Cherry1824
přečtené 66
Vampýrská akademie
2009,
Richelle Mead
Nemám ráda tématiku upírů, tudíž tahle kniha byla trochu omyl. Kupodivu - docela příjemný omyl. Hlavní hrdinka Rose je sympatická, vtipná, sarkastická mladá studentka, která si rozhodně nenechá nakopat zadek. Milá změna. Jedná se o YA literaturu, což přineslo další wow efekt. Zájem hlavní hrdinky se obrátí na Dimitrije, který je nejméně o jednu dekádu starší. Tohle není zrovna typické, za což autorce smekám klobouk a rozhodně dvojici fandím. Jen do toho. Upíří tématika je relativně dobře zpracována a stojí za přečtení i pro někoho, komu upíři pijí akorát krev.... celý text
Báječná léta pod psa
2002,
Michal Viewegh
Objektivně dávám tři hvězdičky, subjektivně bych dala tak jednu. Knihu bych za normálních okolností nedočetla. Maturita mě však dokopala k finální stránce. Stylem je však mnohem lépe zpracovaná než jeho pozdější tvorba, bez diskuze. Chápu tedy, proč je brána jako jedna z lepších Vieweghových knih.... celý text
Román pro ženy
2005,
Michal Viewegh
Jediná kniha, která mě od pana Viewegha dokázala zaujmout a místy i pobavit. Velké plus patří za to, že do postavy Olivera si můžu dosadit nějakého atraktivního čtyřicátníka a ne pana Vašuta (který to zahrál dobře, bohužel absence vlasů mu přidala pár let navíc). Pak pomineme i povahové nedostatky. Laura je celkem zajímavá, vyloženě ne můj typ (co se týče hlavní hrdinky), ale dá se s ní místy ztotožnit. Jako většina jsem dříve viděla film a byla doživotně ovlivněna úžasným výkonem paní Stašové, jejíž nejlepší hlášky v knize chybí. Ale proč ne. Kniha pobavila ("spořím s Liškou"), ale vyloženě z Olivera nevzdychám, tudíž pro mě nálepka román (ve smyslu romantiky) odpadá. Na oddych ale skvělé.... celý text
Účastníci zájezdu
2006,
Michal Viewegh
Je mi to líto, pane Vieweghu, ale toto opravdu ne. Asi jako většina české populace jsem po knize sáhla, až jsem viděla film. U nás doma Účastníci zájezdu patří na seznam letních filmů, tudíž jsem očekávala, že kniha bude ještě lepší! Nebyla, byla ještě horší. Chtěla jsem dát tři hvězdičky, ale pak jsem si vzpomněla na všechny scény, které mě nudily a hlavně na ten pocit zklamání, který jsem měla během čtení. Jediné postavy, ke kterým si vytvoříte nějaký vztah, jsou Ignác a Oskar (Jolana má také své světlé momenty). Zbytek je charakterová směs a katastrofa. Denisa s Irmou nic praktického do příběhu nedaly. Pan politik měl zajímavé scény až ke konci knihy. Pamela je katastrofa na druhou. K hlavnímu hrdinovi se nicméně hodí, tak mu ji přejme. Což se dostáváme k největšímu průseru, bez pardonu. Hlavní hrdina není zpěvák, ale spisovatel. Proč ne. Není to nový Ryan Gosling, ale průměrný Čech, dle popisu žádný Delon. Tak vzhled není všechno, že ano? Problém je v tom, že on si to myslí. A nejen, že nechápe, jak je možné, že prsatá Pamela z něj neomdlívá, nechápe také, jak je možné, že kritici neocení jeho úchvatná díla. Říkáte si: jedna věta, to taková hrůza není (pravděpodobně si sám autor vzdychá nad kritikou a "nenápadně" ji dává do knihy). Jenže ono je to v KAŽDÉ kapitole, kde vypráví Max. A poněvadž je Max hlavním hrdinou, je toho dost. Humor 0. Akce 0. Pohodová atmosféra 0. Sexuální problematika, která některé čtenáře pohoršila, mi zas tolik nevadí. Další kniha, která mě utvrdila v tom, že pan Viewegh je mnohem lepší scénárista, než spisovatel.... celý text
Aliance
2014,
Veronica Roth
