Freemantle
přečtené 166
Okamžiky štěstí
2016,
Patrik Hartl
Moje první knížka od Patrika Hartla, kterou jsem měl možnost číst. Autor mě nedávno zaujal v pořadu host Radiožurnálu Lucie Výborné, a to nejen svým verbálním projevem, ale zejména jeho originálním smíchem, přičemž mě natolik nadchl svým vyprávěním a pohledem na život, že jsem musel sáhnout po Okamžicích štěstí. Mile mě překvapilo rozdělení knihy na dvě strany, vyprávění z pohledu sourozenců Jáchyma a Veroniky. Má volba padla na Jáchyma. Ze začátku mě knížka bavila, říkal jsem si, že to bude kvalitní odpočinkové čtivo. Během několika stránek jsem pochopil, že tato kniha byla skok do tmy. Do čtení jsem se vyloženě nutil, vlastně jsem Jáchymovu část dočetl kvůli nějakému "pocitu úcty" k autorovi, kdy mě zaujal jako člověk. Příjemné množství postav, děj není nijak hluboký, naopak je plytký, nicméně ubíhá, text je psaný rychlou formou, skutečně to utíká, ale... nebaví. Žádné překvapivé zvraty, žádné skoky vpřed a vzad, jen popisování. Taková (dost neuvěřitelná) pohádka pro dospělé. Škoda. Veroničinu část už číst nebudu, ale předchozím Hartlovým dílům šanci dám.... celý text
Tma
2016,
Bernard Minier
Bernard Minier si mě prvním dílem "Mráz", kde vystupuje sympatický major Martin Servaz, podmanil, u druhého dílu "Kruh" jsem příběhem už tak nadšený nebyl, na druhou stranu jsem ocenil hlubší pohled do majorovy minulosti a prostor, který byl věnován jeho spolupracovníkům, dceři Margot. Ovšem třetí díl mě... zklamal? Ano, zklamal. Jak už to napsal někdo přede mnou v komentářích, kniha je sice detektivka, ale je okořeněná jistou dávkou něčeho, co připomíná nepodařené sci-fi. Některé pasáže na mě působily absurdně, směšně, příběh je zbytečně vykonstruovaný, natahovaný, neuvěřitelný... ne, toto se skutečně nepodařilo. Přiznám se, že jsem chtěl knihu odložit, ale nakonec jsem se rozhodl ji dorazit do konce, protože jsem četl všechny tři díly za sebou. Jinak naprosto nechápu, proč má autor nutkání popisovat to, co která postava zrovna poslouchá za interpreta a píseň a proč téměř každý odstavec začíná popisem počasí, které zrovna v daný okamžik panuje...... celý text
Sůl moře
2016,
Ruta Sepetys
Ačkoliv jsem do tohoto díla vkládal opravdu velké naděje, kniha pro mě byla v určitém směru zklamáním. Nejsem si jistý, pro jakou věkovou hranici je tato tvorba určena, mně osobně se ale tuze nelíbil styl vyprávění, každá postava na několik málo stránek a pak skok k další postavě. Hrdinové knihy mě bohužel nijak výrazně neoslovili, Joana (zdravotní sestra) mi přišla až nezdravě posedlá touhou pomáhat všem zraněným, její chování bylo kolikrát za hranicí racionálního myšlení. Další z postav - nácek Alfred byl sice jako sociopat a blb vykreslen dobře, nicméně jeho stereotypní vyjadřování mě nudilo. Chyběla mi rychlejší gradace, detailnější popisy, příběh, který se táhne stejně pomalým tempem jako cesta hlavních hrdinů do přístavu, se bohužel naplno rozjede až v poslední třetině knihy. První třetinou jsem se velmi těžce prokousával, dost často jsem bojoval s nutkáním knihu odložit a už se k ní nevracet. Naopak poslední třetina knihy mě vtáhla do děje, poslední třetina knihy mě konečně začala bavit, začala akce, na kterou člověk čeká celou dobu. Syrové a surové - takové je vyvrcholení příběhu, kolikrát mě až zamrazilo při představě některých popisovaných scén, samotný konec (dopis) je asi nejdojemnější částí celé knihy. Oceňuji autorčinu snahu dostat do povědomí lidí největší lodní tragedii v historii lidstva (co do počtu obětí), o které jsem sám vůbec netušil. Za co jí ale vzdávám hold je její schopnost zajistit tak obrovská kvanta informací, díky kterým přivedla na světlo světa tuto knihu. Avšak i přes obrovský potenciál, který nabízí tato tragická událost, zůstal autorkou nevyužit, což je obrovská škoda.... celý text
Muž jménem Ove
2014,
Fredrik Backman
Jsem nadšený, skutečně nadšený a v duchu tleskám. Doslova každou volnou chvíli jsem věnoval jejím řádkům. Snad mě paní, vedle které jsem seděl včera na lavičce s knihou v ruce, už vytěsnila z hlavy - prvních několik stran jsem totiž skutečně řval smíchy a nedokázal se ovládnout. A pak jsem se uklidil domů a četl dál. A na konci, tam jsem řval taky, ale už ne smíchy. Frederik Backman a jeho Ove se nesmazatelně zapsal do mého literárního srdce.... celý text
