Edera
přečtené 87
Návrat do divočiny
2019,
Aleš Palán
Třetí, patrně závěrečná část o šumavských samotářích a jejich osudech, tentokrát hlavně z pohledu autora Palána. Možná je méně výživná, stručná, pořád je přitom ovšem zajímavá a tak by neměla chybět ve sbírce jako poslední střípek knižní skládačky. (Úspěch předchozích knih pramení možná i z toho, že ukazuje ostatním lidem, jak inspirující je životní změna, kterou se samotáři rozhodli udělat): ..."Čtenáři nechtějí udělat tak radikální změnu, ale stačí vědět, že je to možné. Menší změna, pro nás neméně důležitá. Přestěhovat se do vedlejší obce, změnit něco v zaměstnání, ve vztahu, v sobě." Knihy to jsou svým způsobem exotické ve své jedinečnosti a specificky moudré. Učí nás vidět, vnímat svět jinak, rozumět, odhodlat se k něčemu, vzpomenout si, že cesta do přírody nemusí vést jen po hlavních turistických stezkách, vrací nás zpět k přírodě, nemateriálním věcem, duchovnu, který má každý postavený někde jinde a jak píše autor, odhodlat se třeba ke změně něčeho, co nám už dlouho nevyhovuje a nemusí to být jen prostor, který někde a s někým obýváme. Někdy člověk potřebuje popostrčit. Oprostit se od přebytečného, zbytečného, rozptylujícího, nevyhovujícího nebo toho, co ho dusí. Podobné knížky v dnešním komerčním světě nevychází, je vidět, že mít hodnoty jinde než většinová společnost a nestydět se za to, už je v dnešní době cizorodé, mile nápadné a svým způsobem i atraktivní. Je to jeden z tisíce způsobů života, který můžeme vést. Konkrétně poustevničení bylo vždycky okrajovou záležitostí. Když to ovšem člověku vyhovuje a žije tak smířený se světem a svými "drobnými" radostmi, proč ne? Kéž by se každému podařilo najít si své místo, kde si řekne: takhle chci žít, tady je mi nejlépe, tohle je nejlepší z možností, které se mi nabízí. Ne každému se to totiž podaří. Samozřejmě i pro ty, co nic měnit nechtějí, je poslední knížka pozoruhodná. Třeba už jen tím, že pro zajímavost ukazují nevšední bytí nevšedních lidí, s kterými se my ve městě asi hned tak nepotkáme.... celý text
Devatenáct set osmdesát čtyři
2014,
George Orwell (p)
Román 1984 by si měl opravdu přečíst každý, přidávám se k těm co ho doporučují. Co si z toho kdo vybere, jak to zpracuje, pochopí či se knihou nechá či nenechá ovlivnit, to už je věc jiná. Zpočátku jsem se hůř začítala, je tam hodně popisů a kniha je málo dějová (o ději a příběhu to primárně opravdu není), ovšem trpělivost se rozhodně vyplatila. Právem jedna z nejzásadnějších knih 20. století.... celý text
Bible 21
2017,
neznámý - neuveden
Tato Bible (překlad 21.století) se mi oproti jiným lépe četla a zdála se mi přehlednější než ty "klasické". Vzhledem k tomu, že nejsem věřící člověk, Bibli otevřu jen občas a něco si v ní vyhledám. I ateistům může hodně nabídnout a její znalost patří samozřejmě k všeobecnému vzdělání. Zatím jsem četla poctivě stránku po stránce jenom do konce Starého zákona. Snad jí někdy dočtu celou. Ráda bych. Každopádně... je to výzva.... celý text
Fahrenheitova dvojčata
2016,
Michel Faber
Tuhle knížku povídek jsem si kdysi zakoupila ještě s komínkem dalších na doporučení jedné velice uznávané současné české spisovatelky, kterou jsem měla tu čest poznat během jednoho z kurzů tvůrčího psaní. Protože na doporučení lidí až nezdravě dám, zvláště u těch, u kterých se domnívám, že víc než ti ostatní rozumí literatuře (nebo s kterými se domnívám, že mám v něčem podobný vkus nebo sklony), začetla jsem se nedočkavě a zvědavě. Jak to tak bývá, některé z žánrově rozmanitých povídek mi oslovily víc, některé míň. Byly zajímavé, většinou nevšední (způsobem podání, zvláštním hrdinou, neobvyklou situací nebo prostředím, v kterém se postava ocitla, nevšední svým pohledem na svět), některým k úplnosti snad ještě něco scházelo. (Pokud mi dobře slouží paměť, je to asi deset let zpátky). Všechny jsem ovšem dosud nepřečetla a vrhla se na další doporučované tituly. Takže tady mám ještě rest. Vždycky, když se přehrabuju v knihovně, vzpomenu si na učitelku psaní a přemýšlím, z jakých důvodů nám studentům tyto povídky asi tak doporučovala. A protože každá z knížek, kterou si vybereme a přečteme, odráží i naší osobnost, vzdělání nebo zážitky, které nás zavedly až k výběru tohoto textu, hledám a snad i nalézám v textu její stopy, způsob uvažování, toho, čeho si všímá a co asi chtěla předat dál, dalším lidem, generacím. Asi netřeba podotýkat, že spisovatelé jsou inspirativní a hodně zajímavé osobnosti. Tahle knížka pro mě není nedůležitá (osobní vztah k ní), ale vzhledem k tomu, že jsem ji dosud celou nedočetla a dala přednost jiným výzvám, domnívám se, že 3 udělené hvězdičky budou adekvátní.... celý text
