Čaroděj

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Krátká próza z konce třicátých let, jež završuje ruské období Nabokovovy tvůrčí dráhy a řadu let byla pokládána za nenávratně ztracenou, si získala věhlas především jako text vzniklý z impulsu, jímž jeho autorem „poprvé chvějivě projelo“ téma pozdější slavné Lolity. Bezejmenný hrdina Čaroděje, vydaného poprvé z Nabokovovy pozůstalosti až v polovině osmdesátých let, sdílí osudovou obsesi svého následovníka Humberta Humberta a podobným způsobem se i zmocňuje předmětu své touhy; na omezené ploše povídky jej však na rozdíl od široce se rozbíhající látky románu Nabokov vede přímočařejším způsobem od prvního okouzlení dětským půvabem jeho oběti až k vyvrcholení jeho promyšleného ďábelského plánu...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/4499/big_carodej-zQX-4499.jpg 4113
Žánr:
Literatura světová, Novely

Vydáno: , Paseka
Originální název:

Волшебник (Volšebnik), 1939


více info...
Nahrávám...

Komentáře (22)

Kniha Čaroděj

Hall3006
17.03.2021

Čaroděj je krátká próza (přečtena za jeden večer), která je předobrazem románu Lolita. Kdo jí četl najde v této knize mnoho pasáží, které už dobře zná. Ale i dost překvapivých prvků jenž z Čaroděje dělá svėbytnou knihu. Nabokov si opět pohraje s vaší fantazií a vy si to od něj necháte líbit.

nikikostadinova
12.11.2020

Jsme zvědavá na Lolitu. Tohle jako jakýsi "předvoj" bylo zajímavé


sick.boy
08.09.2020

(+ SPOILER) Chlapík ve středním věku chodí vysedávat do parku na lavičku. Jednoho dne mu houpne z malé holčičky. Chlapík se chce k holčičce, respektive do holčičky, stůj co stůj dostat. Shodou šťastných okolností se mu naskytne příležitost oženit se s její umírající matkou. Ta k chlapíkovo bohapusté radosti brzo natáhne ráfky a chlapík může naplnit svůj ďábelský plán. Neustále a otravně si své konání v hlavě omlouvá. Chlapík vyzvedává holčičku u náhradní rodiny. Chlapík se jde s holčičkou ubytovat v hotelu. Shodou dalších šťastných okolností je volný jen pokoj s manželskou postelí. Chlapík s holčičkou ulehá. Chlapík je nadrženej jako prase, začíná honit. Holčička se probouzí ve chvíli kdy chlapík stříká. Začíná řvát, chlapík se splaší a utíká z pokoje. V absurdně akční scéně po něm chňapají ostatní návštěvníci hotelu, chlapík jejich spárům dramaticky utíká. Chlapík vybíhá z hotelu na silnici, kde ho přejede automobil a rozmrdá ho na sračky. Konec, dle slov autora, výborné ruské prózy.

Takto nějak jsem shrnul přítelkyni příběh, který jsem zrovna zaklapl. A nutno podotknout, že po tomto sesumírování jsem se od srdce zasmál a vlastně nemůžu popírat tvrzení autora. Je to výborný, perfektně napsaný, ale víc než za tři dát prostě nemůžu. Neptejte se proč.

Anna 13
03.08.2020

Lolitu jsem četla před asi čtyřmi lety. Dávno. Pamatuji si, jak mě příběh Humberta a mladinké dívky znepokojil. Roztřásl. Znechutil. Vyděsil. Ale zároveň mě Nabokov naplnil takovou krásou, že jsem tajila dech. Jeho věty, slovní spojení, přirovnávání a popisování mě učarovaly.

Od té doby jsem se k němu nevrátila.

Až dnes jsem podlehla Čaroději, který mi přinesl ještě pozoruhodnější zážitek. Snad je to tím, že jsem starší. Možná tím, že se Čaroděj stane jakousi momentkou ve vašem životě. Chvilkou. Flirtem - ke kterému připodobňuje povídky a novely Stephen King.

Nedokážu popsat jaké to je, protože je to Nabokov. O něm se nečte, ten se musí sám číst.

