1. Domů
2. Autoři
3. Henri Marie Beyle
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 32
• Bazar 41
• Životopis
• Citáty 65
• Diskuze 2

Populární knihy

/ všech 32 knih

Nové komentáře u knih Henri Marie Beyle

Kartouza Parmská

„Zo života šľachticov za Napoleona v Taliansku a Francúzsku, ktorí sa zmietajú v poryvoch doby, dobovej morálky aj vlastných vášňach a pochybnostiach. Dejovo aj charakterovo bohaté, ale trochu som sa v tom množstve barónov a markíz a ich pohnútkach a motiváciách strácal. Nehovoriac o tom, že sú mi podobné urodzené osobnosti málokedy sympatické, ale to už je moja vec. Trochu viac humoru a nadhľadu by knihe pridalo na záživnosti. Počúvané v rozhlasovej podobe veľmi dobre načítané Vladimírom Čechom.“... celý text
— javlapippi

---

Kartouza Parmská

„Nádherná kniha, ale dala mi dost práce. Není to lehké čtení, člověk se ztrácí v množství postav, intrik, společenských konvencí, až si nakonec říká, že dnešní život je přímější a o dost jednodušší. Navíc Fabrizzio je dost tele. Nejvíce si zakládá na své cti, kterou ale odloží, až když už je pozdě. No a když se tím vším člověk prokousá, přijde odbytý konec, jako by kniha už autora přestala bavit a chtěl ji rychle ukončit.“... celý text
— klaraNeu

---

Červený a černý

„"V seznamu šlechticů, seřazeném mnichy podle příspěvků, stálo jeho jméno několikrát na posledním místě. Nadarmo tvrdil, že nic nevydělává. Kněžstvo v takových věcech nezná žerty." Julián Sorel je mladík žijící bojem s okolím. Vede konflikt s vlastním svědomím, maloměšťáky, jezuity, manžely svých milenek, s milenkami samotnými a především s tím mizerným 19. stoletím, které francouzům dalo usrknout nápoje svobody a pak je zatvrzele nutilo si tu opojnou chuť odpírat. Stendhal nám představuje hrdinu z mladé generace, zbožňujícího (dnešním jazykem řečeno) "self made many" Napoleona a Dantona, nenávidícího kostnatý a neproniknutelný systém společenských vrstev a toužícího po slávě a moci. Je pohledný, cílevědomý, ale jak už to u postav snílků bývá - v stoupání po žebříku nekouká nalevo napravo, lokty má proklatě ostré a vůbec ho netrápí, když někoho využije nebo zneužije. No a tenhle ďábelsky krásný sociopat nás provází celou knihou, díky tobogánu citů je čtenáři tu sympatický, tu nepochopitelný a často také odporný. Knížka má myšlenku, velmi dobře vykresluje povahy postav a drží si přehledný časoprostor, ale to vše za cenu až nesnesitelné dějové stagnace a době vzniku poplatného romantického patosu. Prodávání motivací postav skrze vnitřní monology a mapy duševních pochodů mi vždycky trochu skřípalo mezi zuby a když se kormidlo myšlenkových kotrmelců hlavní postavy otáčí v průměru alespoň dvakrát za kapitolu, začne pravděpodobně současný čtenář ztrácet výdrž a se zájmem je dočte jen hodně zarytý romantik. Já, odporný to literární konzument, musím jen konstatovat, že výlet do atmosféry francouzské rekonstrukce jsem nasál všemi póry a kritiku společenských vrstev bohatých i chudých jsem ocenil... prvních tři sta stran. Pak se ale přestalo kritizovat i popisovat a začalo se řešit jak Julián/Matylda jeden druhého milují/nenávidí/zbožňují/nemůžou vystát. Když se tenhle kolotoč červené a černé knihovny otočil desetkrát a děj se pohnul ke konci, not gonna lie, byl jsem připravený vystoupit a trochu si odpočinout.“... celý text
— hetzerjoke

---

---

Červený a černý

„O této knize jsem samozřejmě věděla, že existuje - učila jsem se o ní kdysi na maturitu. Ale asi by mě nikdy nenapadlo si ji přečíst. Náhodou se o ní zmínil kamarád - a když jsem zjistila, že má audioverzi, kterou načetl Boris Rössner - tak jsem neváhala. Jsem ráda, že jsem si tuhle klasiku poslechla. Skvěle napsáno, ještě líp načteno. Příběh sám je překvapivě nadčasový, lidé jsou stále stejní, bezcitní psychopaté žili, žijí a budou žít ve všech dobách. Jen kulisy se mění..“... celý text
— helusa2

---

Červený a černý

„V rámci studia dějin francouzské restaurace jsem četl Červený a černý především jako literární obraz určité historické atmosféry. V tomto ohledu je román překvapivě přesný. Stendhal velmi dobře vystihl základní napětí doby: návrat aristokratických struktur, znovu posilující vliv církve a zároveň přetrvávající ambice generace, která vyrostla na napoleonském mýtu kariéry otevřené talentu. V postavě Juliána Sorela je tento konflikt zachycen téměř modelově. Člověk s inteligencí a ambicí, ale bez původu, se v restauraci pohybuje v prostředí, které mu vlastně nedává legitimní prostor. Právě proto mi román při studiu této epochy připadal velmi inspirativní – ne jako zdroj faktů, ale jako plastický obraz mentality společnosti dvacátých let 19. století. Velkou hodnotu knihy vidím v tom, že ukazuje mechaniku společnosti zevnitř. Při studiu historie člověk často pracuje s politickými dějinami, zákony, diplomacií nebo institucionální strukturou státu. Mnohem obtížněji se ale zachycuje každodenní sociální chování a nepsaná pravidla společnosti. Stendhal naopak detailně ukazuje svět maloměsta, seminářů, aristokratických salonů i vztahů mezi společenskými vrstvami. Je zde velmi dobře vidět nedůvěra k lidem bez původu, význam intrik a známostí, moc církevních institucí i zvláštní směs obdivu a rozpaků, kterou tehdejší společnost cítila vůči napoleonské minulosti. Právě v tomto smyslu pro mě román doplňuje studium politických dějin – umožňuje lépe pochopit atmosféru doby. Zajímavé je také to, že román vychází z reálné soudní kauzy. Inspirací byl případ seminaristy Antoina Bertheta, který roku 1827 vystřelil v kostele na ženu z rodiny, u níž dříve působil jako domácí učitel a s níž měl milostný vztah. Aféra skončila soudním procesem a Berthetovou popravou pod gilotinou. Stendhal tento provinční skandál proměnil v literární příběh mnohem širšího významu. Čtení trochu znepříjemňuje přílišná rozvláčnost a zejména přetíženost dialogy. Přesto román považuji za velmi cenný. Stendhal dokázal zachytit moment, kdy se Francie snaží vrátit k předrevolučním strukturám, ale zároveň už nedokáže potlačit energii společnosti, kterou revoluce a napoleonská éra uvedly do pohybu. Červený a černý tak pro mě není jen románem o jedné tragické kariéře, ale především literárním portrétem celé historické epochy, který dokáže studium této doby velmi dobře doplnit.“... celý text
— GeorgiusClívus