Posedlost

Posedlost
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26567/bmid_posedlost-e4m-26567.jpg 4 41 41

Mladý anglista Roland Mitchell objeví při studiu slavného básníka rukopisy dvou dosud neznámých dopisů. Při hledání jejich adresáta, k němuž ho žene zvědavost, se setkává s mnoha pozoruhodnými lidskými osudy, které navždy změní jeho život. Téměř se zdá, jako by historie dávného milostného vztahu začala zasahovat do současnosti. Neobyčejná literární záhada se pro hlavního hrdinu pozvolna mění v noční můru i v tajemnou výzvu osudu. Příběh s takřka detektivní zápletkou je situovaný do univerzitního prostředí a prolínají se v něm osudy několika hrdinů ve dvou časových rovinách a s vtipem a místy až karikaturním nadhledem se v něm setkávají a konfrontují základní lidské hodnoty - láska a přátelství - v rozdílném kontextu devatenáctého a dvacátého století. Kniha se stala na evropském knižním trhu literární senzací a byla označována za jeden z nejlepších anglických románů devadesátých let 20. století.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , BB art
Originální název:

Possession , 1990


více info...

Přidat komentář

Alma-Nacida
28.12.2023 3 z 5

Trvalo mi neuvěřitelných sedm týdnů se touto knihou prokousat, a to hlavně pro to, že mi šel hlavní hrdina celou dobu na nervy. Mnohovrstevnaté dílo to opravdu je, ale čtenář se musí poněkud obrnit trpělivostí, nečíst předem spoilující komentáře, anotace anotující možná i nějakou jinou knihu a udělat si jednak čas na čtení souvislých dlouhých částí a jednak vlastní názor.
V listopadu tohoto roku opustila autorka a vědkyně tento náš smutný svět, a to pro mě bylo tím impulzem začít pořádně a s nasazením číst Posedlost, která by si nejspíš zasloužila lepší překlad, jak už bylo v komentářích zmíněno. Nicméně v originále bych to už nepřečetla vůbec. Dojmy mám velmi smíšené, jako by jednotlivé části románu ani moc nepatřily dohromady, a tak hodnotím třemi hvězdami, a to hlavně za tu část týkající se viktoriánské doby, která mě zajímala nejvíc. Romanci bych v klidu oželela. ;)

Anežka010101
09.04.2023 5 z 5

Romance milostná, detektivka, studie literatury viktoriánské éry, úchvatný příběh. Nečtěte anotace a recenze se spoilery.Kniha a její atmosféra mne před lety nadchnula natolik, že jsem knihu četla už dvakrát a pokaždé se mi líbila. Trochu mě rušil špatný překlad dialogů, a tak jsem si letos pořídila originál.Což byl správný krok.


