Roky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Roky je román Virginie Woolfové z roku 1937, poslední, který vydala za svého života. Sleduje historii rodiny Pargiterů od 80. let 19. století do poloviny 30. let století minulého. Přestože zde spisovatelka zachytila dobu tak dlouhou, próza není rozsáhlá, vyprávění se zaměřuje spíše na drobné detaily životů postav. Román v překladu Zuzany Mayerové vychází česky vůbec poprvé. …Myslím, že to bude něco úžasného. Musím být otevřená, odvážná. Chci zachytit celou současnou společnost, nic nevynechat: popsat fakta i vize. A vzájemně je propojit… Je to vůbec možné? … Jak dosáhnout hloubky a neustrnout v nehybnosti? Mě ale baví zdolávat tyhle překážky, a v přirozenosti je svěží vítr a síla. Mým cílem je obsáhnout nekonečnou šíři, nekonečnou intenzitu. Měla by tam být satira, komedie, poezie, próza – jak to všechno skloubit dohromady? Co třeba drama, dopisy, básně? … A nakonec všechno pokračuje dál běžným každodenním životem. Chci tam dostat milióny myšlenek, ale nesmí to být kázání – úvahy o historii, politice, feminismu, umění, literatuře – zkrátka shrnutí všeho, co znám, cítím, čemu se směji, čím pohrdám, co miluji, obdivuji i nenávidím…...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434186/big_roky-w9R-434186.jpg 4.320
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

The Years, 1937


více info...
Nahrávám...

Komentáře (10)

Kniha Roky

soukroma
30.12.2021

Začátek příjemně překvapil, přesto nedočteno. Líbily se mi úvodní pasáže, každá z nich uvozená velice poetickým popisem atmosféry, doslova - co vzduch, co stromy, co vítr, jaké vůně, velmi precizní a dokonalé popisy, ale pouze v několika odstavcích na počátku každé pasáže. Líbil se mi vcelku moderní styl na dílo bezmála sto let staré. Příběh rozvětvené rodiny mne vcelku taky zaujal (neříkám ale, že přímo nějaká postava by mi přirostla k srdci). Jenže jak autorka poskakovala v čase a přeskakovala vždy spoustu let, v příběhu jsem se začala ztrácet. Nebyl by to problém, pokud by autorka vedla čtenáře, třeba i náznaky nebo jemnými připomínkami toho, co se událo, když jsme u toho nebyli. Jenže ouha, autorka se rozhodla hrát se mnou jako čtenářem prapodivnou špinavou hru, zamlčovala zásadní vývoj a změny a z nějakých pokoutných připomínek (čeho ale?) prostě nebylo možné předchozí děj složit do srozumitelné skládanky. A po několika takových neuspokojivých skocích mne to už přestalo bavit, k čemu to pak číst? 55%

Natyna3
01.12.2021

Tuto knihu jsem si náramně užila! Obdivovala jsem popisy Londýna, který tolik miluji a nechala pracovat svou fantazii, k čemuž způsob vyprávění přímo pobízí. Ten jazyk je ude opravdu přenádherný!


Marcela52
12.11.2021

Tento poslední román autorky, která dokázala popsat Anglii tak, jako málokdo, je určen náročnějším čtenářům a hlavně těm, kteří nespěchají. Pokud tedy svůj čas věnujete historii jedné rodiny, tak jak se proměňovala v ubíhajícím čase, určitě budete odměněni výjimečným čtenářským zážitkem. Já jsem si to opravdu užila, a jen nerada jsem od této mimořádné knihy odcházela.

Kniznicerv
04.11.2021

Jsem velkou fanynkou Virginie Woolfové a typ čtenářky, která nepotřebuje v příběhu dramatické zvraty a akční děj. Nevadí mi popisy prostředí nebo pocitů. Překvapilo mě proto, že Roky mi přišly až moc pomalé a bezdějové. Jazyk a spisovatelský um je to ale rozhodně krásný.

petrarka72
14.10.2021

""Stojí tu jako velitel vojska, napadlo Northa; s tím důrazem v hlase, rozhodnými gesty. A přitom se jedná jen o to, jestli půjdou na večírek ke staré příbuzné. Anebo, uvažoval a začal vstávat a ohlížet se po svém klobouku, je v každém z nás něco, co se v tom nejméně vhodném okamžiku nečekaně vynoří z hloubi osobnosti a promění i zcela obyčejnou situaci a obyčejná slova tak, že se stanou esencí celé lidské bytosti - vykročil, aby následoval Rennyho na Deliin večírek, a připadal si jako člen jízdního oddílu uhánějící pouští na pomoc obklíčenému vojenskému táboru." (s. 368-369)
Doporučuji trojí čtení. První - pro vnímání atmosféry a toho neuvěřitelně múzického zachycení proměny (nejen) Anglie mezi lety 1880 a cca 1935. Po Muži v červeném kabátě je to další nesmírně inspirativní zachycení fin de siecle a prvních tří dekád 20. století. Druhé - pro bližší seznámení se s postavami (nejen) rodiny Pargiterů, zákrutami jejich životaběhu, jejich touhami a často skrytými motivacemi. Třetí - pro vychutnávání jazyka, metafor, humoru (!), autorských fines, které jsou zdánlivě vystavované na odiv, ovšem ve skutečnosti jemné a nejednoznačné... Užila jsem si neuvěřitelně. A to mě čeká ještě čtvrté čtení - listování a vracení se k oblíbeným momentům.

bookcase
04.10.2021

Hutné, obsáhlé čtení, které se musí vstřebávat pomalu. Hlavně nespěchat.

Nifredil
23.07.2021

Nevím o žádném jiném autorovi, který by tak úžasně zachytil změnu, která se udála na přelomu 19. a 20. století.
Naprosto inovativní způsob psaní, až se nechce věřit, že kniha vyšla v roce 1937. “Možná se ale mýlím. Můj život se skládá ze životů ostatních”. - přesně tak Woolfová píše. Detaily, pohnutky, skládanka, která dá smysl až na konci. Více není co napsat. Přečtěte si to. Klidně i víckrát.

Atuin
25.05.2021

Komentář Dominik 13 to vystihl perfektně. Snad jen není nutné touto knihou úplně děsit. Roky jsou opravdu výborná kniha a postihují hluboké věci, které autorka v mezilidských vztazích ( vzdor svému opatrnému přístupu) umí sázet jako perly. Kreslí obrazy opravdu nepřekonatelně a upoutá vším co jí zpod pera uteče i tím co zamlčí, ale ono to stejně samo vypluje na povrch. Je to svým způsobem neuvěřitelně transparentní autorka ačkoliv se nechce vydat nikdy úplně a váhá, dávala do toho mnoho. Mnoho lidského.
Douška : vím že je to můj druhý komentář ke knize ( k této knize) v jednom měsíci ale nemohu si pomoct.

1