jant02
přečtené 380
Osamělost prvočísel
2009,
Paolo Giordano
Knihu řadím ve svém žebříčku mezi ty nejlepší a to jednak pro nevyumělkovanost a naprostou uvěřitelnost příběhu, pro přesnost vykreslení vnitřního světa postav a taky pro mistrovské užití jazyka, který je v autorově podání tak dokonalý až čtenář odmítá uvěřit, že čte literární prvotinu. Styl psaní mi připomíná mého oblíbeného autora Iana McEwana a proto řadím Paola Giordana taktéž mězi mé oblíbené spisovatele. Vše je podpořeno vynikajícím překladem. Někdy je pět hvězdiček příliš málo a v takovém případě si zařazuji knihu do seznamu knih, které bych si chtěl znovu přečíst, přesto že nevím jestli se mi to někdy povede, protože krásných knih je tak moc a času tak málo... Tahle kniha tam bezesporu patří.... celý text
Paní Dallowayová
2008,
Virginia Woolf
Excelentní! …musel jsem takhle začít, aby snad další má slova nevyzněla negativně. Kniha se totiž nečte vůbec jednoduše. Když jsem ji poprvé vzal do ruky a viděl, jak je útlá, měl jsem jasno; tři, čtyři dny a bude přečteno. Po 30ti stranách jsem pomalu začínal chápat, že ji budu muset věnovat mnohem více času (udělal jsem to velmi rád). Za těch 14 dní, které jsem nakonec k přečtení potřeboval, jsem ji přečetl nejmíň dvakrát, jak jsem se neustále vracel zpět, někdy o odstavec, někdy i o několik stran. Člověk se musí maximálně soustředit, odpoutat se od okolí a vnímat jen tok myšlenek postav. Ponořit se tak hluboko, až uslyší zvony Big Benu. Knihu doporučuji všem, kteří se rádi nechají kolébat na vlnách a pozvolna unášet proudícím časem neznámo kam. Kniha byla do češtiny přeložena 2x, poprvé Vlastou Dvořáčkovou (vydáno 1975), podruhé Kateřinou Hilskou (vydáno 2004). Já jsem sáhl po té starší. (ukázka ze staršího překladu) Povídavě, bouřlivě zněl zvon opozdilec, jenž přicházel ve stopách Big Benu s náručí plnou hloupůstek. Rozbitý, roztříštěný, jak na něj zaútočily vozy, surové náklaďáky, hbitý krok myriád hranatých mužů i nafintěných žen, dómy i špičaté věže úřadů i nemocnic, a poslední zbytky všech těch titěrnůstek jako by se roztříštily – jemná vodní tříšť rozlévající se vlny – přes slečnu Kilmanovou, stále ještě stojící na ulici a potichu šeptající: „Za to může hříšné tělo.“ (ukázka z novějšího překladu) Užvaněně a rozbouřeně působily ty opožděné hodiny, jak se rozezněly po Big Benu, naložené samými maličkostmi. Ubité, rozbité nájezdem kočárů, brutalitou dodávek, dychtivým postupem myriád hranatých mužů, předvádějících se žen, kupolí a vížek úřadů a nemocnic, ty poslední zbytky tohoto nákladu drobností jako by se tříštily, jako sprška vyčerpané vlny, o tělo slečny Kilmanové, která chvíli nehnutě postála na ulici, aby zamumlala: "Jde o tělo."... celý text
Pád
2006,
Albert Camus
Autor v knize za pomoci hlavní postavy, Clamence, vede se čtenářem imaginární rozhovor. Rozhovor, který je z velké části monologem, kdy ale čtenář lehce může nabýt dojmu, že ten, kdo monolog vede, je vlastně on sám. PS: kniha začíná otázkou, takže pokud ji člověk má v plánu číst, letos je k tomu o důvod víc. (čtenářská výzva)... celý text
Norské dřevo
2005,
Haruki Murakami
Tahle kniha je moc prima, ...tak prima, že by to srovnalo hory se zemí a vysušilo moře... Po přečtení jsem měl chuť začít ji číst znovu. Přečetl jsem si ještě jednou aspoň první kapitolu a tím příběh uzavřel.... celý text
