Hadati přečtené 957

Zabij, nebo budeš zabit. Kniha první 2022, Ed Brubaker

Dá se říct, že je to klasický Brubaker. Tedy dobré vykreslení antihrdiny, se kterým se dokážete určitým způsobem ztotožnit, přestože se dopouští zločinů. Brubaker zde dost skáče v čase tam a zpět, takže příběh není vyprávěn zcela chronologicky. Někoho to může i otravovat, ale dá se v tom celkem dobře vyznat. Na rozdíl od Velvet nebo Každý je zločinec má tento příběh i trochu mysteriózna, kdy si (alespoň v první knize) nejste jistí, zda je démon pronásledující Dylana skutečný, nebo jen výplodem jeho choré mysli. V podstatě je to ale jedno, protože pro Dylana je skutečný dostatečně a je jím také ovládán. A tak největším problémem je, že příběh Dylana má v prvním díle zcela otevřený konec, takže pak už jen toužíte po tom, abyste u sebe měli i druhý díl, abyste se dozvěděli, jak to vlastně všechno dopadne.... celý text

Okupované území 2022, Evan Dorkin

O čaropsech a děsivých dvounožcích 2021, Evan Dorkin

Postřehy z poslední řady 2019, Neil Gaiman

Jedná se o mnoho krátkých textů, ve kterých se Neil Gaiman vyjadřuje zejména o různých spisovatelích, jejich knihách, komiksech, filmech, zpěvácích a dalších umělcích. Často se jedná o předmluvy pro knihy a komiksy, o články, proslovy nebo krátké přednesy. Tyto texty vás zaujmou, pokud znáte konkrétní náměty, o kterých Gaiman píše. Pokud dílo nebo autora neznáte, bude pro vás těžší takový text číst. Naštěstí jsou jednotlivá témata opravdu krátká a nic vám nebrání přeskočit námět, který vás nezaujal. V těchto textech pak také poznáte některé Gaimanovy názory a dozvíte se něco o jeho osobním životě. Ať už je to o jeho dětství, jeho novinářských či spisovatelských zkušenostech, nebo o jeho blízkých jako je jeho současná manželka a zpěvačka Amanda Palmerová. U téhle knihy je dobré nečíst ji najednou jako román, ale na pár dní ji vždy odložit stranou, a to hlavně proto, že se zde Gaiman občas i opakuje. Pokud ale chcete nahlédnout do mysli tohoto skvělého spisovatele, je pro vás tato kniha více než vhodná.... celý text

Kamelot 2023, Bill Willingham

Lovci monster s.r.o. 2012, Larry Correia

Při čtení téhle první knihy série mi styl přišel dost podobný Kulhánkově Nočnímu klubu nebo Butcherově sérii o čaroději Harry Dresdenovi. Hlavní hrdina Owen (s českými předky v rodokmenu) však na rozdíl od Dresdena používá jen své přirozené schopnosti, kdy jeho hlavními pomocníky jsou střelné zbraně. Je to jakási obdoba Zaklínače, který chrání lidstvo před útoky monster v našem současném světě. Kniha je pak nadupaná akcí od začátku až do konce. Jediné, co mně na prvním díle trochu zklamalo, bylo, že hlavními monstry, se kterými se tu Owen dostává do křížku, jsou vlkodlaci a upíři. Tedy ta nejprofláklejší knižní a filmová monstra vůbec. Snad to bude v dalších knihách lepší. Naopak mi přišlo zajímavější zdejší pojetí elfů a orků, další hodně profláklé fantasy rasy, kdy doufám, že se o těchto skupinách v dalších dílech dozvím více. Naopak se mi zalíbilo volné společenství lovců monster, kteří příšery zabíjejí, nejen pro dobro lidstva, ale také pro to, že za jejich zabití dostávají zaplaceno. Jen nechápu, proč vždy urban fantasy přichází se světy, kde se s příšerami bojuje potajmu a lidstvo jako takové nemá o skutečnosti, že příšery jsou skutečné, povědomí. Třeba něco takového existuje, ale zatím jsem se takové série nedopátral. Lovci monster tak jsou přesně to, v co jsem doufal. Nadupaná akční řežba plná střílení na monstra, se kterými by se ani Zaklínač nehodlal kamarádit.... celý text

