Jack93 přečtené 531

Muži, kteří nenávidí ženy 2008, Stieg Larsson

S fenomény je to těžké. Na místě jsou vysoká, převysoká očekávání a zvědavost. Milénium mě dlouhá léta míjelo, byť skandinávské detektivky miluju a nedám dopustit na Nesboho, s nímž jsem se prvně seznámil už v roce 2015. Zčistajasna uteklo pět let, kalendář se přetočil na říjen 2020, změnil se čas a najednou (aniž bych tušil, co bylo tím impulzem) nastala vhodná doba na první díl Milénia. To hodnocení se mi zdálo až neskutečné. Sakra, 93 procent, 16. nejlépe hodnocená kniha tady na Databázi, to je až zavazující. Ale už před otevřením knihy jsem věděl, že to bude bomba. S ponořením se do díla jsem neměl žádný problém, ačkoliv při představování rodiny Vangerů jsem si vzpomněl na film Nebožtíci přejí lásce. "Trotta otec, Trotta syn - Trottů jako much". Nakonec jich je ale pro děj důležitých jen několik z nich. Oceňuju prostředí, v němž se příběh odehrával, protože díky němu atmosféra postupně houstla a gradovala, propracovanost děje a nečekané rozuzlení. A v neposlední řadě psychologii postav. Učinit z Lisbeth postavu, které fandíte, by se ne všem autorům povedlo. Teď musím udělat dvě věci. Co nejdříve sehnat pokračování a podívat se na obě filmové verze Mužů a zjistit, která z nich je lepší. P. S. V životě jsem se nesetkal s výstižnějším názvem díla.... celý text

Labyrint duchů 2019, Carlos Ruiz Zafón

Velkolepé zakončení neskutečně propracované, mnohovrstevnaté a dechberoucí tetralogie z t(aj)emné Barcelony. Při pohledu na knihu se třesete strachy, protože se bojíte, že na konec se dostanete až za několik týdnů. Opak je pravdou, stačí jen otevřít knihu, přečíst si úvodní slova a vstoupíte do příběhu, od něhož se neodtrhnete. Zafón v Labyrintu duchů dotáhl do konce osudy všech postav, s nimiž jsme se seznámili v předchozích dílech. Bál jsem se, že některé otázky zůstanou nezodpovězené, ale vše do sebe ideálně zapadlo. V Labyrintu duchů je hned několik vrcholů (jak by také ne při takovém rozsahu). Závěrečná Juliánova kniha vše dokonale završuje. Z celé série považuju za nejslabší Andělskou hru, byť po přečtení Labyrintu se na ní dívám trochu jinak díky objevu nových skutečností. Stín větru, Nebeský vězeň a Labyrint si rozdělují plichtu.... celý text

Cílová rovinka 2006, Dick Francis (p)

Příběh rozhodně nezklamal, ale v porovnání s ostatními "francisovkami" mi nepřišel tak záživný. Možná to ale bude i kvůli tomu, že jsem nebyl schopný přečíst knihu ihned, ale až po téměř dvou týdnech. Nemůžu jinak než za pět hvězd, to je jasné, ale jsem toho názoru, že o jedno z nejlepších Francisových děl nejde.... celý text

Každý, kdo unese oštěp...: První a poslední Mussoliniho vítězství, válka o Habeš 1935–1936 2009, Roman Cílek

Výborné pojednání o nepříliš známé kapitole 20. století (beru-li to z toho pohledu, že ve škole vám o této válce příliš nepoví). Cílkův styl mi vyhovuje, byť je trochu neobvyklý. Za nejzajímavější považuju náhled do chodu Společnosti národů, která naprosto selhala. Největší přínos knihy vidím v tom, že díky ní pochopíte kontext událostí vedoucích ke druhé světové válce.... celý text

Vladimír Růžička: Příběh hokejové legendy 2003, Jaroslav Kirchner

Přečteno jedním dech za jediný den, což hovoří za vše. Pomohlo k tomu i značné množství fotek, díky nimž letí četba o to rychleji. Nejde o ucelenou, detailní autobiografii, nýbrž spíše o stručné ohlédnutí za Růžičkovou hráčskou kariérou a počátkem jeho trenérského a manažerského působení ve Slavii a u reprezentace. Rozhodně to nijak neubírá na kvalitě knihy, jen by podle mě některé události/období jeho kariéry zasloužily podrobnější vysvětlení/ohlédnutí. Zejména mám na mysli jeho působení v NHL či objasnění toho, proč se s Ivanem Hlinkou po návratu do ČR nedohodl na angažmá v rodném Litvínově a zbytek kariéry strávil ve Slavii.... celý text

