kotasbk
přečtené 173
Jindřich V.
2009,
William Shakespeare
Takže k téhle historické hře s prvky komedie jsem se dostal dvěma způsoby. Tim prvním je, že jsem knihu koupil za dvacku ve výprodeji společně s Hamletem a Kupcem benátským. Obě díla již mám za sebou a byly daleko lepší. Zvláště si cením benátského kupce, ale hlavně díky Al Pacinovi. Zfilmovanou verzi Jindry pátého jsem se Zlatoslavem neviděl, takže nemůžou porovnat. Nicméně viděl jsem Krále od netflixu, kde hrál timothe nevím jak. Prostě týpek, který hraje výborně, ale za žádnou cenu si nemůžu vzpomenout a ani vyslovit jeho jméno. Tenhle film nebyl přesně podle hry, nicméně některé scény jsou od Shakespeara. A když porovnam hru a film, tak mě více oslovil film. Ačkoliv trailer filmu je lepší jako samotný film, ale na to již nezáleží. Každopádně Vilémova hra byla průměrná. Občas jsem se zasmál, ale rozhodně jsem si nepředstavil blátivé pole u Agincourtu.... celý text
Válka světů
2005,
Herbert George Wells
Musel jsem napravit resty a konečně dočíst tuhle knížečku. První pokus se mi nezdařil, kniha mě nebavila a obdobně jsem to prožíval i při druhém pokusu. Chtěl jsem to vzdát, knihu vložit zpátky do knihovny a vzít si něco jiného. Vydržel jsem a posledních pár stránek jsem dal za pár dní. Válka světů je vynikající kniha, která dle mého má dalekosáhlý vliv na všechny lidské představy (konspirační teorie) o mimozemšťanech. Není asi nahodou, že Marťané sestrojili létající objekt, který je zploštělý a vypadá jako létající talíř. Co se týče strojů, které měly tři nohy a vysoko položenou kabinu, tak mi to připadá jako stroj na dvou nohách že Star wars. Laserové zbraně využívané marťany jsou v podstatě blastery ze stát wars. A ještě jedna myšlenka mě napadá, a to, že ten granátník se chtěl schovat do podzemí, do metra a stok před Marťany, takže skoro jako v Metru 2033.... celý text
Vražda v Orient-expresu
2003,
Agatha Christie
Geniálně napsaná detektivka. Nikdy jsem neviděl zfilmovanou verzi (ostatně nikdy jsem neviděl žádného Poirota, ale mockrát jsem viděl pierota - to je jogurt), takže jsem netušil jak to dopadne. Jo, kdybych věděl, jak to celé dopadne, tak to určitě nečtu. Zkrátka jsem od začátku zkoušel tipovat, kdo může být v té vraždě namočený. Po každé kapitole jsem měl jiného viníka, na toho předešlého jsem zapomněl. Přiznám se, že jsem v tom měl pěkný maďarský guláš. Nicméně slavný belgický knírač (měl dokonce kulmu na knírek) vše rozluštil během jednoho dne ve vlaku Istanbul-Calais! Proto se ptám, jestli je to pravděpodobné. Za 15 minut intenzivního přemýšlení, kdy jeho řecký kolega myslel na perverzní hrátky se svou manželkou, až se vrátí domů, tak Poirot přelouskal tak zapeklitý případ levou zadní. Já si osobně myslím, že celý ten příběh je geniálně napsaný, ale tak strašně nepravděpodobný, že by se za žádných okolností nemohl stát ani u Musila ve vztazích, natož pak někde na Balkáně ve vlaku. Ostatně byl Poirot vůbec na záchodě? Nebyl.... celý text
Za strašidly na hrady a zámky
2005,
Petr David
Tak tuhle knížku jsem četl někdy v šesté třídě na zakladce. Od té doby věřím, že v hradní studni na hradě Houska je vchod do pekla. Ale jako malého caparta mě nezajimali výlety po okolí. Dnes bych to velice rád ocenil. A v době koronavirove se takové knizecky velice hodí.... celý text
Srdce temnoty / Na pokraji sil
2006,
Joseph Conrad
Jsem rád, že mám Srdce temnoty za sebou. Kvalitní dílo v každém z nás zanechá nějaké stopy, nějaké vzpomínky a pocity. Srdce temnoty ve mě nezanechalo skoro nic. Čekal jsem velkolepou plavbu proti proudu řeky Kongo, dobrodružné líčení nesnází, kolonizačních praktik a neposlední řadě i záchranu pana Kurtze. Dostal jsem jen minimum toho všeho. Celé rádoby dobrodružné vyprávění je vylíčeno skvostných jazykem, vybranými slovy a všemožnými asi filosofickými pasážemi. Slova mi protékala mozkem jako když voda protéká mezi prsty. Na chvíli voda na rukách zůstane, ale pak uschne a po vodě není ani památky. Jediné, co mi opravdu po přečtení zůstalo, byl zájem o kolonizační politiku.... celý text
Osudy dobrého vojáka Švejka 1. díl
1966,
Jaroslav Hašek