Sharpův únik 2010, Bernard Cornwell

Sharpe si zase díky své povaze najde nepřátele. Tentokrát v řadách Portugalců, kteří jsou spojenci britské armády proti Napoleonovým francouzským vojákům. A opět zachraňuje další dámu v nesnázích. Cornwell píše jednotlivé knihy jak přes kopírák, až si někdy říkám, jestli má smysl pokračovat v sérii. Jenže i tak mě to stále baví a o tom to přece je. A díky téhle sérii se pak také dozvídám více o historii Napoleonských válek, což je další klad. Jeho spory s dalším britským důstojníkem Slingsbym jsou pak alespoň určitým osvěžením běžných Sharpových sporů v britské armádě.... celý text

Poslední argument králů 2009, Joe Abercrombie

I ve třetím díle sledujeme osudy stejných hrdinů, kdy pozornost se zaměřuje zejména na Jezhala, Gloktu a Logena. Místopisně pak sledujeme události na Severu, kde pokračuje válka s králem Seveřanů Bethodem, a události v hlavním městě Spojeného království Adově. Osobnosti hlavních postav pak jsou ještě více komplikovanější, než se zdálo. Je tedy dost možné, že se vaše sympatie ke konkrétním postavám změní, a to oběma směry. Zejména v osudech hlavních hrdinů pak dojde k obrovským změnám, kdy začnete pochybovat i o tom, kdo je vlastně na té dobré straně. A jestli se vlastně dá mluvit o dobré a špatné straně hlavního konfliktu, který se zde začíná postupně krystalizovat. Abercrombie je dobrý v tom, že si vybírá neobvyklé cesty příběhu, jako bylo putování tam a zase zpátky za artefaktem, který se nakonec nenašel, v předchozím díle. Většinu jeho následujících kroků sice není těžké odhadnout, ale neubírá to zábavě při jejich postupném odkrývání. Abercrombie se také snaží s postavami zacházet realisticky, takže se nestane, že by se osoba s pověstí krutého zabijáka najednou stala opěvovaným hrdinou svého lidu. A každá z hlavních postav pak má vlastnosti, které vám brání je nazvat kladnými hrdiny. Z většiny z nich se vlastně vyklubou antihrdinové.... celý text

Život v Číně I. 2012, Kchun-wu Li

Velmi zajímavý pohled na čínskou historii od konce druhé světové války, kdy se v čele této velké země objevil velký kormidelník Mao Ce-tung. Historie je vyprávěna z pohledu chlapce, který žije v těchto utopických revolučních dobách a zcela nepokrytě předvádí, jak on a další děti jeho věku vnímali tento okolní svět. Zatrne vám nejen u toho, jaké utopistické nápady v Číně v té době měli, ale také že většina lidí Maovi důvěřovala i po tak šílených katastrofách, kdy mnoho jejich soudruhů pomřelo hlady, a byla zničena ekonomika celého státu. A smutné je, že se nejednalo jen o zcela důvěřivé děti, ale také o dospělé. Asi jen málokoho nenapadne myšlenka: "Ještě, že žiju tady, a ne v Číně." Jediné, co se mi nelíbí je nehezká až karikaturní kresba komiksu, kdy jsem kromě hlavního hrdiny a jeho otce měl potíže identifikovat téměř každou další postavu od jiných. Tedy až na Mao Ce-tunga, který vždy vypadal jako by vypadl z oficiálního plakátu. Doufám, že vyjde v češtině i pokračování, protože bych velmi rád sledoval přerod naivního chlapce věřícího v kulturní revoluci, v muže, který zjistil, že byl obelhán těmi, kterým nejvíce důvěřoval. Alespoň mám pocit, že to směřuje tímhle směrem.... celý text