Vládci českých zemí 2009, Vladimír Liška

Stručné, poučné, vynikající! Je tomu již spoustu let, co jsem si tuto knihu společně se dvěma pokračováními pořídil v Levných knihách, ale až v srpnu 2020 jsem sáhl po první z nich. I když mě z historie nejvíce zajímá 20. století, konkrétně 2. světová válka a studená válka, ani minutu jsem se při čtení Vládců českých zemí nenudil a ohromně jsem si oživil zdánlivě zapomenuté znalosti z gymplu (a popravdě jsem se některé věci dozvěděl vůbec poprvé). Už teď se těším na další pokračování. Nejdříve ze všeho ale musím navštívit místa, která tvořila chod českých dějin - Levý Hradec, Tetín, Budeč a další.... celý text

Hazard 2011, Felix Francis

Kdybych nevěděl, že na obálce stojí jméno Felix, myslel bych si, že čtu další Dickovku. Je vidět, že se syn od svého otce mnohému přiučil, jelikož naprosto dokonale na něj navázal (nepochybně se na tom projevil i fakt, že poslední knihy za Dickova života vznikly společným úsilím). Hazard mě vtáhl do děje od úvodní věty. Doslova. Chytlavější začátek si nelze představit. Moc se mi líbilo finanční prostředí, do něhož Francis mladší zasadil děj. Přestože jde tato oblast mimo mě, vše bylo srozumitelně vysvětleno. Zhruba v polovině knihy jsem se od čtení nemohl odtrhnout. Poté mi přišlo, že se děj trochu natahoval, ale nic to nemění na tom, že jsem se skvěle bavil až do konce. A závěrečné rozuzlení k tomu jen přispělo. Nejpodstatnější rozdíl oproti Dickovkám mi přišel v tom, že hlavní hrdina není osamělý a nepotká svou lásku v průběhu děje, nýbrž je už zadaný. Po více než třech desítkách přečtených knih od Dicka Francise mě to ihned (v pozitivním slova smyslu) zarazilo.... celý text

Atentáty na Hitlera 2007, Roger Moorhouse

Vynikající kniha pojednávající o (ne)známých atentátech/spiknutích na Hitlera. Například komplot okolo Stauffenberga a Tresckowa je díky filmu Operace Valkýra značně proslulý zatímco o Bauvodovi jsem nikdy předtím neslyšel. Pokud jste navštívili důkladně Berlín, pak jste na Wilhelmstrasse narazili na pomník Georga Elsera, takže i jeho příběh je poměrně pověstný. O plánech abwehru, Britů, Sovětů a Alberta Speera jsem ale neměl nejmenší tušení. Moorhouse odvedl skvělou práci, na níž nejvíc oceňuju zakotvení událostí do kontextu. Třeba o Nerově rozkazu ke konci války jsem prvně slyšel pár dnů před čtením v jednom dokumentu na ČT2. Knihu jsem koupil před spoustou let, ale všechen ten čas, který jsem si na ní šetřil, se bohatě vyplatil!... celý text

Devatero hokejových zastavení 2015, Miloslav Jenšík

Výborné a přehledné shrnutí devatera hokejových šampionátů v Praze, které se v matce měst konaly v rozmezí let 1933 až 2004. Ten jubilejní desátý se odehrál v roce 2015. Pan Jenšík je nejen ostříleným autorem, ale i hlavně pamětníkem mnoha historických událostí včetně téměř všech MS pořádaných v naší metropoli a minimálně na této knize je to znát. Pro hokejového fanouška povinná "výbava" do knihovny. Hodně oceňuju dobové citace z novin.... celý text

Lenin, Stalin & Hitler 2012, Robert Gellately

Fantastická, vyčerpávající kniha, jejíž čtení se z různých důvodů neskutečně vleklo (za což ale vůbec nemůže styl autora, nýbrž můj přístup a nedostatek volného času). Je pravda, že tolik novinek se čtenář nedozví, Gellately nejde tolik do hloubky, ale to nic nemění na vysoké kvalitě díla. Postavit Lenina vedle Stalina a Hitlera nabízí nový úhel pohledu. Při výčtu všech hrůz ani nelze říct, kdo z nich byl horší.... celý text