Silně znepokojivé, vrtošivě překrásné.
Splynutí, které odděluje příběh od samotného psaní. A zase ho spojuje. Zvláštní...

janavan
29.07.2020

Nabokov má své příznivce i odpůrce, spousta lidí se nedokáže přenést přes etickou stránku příběhu Lolity, což je velká škoda, protože příběh samotný je jen nepatrným zlomkem kvalit, kterými román disponuje.

O Čaroději se říká, že je takovou krátkou Lolitou, je malým plátnem, na kterém Nabokov teprve načrtával matné obrysy pozdější Dolores a Humberta. Lolita je obrazem, který vám svou velikostí při vstupu do galerie vezme dech, Čaroděj je skromnější, ale při bližším zkoumání je dechberoucí úplně stejně. Hlavní hrdina žije ve své bublině, ve které je docela přijatelné brát si matky dvanáctiletých nymfiček, chovat se teatrálně a nechat se unášet svými, pan spisovatel odpustí, úchylnými představami.

Málokdo dokázal skládat za sebe slova tak bravurně jako Vladimir Nabokov, s takovým citem pro detail i schopností vystihnout pocity hlavní postavy do té míry, že i čtenář sám málem cítí napětí a očekávání, které motá hlavu protagonistovi. Tak se povzneste nad amorálnost hlavní postavy a propadněte Nabokovovi stejně jako já.

Sidonka3
11.01.2020

Novela napsaná velmi čtivě, barvitě a přesvědčivě. Psychologické prokreslení postav, které skoro doslova ožívají před očima. Na knihu vzpomínám i po letech i na dojem, který ve mě vyvolala . Okouzlující kniha, která se mi líbila více než mnohem slavnější "tragikomická", místy ironická Lolita. Tato poloha mi seděla víc, než hříčky, sarkastický humor apod.,který se připisují klasickému, celosvětově proslulému románu. Nadlehčení mi k tomuto tématu nesedí a podobný příběh bych rozhodně viděla pouze v tragické, vážnější poloze. Vždy jsem osud muže, který miloval tu, kterou nesměl a které tak nešťastně vstoupil do života, brala především jako smutný a jinou vrstvu bych v tom nerada hledala. Čaroděj je asi jednodušší a přímočařejší text, bez vedlejších linek, které odvádějí pozornost, o to více však zaujmula. Každopádně si budu muset (s chutí) znovu knihu přečíst, četla jsem před lety, možná v tom objevím zase jiné vrstvy a uvidím téma z jiného úhlu...

Alex_Jura
27.10.2018

"Zítra samozřejmě začneme od začátku, s promyšlenou posloupností, ale teď spíš, netýká se tě to, nepleť se mezi dospělé, tak to musí být, tohle je moje noc, moje věc. …" Kam se hrabe Lolita. Kordélie, její předobraz, zasáhne mnohem víc.

zanetkov77
24.06.2019

Připomněla jsem si, proč mě tenkrát Nabokov se svou Lo-li-tou tolik uchvátil. Jeho psaní je místy čistá poezie, která vás naprosto ochromí. Ačkoliv Nabokov stojí mimo morální úvahy, čtenáři může přinést čtení Čaroděje velmi rozporuplné pocity – ani já se nedokázala úplně oprostit od etického hlediska, ale zároveň jsem neodolala podlehnout tomu vzrušení, vycházejícího jednak z představ hlavního hrdiny (tak dechberoucně krásných jako znepokojivých), jednak z autorova precizního popisu (a působivého použití kontrastů).
Je „úchvatně krásný popis amorálnosti sám špatností”? – za mě rozhodně ne. Tahle „Lolita na sto stranách” – jak je tu často nazývána – mě naprosto pohltila a okouzlila.

„Tak tedy budou žít – smát se, číst knihy, podivovat se světluškám, hovořit o kvetoucí temnici světa, a on jí bude vyprávět a ona bude poslouchat, jeho maličká Kordelie, a nedaleké moře bude dýchat pod lunou... A neobyčejně pomalu, zpočátku s veškerou citlivostí rtů, potom celou jejich tíhou, až na doraz, stále hlouběji, jen tak, napoprvé, do tvého zaníceného srdce, tak, prodírat se, tak, pohružovat se, mezi jeho tající okraje...”

1