Sakra trek 2022, Geof Darrow

Pro mě trochu zklamání. Kresba je opravdu skvělá, plná detailů a jasných barev, ale nijak přemrštěných. Zkoumání detailů jsem si opravdu užíval, i když občas jsem měl dojem, že je to až zbytečně přehnané, a tedy po čase i únavné. Kresba je však jediný klad, který na tomhle komiksu vidím. O kovboji ze Šaolinu se za celou dobu nic nedozvíte. Jde od jednoho souboje do druhého (třetí už není) a kromě opakované omluvy na pár panelech nic víc neřekne. Dialogy tak obstarává kovbojův ukecaný osel a kovbojovi nepřátelé. A přestože se snaží být obě strany vtipné, humor se mi zdá dost prvoplánový. Kovbojův osel je až nápadně podobně otravný jako Oslík ze Shreka. A jeden z démonů, se kterým se kovboj střetne, má pro změnu ve zvyku veršovat jako daleko více proslavený démon Etrigan z DC stáje. Kovboj ze Šaolinu je tak jasnou ukázkou, že pouhá nadupaná akce se skvělou kresbou nestačí. Chce to i dobrý děj. Pokud bych měl tenhle komiks popsat krátce, tak se jedná o dva dlouhé na sebe navazující souboje se spoustou bezvýznamného žvanění, které se snaží být vtipné, ale většinou je to střelba do prázdna.... celý text

Víc než čest 2003, David Weber

Tato první povídková sbírka z Honoverse obsahuje tři povídky a také podrobný přehled tohoto světa. První povídka je o prvním setkání dvou inteligentních ras na Sfinze lidí a stromových koček. Jak už bylo naznačeno v sérii Honor Harringtonové, o tento první kontakt se zasloužil samotný předek Honor. Povídka je velmi zajímavá, protože poprvé můžete hlouběji nahlédnout do kultury stromových koček i do intimního spojení, které stromové kočky a lidé mezi sebou občas navazují. Zejména si uvědomíte, že stromové kočky jsou inteligentnější, než si většina lidí myslí, a to nejspíš i včetně těch, co nějakou tu stromovou kočku vlastní. Hodnocení 100 %. Druhá povídka je dost nudná, ale hlavně mi vůbec nesedí do světa Honoverse. Přijde mi, že autor této povídky o tomto světě ví jen kusé informace, protože v rámci tohoto světa mi tento příběh nedával moc velký smysl. Pokud ji vynecháte, nic tím neztratíte. Hodnocení 40 %. Třetí povídka se týká celkem důležitého úseku, který je zmiňován od sedmého dílu série Honor Harringtonové. Jedná se o pokus o puč v Republice Haven, kdy se klika Rovnostářů pokusila svrhnout vládu Rob S. Piera. Dozvíte se zde podrobnosti, jak tento pokus o puč probíhal, takže budete mít lepší náhled na celou situaci, která je v sérii Honor Harringtonové jen v náznacích. Hodnocení 80 %. Podrobný přehled světa Honor Harringtonové je pak pojat ve stylu literatury faktu. Dozvíte se zde zejména historické pozadí tohoto světa soustředěného na Mantichoru, Haven a Solární svaz, stejně tak i ekonomickou stránku věci, ale také technické podrobnosti o cestování vesmírem, které z celého Honoverse dělají skutečnou hard sci-fi. Hodnocení 100 %... celý text