Nádherný slovník. Konečně se někdo nebál a popsal postavy tak, jak ve skutečnosti vypadaly. Občas bych na vulgárnosti přitvrdil, nicméně i tak jsem byl spokojený. Hašek měl pravdu v tom, že jinak se vyjadřuje hospodský a dělník z fabriky a jinak zase intelektuál, od kterého se to očekává. Někomu narostla huba tak, jinému zase onak. Proto velmi oceňuji díla, která jsou otevřená svým čtenářům, zaručují kvalitu autentičnosti a nekladou si za cíl povznést literaturu do nějakých intelektuálských výšin, kde je každý odměřený a nevykonává tělesné potřeby. V takovém světě vysoké literatury většina postav mluví nereálně. Z huby většina postav vypouští pekelně zamotané filosofické úvahy, které neodpovídají skutečnému chování postav. Prostě si člověk musí jednou usmrknout, odplivnout, uprdnout, říct vole, kurva, bestie, dobytek a tak podobně. Je to přirozené pro každého člověka. Tak to prostě bylo, je a bude. Jestliže nějaký autor takové tělesné potřeby a pikantnější slovník v díle potlačuje, nezmiňuje, tak je jeho dílo neautentické, nereálné a fádní. Autoři by měli psát tak, aby příběh byl uvěřitelný. Aby z něj sálal ten pocit věrohodnosti, že to tak bylo. A to já si nejvíce cením u Švejka.... celý text
Zbabělci
1964,
Josef Škvorecký
Tak tohle je famózní knížečka. Musím touhle formou reagovat na předešlý komentář, ve kterém bylo vytknuto, že děj byl nic moc. Chcete snad, aby se zde střílelo jako u Verdunu, aby bylo plno mrtvých esesáků a Rusáků? Aby náměstí v Náchodě bylo zaplavené krví? Aby hlavní hrdina ukázal svoji sílu a sám zneškodnil tucet zkušených vojáků, kteří leckdy měli za sebou boje na východní frontě? Dle mého by to byla škoda, kdyby se děj točil jen kolem povstání a války. Právě tahle forma se mi líbila nejvíc. A to že Danny furt myslí na Irenku, je snad špatné? Vždyť on se přidá k povstalcům jen kvůli tomu, aby se Ireně předvedl, aby měl fotku, kterou pak ukáže a bude se s ní chlubit, že byl účastník revoluce. Vlast, stát a národní boj mu jsou očividně u zadnice. Takže pochopitelně se jeho myšlenky budou ubírat k Ireně, popřípadě k jazzu a virtuální holce z Prahy. Je to prostě klasické myšlení mladého šohaje, takže nečekejte, že Danny bude myslet na nějaké vznešené věci. Na co on myslí je zcela stejné pro všechny muže ve všech dějinných dobách. Zkrátka a prostě, jak dostat Irenu do postele. Jo a kdybych nečetl knížky ve vaně jako Robert Jordon ve své představě, tak bych si určitě podtrhl a vypsal řadu zajímavých a podnětným myšlenek. Nicméně i přes to, že jsme knihu četl ve vaně, zapamatoval jsem si jednu hlášku, takovou nesmrtelnou, kterou nikdo z nás nechce slyšet, ale určitě ji zažil. Ve zkrácené verzi zní takhle: "Danny," řekla Irena, "kde je Zdeněk?" (Tak tohle mě odpálilo od jiného vesmíru. Chudák Daniel. Ten o všem snil, ale bolševik Zdeněk, ten to žil.)... celý text
Ztracený svět
1992,
Arthur Conan Doyle
Knížku jsem prý četl dva roky. To je ostuda! Neměl jsem totiž čas, protože jsem člověk trpící prokrastinací. Nicméně jsem se ke knížce vrátil, jelikož jsem si strčil záložku tam, kde jsem naposled skončil. Dobře si ještě pamatuji (instagram mi to potvrdil - koukám se na své staré stories, to víte, když trpíte prokrastinací, děláte všemožné chujoviny), že jsem knihu četl naposled v létě na balkoně. No nyní jsem knihu bral často do vany, protože moje tréninky v posilovně jsou bolestivé (a nebo nic nevydržím), takže jsem potřeboval nějaký relax a vana s epsomskou solí je ideálním lékem na bolavé svaly (je to sice jen marketing, ale můžete v to věřit). Takže jsem knihu četl ve vaně a nenudil jsem se. Sem tam mě párkrát žbluňkla do vody, ale na to jsou moje knihy zvyklé. Každopádně abych nekecal nesmysly, tak se mi příběh líbil. Jo, opravdu jsem se ocitl někde v Brazílii na náhorní plošině obklopený jakože ještěry, ale teď dobře víme, že to byly ptáci. Prof. Challanger má geneticky dáno, že je kus chlapáka, takže nepotřebuje methyltestosteron jako já. Summerlee je akademický profesor, který bádá někde v klidu v přírodě, nejčastěji asi ve své pracovně s britským čajem a tak, prostě nudný člověk. Ten lovec Roxton je typickej střelec z nějaké africké buše, kde hlava nehlava střílí africkou zvěř, nicméně nemůžeme mu to mí za zlé, leč taková byla doba. No a posledním účastníkem expedice byl mladý britský novinář, který kvůli lásce a ze strachu z toho, že by ho láska opustila, kdyby nejel, tak radši s nimi jel. No prostě podal výklad toho, co se stalo a pak se živej a zdravej vrátil domů s tím, že bude krásně přivítán Markétou. No ale Markéta je flundra, takže když přijel domů, tak v jeho křesle seděl nějaký zrzek, který nemá duši. Takový smutný konec nemá ani Hemingway.... celý text
