1. Domů
2. Autoři
3. Roman Cílek
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 341
• Bazar 120
• Životopis
• Citáty
• Diskuze 3

Nová kniha Romana Cílka

Jděte a umlčte ho!

Padlo tehdy, na sklonku ledna 1935, jen několik málo výstřelů, ale jejich ozvěna se rozlétla do celého světa. Německo, kde upevňoval svou moc hitlerovský režim,... detail knihy

Populární knihy

/ všech 341 knih

Nové komentáře u knih Romana Cílka

100 hodin, kdy umírala republika

„Jsem rád, že jsem si mohl utřídit představu o posledních hodinách před zřízením Protektorátu. Matně jsem tušil o jednání v Berlíně, věděl o bojích u Czajankových kasáren, ale teprve díky prostřednictvím tohoto smutného a často svíravého popisu událostí jsem získal ucelenější představu. Rozhodně stojí za přečtení už kvůli líčení cesty prezidenta Háchy do Berlína, nátlaku, kterému tam čelil a jeho návratu do Prahy (dlouho jsem teď váhal nad tím "kam vlastně" - do Čech, do vlasti? Nakonec "do Prahy").“... celý text
— ondra.mazurek

---

Zapomeňte, že jste byli lidmi...

„Tato recenze není pouhým shrnutím obsahu. Je to sestup do hlubin literárního dokumentu, který se pokouší zachytit nepopsatelné. Když knihu Zapomeňte, že jste byli lidmi vezmete do ruky, cítíte jen papír a tiskařskou čerň. Ale v okamžiku, kdy se začtete do prvních řádků, se vše změní. Místnost kolem vás zmizí. Nahradí ji chlad transportního vagonu a všudypřítomný pach strachu. Autoři Miloslav Moulis a Roman Cílek vás nezvou na odtažitou lekci dějepisu. Uvrhnou vás přímo do procesu absolutního odlidštění. Následující řádky vás provedou příběhem této knihy – od jejích prvních stran až po mrazivý dozvuk, který ve vás zanechá. Příběh začíná tam, kde končí lidská identita. Sledujete, jak člověk prochází branou lágru a v tu chvíli přestává být otcem, pekařem nebo učitelem. Jeho jméno mizí v mlze a zůstává jen „Häftling“ – číslo vytetované na kůži, statistická jednotka přišitá na pruhovaném mundúru. Je to drásavé svědectví o civilizaci, která se rozhodla spáchat morální sebevraždu a nahradit lidskost chladnou technologií vyhlazování. Moulis, který sám prošel peklem Buchenwaldu, zde nepůsobí jen jako historik, ale jako živá paměť. Spolu s Cílkem rozkrývají šílený paradox: jak se v zemi Goetha a Beethovena mohl zrodit systém, který vypočítal cenu lidského života na pár feniků – přesně na hodnotu ostříhaných vlasů a zlatých zubů. Název knihy visí nad celým vyprávěním jako zlověstné memento a dokonale vystihuje podstatu táborového světa. Zapomeňte, že jste byli lidmi. To byl cíl nacistů – donutit vězně zapomenout na důstojnost a zredukovat je na zvířata bojující o přežití. Ale jak čtete dál, uvědomujete si mrazivou dvojsečnost této věty. Platila totiž i pro katy. Zatímco vězni o lidskost přicházeli násilím, dozorci se práva nazývat se lidmi vzdali dobrovolně. Stali se vědomými služebníky zla. Ačkoliv má kniha šest kapitol, vymyká se struktuře běžných učebnic. Přestože předkládá množství faktografických údajů, pro naprosté laiky může být náročná; suchá data jsou totiž organicky doplněna pohnutými lidskými osudy. Bez pevné znalosti válečné historie hrozí, že se v textu ztratíte. Autoři rezignují na lineární vyprávění a vytvářejí jakýsi narativní labyrint plný časových skoků. Tato počáteční dezorientace však není samoúčelná – brilantně evokuje nelogičnost, všudypřítomný chaos a nejistotu táborového života. Forma textu tak dává čtenáři přímo pocítit to, co prožívali vězni. Síla knihy tkví v detailech každodennosti. Neřeší jen politiku, ale to, jak chutnala voda, jak studila země a jak vypadala naděje v očích umírajícího. Sledujeme psychologii