ElleNora
přečtené 216
Matka
2020,
Karel Čapek
Mé první setkání s Čapkem a překvapilo mě, jak se mi hra líbila. Pro mě to byl emotivní příběh matky, která se nechce vzdát svých dětí a vypustit je do světa, kde se můžou zranit, dokonce zemřít. Ale chránit je donekonečna nemůže - synové chtějí prožít život po svém.... celý text
Krysař
1972,
Viktor Dyk
Se čtením jsem u této knihy měla mírné problémy. Ke knize se možná za pár let vrátím a uvidím, jestli ji o trochu více pochopím.
Revizor
2010,
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Těším se, až si na knihu zajdu i do divadla - myslím, že jedině tak může tato komedie vyniknout. Četlo se samo, krátké, ale přesto zaujalo cílem - vykreslit satiricky ruskou vyšší společnost a touhu po moci a penězích.... celý text
Žítkovské bohyně
2012,
Kateřina Tučková
Samota na Žítkové se občas může zdát jako idylické místo útěku před městem a civilizací, ale překvapivě se zde v horách odehrává mnoho fantastických příběhů, kterým se těžko věří. Pokud vám tedy někdo tamější tajemství sdělí, jelikož komunita je zde celkem uzavřená. Připadala jsem si tak rychle vtažena do příběhu, že jsem občas musela přestat a zamyslet se nad vším textem, který jsem přečetla. Je to jedna z těch tich, která se čte vlastním tempem - a tak je to správně, neboť dva dny by mi na příběh nestačily. Začala jsem číst knihu k maturitě, ale nakonec to byl zážitek, a k autorce se proto rozhodně vrátím.... celý text
Červený a černý
2009,
Stendhal (p)
Příběh plný nevěry, manipulace a honby za vyšším společenským postavením. Některé části se četly vysloveně samo, ale bohužel se střídaly s těmi, které se příliš vlekly. Styl psaní je po vzoru francouzského realismu velice otevřený a upřímný, plný vnitřních monologů, víme tedy, co si postavy myslí. Právě proto mě asi kniha zaujala - působí velice silně, přestože s postavami člověk nesoucítí.... celý text
Tři kamarádi
1962,
Erich Maria Remarque (p)
Nečekala jsem, že bych se do této knihy tak začetla... ale opak je pravdou. Příběh přátelství, lásky, které vydrží na život a na smrt.
Chrám Matky Boží v Paříži
2014,
Victor Hugo
Obrovský příběh dotýkající se mnoha témat. Všechny postavy od Esmeraldy po Gringoira byly vykresleny dokonale, lišily se od sebe tak moc, jak to jen jde. Quasimodo, který je tak obětavý, ale ohyzdný zároveň, dále arcijáhen, jehož zájem se přesunul od vzdělání k intenzivnímu chtíči, nebo právě Gringoire, jenž se naučil oceňovat jednoduché věci a v jeho srdci stále zůstalo místo pro kozičku. Je pak k podivu, že Esmeralda nikdy nezjistila Phoebovi úmysly, očekávala jsem jejich setkání, ale marně. Litovat nyní můžeme Fleur de Lys, jež se bude muset s Phoebem potýkat ještě dlouho. Moc se mi líbil příběh Kytičky a Myší díry, přestože bylo od začátku jasné, jak to tehdy bylo. Oceňuju také spád děje ke konci knihy, to se očekávat nedalo. Vytkla bych jen některé dlouhé kapitoly, které vlastně jen popisovaly architekturu a vývoj Paříže. Přišlo mi to poněkud zdlouhavé, dějová linka mi byla mnohem bližší.... celý text