milan.valden
08.02.2023 5 z 5

Román přední anglické spisovatelky A. S. Byattové (1936) Posedlost (Possession: A Romance, 1990) je považovaný za jeden z nejlepších britských románů devadesátých let, který se stal literární událostí i bestsellerem a získal uznání kritiky a prestižní cenu Booker Prize. V roce 2002 byl dokonce ve hvězdném hereckém obsazení zfilmován. Po vydání knihy byla autorka rázem přirovnávána k takovým jménům jako Borges, Nabokov či Eco. A nikoli náhodou.
Autorka, sama píšící též zasvěcené studie o literatuře, nezapře své intelektuální zázemí. Její „romance“, jak zní podtitul (což je v českém vydání bohužel zamlčeno), je mnohovrstevným dílem, ecovskou směsí detektivky, univerzitního románu, historické a literární studie, náročné četby a romantického milostného příběhu, prolínání fikce a reality.
Děj začíná ve chvíli, kdy mladý anglista Roland Mitchell v 80. letech 20. století náhodně objeví koncepty dopisu slavného viktoriánského básníka Randolpha Henryho Ashe neznámé ženě, s níž se setkal na party u přítele literáta. Rolanda dovede pátrání k profesorce Maud Baileyové, jež se zabývá tvorbou a životem pozapomenuté básnířky téhož období Christabel LaMotteové, neboť vše nasvědčuje tomu, že právě této básnířce byl určen Ashův dopis. Spolu pak na venkovském šlechtickém sídle, kde Christabel zemřela, náhodně objeví celou jejich bohatou korespondenci, jež provázela milostný vztah, který měl zůstat navždy utajen. Začíná honba za odhalením společného soukromí obou tvůrců, čímž by se změnil všechen dosavadní výzkum. Roland a Maud ovšem nejsou jediní, kdo se oběma básníky zabývají. Pátrání se stává posedlostí, podobně jako byli básníci posedlí svou tvorbou a vášní jednoho k druhému, podobně jako jsou sebou posedlí i oba mladí badatelé, neboť minulost se promítá do přítomnosti. A konečně posedlý knihou a příběhem může být sám čtenář, pokud se do čtivé a napínavé knihy s dojemným, ale ne sentimentálním koncem ponoří.
Osudy Ashe a Christabel se zrcadlí v příběhu Rolanda a Maud: Ash je ženatý a Christabel žije s žárlivou lesbicky založenou přítelkyní, malířkou Blanche, jež spáchala sebevraždu; Roland má přítelkyni, která ho v podstatě živí, a Maud je chladná nepřístupná a upjatá blondýna, jen pomalu pookřívající ve vztahu k Rolandovi (nádherná scéna, v níž Maud prvně odhodí zábrany, což je symbolizováno rozpuštěnými krásnými dlouhými vlasy, které jinak schovává spletené v copech a pod šátkem). A vše je pak ztíženo doslova závodem za odhalením privátní minulosti sledovaných osobností, čímž autorka navíc upozorňuje na stále aktuální téma, zda a do jaké míry toto soukromí zveřejňovat, když za tvůrce by mělo hovořit především jeho dílo (vzpomeňme na Franze Kafku, jehož odkaz tvoří z jedné třetiny právě soukromé deníky a dopisy…). Tato dějová vrstva je dohnána až k jakési satiře či parodii, obohacené navíc o konfrontaci britských a amerických literárních vědců (dva další odborníci na Ashe a Christabel jsou Američané – mj. se svým kapitálem a nečistými praktikami oproti poctivým vlasteneckým Britům), a vrcholí jedné deštivé noci dramatickou scénou nad básníkovým hrobem, v němž se ukrývá konečné vysvětlení celé záhady.
Přitom nejde o nijak jednoduché čtení. Autorka bohatě střídá úhly pohledu a styly. Protože oba její básníci jsou fiktivní, musela Byattová sama vymyslet, napsat a napodobit viktoriánskou poezii, korespondenci a deníkové záznamy a zároveň současné literární studie a životopisy, které hojně „cituje“ v rozsáhlých pasážích: některé kapitoly tvoří pouze celé básně či dopisy nebo deníky, básně také uvozují jednotlivé kapitoly a vše se prolíná s pohledem vševědoucího vypravěče. Ashovy básně tak připomínají Roberta Browninga či Dante Gabriela Rossettiho, Christabeliny zase Elizabeth Barrett Browningovou, Christinu Rossettiovou nebo Emily Dickinsonovou.
Byattová je brilantní vypravěčka se skrytou ironií v pohledu na svět literárních badatelů, univerzitního prostředí i viktoriánské éry a dokonale napodobuje všechny používané žánry, což musel být jistě tvrdý oříšek pro překladatele, s čímž se v BB artu vyrovnali ne zcela adekvátně: vcelku dobře přeložené popisné pasáže a rozsáhlé fiktivní citáty a básně jsou narušovány nevhodně použitou až hrubě znějící hovorovou češtinou v četných dialozích; jistěže ani literární hrdinové nemusí mluvit spisovným knižním jazykem, ale i hovorovou češtinu lze použít citlivě, zvlášť když jí hovoří postavy, které jsou téměř všechny intelektuály a vědci. Jinak je ovšem kniha prosta tiskových chyb a má pěknou grafickou úpravu a obálku.
Byattová tedy vytvořila pozoruhodnou a nevšední knihu s bohatým dějem a informační hodnotou a navíc ještě dobře a inteligentně napsanou v tom nejlepším slova smyslu.

milan.valden
08.02.2023 5 z 5

Jeden z nejkrásnějších románů, co jsem kdy četl...

ModráLaboratoř
19.04.2022 5 z 5

Tohle bylo krásné. Snové a jemné a poetické.

Jako najít mezi stránkami knihy vylisovanou květinu, zapomenutou, křehkou, tichou. Nemohu příběhu vytknout mnohokrát zmiňovanou rozvleklost. Jednak vytváří atypický aspekt, díky němuž je kniha jedinečná, jednak je právě ta "uloudanost" pro mě symbolem viktoriánské éry. Doba sešněrovaná přísnými společenskými pravidly, přesto pulzující životem, radostí a touhou. Několikrát jsem se vracela ke korespondenci mezi Christabel a Randolphem, znovu a znovu pročítala pasáže s poezií, hledala slova mistrně zahalená do metafor i slova lásky ukrytá za všednost.

Odměnou za náročnou četbu mi byl pocit, že v rukách doopravdy třímám starý, ohmataný deník se zapitým letitým rukopisem a spoustou inkoustových kaněk. Že z něj stírám prach, černý, hustý, přilnavý viktoriánský prach s příměsí kouře a popílku, který se na něm usadil ještě před přijetím zákonů o čistotě ovzduší. Skutečný literární zážitek.

