gbrgbr komentáře u knih
To byla jízda! Knihu jsem si moc užila, měla tempo, které gradovalo. Velice čtivé, současné a prostě skvělé.
První setkání s autorkou na doporučení ve mně zanechalo dojmy velmi rozpačité. Nedočteno, vůbec mě to nechytlo, do čtení jsem se nutila a přitom se přistihovala u toho, že myslím na něco jiného. Vzdala jsem to.
Jsem nadšená. Sarr předvedl, že umí psát a přišel s fascinujícím románem, který je místy poměrně spletitý, ale nakonec do sebe všechno zapadne. Nádherný styl psaní.
Billy je sázkou na jistotu, píše krásně, má poetický jazyk, který si užívám. Narozdíl od Náš Coney Island mě však příběh nedokázal plně pohltit. Ubírám jednu hvězdičku rovněž za nesrovnalosti v rodokmenu.
(SPOILER) Moc hezký, jen by knize sloužilo dřívější zakončení. Za mě ta část s nemocí Daphne a covidem už byla nadbytečná, zbytečně zdlouhavé. Každopádně první tři čtvrtiny naprosto excelentní. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Mnoho zajímavých myšlenek.
"Na své dítě myslíte jako na osobu, která je na vás závislá. Když se pak začne vzdalovat, zjistíte, že jste závislí i vy. Vždycky to bolí na obou stranách."
Miluju. Fantastická kniha, ke které se neustále vracím. Hezký příběh, o to silnější tím, že se skutečně stal. Konec, který mnozí vytýkají, napsal sám život. Literárně zajímavé, krásný styl, jazyk. Doporučuji.
Tohle se moc povedlo! Zábavná oddechovka, která však není hloupá nebo trapná. Je to zkrátka milé čtení, které vám vykouzlí úsměv na tváři a pohladí vás po duši. V dnešní době více než potřeba.
Izraelskou literaturu zbožňuju. Tahle kniha se mi líbila, vztah jsem si k ní utvářela postupně. Nejprve jsem nevěděla, jestli ji neodložím, ale kolem sté stránky mě to chytlo a nepustilo. Co mě mrzelo a za co strhávám hvězdičku je obrovský množství chyb. U nakladatelství, které patří pod Albatros, bych to nečekala. Nebyly budgety na korektora?
"Představ si, že bych ti říkal kluku nebo brácho, brácha je každej druhej, ale Chilik jsi jenom ty."
"...lidi mají rádi moc, kterou pociťují, když vyzrazují něčí tajemství."
Tohle se povedlo. Nádherný text, je to čtivé, je to zkrátka dobré. Drtikol byl/je fascinující osobnost, svůj román si zasloužil. Doufám, že Němec napíše ještě něco, co by se tomuto dílu vyrovnalo. Zatím čekám.
Štifter umí. Je to pomalý, celý si to tak nějak plyne, chvílemi si říkáte, jestli se vám to chce úplně číst, ale Štiftera už znáte a víte, že to vygraduje, že si vás pomalu omotává kolem prstíčku, že chystá půdu na to, co teprve přijde.
A tadá. Je to tady! Posledních pár stran nasadí zběsilý tempo vyprávění. Skoro nedýcháte. Chcete víc, tak honem čtete, ale zároveň se děsíte, že už bude konec. Jde až na dřeň. Přesně tak, jak vás to baví.
Štifter moc dobře ví, co dělá a slova vybírá trefně, skládá je do vět s dokonalou přesností. Takový je jeho psaní.
Téma velice zajímavé, zpracování už slabší. Víc se mi líbila kniha Svědectví o životě v KLDR, kde se jednalo výhradně o rozhovory.
(SPOILER) Skvěle napsané, nádherný styl, vytříbený jazyk, ale nějak jsem jim tu hlubokou lásku nevěřila. Kdyby byla tak silná, dávno by spolu byli a nečekali... na co vlastně? Tohle téma muselo přijít na přetřes dříve a ne po mnoha letech scházení se. Rozumím však, proč v dané chvíli Michael nechtěl opustit svou ženu. Co oceňuji je perfektně napsaná kapitola, kdy Michael a jeho žena přijdou o dítě. Pak taky část s rakovinou. Každopádně i přes drobné výtky platí, že je to nádherná kniha a je radost ji číst. V mé knihovničce rozhodně zůstane.
Redaktor, který měl vydání této knihy na starosti, by se měl stydět. Tolik chyb a překlepů jsem v knize dlouho nezažila. Naposledy u nějakého "díla", které bylo vydáno samonákladem. Jenom ve druhé povídce toho bylo tolik, že jsem po nějaké chvíli se zděšením zjistila, že se víc soustředím na hledání chyb než na příběh. Je to škoda, protože anotace byla opravdu lákavá a téma je skutečně zajímavé.
Vnímám to podobně jako Nasko. Vyhypované nafouknuté nic. Ani styl psaní mě nijak nezaujal a většina povídek ve mně nic nezanechala. Vyjma první a horolezce. Zklamání.
Knize by slušela důslednější korektura a redakční práce.
Nádherná kniha. Autorka má krásný poetický jazyk, který však není kýčovitý. Netlačí na pilu, přesto je její dílo velmi emocionální. Jen je potřeba číst mezi řádky.
Čtivě napsané, ale to je tak všechno. Téma rakoviny, týrání a závislosti na drogách bylo již mnohokrát lépe zpracováno. Kniha pro mě nemá žádnou přidanou hodnotu, nevyvolala ve mně žádné emoce.
Naprosto nádherná kniha. Zaryje se pod kůži a nepustí. Jsem dojatá z tak laskavé a krásné bytosti, kterou Piranesi je. Veliká inspirace.