S Aliancí mám problém. Nevím, jestli je chyba na mé straně v tom, že jsem viděla první film, a nebo je kniha prostě a jednoduše slabá. Rothová změnila styl psaní, kdy se nyní díváme na příběh i z pohledu Tobiase. Bohužel je stylově nedokázala odlišit, tudíž se mi často stávalo, že jsem načala novou kapitolu a po stránce a půl zjistila, že čtu za úplně jinou postavu. Nemám problém s tím, když autorka změní styl psaní, ale musí mít um ho ovládnout. Rothové se to nepovedlo, bohužel. Ovlivněna filmem jsem očekávala dystopickou budoucnost plnou androidů a počítačů, které se stávají pouze ze skla, na které ťukáte. V knize je svět za plotem představen jako současná éra. Dle popisu mi přišlo, že i Chicago je na vyšší technologické úrovni než svět venku, což z logického hlediska nedává smysl. Moje oblíbená Tris se po zmatené Rezistenci vrací zpátky do svých kolejí. Juchů! Čtyřka se naopak propadá dolů. Nevím, jestli je to tím, že za něj čteme a poprvé mu vidíme do hlavy, nebo prostě má tak opravdu blbě napsanou linku... Co mě však vytáčí a Rothové to NIKDY neodpustím - je konec. Chápu, když se autor vydá tímto drastickým směrem, ovšem jenom tehdy, pokud to má smysl. Pak můžu dupat, vztekat se, ale vím, že to muselo tak být. V Alianci však cítím, že to bylo pouze na efekt, aby si čtenář poplakal a ve výsledku zařval WOW! Účel to splnilo. Řvala jsem a taky jsem zařvala, ale wow to bohužel nebylo. Knihu už pravděpodobně asi znovu neotevřu. Konec, který mě naštval a nezáživný příběh mě od toho bohužel odrazují. Ten úžasný pocit, který jsem měla (a mám vždy) po dočtení Divergence, tady chybí.... celý text
Splněný sen
1993,
Lucy Maud Montgomery
Mojí teorií je, že tato série má slabé a silné díly, přičemž ty silné jsou vždycky liché. 3. díl Anny se vrací do starých kolejí. Nebudu chodit kolem horké kaše a předstírat, že nejsem nadšená z návratu Gilberta. Druhý díl (Anna v Avonlea) byl právě kvůli Gilbertově absenci jemně nezáživný. To, co na sérii miluji, je právě jejich vztah, který se v tomto díle naprosto otevírá světu dokořán. Stejně jako v prvním díle se i tady našla scéna, u které jsem brečela. Smrt jedné postavy mě opravdu silně zasáhla (i přesto, že nepatřila mezi hlavní postavy). Moc krásně zpracovaný díl, který má opět tempo.... celý text
Cesta za velkým snem
1995,
Lucy Maud Montgomery
Druhý díl (sudý - dle mé teorie méně záživná polovina série) se vrací do Avonlea za naši milovanou Annou. Příběh se opravdu zaměřuje na městečko a jeho obyvatele, z druhé části na Zelený dům a rodinu, která v něm žije. Já beru Annu a Gilberta za jeden z nejlepších literárních párů, které kdy byly sepsány. Proto mi Gilbertova absence (párkrát se tam mihne) dost vadí. Ne, že by Anna příběh neutáhla, ale to, co na knize miluji nejvíc, je právě jejich vztah. Nicméně do knihy jsem se nenutila, přesto však liché díly jsou mnohem lepší.... celý text
Forrest Gump
2012,
Winston Groom
"Jsem idijot." Aneb perfektní začátek perfektní knížky. Zprvu jsem se obávala, protože už existující film s Tomem Hanksem je perfektní. Ale teď vidím, že jsem se obávala zbytečně. Kniha je úžasná. To, co na ni asi nejvíce obdivuji, je to, jak je odlišná s filmem. Byla jsem jediná, kdo v knize pořád čekal na scénu, kdy Forrest odhodí z noh šroubky? :-) Čím začít? Kniha je neuvěřitelně vtipná. Při čtení jsem doslova umírala smíchy. Postavy mám radši v knize než ve filmu. Ve filmu kromě Forresta nemám prakticky ráda nikoho. V knize je tomu naopak. Ale aby nebylo té chvály příliš, něco musím také vytknout a to překlad. Sice je dokonalý a opravdu si připadáte, jako byste četli deník opravdového retarda, ale bohužel je to složité na čtení. Jediné interpunkční znaménko, co Forrest zná je tečka. Žádné čárky, žádné otazníky. O pravopisných chybách ani nemluvě. Vím, že to byl účel, ale než jsem se do toho, jak se říká, dostala, tak uběhlo spoustu minut. Na závěr. Přemýšlela jsem mezi 5 a 4 hvězdami. A to kvůli filmu, který je perfektní. Dávám ale 5, protože kniha mě očarovala a ráda si ji přečtu znovu. :-)... celý text
První láska
2002,
Jacqueline Wilson
