Virginia Woolf citáty

anglická, 1882 - 1941

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (86)

„..život je to, co člověk vidí v lidských očích..“

„"Naprostý děs!" opakoval Timmymu Durrantovi a v těch slovech shrnul nepříjemné pocity ze světa, který viděl u oběda, světa života schopného - o tom nebylo pochyb -, ale tak nepotřebného! (Jákobův pokoj)“

„A co je to, ten vrchol žebříčku? Zjevně pocit, že všechny příčle jsou pod vámi. (Jákobův pokoj)“

„A přece už pět minut poté, co prošla kolem Achillovy sochy, měla v očích ten zaujatý výraz člověka, který se prodírá davy letního odpoledne, kdy stromy šumí, kola se žlutě míhají a vřava přítomnosti nám připadá jako elegie za ztracené mládí a pominulá letní období, a v hlavě se jí zrodil zvláštní smutek, jako by čas a věčnost prosvítaly skrz sukně a vesty a ona přihlížela, jak lidé tragicky kráčí vstříc své zkáze. (Jákobův pokoj)“

„A uznával, že krása je důležitá, je to dědictví; člověk ji nemůže pominout. Ovšem je to také překážka, a vlastně je to dost nuda. (Jákobův pokoj)“

„Ale pak opět pocítila, že právě kvůli tomuhle je lidstvo navždy ztraceno“

„Ale pak opět pocítila, že právě kvůli tomuhle je lidstvo navždy ztraceno; proto se nikdy nedostane dál než k dojímavým výjevům s hodinami, k Brunnerovým, kteří pronášejí řeči adresované Prickettům Ellisům, a Prickettové Elissové budou vždy prohlašovat, jak mají rádi lidi; vždy budou neteční, ochotní k ústupkům a budou mít strach z krásy. (Muž, který měl rád lidi)“

„All extremes of feeling are allied with madness.“

„Ať dělal, co dělal, ten nesmiřitelný duch lásky ho nepřestával trápit. (Jákobův pokoj)“

„Byla úžasně krásná. Jenže krása není všechno. Krása má dokonce nevýhodu - vybaví se příliš snadno, příliš dokonalá. Život v ní ustrne - jako by jej zmrazila. Člověk zapomíná, že se v tváři zakmitne vzrušení; že se zardí, zbledne, že se všelijak pokřiví, jak se po ní mihne světlo nebo stín, takže je na chvilku k nepoznání, ale zároveň nabývá příznačných rysů, které v ní pak člověk vidí navždy. (K majáku)“

„Civilizace stály kolem nich jako květiny vybízející člověka, aby je utrhl. Věky jim pleskaly u nohou jako vlny přichystané k plavbě. (Jákobův pokoj)“

„Co záleží na mozku, když ho srovnáme se srdcem? (Paní Dallowayová)“

„Čas lidi brzy rozvěje a odcizí. (K majáku)“

„Člověk nemůže nikomu nic povědět. Čím je to nutkavější a důležitější, tím spíš se to mine cíle. Slova se rozprchnou a strefí se kolik coulů pod terč. Člověk se pak už přestane pokoušet; nechá pak myšlenku zapadnout; většinou pak zestárne, stává se opatrný, obezřelý, a věčné starosti mu vyryjí vrásky mezi očima, v nich se zračí bojácnost. (K majáku)“

„Člověk nemůže správně myslet, správně milovat ani správně spát, pokud se správně nenajedl!“ — Vlastní pokoj

„Člověka vzrušuje pocit, že život, rozdrobený na jednotlivé příhody, které člověk prožívá každou odděleně, najednou se celý vzedme jako vlna, vynese člověka vzhůru a hned zas mrští na břeh. (K majáku)“

„Dearest, I feel certain I am going mad again. I feel we can’t go through another of those terrible times. And I shan’t recover this time. I begin to hear voices, and I can’t concentrate. So I am doing what seems the best thing to do. You have given me the greatest possible happiness. You have been in every way all that anyone could be. I don’t think two people could have been happier till this terrible disease came. I can’t fight any longer. I know that I am spoiling your life, that without me you could work. And you will I know. You see I can’t even write this properly. I can’t read. What I want to say is I owe all the happiness of my life to you. You have been entirely patient with me and incredibly good. I want to say that – everybody knows it. If anybody could have saved me it would have been you. Everything has gone from me but the certainty of your goodness. I can’t go on spoiling your life any longer. I don’t think two people could have been happier than we have been. (suicide note)“

„He who robs us of our dreams robs us of our life.“

„Hloupé ženě však poslouží jakákoli záminka. (Jákobův pokoj)“

„If you do not tell the truth about yourself you cannot tell it about other people.“

„If you do not tell the truth about yourself, you cannot tell it about other people.“

„It is far harder to kill a phantom than a reality.“

„Jakmile život na chvíli opadne, zdá se člověku, že má neomezenou příležitost si něco prožít. A tenhle pocit neomezených možností patrně mívá každý: jeden jak druhý jistě mívá pocit, že domnívá-li se někdo, že nás zná podle toho, jak se mu jevíme, je to prostě dětinství. To, co jsme, se skrývá a prostírá v nezbadatelné hloubce; ale chvílemi se to povynoří na povrch a podle toho nás ostatní znají. V téhle chvíli se jí zdá, že se jí otvírají neohraničené obzory. (K majáku)“

„Jako lakomec schraňovala city ve své hrudi.“

„Jákob pokračoval ve čtení. Pak si položil knihu na zem, a jako by ho četba inspirovala, začal si dělat poznámku o důležitosti historie - o demokracii - jednu z těch čmáranic, na nichž se někdy zakládá životní dílo; anebo vypadne z knížky o dvacet let později, a člověk nepoznává ani slovo. Trochu to bolí. Raději by se měla spálit.“

„Je jen velmi málo okamžiků srovnatelných s vrcholky hor. Tedy když shlížíte v klidu a míru z určité výšky. - Deníky“

„Jsou tak časté jako nároží v Holbornu, tyhle přeryvy v posloupnosti našich cest. A přesto jdeme dál rovně. (Jákobův pokoj)“

„Každý má v sobě zavřenou minulost jako listy knihy, kterou zná zpaměti, a jeho přátelé dokážou přečíst jen titul.“

„Každý nemůže být Tizian a z každého nemůže být Darwin, a kdoví, nebýt nás, bezvýznamných lidiček, snad bychom ani neměli takového Darwina, takového Tiziana. (K majáku)“

„Kdo je Bohem Minnie Marshové, Bohem zadních uliček Eastbournu, Bohem tří hodin odpoledne? (Nenapsaný román)“