) ale nikdy nenudí. A skvělé postavyněkteré opravdu pozoruhodné. Nejen hlavní hrdina Doros, ale třeba pirátka/amazonka Adrasteia. Je tam vše, co do velkolepého mýtického eposu patří. A nesmím opomenout krásný jazyk. Přitom je to psané jako moderní historická fantasy se smyslem pro až filmovou dramatickou kompozici. Finále je epické jak svině! Hodně dobrý kousek literatury - nejen na české poměry.
Štítky knihy
Řecko starověk česká fantasy řecká mytologie historická fantasy starověké Řecko české romány
Autorovy další knížky
| 2019 |  Ospalá slovanská díra |
| 2020 | Běsi z temného hvozdu |
| 2023 |  Theomachia: Válka bohů |
| 2024 | Dobytí Tróje: Život, válka a smrt v mykénském Řecku |
Kniha Theomachia: Válka bohů je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 29x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 41x |
| Chystám se číst | 30x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 3x |
Obrovská sága. Hutné, plné akce. Souboj lidí, intriky bohů. Na tohle si musíte najít svůj čas, musíte se soustředit. Ale fakt to stojí za to.