John Maxwell Coetzee

jihoafrická, 1940

Populární knihy

/ všech 12 knih

Nové komentáře u autorových knih

Ježišovo detstvo Ježišovo detstvo

*4,5 Zaujímavá, no zároveň vskutku znepokojivá kniha. Mám celkom problém zistiť, aký zámer autor týmto dielom sledoval. Nepredvídateľné chlapcove otázky a často ešte nepredvídateľnejšie mužove odpovede sú presne tým korením, ktoré dodávajú príbehu pocit neskutočnosti a neobsiahnuteľnosti. Niečo však stále núti čítať ďalej; veď možno odpoveď sa bude skrývať na ďalšej strane...... celý text
Teraesa


Mládí Mládí

Coetzee patří mezi mé oblíbené autory a již mi chybí jediná kniha, abych měl celého Coetzeeho v dosavadních českých překladech načteného. Zaslouží si tento spisovatel Nobelovu cenu? Myslím, že ano, ale i kdyby ji neměl, nic to nezměnění na tom, že je Coetzee skvělý stylista, umí zaujmout a píše o důležitých věcech, které jsou v konečném pohledu vlastně univerzálními lidskými záležitostmi (emigrantství a odcizenost, hledání smyslu existence, zpytování svědomí, ...). Pokud bych však měl vyjádřit něco, co mě vzhledem ke charakteristice Coetzeeho psaní nejvíce napadá, je to, že je jeho tvorba autentická. Nebere si servítky sám se sebou, je k sobě upřímný až natolik, že to některým čtenářům může připadat velmi nesympatické. Hlavně ve fiktivní autobiografické trilogii (dosud přečtené mám Chlapectví, a právě komentované Mládí), je to ponejvíce patrné. Ano, ani mě hlavní postava románu není sympatická, kolikrát jsem měl chuť odsoudit toho mladého muže, ale cožpak při pohledu do svého vlastního života nezjišťuji, že mnohé z něho, pokud by bylo napsáno, nevyznělo by o mnoho lépe? Za toto si Coetzeeho cením, i když se jedná o fikci, a nelze ztotožnit postavu s autorem, tedy ani určit přesnou míru skutečného vypsání sebe samého na papír, nelze si při pročítání jeho knih neuvědomit, že to přece má mnohem více společného s našimi životy, i když se to odehrává jinde a v jiném čase a na fiktivním poli. Lidské povahy jsou si podobné, a to mě na Coetzeeho tvorbě přitahuje, že i když člověk zdánlivě čte něco „exotického“, je to jenom zdání, protože je to naopak mnohem bližší našemu vlastnímu nitru, tj. pohybujeme se nakonec v našich vnitřních krajinách. Pro tento poznatek, dovolím si tvrdit, se nejedná u Coetzeeho o módní plácání v sebelítosti bez východiska, jak to někteří současní autoři velmi dobře umějí, ale naopak mi to dodává naději, že dokonce i pro naše odlišnosti a podivínství, jsme si možná mnohem blíže, než si myslíme. „Chyba je v tom, že není ochoten zažívat neúspěch. Chce za každý svůj pokus dostat jedničku nebo sto procent a na okraji velké Výborně! Jak absurdní! Dětinské! Nikdo mu to nemusí říkat, sám to vidí. Nicméně. Nicméně nedokáže to. Ne dnes. Snad zítra. Snad zítra bude v té správné náladě, bude mít tu odvahu.“ (s. 175)... celý text
Knišíl


Mládí Mládí

Knihy od tohoto autora mám ráda. Prostředí,lidi i své pocity popisuje tak, že jsem to všechno prožívala,jakoby jsem vyrůstala vedle něj. Kniha se hodí do ČV 6/2024.... celý text
janka84



Zrání Zrání

Jako třetí svazek trilogie dává celku smysl. První díly jsou opravdu jen část skládačky, kterou doskládat není snadné, jak o tom svědčí Zrání. Něco o rodině, to se zjistit dá. Jak se vztahuje k Afrikáncům, to taky. Studia - i to lze popsat. Jenomže pak je zde život, nejednoznačnosti, jednání, které se jeví jednou tak, jindy jinak. Život viděný z perspektivy svědků se náhle jeví nepřehledný, nejasný, tu se něco osvětlí, tu zase ztmavne. Nejistota v tom, kdo vlastně je John Coetzee, je nejistotou o tom, kdo jsem já, čtenář. Jak se vidím - a jaký jsem. Kdo mě zná? Co o mně vypovídá mé jednání, postoje, s kým a jaký mám sex? Jak mě vidí příbuzní? Měním se v čase, nebo jsem stále tím dítětem, o němž jsme četli v prvním svazku? Coetzeeova Trilogie je mistrovským dílem, naprosto unikátně napsaným a zabírajícím hloubky, o nichž se jiným autorům jen zdá. O tomto díle bych chtěl psát diplomku.... celý text
sika444


Čekání na barbary Čekání na barbary

„Pro lidi, kteří nepodléhají zákonům, je právní postup pouze jednou z možných alternativ.“ Mé druhé setkání Coetzeem, na rozdíl od toho prvního (Život a doba Michaela K.), vyšlo nadmíru dobře. Snad i proto, že podobné koloniální polemiky mám rád (Conrad, Orwell, Farrell a jim podobní). Coetzee podobně jako ostatní přesvědčivě ukazuje, jaký typ lidí tyto nejisté končiny přitahovaly. V dobrém i zlém slova smyslu. „neměl jsem nikdy dovolit, aby se brány města otevřely lidem, kteří tvrdí, že existují vyšší zájmy, než je slušnost.“... celý text
kralika