kápů i drobné střípky hrdinství. To byly momenty, kdy se vězni navzdory rozkazu odmítli vzdát své lidskosti. Autoři mistrně pracují s kontrasty. Chvíli jste vtaženi do intimního příběhu, abyste byli vzápětí zchlazeni statistikami SS. Tato oscilace mezi emocemi a fakty je vyčerpávající, ale nesmírně účinná. Cítíte bezmoc. Cítíte chlad na apelplacu a slyšíte klapot dřeváků na zmrzlé zemi a pach polévky z nahnilých tuřínů. Na jedné straně chladná nařízení z Berlína, na straně druhé tiché hrdinství vězňů, kteří si šeptají verše, aby si uchovali zbytek příčetnosti. Zde kniha rozebírá nejděsivější aspekt: degradaci člověka a přerod myslící bytosti v „pouhé“ hladovějící zvíře. Je znát, že text nese stopy člověka, který peklo zažil na vlastní kůži. Každé slovo má svou váhu. Zároveň je cítit doba, ve které text vznikal. Není to moderní literatura, která nechává promluvit jen fakta; autoři mají tendenci čtenáři občas „napovídat“, co si má myslet, což je vzhledem k jejich prožitkům pochopitelné. Kniha ve vás vyvolá hněv nad absurditou a nespravedlností systému, ale také pokoru. Uvědomíte si, jak banální jsou naše dnešní problémy ve srovnání s absolutní temnotou 40. let. Publikace je obohacena o historické fotografie, z nichž některé vyvolají mrazení v zádech. Fakta doplňují i nákresy půdorysů táborů, které by si sice zasloužily lepší grafické zpracování, ale i tak pomáhají představit si podmínky věznění. Kniha popisuje velké množství táborů (včetně méně známých) a z velké části se soustředí na československé vězně. Velmi zajímavé jsou konkrétní osudy, například příběh z Hamburku, osvobození Buchenwaldu nebo také kapitola věnovaná podzemní továrně Richard. Když dočtete poslední stranu, nepřichází úleva ani katarze. Zůstává hořkost a hněv. Dozvídáte se o procesech, kdy mnozí viníci unikli spravedlnosti, a uvědomujete si, že toto není pohádka o vítězství dobra. Je to varování. Je to příběh o tom, jak hluboko může lidstvo klesnout a jak těžké je se z toho bahna znovu zvednout. Zapomeňte, že jste byli lidmi je kniha náročná, chaotická a syrová. Ale právě v těch detailech – v popisu jednoho pohledu dozorce nebo jednoho ukradeného jablka – se skrývá celá pravda o holocaustu. Je to mrazivý důkaz, že v prachu dějin stále čekají neobjevené střípky lidskosti, které nesmí být zapomenuty. Protože právě v nich se skrývá pravda o nás všech. Pokud hledáte knihu, která vás nešetří a rozebere systém nacismu do posledního šroubku, je to právě tato. Jsem velice vděčný, že jsem si ji mohl přečíst. Ig: pribehy_stranek“... celý text
— Srovny

---

Copak jsem Bůh?

„Kniha povídek s krimi zápletkou. Dobře se četla.“
— Havrnka

---

---

Oprátka za osm mrtvých

„Z mého pohledu naprosto precizně zpracováno, jestli si představuji knižní podobu takových šílených kauz, tak přesně tímhle způsobem. Z postavy Hepnarové místy mrazí, objeví se snad i náznak lítosti, který je následně nekompromisně odpálkovaný dalším zacykleným projevem téhle hodně nešťastné a nejspíš ani emocí neschopné duše...... přečteno jedním dechem a i teď mi ta její životní cesta včetně té poslední smrtící jízdy hodně straší v hlavě.“... celý text
— icewind

---

Krvavá předehra: Španělsko, 1936–1939: Občanská válka a zahraniční intervence

„Skvělé vylíčení dalšího méně známého konfliktu, resp. války, o které většina lidí, ví to, že proběhla a předcházela druhé světové válce, ale o jejím průběhu ví jen málo. Samotného mě nejvíce zaujaly části věnované reakcím a přístupu zahraničí, spojeneckým intervencím, zapojení interbrigád, díky kterým stálo Francovo vítězství několikrát na vlásku.“... celý text
— ondra.mazurek