Pastýřská koruna 2017, Terry Pratchett

Poslední zeměplošský román také ukončuje podsérii o Toničce Bolavé. Je kratší, než Pratchett plánoval, protože jej nestihl před svou smrtí zcela dokončit. Naštěstí měl ve zvyku napsat nejprve to hlavní a pak postupně doplňovat méně důležitý děj, takže nanejvýš jen vycítíte, že zde chybí nějaké podrobnosti. Tonička už je plnohodnotnou čarodějkou, přestože dost mladou. Po smrti Bábi Zlopočasné se musí starat nejen o Křídu, ale také o část Lancre, o kterou se starala Bábi. Být na dvou místech najednou nejde a tak má potíže zastat práci za dvě čarodějky. Elfové navíc vycítili, že Bábi se jim už nemůže postavit a považují to za příležitost znovu proniknout do světa lidí a ovládnout jej pro svou krutou zábavu. Toničce pak začne s jejími povinnostmi pomáhat mladík, který se rozhodl stát se čarodějkou. Tím poslední zeměplošský román dokončuje jakýsi kruh, protože kdo si vzpomene, už třetí zeměplošský román byl o dívce, která se naopak chtěla stát mágem. Pratchett tak zde opět dává najevo, že pokud o něco opravdu stojíte, je nutné za tím jít, i když vám okolí tvrdí, že dosažení vašeho cíle je nemožné. Elfové jsou už trochu vyčpělým nepřítelem, se kterým mělo co do činění v minulosti jak trio lancreských čarodějek, tak i samotná Tonička. Stejně tak i mladík, co se chce stát čarodějkou je jen opakovaným tématem z Čaroprávnosti. Pokud ale čtete Zeměplochu postupně, těžko vás neosloví smrt Bábi Zlopočasné. A když se v závěru knihy spojí všechny čarodějky proti útočícím elfům, je to zábavné číst. Jako by si Pratchett řekl, a teď si tu dáme na závěr finální bitvu ve stylu marveláckých filmů. Nejkontroverznější na posledním zeměplošském románu je však smrt jedné z hlavních postav Zeměplochy Bábi Zlopočasné. Mnoho fanoušků se s tímto Pratchettovým rozhodnutím špatně vyrovnávalo. Nejspíš i proto, že přestože i v Zeměploše postavy občas umíraly, nikdy se to nestalo žádné důležité postavě. Dokonce i český překladatel Jan Kantůrek měl k tomuto Pratchettovu rozhodnutí výhrady. A to nikdy předtím Pratchettovo dílo nekritizoval. Smrt Bábi Zlopočasné však dává smysl ve více ohledech. Jedním z nich je, že Pratchett již zřejmě cítil, že jemu samotnému se krátí čas, a byl to tedy pro něj i určitý způsob, jak se vyrovnat se svou vlastní smrtí. Druhou věcí je to, že Pratchett se v podsérii o Toničce Bolavé snažil nenásilným způsobem vzdělávat dospívající mládež, pro kterou byla Tonička zejména určena. Učil je tedy nevzdávat se, mít pochopení pro starší a nemocné, být ohleduplný k ostatním, nebo třeba poukazoval na domácí násilí. Smrt tak byla dalším pochopitelným tématem, které se snažil mládeži přiblížit. Z jeho slov si tak můžete vzít zejména to, že i když je smrt pro pozůstalé smutná, patří do koloběhu života. Je v pořádku být chvíli smutný, ale život jde dál a nemá smysl přestat žít jen proto, že vás opustila milovaná osoba. Stejně tak je důležité vybrat si svou vlastní cestu, svůj vlastní způsob, jak procházet životem, a nesnažit se jít ve stopách svého předchůdce za každou cenu. Pratchett nám díky svým 41 zeměplošským románům ponechal jako odkaz mnoho pro zasmání. Přestože je ale Zeměplocha považována zejména za humornou fantasy, čtenáři v ní najdou i mnoho k zamyšlení. A Pratchett právě tato závažná témata ukrývá pod vrstvou humoru a nenásilně tak předává svou moudrost jiným. A díky jeho knihám je tak svět o něco lepší. Je to dobrý způsob, jak alespoň trochu nenásilně změnit myšlení lidí.... celý text

Problém tří těles 2018, Liou Cch'-sin

Také mám problém tří. První z nich jsou hlavní postavy příběhu, které jsou díky stylu vyprávění dost neosobní, takže jen málokdo bude schopný se s nimi ztotožnit nebo se do nich vcítit. Problém totiž je hlavně v tom, že (většinou) nejsou popisovány jejich emoce. Díky tomu pak působí jako roboti, přestože tomu tak není. Druhým a třetím důvodem je pak spíše můj problém, a to neznalost reálií. První třetina knihy je čistě o revoluční historii Číny v druhé polovině 20. století, což jsem od knihy původně neočekával. Přestože mě tato část bavila asi více, než celý fantaskní zbytek knihy, trpěl jsem tím, že o této části čínské historie moc nevím. Nedokážu tedy ani odhadnout, nakolik se autor držel historických faktů, a nakolik to byla fikce. Třetím a hlavním problémem však pro mě bylo, že tato kniha je opravdu hard sci-fi, u které je potřeba mít více než základní znalosti fyziky. Když se tedy v ději řešily fyzikální otázky, dost jsem tápal a vůbec si to neužíval. Stejně tak mě ani moc neoslovila virtuální počítačová hra, ve které se část příběhu odehrává. Pro mě tedy byla tato kniha dost velkým sáhnutím vedle. Čtenáři, kteří jsou na tom dobře se znalostmi o historii novodobé Čínské lidové republiky a zejména se znalostmi z fyziky, by si pak mohli přidat o jednu hvězdičku více.... celý text