50 let Poháru mistrů evropských zemí a Ligy mistrů 2005, Keir Radnedge

Výborné ohlédnutí za prvními 50 lety PMEZ/LM, té nejprestižnější a nejlepší fotbalové soutěže na světě, v níž nikdy není nouze o neuvěřitelné zvraty, jak dokázal minulý ročník a konec konců i ten letošní díky obratu Atlética Madrid na Anfieldu. Je jasné, že z takového tématu by šla udělat pořádná bichle, ale stručný popis jednotlivých sezon a samostatné kapitoly věnující se finálovým zápasům bohatě stačí.... celý text

Jan Masaryk - Poslední portrét 1991, Marcia Davenport

V životě už jsem přečetl spoustu knih, ale nikdy žádnou, která by nabízela takový detailní pohled do duše jednoho člověka. Marcii Davenport se to v případě Jana Masaryka povedlo, a to přímo dechberoucím způsobem. Nutné je ocenit i její slovní zásobu a barvitá líčení jejích i Masarykových pocitů. Vylíčení vztahu k Praze je pak kapitolou samo o sobě. Pro českého čtenáře je část pojednávající o Masarykovi nejpodstatnější, ale upřímně by mě zajímalo celé dílo Too Strong For Fantasy. Marcia Davenport se znala s řadou úžasných lidí, podle komentáře jedné ze čtenářek na Goodreads s Albertem Einsteinem či Katherine Hepburn. Autorku fascinovala Praha, mě zase naopak způsob, jakým jsem k jejímu dílu přišel. Seznámil jsem se s ní v knize Mosty do Tel Avivu od Jiřího Šulce, která nabízí řadu dialogů mezi ní a Masarykem. Už v průběhu čtení její knihy mi bylo jasné, odkud Šulc čerpal, jelikož v Mostech skvěle popisuje Masarykovy myšlenky a rozpoložení. Když jsem pár týdnů po přečtení Mostů hloubal, co budu číst, narazil jsem v knihovně na Poslední portrét Jana Masaryka, který jsem nevědomky zdědil po babičce. Už kdysi jsem měl knihu v ruce, protože jsem si ji vzal od babičky domů, ale tehdy jsem absolutně neměl tušení, kdo Marcia Davenport je. Protože se ale zajímám o historii, věděl jsem, že bych si ji jednou rád přečetl. To bylo zhruba před 5-6 lety. Že k ní ale dojdu takto, by mě v životě nenapadlo.... celý text

Oheň a bič 2008, Dick Francis (p)

Když nevím, co číst, sáhnu po Francisovi, protože to nemůže být krok vedle. A nejinak tomu bylo i u Ohně a biče, byť jsem poprvé v životě zvažoval, zda u jeho díla neubrat hvězdičku na hodnocení, a to ze dvou důvodů. Zaprvé překlad. Vydání z roku 1992 přeložil Ervín Hrych a nikoliv Jaroslava Moserová-Davidová. A je to znát. Od Dicka Francise jsem přečetl více než 30 knih, ale bylo to poprvé, kdy jsem měl s překladem jeho knihy problém. Některé věty zněly hodně šroubovaně. Navíc se u Francise netradičně vyskytovalo dost překlepů. Zadruhé děj. Začátek je přímočarý, jde se rovnou na věc a v rychlém tempu. Jenže to postupně opadá a o hlavních padouších se dozvíme nečekaně brzy. Z tohoto hlediska čtenáře nečeká žádné bombastické odhalení. Závěr je dobrý a hezky zapadá do skládačky, přesto se neubráním pocitu, že hlavní dějová linka mohla mít větší náboj. Pět hvězd ale stejně dám, protože by to byla neúcta vůči panu Francisovi. A to bych si nikdy nedovolil.... celý text