Sidonka3
28.10.2021 4 z 5

Knihu jsem četla před bezmála 20 lety (jak ten čas utíká!) a musím říci, že se mi tehdy její převážná část velmi líbila. Natolik, že jsem si rozečtenou knihu z knihovny hned jela také koupit. Byla psána krásným jazykem a vypiplaným literárním stylem.
Byl to román odehrávající se v prostředí univerzity a všechno se to motá kolem objevu dosud neznámých milostných dopisů jednoho slavného básníka. Anglista, který dopisy našel, se při hledání adresáta a po neznámé epizodě v životě anglického poety setkává se zajímavými lidmi, nastává honba dalších ambiciózních vědců za kariérou.
Své tu hraje posednutí a vášeň k literatuře a veze se to na takové zvláštní, romantické atmosféře (vášeň tu je vidět nejen mezi lidmi, nejvíc se objevuje k psanému slovu, tam je vidět ta nejsilnější pravá posedlost).
Bohužel, román po té, co mi okouzlil, začal časem ztrácet dech, také se mi tehdy zdál příliš popisný, ale asi se k němu ještě vrátím, zda příběh uvidím jinýma očima. Už si z něho moc nepamatuju a i to málo jsem si musela doplnit ze záložky knihy. Atmosféra včetně literárního bádání se každopádně povedla.
"Láska a přátelství v rozdílném kontextu 19. a 20 st." "Vtip až karikaturní nadhled" - tuhle rovinu jsem také z paměti vymazala. Narazila jsem na román ve své knihovně a zase ho opráším, i když je to takové pomalu plynoucí čtení.
Moc se mi líbí ilustrace na titulní stránce, malířka byla v 90.letech dost populární, ač pro někoho poněkud kýčovitá, ale za boha si nemůžu vzpomenout na její jméno). Ach, ta romantika... :)

MíšaS.
11.01.2021 4 z 5

Na knihu jsem narazila díky filmu, který jsem kdysi viděla, ale přesné detaily jsem si nepamatovala a od té doby jsem knihu sháněla.
Konečně jsem jí sehnala a mohla jsem se v klidu pustit do čtení. A je pravda, že na knihu jsem doopravdy potřebovala klid a čas, protože to není příběh na rychločetbu nebo na čtení po chvilkách. Musíte se do knihy ponořit a vnímat každý náznak, který Vás provede téměř detektivní zápletkou. Samozřejmě hlavní rozuzlení příběhu jsem znala už z filmu, ale i tak jsem se těšila, zda třeba nebude v knize něco jinak.
Musím souhlasit i s méně nadšenými komentáři, co se týče přílišné popisnosti, ale není to zas tak hrozné. Na knihu si prostě musíte udělat čas, abyste jí dobře prožili.

lencin
19.09.2020

Konfrontace lásky a přátelství v odlišných konceptech 19.a 20.století.
Výborně napsaná kniha. Historie a přítomnost se prolínají. Hezký popis univerzitního prostředí.
(2010)

annes
08.04.2019 4 z 5

Velice pomalý start, ale extra tak 100-200 stránek se dozvídáte spoustu popisů místo příběhu...Pointa celého příběhu a sledování dějové linky Christabel vs Ash bylo velmi zajímavé. Částečně se autorce podařilo i nasimulovat badatelskou práci, kdy čtete záspisky z deníku (třeba z celého roku) a hledáte jeden malý dílek do velké skládačky a ani nevíte jestli tam vlastně je :-) To bylo super, stejně tak i úryky z některých (opravdu jen některých) děl co napsali Ch. a A. :-) , takže celé sakum pikum se mi to vyšplhalo až na čtyři hvězdičky :-)

petr4927
11.02.2019 4 z 5

Pořekadlo nesuď dne před večerem platí v případě této knihy dvojnásob, neboť zhruba v polovině jsem vážně uvažoval, že ji přestanu číst, neboť mi na mysl přicházela slova jednoho mého učitele z gymnázia, který vedl fotografický kroužek a naše fotografie obvykle označoval za fádní nudu a šeď. Slibný počátek je následován nezáživným středem příběhu jen proto, aby v závěru přišel vynikající finiš nutící čtenáře zamyslet se nad svými hodnotami.

Taťka Hraboš
26.05.2016 5 z 5

Jedna z knih, které vyžadují více času, než se do nich člověk dostane, ale o to silnější zážitek pak poskytnou. Všestranná kniha, která v sobě skrývá dva romantické příběhy, spoustu básní a úvah a kupodivu i napínavou detektivku - byť tu hlavním tématem není zločin, ale láska a umění.

kiddlinka
29.09.2011 3 z 5

Původně efektivní, přesvěčivé a odůvodněné střídání stylu (současnost vs. minulost v dopisech) se mění na křečovitou snahu postihnout každý detail, což ústí ve věci, které z knížky dost očividně čouhají (skutečné retrospektivy, které nejsou ani nijak uvedeny, ani zapojeny, a jejichž přítomnost odůvodňuje jen přání mít v příběhu nějakou skutečnou milostnou interakci). Paralelnost a symboličnost obou dějových linií je příliš očividná. Zajímavá témata, jako třeba role feminismu, náboženství nebo posedlosti zesnulými jsou jen povrchně nakousnuta. Ze subjektivního soudku, poezie ani jednoho z protagonistů mě nijak zvlášť nenadchla, veškerou zajímavost knihy vidím jen v experimentálním střídání časových rovin (které, jak stojí výše, často ani nepovažuju za funkční) - obsahově, ani myšlenkově to moc bohaté, ani nové není - a navíc ten nevyjasněný postoj k feminismu (kvůli čemuž mi většina postav byla vrcholně nesympatická). Prostě mám celkový dojem, že tahle knížka je až příliš poplatná své době a jako taková taky rychle zestárne.