Silo 2014, Hugh Howey

Silo je velmi zajímavé postapo. Dalo by se nejvíce připodobnit ke Glukovskyho knize Metro 2033, kde také žil zbytek lidstva po katastrofě na omezeném prostoru a o dění venku neměl téměř žádné informace. Na rozdíl od Metra je však Silo čisté sci-fi. Nedějí se zde žádné záhadné nevysvětlitelné úkazy ani zde nepobíhají monstra. Autor si vystačí s lidmi. Kniha je rozdělená do několika větších částí, kdy každá část je vyprávěna jinou postavou. První část by pak klidně obstála jako plnokrevná povídka s pointou. Atmosféra je budována postupně, takže ze začátku máte pocit, že svět v Silu se zase o tolik neodlišuje od našeho normálního života. Postupně se ale seznamujete s tím, jak to v Silu doopravdy funguje. Ve stejnou dobu také začnete odhalovat, že společenství Sila žije ve lži. A hlavně toto postupné odhalování je tím hlavním, co dělá tuto knihu tak vynikající. Už jsem také stihnul zhlédnout první dva díly seriálu Silo, který právě teď vychází. Seriálu se zatím nepodařilo vybudovat tak dobrou atmosféru jako knize. Pokud váháte, co dřív, dejte přednost knize. Seriál by vás mohl odradit.... celý text

Měsíc nad Soho 2016, Ben Aaronovitch

Druhý díl o policistu Peteru Grantovi je pro mě stejným zklamání, jako první. Líbí se mi humor Aaronovitche a Peter Grant je i celkem sympatická postava. Ale hlavní problém mám s příběhem. Stejně jako punch a judy, který byl hlavním tématem první knihy, mi moc neříká ani jazzová hudba. V hlavním tématu knihy jsem tedy opět plaval. Peter Grant pak vyšetřuje paralelně další případ související se sexuálními útoky. Kdo však četl Americké bohy od Gaimana, neobjeví zde nic originálního. Horší pak je, že jsem z děje vlastně ani spolehlivě nezjistil, zda byl tento případ vyřešen společně s jazzovou tématikou, nebo zda sexuální vrah stále pobíhá po Londýně. Je ale skvělé, že jsem se z knihy dozvěděl něco víc o londýnské policejní práci. Je vidět, že Aaronovitch má ve zvyku zjišťovat se o určitých profesích podrobnosti. A tak jsem z příběhu jako takového opět zmaten, stejně jako u první knihy, a zvažuji, zda je tato série pro mě. Opět. Knihy jsou naštěstí tenké, takže dám sérii šanci ještě do třetice.... celý text

Hon na zrádce 2022, Joe Dever

V devadesátých letech jsem byl nadšeným příznivcem Deverových gamebooků o Lone Wolfovi. Přestože nikomu nemohla uniknout do očí bijící podoba s Tolkienovou Středozemí, Dever tento svět využil jen jako inspiraci a vytvořil svůj vlastní fungující fantasy svět. Velmi mě pak zarmoutilo, když nakladatelství Najáda zkrachovala a příběh o Lone Wolfovi nebyl v češtině dopřeložen. Jsem tedy vděčný, když jsem se dozvěděl, že nakladatelství Mytago začalo Lone Wolfa znovu vydávat, a že se již dostalo ve vydávání gamebooků už za Najádu. V devadesátých letech jsem také četl první tři romány o Lone Wolfovi a už v tu dobu jsem byl z nich (na rozdíl od gamebooků) dost zklamaný. Přesto jsem čtvrtou knihu Hon na zrádce začal číst s nadějí. I čtvrtý román je však stejně slabý, ne-li horší, než předchozí romány. Střídají se zde tři dějové linie. Nejzajímavější je asi o Vonotarovi, hlavním záporákovi, která sleduje jeho pohnutky a myšlení. Níže je pak putování Lone Wolfa na jeho misi, které se spisovatelé snažili oproti gamebooku dát větší logiku, ale spíše se do toho ještě více zamotali. Nejhorší je však část, která se týká Benedona a Alyss. Tahle část mi přijde tak zbytečná a otravná, že jsem měl chuť přeskakovat vše, kde se objevovali, přestože něco takového nemám vůbec ve zvyku. Zejména Alyss mi leze pořádně krkem a jako postava mi přijde zcela zbytečná a přidaná jen proto, aby kniha nebyla příliš útlá. Nakladatelství Mytago pak v překladu nechalo neskutečně mnoho zbytečných překlepů, kdy většinu z nich by dokázal najít i Word. Překlad jako takový nedokážu hodnotit, ale nevšiml jsem si tam žádných závažných lapsů. Jen si nedokážu zvyknout na to, že v překladech Mytaga se Lone Wolf překládá jako Osamělý Vlk, což je už ale spíš můj problém, který nakladatelství nevyčítám. Nechápu však rozhodnutí, psát obě části jména s velkým písmenem na začátku slov, když to není podle českého pravopisu správně. Indiánská jména jako Sedící býk se přeci taky tak nepíšou a tohle je stejné.... celý text

