Deníky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Mezi lety 1915–1941 si V. Woolfová psala deník, poslední zápis je datován čtyři dny před její smrtí. Nepsala však denně, zpravidla jednou za několik dní. Deník poskytuje přehled o tom, co oněch 27 let dělala, o lidech, které potkávala, a zejména, co si myslela o nich, o sobě, o životě. Když zemřela, zůstalo po ní 26 svazků rukopisu. Tuto knihu (editorem byl manžel spisovatelky Leonard Woolf) tvoří pochopitelně jen výňatky z deníků, které Woolfová využívala i jako umělkyně. Rozmlouvala sama se sebou o rozepsaných i chystaných knihách. Probírala problémy zápletky, formy díla, postav. Najdeme zde pasáže, v nichž si očividně ověřuje umění psát, a také komentáře knih, které četla. Kniha tak vrhá světlo na záměry a metody Woolfové jako spisovatelky a poskytuje neobvyklý psychologický obraz umělecké tvorby. Deníky dokumentují i výjimečnou energii, vytrvalost a svědomitost, s nimiž se věnovala spisovatelskému umění....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/3214/deniky-FS8-3214.jpg 4.677
Žánr:
Literatura světová, Biografie a memoáry
Vydáno:, Odeon
Orig. název:

A Writer's Diary (1953)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (16)

Kniha Deníky

Přidat komentář
Tess.96
06. ledna

Tahle kniha opravdu patří jen do rukou čtenářů Virginie Woolfové, autorka v denících převážně rozebírá psaní svých titulů, proto jestli jste nečetli od V.W. žádnou knihu, tak Deníky rozhodně nezkoušejte, nebude vás to bavit. Mě osobně bavila část u rozboru knihy Paní Dallowayová, jedná se o mou oblíbenou knihu, další části o knihách, které jsem nečetla mě už moc nebavily a na konci je několik zápisků o probíhající druhé světové válce, což bylo zase zajímavé. Není to špatná kniha, dobře se čte, ale místy nepodstatná nebo nudná.

Eigis
21.06.2017

Tuhle knihu jsem přečetl na doporučení "z druhé ruky". Kamarád mi povídal, že on sice moc nečte, ale jeho přítelkyni se tenhle titul velice líbil, příští týden mi pak knihu donesl. Stalo se tedy to, že jsem přečetl knihu o, které jsem si nic nevěděl a, která nepatří do okruhu knih, které běžně čtu. Číst paměti spisovatelky, která neustále píše o tvorbě svých knih, které já jsem nikdy nečetl ani je neznám nebyl dobrý nápad. Kniha brala život paní V.W. dost zkrátka. Stručně řečeno takový můj menší omyl.

Anitka.KM
07.05.2017

Čtení, které zve až do nitra autorky a tím i do nitra sebe...mezi řádky jejích deníků a mezi řádky těch svých... Skvělá kniha. Jako bych ji znala...

Vesmich
08.01.2017

Deníky psané někým tak literárně výjimečným, navíc v době, kdy žena ani nemohla některé věci říkat jinde a jinak, než psaním do deníku, jsou velmi působivé. Mysl jedoucí na plný výkon, zklidňování se nacpáním špuntů do uší a dvoudenním ležením, radostné psaní knih, bolestné psaní knih, kritika jiných a strach z kritiky sebe. A postupné silnější a silnější uvědomování si ceny času, odmítání konání všeho, co je zbytné. „V šestačtyřiceti už musí člověk skrblit. Věnovat čas jen tomu, co je nezbytné.“ Je to nekonečná kniha, kterou mám vedle postele místo Bible a stále v ní nacházím něco nového, byť bych jí četla stokrát.

loliti
02.09.2016

Sofistikovaný denníkový poklad, ktorý poodkryl jej snahu žiť naraz v dvoch sférach - v románovej , aj v tej životnej. Najúprimnejšie zápisy - od eufórie, až po depresiu. Kto Virginiu raz pochopí, bude ju zbožňovať. A kto ju zbožňuje, tak ju už dávno chápe.

bookcase
14.07.2016

Hodně zajímavá četba, pohled do nitra duše rozervané spisovatelky.