Rolling Stones na věčné časy? 2003, Stephen R. Davis

Léta letoucí jsem se chystal na tuto knihu, až konečně v květnu 2020 nastala ze dvou důvodů ta správná doba. Jednak Stouni několik dní předtím vydali po osmi letech vlastní autorskou píseň Living In A Ghost Town a za druhé bylo potřeba vynahradit si fakt, že kvůli koronaviru nemohla 8. května v San Diegu začít další severoamerická část turné No Filter. Kniha Na věčné časy? by rozhodně neměla chybět v knihovničce žádného fanouška Stounů. Jedná se o vynikající dílo, díky němuž jsem hned dostal chuť pořádně provětrat diskografii kapely. Jen mi byly proti srsti určité Davisovy průpovídky a slovní obraty, kterými se on a spousta dalších autorů snaží dát na odiv svou erudici a zatraktivnit příběh. Mně to spíš otravuje. Davis sestavil výborný příběh, byť občas fakticky ulítává. Třeba alba Achtung Baby od U2 a Pump od Aerosmith nevyšla v roce 1990, to je hrubá chyba. Ale podobné úlety nejsou u Davise novinkou. Vzpomínám si, že se jim nevyhnul ani u knihy Watch You Bleed pojednávající o Guns N' Fuckin' Roses, která v češtině nikdy nevyšla.... celý text

Kvintet 2006, Frederick Forsyth

Všechny Forsythovy politické thrillery mám za sebou a po delší době nastal čas vrhnout se na jeho méně známá a (pro mě) ne tak významná díla. Kvintetem Forsyth dokázal, že je spisovatelem s velkým S a že i jeho díla odehrávající se mimo pole politických thrillerů z dob studené války a islámských teroristů stojí za to. Je s podivem, jak různorodé příběhy z odlišných dob dokáže poskládat a přitom ze všech učinit vzrušující čtení. A která z oněch pěti povídek je nejlepší? Sakra těžká volba. Veterán - možná trochu pomalejší rozjezd, ale to vyústění? Paráda! Zázrak - stejně šokující rozuzlení jako u Veterána. Občan - ani tady není nouze o překvapivý závěr, i když částečně malinko předvídatelný. Jak na věc - skvělý náhled za oponu aukčního byznysu. Šumící vánek - příběh o tom, že láska trvá věčně (pokud tomu tedy věříte). Za nejslabší bych označil Občana, ale pozor! V žádném případě není za ostatními nikterak pozadu. U zbylých čtyř povídek je to plichta. Bohužel nemůžu vybrat tu nejlepší, nejde to. Všechny jsou stejně dobré.... celý text

Ničeho nelituju aneb Jak to bylo s Kiss 2014, Ace Frehley

Kiss jsou jednou z mých neoblíbenějších kapel a byli vůbec prvním rockovým uskupením, které jsem poslouchal. To díky nim jsem zhruba v devíti objevil kouzlo rocku, toho nejlepšího hudebního žánru na světě nabízejícího úchvatné riffy, texty, melodie a svůdné fanynky. Všichni původní členové Kiss už vydali autobiografie. Jako první se k sepsání memoárů odhodlal Simmons a bylo to skvělé čtení, i když je to tak dávno, že od té doby proteklo Vltavou hodně vody. Stanleyho dílo Face The Music: A Life Exposed se dosud nepochopitelně nedočkalo českého překladu. Četl jsem ho v angličtině, ale byl jsem z něj trochu zklamaný kvůli tomu, že se Paul až moc opíral do všech kolem sebe. K jeho image mi to nesedělo. V češtine zatím nevyšla ani Crissova autobiografie, kterou jsem nečetl. Ze všech členů Kiss mám odjakživa nejradši Stanleyho, proto jsem si nebyl jistý, jestli se mi Frehleyho zpětný pohled na kariéru před obdobím Kiss a v době mimo kapelu bude líbit. Ale blížily se Aceovy narozeniny, tak jsem si řekl proč ne. Od začátku se mé obavy naprosto rozplynuly. Čtení Frehleyho životopisu uteklo stejně rychle jako Kissácká show, která se do Prahy vrací téměř neustále. Navážení do Genea a aktuální sestavy mě nikterak nepřekvapilo, popravdě jsem to čekal mnohem horší. Ke Stanleymu pak Ace mnoho výčitek neměl. Upřímně jsem odjakživa víc věřil dvojici Gene - Paul než Peter - Ace. Aceův životopis na tom nic nezměnil. Výčet jeho automobilových havárií a (ruku v ruce s tím jdoucích) drogových dobrodružství je natolik zarážející, že není divu, že se mezi ním (spolu s Crissem) a Genem a Paulem rozevřela propast. Nebýt Geneova a Paulova nasazení, nebyli by Kiss tam, kde jsou, protože na zbylou polovinu originálního složení nebyl časem žádný spoleh. Je vůbec zázrak, že Ace 27. dubna oslavil 69. narozeniny po tom, co prožil. P. S. Diskuzi o obalu ponechme stranou. Některé věci jsou zkrátka nepochopitelné.... celý text