Anděl
2000,
Jáchym Topol
Originální. Zvláštní. Zajímavá. Magická kniha. Je v ní dostatek světla, aby člověk nespadl do úplné temnoty. Zároveň je Anděl popsaný jedinečným jazykem, přitom se mi zdá, že je ze všech T. delších textů nejsrozumitelnější. Čtenář románu není jen konzument, musí se s autorem naladit na jednu vlnu, přemýšlet o přečteném, nechat se unést jeho atmosférou a trochu spolupracovat. Anděla, což je drsný a přesto interesantní literární výlet po starém Smíchově 90.let, doplňují ve starším vydání z roku 2000 fotografie Michala Cihláře, v novějším vydání jsou pak fotky přetvořeny do černobílých ilustrací. Fiktivního hrdinu zde zastupuje samotný autor Jáchym Topol, s nímž se spisovatel v některých aspektech nejspíš ztotožňuje. Dostala jsem se díky němu do jiného světa, než ve kterém se obvykle pohybuju. Díky tomu všemu zůstane kniha nesmazatelně vepsaná do mého čtenářského srdce.... celý text
Bláznovy zápisky / Zapiski sumasšedšego
2008,
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Bláznovy zápisky patří do souboru šesti povídek (vydaných pod názvem Petrohradské povídky), já ovšem četla tuto česko-ruskou verzi, která obsahovala jen dva prozaické texty. Hlavní hrdina, bezejmenný úředníček, si do deníku v průběhu několika měsíců zapisuje své zážitky a myšlenkové pochody. Gogol si zde důmyslně hraje s datováním, nejdříve si hrdina zapisuje dny klasickou formou (začíná 3. říjnem, postupně však úředník přestává být orientovaný časem, místem a má čím dál tím větší chaos v myšlení, takže se dostáváme třeba do 86.březence, pak do datumu, který si vůbec nepamatuje až po různé potřeštěnosti. Poslední záznam je z části dokonce napsaný vzhůru nohama). Téma je vážné, ale Gogol je samej vtípek, strefuje se do kde koho a baví se různými způsoby. Zlehka žertuje třeba i na úkor svých literárních kolegů. Jeho pomatený hrdina si například napíše kýčovité veršíky a pak uznale říká, že tyto skvosty jistě složil samotný Puškin! Satiricky zde popisuje absurdní úvahy a chování postupně stále víc zmateného člověka, okrajově pak i společenské poměry. Hrdina jako choromyslný člověk, upadající postupně do větších a větších hlubin šílenství, svou bizarností u čtenáře sice vykouzlí úsměv na rtech, některé jeho skutky jsou skutečně legrační a nejde se při nich neusmát, nejsou však směšné, na to je téma příliš závažné. Během čtení jsem se neubránila zasmání nad některými stále ztřeštěnějšími nápady toho blázínka, ale koncem povídky už nadhled přestal působit a při posledním zápisu, kdy je trýzněný hrdina už v ústavu pro choromyslné, volá matku, že už déle nevydrží mučení tělesnými tresty, bití, kterému nerozumí, jimiž tehdy zřízenci „léčili nemocné“, mi zmrznul úsměv na rtech a dostavila se tíha bezvýchodné reality. Je to fraška, která formou vyprávění jen zčásti nadlehčí tragické téma a neskončí jen pobavením. Zároveň jsem měla pocit mírného provinění, jako bych se smála na něčí účet. V souvislosti s tím, že Gogol byl sám kdysi zaměstnaný na úřadech, po nepochopení a nedocenění jeho díla u něho samotného propukla deprese a závažná duševní choroba (zemřel již ve 42 letech), jsem měla pocit, že jsou jeho satirické komedie, nadhled (a možná i přehnaná částečná sebeironie ?) až obdivuhodné. Jen je škoda, že jako zakladatel kritického realismu, za něhož je v ruské literatuře považován, se za svého života dostatečného uznání nedočkal. P.S. A pokud někdo ze čtenářů tvrdí, že údajně není originální, bude to nejpíš tím, že sám ovlivnil klasickou literaturu (vždycky žasnu, když je klasik, z kterého si brali inspiraci ti ostatní, co přišli po něm, označený skoro až za nepůvodního plagiátora). :-)... celý text