Meč osudu
2011,
Andrzej Sapkowski
Sapkowski píše zajímavé, čtivé a zábavné povídky, nicméně výrazněji se mě nedotkly. Neměl jsem u čtení takový dobrý pocit, když jsem četl Pána prstenů nebo Píseň ledu a ohně. To jsou pro mě nejlepší příběhy a světy, které jsem kdy četl. Ve srovnání s GOT je Zaklínač nic. Úplný prd, prcnutí, pšouknutí a tak dále. Povídky jsou psány jakože random. O světě podstatě nic nevíte, pouze to, že na východě vychází slunce a na západě zapadá. Ale taky víte to, že Sapkowski totálně vykradl Tolkiena s tím svým Brokilonem. Bože na nebesích, vždyť je to tak do očí bijící, taková krádež, kopírka. A to nemluvím o tom, že Geralt a Marigold potkají nějakého malého obchodníka v Novigradu, jak si pije pintu a zatraceně vypadá jako Hobit ze Dna pytle. Marigold je taky zajímavá postavička. Vystupuje snad v každé povídce, prostě náhoda, že se v tom širokém a obrovském světě najednou potká Marigold s Geraltem, to je prostě osud. A nebo je ten svět tak zatraceně malý? Jo a nebyl jsem si schopný zapamatovat názvy měst, jména postav, zkrátka bylo to jako jedním uchem tam, druhým ven. Absence mapy je nešťastným počinem vydavatelů. Kde je sakra ta a ta řeka, to a to město? :D Jediné město, které jsem si zapamatoval je Novigrad, protože zní tak slovansky. U jmen si nejsem jistý, jakým způsobem je autor vybíral. Sakra, vždyť to podle mě nemá hlavu a patu. Tu anglické jméno, tu jméno slovanské, tam zase nějaké extrémně dlouhé zkomolené, těžko zapamatovatelné. Krucipísek, proč se ty postavy nemůžou jmenovat normálně - Josef, Franta, Eliška, Pampeliška...Ale to by pak nebylo cool, co? Ale abych jenom nekritizoval. Jsem rád, že to skončilo. Třetí díl určitě nepřečtu a na seriál se taky nebudu dívat. Zkrátka a dobře, dneska si pustím Společenstvo prstenu a otevřu si dvanáctku Radegasta.... celý text
Poslední přání
1999,
Andrzej Sapkowski
Na Vánoce jsem si koupil druhý díl, takže musím pokračovat a doufat, že mě svět Zaklínače chytne a dostane se mi pod kůži. Zatím se nejvíce líbili vtipné dialogy, například: "Rytíř bez jizvy je kokot, a ne hrdina"... celý text
Harry Potter a Kámen mudrců
2000,
J. K. Rowling (p)
Po 4 letech opět v Bradavicích. Za tu dobu se toho změnilo dost. Všímám si více detailů v knize, užívám si čtení plnými doušky, piju kafé po hrnkách, když není nikdo doma, tak křičím zaklínadla, mluvím s hady přes PC monitor a při zametání podlahy dělám, že umím lítat a snažím se chytnou neviditelnou zlatonku. Bohužel vše musím praktikovat potají, když se nikdo nedívá a neposlouchá, protože rodiče jsou mudlové a určitě by mě odvezli k inkvizici.... celý text
Řbitov zviřátek
1994,
Stephen King
Jsem to ale blbec. Proč jsem nezačal číst kinga už dřív? Proč až teď? Až teď kdy mám státnice? Sakra, já chci víc, chci všechny jeho knihy. Hned a teď. Tam kde to všechno končí, tak u mě vše začíná. Ještě dneska vlitnu do knihovny pro další kingovku. "Miláčku," řeklo to.... celý text
Den Trifidů
1999,
John Wyndham (p)
Při hodnocení knihy jsem dlouho váhal, jestli dát tři nebo čtyři hvězdy. Musel jsem ale zvolit horší hodnocení, i když tři hvězdy nejsou špatně hodnocení. Čtení jsem si užil, protože kniha je velmi dobře napsaná. Má výborný nápad s tím, že jednoho dne se probudíme a nic nevidíme, slyšíme pouze nářek a sem tam švihnutí trifidí haluze. Řekněme si upřímně, není to příjemná přestává budoucnosti. I přes veškerá pozitiva v nápaditosti, tak me dej tolik nezaujal, jak jsem zpočátku čekal. Očekával jsem tak trochu něco jiného, protože hodnocení je vysoké a měl jsem i velké očekávání a výsledkem jsou tři hvězdy. A asi nejlepší část celé knihy se odehrává výhradně v Londýně, možná to jsou hned ty první okamžiky po probuzení.... celý text