Roky

13 30.09.2022

Trochu mimo můj vkus, ale musím ocenit strašně zajímavý, vytříbený a čtenáři nic neskrývající jazyk. Bude to asi dobou, nebo co, ale autorka dokázala popsat jednu věc ze tří, pěti různých pohledů, sledovat při tom čas a veškeré dění kolem, skloubit to a vyvodit důsledky. Líbila se mi detailnost popisů některých, i zcela nedůležitých věcí. Ale právě díky ní žádná část příběhu nebyla nedůležitá.
Jestli mi rozumíte :).

3 28.08.2022

Rodinu kapitána Abela Pargitera sledujeme v delším časovém období, asi padesáti let. Rozrůstá se o děti, manžele, sestřenice a tetičky, je tam hodně postav. Rozdíl v názorech na rodinu a společnost vidíme hezky z pohledu nejstarší Eleanor proti nejmladší Róze, která má už pokrokovější názory a cíle. Jako na každou knihu Virginie Woolfové je dobré si udělat čas a pohodu. Pak si vychutnáme jazyk a myšlenky. Ten román nemá žádný daný děj. Zase je na našich pocitech vidět, co nám chce sdělit. Forma vyprávění se mi zdá malinko jiná, než u ostatních autorčiných knih. Ale líbilo se mi to moc. Doporučuji, Roky za to stojí.

2 12.07.2022

Miluju atmosféru téhle knížky, člověk se úplně cítí jako v uličkách soudobé Británie...

2 28.01.2022

Zatím nejlepší román od Woolfové. Mám s ní trochu problém, protože hodně jejich románů, povídek a novel se utápí v krasořečnění a manýristických opisech a popisech přírody, věcí a nitra hlavních postav. Woolfová, to je pro mě modernistický biedermeier nebo snad měšťácký modernismus?... Každopádně Roky jsou pro mě zatím její nejlepší román, kde jakoby dochází k syntéze jak autorčina modernismu, tak klasického pojetí románu, což je patrné především v příklonu k tradičnějšímu stylu vyprávění a dějové linii rozdělené do jednotlivých let. První kapitola nasadí laťku hodně vysoko, ale pak to tak nějak zvolna upadá. Těch postav je tam až moc a navíc to příběhově celý tak nějak přešlapuje na místě. Ale jako pestrá dobová mozaika konce 19. a začátku 20. století v Anglii to není špatný, jen moc rozvláčný, ale taková už je Virginie, takže kdo má ten její styl rád, ten si to užije.

3 30.12.2021

Začátek příjemně překvapil, přesto nedočteno. Líbily se mi úvodní pasáže, každá z nich uvozená velice poetickým popisem atmosféry, doslova - co vzduch, co stromy, co vítr, jaké vůně, velmi precizní a dokonalé popisy, ale pouze v několika odstavcích na počátku každé pasáže. Líbil se mi vcelku moderní styl na dílo bezmála sto let staré. Příběh rozvětvené rodiny mne vcelku taky zaujal (neříkám ale, že přímo nějaká postava by mi přirostla k srdci). Jenže jak autorka poskakovala v čase a přeskakovala vždy spoustu let, v příběhu jsem se začala ztrácet. Nebyl by to problém, pokud by autorka vedla čtenáře, třeba i náznaky nebo jemnými připomínkami toho, co se událo, když jsme u toho nebyli. Jenže ouha, autorka se rozhodla hrát se mnou jako čtenářem prapodivnou špinavou hru, zamlčovala zásadní vývoj a změny a z nějakých pokoutných připomínek (čeho ale?) prostě nebylo možné předchozí děj složit do srozumitelné skládanky. A po několika takových neuspokojivých skocích mne to už přestalo bavit, k čemu to pak číst? 55%

2 01.12.2021

Tuto knihu jsem si náramně užila! Obdivovala jsem popisy Londýna, který tolik miluji a nechala pracovat svou fantazii, k čemuž způsob vyprávění přímo pobízí. Ten jazyk je ude opravdu přenádherný!

2 12.11.2021

Tento poslední román autorky, která dokázala popsat Anglii tak, jako málokdo, je určen náročnějším čtenářům a hlavně těm, kteří nespěchají. Pokud tedy svůj čas věnujete historii jedné rodiny, tak jak se proměňovala v ubíhajícím čase, určitě budete odměněni výjimečným čtenářským zážitkem. Já jsem si to opravdu užila, a jen nerada jsem od této mimořádné knihy odcházela.