1. Domů
2. Autoři
3. Virginia Woolf
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 22
• Bazar 12
• Životopis
• Citáty 87
• Diskuze 9

Populární knihy

/ všech 22 knih

Nové komentáře u knih Virginia Woolf

Plavba

„První román od mé oblíbené spisovatelky Virginie Woolfové jsem si nemohla nechat ujít. Musím říct, že je znát, že se jedná o její první větší román. Oproti jejím pozdějším počinům je to totiž nezvykle pozitivní až romantické. S koncem tedy naštěstí nezklamala, ale většina knihy mi připomínala zamilované a společencké romány, na které jsem zvyklá od jiných spisovatelů. Nebylo to vyloženě ani nic hlubšího jako její Paní Dallowayová nebo Orlando, takže jsem vlastně spíše zklamaná. Kniha je navíc až zbytečně zdlouhavá a bylo těžké se vyznat v postavách. Nesedlo mi to.“... celý text
— Tess.96

---

Plavba

„První román V. W. a má první kniha od autorky. Na první seznámení to byla správná volba, protože to bylo seznámení pozvolné, klidné, přehledné, a přesto mělo spád a dokázalo ve mně vyburcovat myšlenky, kterými se Woolfová zabývala.“... celý text
— hromes

---

Vlastní pokoj

„Potřebovala bych víc hvězd, víc, než jich dokáže spočítat Mrs Dalloway, abych vyjádřila svou lásku ke slovům, úvahám, srdci, mysli a realitě Virginie. V konci eseje popisuje úlohu literáta v odtažení prostěradla chytajícího prach na otomanu reality, zaostření, vycizelování jejích specifik, a sama tak činí ve zdánlivém mimoděku. Nemůžu vybrat konkrétní citát, kterým bych obsáhla hluboký cit, který ve mně dokáže probudit jen ona – je to ona jako celek, její dílo jako nekonečně se vinoucí stuha mým podvědomím. Je to feministické manifesto jaksi mimochodem, současnosti nevzdálené, byť popisující svět před bezmála sto lety. Vytyčuje cestu, po které se i nadále ubíráme, jejíž cíl není ani zdaleka v dosahu. Ale kilometry a kilometry, které se už zvládlo urazit, je škoda nezreflektovat. Stejně jako neutuchající potřebu vlastního pokoje a pětiset ročně.“... celý text
— moonell

---

---

Paní Dallowayová

„Paní Dallowayová je čirý impresionismus. Abstraktní dojmy, střípky myšlenek, proměnné obrysy postav, mozaika londýnských scenérií. Vše soustředěno do Clarissy, která propojuje postavy Williama, Petera, Sally, Elisabeth, Rezie... Dohromady jímavý, citlivý obraz, ve kterém je touha uchopit ten neustálý proud významů, dát prchavým momentům intenzitu, kterou si zaslouží. Kniha se mi četla lehce, skoro až ospale a vybízí mě k sentimentu. Bylo by to jiné, kdyby paní Dallowayové nebyl dopřán ten luxus blahobytu a volného času. Ale kdo by to četl, že? Utrpení je všude kolem dost a Clarissa je svou snahou o zkrášlení momentu, o dobrotu, vlastně milým zjevením. Uchovám si četbu jako krásnou, neotřelou vzpomínku. S vědomím, že až po knize sáhnu zase příště, bude pro mě znovu jiná, znovu přitažlivá.“... celý text
— Shui-Xian

---

Orlando

„Hodně zvláštní kniha v hodně zvláštním světě, kde sen splývá s realitou. Čím dřív přijměte pravidla hry, tím víc si příběh užijete. Četlo se mi to dobře, ačkoliv mi chvíli trvalo, než mi došlo, jak na to (je třeba určitého poměru pozornosti a lehkomyslnosti, protože vyprávěcí styl je směsicí filosofie a impresí). Je to jeden z těch příběhů, kdy děj není tak podstatný jako pobyt v hlavě jiného člověka, což je v tomto případě docela příjemná, odpočinková zkušenost. Ale není to jednoduchá četba. Také na zvláštní druh humoru jsem si musela zvyknout, ale pak mě o to víc bavil. Vypravěč je velmi kreativní, boří čtvrtou zeď a nedbale hovoří ke čtenáři, což mám moc ráda. Některé myšlenky v díle obsažené mi přišly až neuvěřitelně trefné. Nejvíc genderqueer kniha, co jsem zatím četla :D (a říkám to s plným vědomím toho, že uplatňuji moderní terminologii na staré dílo. Shush, let me have this). Pro mě znatelně osobní příběh o sebelásce a hledání sebe sama a vlastního odkazu (neboli místa v řečišti dějin). Nijak zvlášť mě to nebavilo, myslím, že být starší nebo v jiné náladě, ocenila bych to víc. Přesto se mi kniha moc líbila. Plodí hodně myšlenek. Vhodné na osamělejší večery, ideálně chladné a deštivé (já to přečetla v červenci :D). Update: Po přečtení několika reakcí musím konstatovat, že nerozumím tomu, proč se musí tolik komentujících ohrazovat proti queer interpretacím díla. Přesáhnutí striktní genderové binarity je jedním z explicitnějších prvků díla, která podporují a posilují ústřední myšlenku, ač rozhodně nejsou tím jediným.“... celý text
— M_Rezekvítek