Atentát na Reinharda Heydricha 2008, Miroslav Ivanov

Miroslav Ivanov je na poli literatury faktu pojmem, přesto jsem až dosud od něj nic nečetl. Abych to změnil, sáhl jsem po Atentátu na RH. Literaturu faktu zbožňuju a mám s ní bohaté zkušenosti, struktura Ivanovova díla mě ale velmi překvapila. Opravdu nekonveční postup, protože autor nechává odvyprávět příběh pamětníky/aktéry, kteří se nějakým způsobem do operace Anthropoid zapletli (případně připletli) a do díla zasahuje pouze svými "monology" historika. Zpočátku jsem byl trochu vyvedený z míry, postupně jsem však tomuto uspořádání díla přišel na chuť. Okolnosti atentátu i jeho samotný průběh mě nepřestávají fascinovat. A nikdy nepřestanou. Ta mystická aura kolem Anthropoidu je nesmírně přitažlivá. Kdo ještě neměl tu možnost, nechť se vrhne na román Dva proti říši od Jiřího Šulce. Jedna z nejlepších knih, která se mi kdy dostala do rukou.... celý text

Osudové osmičky v našich dějinách 2008, František Emmert

Muzeum v knize je skutečně brilantní nápad, který nabízí nevšední čtenářský zážitek. Je zarážející, jakou roli hrály v československých dějinách "osmičkové" roky. Opravdu byly osudové. Ne že by František Emmert šel do hloubky, to ostatně na takto vymezeném prostoru ani nejde. Kromě osvěžení určitých faktů jsem se dozvěděl i nové věci, o kterých jsem předtím neslyšel. Vlastnit knihu v době před sedmi lety, stal by se z ní ideální materiál k přípravě na maturitu (čímž v žádném případě nesnižuji její hodnotu a netvrdím, že je vhodná především pro náctileté). Samostatnou kapitolou jsou pak vložené faksimile a CD s dobovými projevy, o nichž se rozepíšu později.... celý text

Půlnoční slunce 2015, Jo Nesbø

Přečteno za jediný den, což je jasný důkaz toho, jak moc mě příběh chytl. Půlnoční slunce nemůžu porovnávat s prvním dílem, protože ten jsem četl v prosinci 2015 (což vím díky tomu, že si pečlivě na této stránce označuju, kdy jsem co četl). I bez zpětného čtení svého komentáře si pamatuji, že se mi moc líbil. A nejinak tomu bylo i u Půlnočního slunce. Zkrátka paráda. Pořád platí, že ze samostatných Nesbových knih je mou neojblíbenější Lovci hlav, ale také Půlnoční slunce jsem si užil.... celý text

Mosty do Tel Avivu 2010, Jiří Šulc

Zhruba tři a půl roku mi trvalo, než jsem se po přečtení Zrádců pustil do Mostů. Má očekávání se opět beze zbytku naplnila. Jiří Šulc znovu předvedl to samé, co v dílech Dva proti Říši a Zrádci. Tedy znamenitě odvedenou kombinaci spisovatelské a badatelské práce. Převést historické události do takovéto atraktivní a dechberoucí románové podoby je znamením Mistra. Jen málo spisovatelů by něco takového dovedlo. Je naprosto jasné, že Šulcovy knihy by měly být na seznamu povinné četby, zejména pak Dva proti říši. Díky jeho knihám si nevídaně rozšíříte obzory. To samé se mi přihodilo při četbě Mostů. Vzpomínám si, že jsem kdysi slyšel o tom, že Československo pomohlo Izraeli při jeho vzniku. Že mu ale pomohlo až tak moc a že mezi oběma státy vznikl letecký most, to jsem tedy netušil vůbec. Takže pane Šulci, mockrát děkuju za doplnění znalostí! P. S. Teď už mi zbývá přečíst jen Operace Bruneval a Stonewall a budu se Šulcovým dílem u konce. Doufám, že se časem urodí něco nového.... celý text