Sněhurka 2022, Bill Willingham

Mláďata v Zemi hraček 2021, Bill Willingham

Prach snů 2011, Steven Erikson (p)

V tomhle díle nás nečekají žádné odskoky na jiné kontinenty, vše se odvíjí na Lederském kontinentu. Ten je ale tak velký, že rozdíl je minimální. Lovci kostí Tavore Paran putují za svým cílem, o kterém ví či tuší jen málokdo, a to napříč celým kontinentem. Naneštěstí se až do závěru knihy během jejich cesty nic neděje. Je to taková road trip s celou armádou, kde se řeší jen vztahy mezi některými jedinci. Alespoň se už ale odhalí, jaký má Tavore konkrétní cíl. Daleko zajímavější je pak osud Olose Toolana a Barghastů, kterým velí jako vojevůdce. A jejich osud je dost drsný. To je však řešeno až v druhé polovině knihy. Více se tu pak odhalují starší bohové a hlavně ještěří lid Che Malle, o kterém se dozvíme víc, než za posledních osm knih. Až na Toblakaie se tu vlastně objeví všechny starší rasy a nějakým způsobem se zapojí do příběhu, přestože se ne všichni zapojí do hlavního děje. Ostatní dějové linie jsou pak nudné až otravné. Král Tehol mě už nebaví tolik, jako chuďas Tehol. Had dětí putujících pouští je nejen nuda, ale i otravná nuda. To samé je putování menší skupinky lidí pod vedením Taxilana. U Malazu tak narážím na neustálý problém, kdy se nudné části mísí se zajímavými částmi, kdy děj pak graduje do fenomenálního finále. Celé malazké sérii by vůbec nezaškodilo zásadní proškrtání spousty balastu. Pokud vás ale neotrávil grafomanský balast Eriksona doteď, těžko vás to samé překvapí v tomhle díle. Těším se však na konec této série. Přestože se mi svět Malazu moc líbí, přečíst v průměru jednu až dvě třetiny tisícistránkové knihy, abych se po zbytek času bavil, mi začíná připadat jako ztráta času. Po přečtení Návratu rudé gardy doufám, že Esslemont bude ve vyhazování zbytečností z děje úspěšnější, než Erikson.... celý text

Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou 2023, Rob Wilkins

Podrobný životopis Terryho Pratchetta, kde se dozvíte o jeho dětství, o jeho prvních pokusech v literatuře, o jeho práci jako novináře a mluvčího společnosti atomových elektráren, o jeho nadšení pro sci-fi a fantasy od dob dospívání, ale třeba i o jeho dalších koníčccích, o jeho přátelích, rodičích a prarodičích, nebo o jeho manželce. Ale také o jeho prvních úspěších jako spisovatele, a jeho prvních zeměplošských románech, díky kterým konečně prorazil a stal se spisovatelem na plný úvazek. O době, kdy již byl proslaveným spisovatelem mnoha bestsellerů. Ale také o smutných posledních kapitolách života s Alzheimerem. Jedná se o pozoruhodný životopis skvělého spisovatele, který měl i své stinné stránky, které se zde neodhalují pro senzaci, ale pro celkové pochopení charakteru této osobnosti. Moje podrobnější recenze na: https://discworld.cz/novinky/recenze-zivotopisu-terryho-pratchetta/... celý text