První láska patřila mezi mé lásky. Když jsem na základce přestala s četbou - protože je trapné číst, když tu máme začínající Youtube, videohry a vše možné - stala se Wilsonová mojí tajnou srdcovkou. Zpětně jsem po sedmi letech knihu vytáhla s tím, že se znova začtu. Šlo to hůře než kdysi, ale stále jsem měla ten připitomělý výraz v obličeji, když jsem společně s hlavní hrdinkou zažívala všemožné trable. Pamatuji si, že některé scény byly pro mě, jako 12 letou holku, hotové 50 SoG. Kluk, co mu jde jen "o to jedno", že některé holky i "zbouchnul" byly pro mě v tomto věku soft popcorno. :D Jacqueline Wilsonová zvládla v této knize skloubit hormony dospívající dívky s nástrahami v lásce i přátelství. A zvládla to bravurně. Jako romantická duše, která věří, že na každou princeznu čeká krásný princ (a ne drak), tak jsem doufala v trochu jiný konec - a proto tvrdě strhávám jednu hvězdičku. Toto nee.... celý text
Jako zažraný YA čtenář jsem kdysi sáhla i po Legendě. Po dočtení mi v hlavě nezbylo nic, co bych si z knihy zapamatovala. Nevím, jestli to bylo postavami, nebo příběhem, ale nic mě na knize nezaujalo, abych po ní sáhla podruhé a změnila názor. Bohužel se Legenda ztratila v mnoha dalších dystopických YA románech.... celý text
Divergence
2012,
Veronica Roth
Divergence byla jedna z knih, která mě vrátila zpátky ke čtení. A za to jí budu do konce života vděčná, i kdyby obsahovala tisíc faktických chyb. To na úvod. I přesto, jak je obsáhlá (vezmu-li v potaz ostatní dystopické YA), nenašla jsem jediný bod, kde by autorka vařila z vody. Postavy byly uvěřitelné a většinou i velice sympatické. Tris mi jako hlavní hrdinka sedla (až na pár výjimek), Čtyřka se rovnou posunul na čestnou příčku mezi "5 Best Male Character". Za to klobouk dolů. Záporné postavy nejsou vyloženě pravé zlo, tudíž se v některých případech můžeme s nimi i ztotožnit. Také palec nahoru. Kniha měla spád, byla napínavá a nenudila. Zpětně po několikátém pročtení už nicméně začínám vidět menší detaily, které mi nedají spát. Jsem snad jediná, kdo se neustále vyptává na tyto otázky??? Kdo řídí vlaky? Kdo staví budovy? Proč strážné ve městě dělají mladí dospělí, které společnost bere doslova jako blázny? Proč se vybírá frakce v 16 - není logické tuto hranici nastavit na 18, kdy už je člověk dospělý (když ne duševně, tak minimálně společensky)? Ale ve výsledku proč ne. Tyto otázky nezkazí výsledný požitek z knihy. Pokud někdo chce začít s YA literaturou, rozhodně doporučuji sáhnout po Divergenci.... celý text
Rezistence
2012,
Veronica Roth
Rezistence pokračuje v podobném tempu jako její předchůdkyně. Je napínavá, akční a plná zvratů. Oproti filmu obsahuje o dost více scén - takže rozhodně plus a důvod, proč po knize sáhnout. Nemůžu se však ubránit dojmu, že autorka vaří z vody. Některé body z Divergence převrátila s tím, že "takhle to nebylo, mělo to tak jen vypadat". Bez spoilerů je těžké blíže objasnit, ale stručně řečeno: scény, které jsem v Divergenci považovala za zdařilé a do děje důležité, jsou nyní převráceny stylem, který mi prostě a jednoduše nevyhovuje (e.g. matka Tris a její úkol). Co se týče postav, přibude nám pár nových hrdinů, kteří mi jsou opravdu sympatičtí. Staří hrdinové jsou zajetí ve známých kolejích. Čtyřka je jako vždy sympaťák a klaďas. Kde je tedy problém? V hlavní hrdince. Tris byla v Divergenci postava, které jste fandili, prožívali s ní vzrušení i dobrodružství. V Rezistenci ji máte chuť akorát proplesknout. Rothová se pustila do detailního popisu mysli dívky, ve které se perou nejrůznější emoce včetně dost hlasitého svědomí. Částečně je na této psychologii vystavěn příběh, bohužel to způsobilo, že se mi hrdinka zprotivila a bylo těžší se do knihy začíst. Nicméně kniha jako celek funguje. Jedná se o důstojné pokračování prvního dílu, ale o stejné kvalitě rozhodně nemůžeme mluvit.... celý text