DiskretniBarman
přečtené 377
Paměť mojí babičce
2002,
Petra Hůlová
Na to, v jakém věku autorka román napsala, jde až o překvapivě vyzrálé dílo, k jeho dočtení jsem se nicméně musel nutit. V převážně depresivním příběhu z perspektivy několika ženských postav se mi obtížně orientovalo (zvláště ve spleti jmen a vztahů) , čemuž nepomáhalo ani bohaté užívání mongolských výrazů bez vysvětlení významu (který se ne vždy dá snadno odvodit z kontextu). Na hovorovou češtinu se dá zvyknout, ale iritovaly mě hrubky v zájmenech ("jí" místo "ji" apod. - ty mě mimochodem iritují i u Emila Hakla, který je taky běžně špatně používá).... celý text
Fosilie
2023,
Michal Kašpárek
Není to úplně román, jak se nám snaží vydavatel namluvit na obálce, spíš populárně-naučný průvodce dnešním rozkolem mezi třemi generacemi a jejich odlišnými světonázory, které v rámci nutné zkratkovitosti prezentuje jako stereotypní šablony (děda je samozřejmě konspirátor a rasista, otec je samozřejmě nechápavý boomer a kapitalista a dcera je samozřejmě asexuální aktivistka). K tomu je pak trochu nesourodě přilepená postapokalyptická závěrečná kapitola z budoucnosti se všemi těmi očekávatelnými údivy vnučky, kterou babička otravuje vzpomínkami na dnešní svět ("oni tehdy fakt jedli maso a pálili uhlí, i když věděli, k čemu to vede?"). Kdo se v dnešních mezigeneračních diskusích a problémech prvního i třetího světa trochu orientuje, tak to všechno dávno zná, ale je to čtivě sepsané, to zase jo.... celý text
Vypravěč
2022,
Anna Bolavá (p)
Kniha hutná jako kompost, který je teplý a výživný, ale bojíte se do něj strčit ruku, abyste nesáhli na něco hnusného, co by vás mohlo kousnout. Navíc na českou prózu nezvykle probarvená metafikcí, která tomu dodává ještě o úroveň víc. Klobouk dolů před autorkou, která umí vyvolat až fyzické pocity ze čtení.... celý text
Roky
2022,
Annie Ernaux
Další příklad knihy, která je z mnoha stran oceňovaná a oslavovaná, ale o to větším zklamáním pro mě pak je (kvůli vysokým očekáváním). Příliš mnoho neznámých francouzských reálií (typicky třeba jména televizních moderátorů nebo méně známých politiků) mě už z principu nemohlo oslovit. Ani opěvovaný autorčin styl mě nijak zvlášť nezaujal. Srovnání s Ouředníkovou Europeanou může trochu kulhat, ale kdybych se měl k některé z obou knih o 20. století vrátit nebo ji někomu doporučit, byla by to rozhodně Europeana.... celý text
Intimní schránka Sabriny B. (final cut)
2010,
Emil Hakl (p)
Spíš než román je to kaleidoskop více či méně bizarních historek navlečených na niti bezvýchodné nihilistické existence pražské bohémy a undergroundu devadesátých let. Z knih, které jsem od Hakla četl, je pro mě tahle nejslabší. A opět mě hrozně štve nesprávné používání zájmen (jí/ní místo ji/ni) - má to snad ve všech knihách, tak nevím, jestli je to jen odfláknutá práce korektora/redaktora, nebo má jít o nějaký autorský špílec, každopádně je to ale otravné.... celý text
Noc před oslavou
2016,
Saša Stanišić
Nevšední kniha pro náročnější a pozorné čtenáře, které odmění přehršlí neotřelých nápadů a originálním stylem (vlastně střídáním různých stylů). Mozaika minipříběhů ze současnosti i dávné minulosti jednoho místa na německém venkově, kde lišky dávají dobrou noc, protkaná nití magického realismu.... celý text
Je hlína k snědku?
2006,
Jakuba Katalpa (p)
V jednotlivých obrazech často velmi silné a působivé, jako celek ale velmi nepřehledné - špatně se mi ve střídání časových rovin a mužů hlavní hrdinky orientovalo a kvůli tomu jsem se nedokázal četbě plně oddat. Se sexuální explicitností, která zde mnohým vadí, jsem problém neměl, ale je pravda, že to není nic pro puritány. S pozdějšími knihami autorky opravdu nesrovnatelné - pokud se vám líbili Němci nebo Zuzanin dech, nečekejte, že se vám automaticky bude líbit i tohle.... celý text
První osoba jednotného čísla
2022,
Haruki Murakami
Asi nejslabší kniha od Murakamiho a velmi nevyrovnaná