nelcisko
14.02.2016

Na tuhle knihu jsem se těšila hrozně dlouho, ale pravdou je, že mi trvalo hrozně dlouho se přes to překousat. Některé pasáže byly ohromně zajímavé, kdy Virginia psala o svém životě a o městech, kde žila a popisovala své přátelé a každodenní život. Naopak pasáže, které byly o tom, jak ji bolí hlava a jak nic nedělá, těch tam bylo o něco víc a příšerně mě nudily. Ano, tohle v denících nejspíš bývá, nechci to takhle kritizovat, ale pokud má z deníků vyjít kniha, tak počítám, že zasadit tam tolik toho byla chyba. Celková kniha na mě působila kladně, ale znovu si ji už asi nepřečtu. Co se týče autorčin knih, tak jsem zatím četla jen jednu, ale už teď vím, že si přečtu i další. Byla ohromná spisovatelka.

zarivybagr
22.10.2015

Dnes jsem v práci doposlouchal rozhlasové zpracování Deníků Virginie Woolfové. Krásná možnost poslouchat literaturu při mé nezáživné práci pro peníze, při mé technologické každodenní otupělosti, čas zde pak nabere zcela jiný rozměr. Navíc dobře načtený text je silným zážitkem a člověk rychleji poslouchá, než sám čte. Poslech mi trval dva dny, četba by byla alespoň na týden.

Ale k Deníkům samotným. Woolfová byla zcela zaujata svou prací. Zrodem každého díla, jeho završováním a následnými prvními reakcemi. Při každé práci se vznášela i trpěla, kritiku prožívala velmi silně osobně. Samozřejmě kromě toho je deník plný vjemů přírody, návštěv v jejich domě, okolí, procházek. Úvahy, většinou o sobě, o své práci jsou tak, jako v jejích románech prošpikovány vrstvami impresivních obrazů. Přestože mnohokrát zmiňuje, že neustálá sebereflexe jí škodí, oddává se jí téměř v každém zápisu. Je možno jí jen závidět její životní podmínky (životní, ne psychické), kdy mohla každý den půl dne psát a pak přemýšlet, co bude dělat dál, zda studovat ruštinu, nebo zaštupuje nějakou ponožku. Výdělkem ze svých knih sice na chod domácnosti přispívala, základ své exsitence však měla zajištěn dědictvím po rodičích. Jak je ale jemná! Jak dokáže procítit každý detail svého psaní, z Deníků vyznívá že spíše citového a intuitivního, jak silně vnímá rozhovory a dění ve městě i na své zahradě.

Při takto zjemnělé citlivosti je samozřejmě velmi zřetelné, jak temně a hrozivě prožívala válku a její zrod. Poslední zápis ze 3.března 1941 se sice snaží temnoty rozehnat znovu vyhalšovaným úsilím k práci, nicméně po knize Mezi akty již nic nenapsala a 28. března ukončila sama svůj život. V řece, ve Vlnách, jak zní i název jednoho jejího díla. Musím si jej přečíst, z jejích deníků se zdá, že pro ni mělo velkou závažnost: "něco v tom je", opakovala mnohokrát. Přepokládám, že bude tento román jedním velkým a silným tokem.

Každé její psaní začíná velkým zápalem a končí v marnosti. S věkem se marnost prohlubuje, deprese sílí, vidí svůj a Thomasův dům rozbombardovaný, cítí se žít ve světě bez jakékoliv naděje. Zabila ji její enormní citlivost, právě její jemnocitné a proslavené impresivní vnímání okolí a světa, zabila je zrůdnost válečných let. A navíc stáří, které u ní nepřineslo v pohnuté době přílišné zklidnění, jako spíš ještě větší pocity marnosti a beznaděje. V posledním roce se již vidí za svým zenitem, vnímá se jako zapomenutá autorka, outsider. Kdyby jen věděla, jaký věhlas má do dnešních dní !

Na rozdíl od deníků například Gombrowiczových je Deník Woolfové mnohem intimnější, a i když se věnuje dění literárnímu i jiným autorům, či lidem v okolí, je zaměřen především na intimní svět autorky samotné. Ostatně sama to přiznává, že je pro ni deník tichou, nestrannou společnicí.

Určitě o Woolfové něco napíšu. Něco ve smyslu - zjitřená citlivost, zaujaté oči a okolní svět.