Avis
přečtené 16
Erebos – Hra, která zabíjí!
2011,
Ursula Poznanski
Po dočtení mám vesměs pozitivní pocity. Bohužel jsem si nekoupil vydání s červeným přebalem, což mě trochu mrzí, jelikož právě ten se mi neskutečně líbí. Kniha naneštěstí nemá pevné desky, to je pro mě menší negativum. Grafici paní Poznanski se dokázali umělecky vyřádit jen na přebalu, uvnitř je kniha na grafiku velmi skoupá (dokonce chybí i seznam kapitol). Co se gramatické stránky týče, to je hrůza. Připomnělo mi to strašlivé časy Harryho Pottera. Je to Sarius bez SARIA! Styďte se, překladatelé. V jednom případě se nám ze Saria dokonce stal i Sauris, což mě upřímně celkem pobavilo. K ději. Všechno začíná nevinně, hlavní postava Nick vidí, jak si ostatní předávají divné balíčky a diví se, že žádný takový nedostal, protože kdykoliv se po škole šířilo nějaké pirátské CD s albem Linkin Park, byl mezi prvními, který ho vlastnil. A takových narážek na reálné skupiny, výrobky, apod., je v knize hodně. Nezáživný úvod se táhne až někam k patnácté stránce, knihu jsem proto na pár týdnů odložil a až po čase se hecnul a dočetl ji. A dalo by se říct, že to stálo i za to. Neskutečně se mi líbí prolínání reálného světa s virtuální realitou světa Erebos, autorka má výjimečně dobře zvládnuté nenásilné, ale zároveň rychlé přepínání světů. Kniha trpí tím, že je napsána pro mladší publikum. Samozřejmě, akce tomu nechybí, napětí také ne, ale přijde mi, jako by si Erebos vzal z thrilleru jen hrubý náčrt, takže dospělý čtenář po dočtení knihy asi moc nezajásá. Popisy jsou, až na některé pasáže ve hře v Erebosu, spíše nezáživné a nedokáží nabudit správnou atmosféru, jdou spíše na úkor příběhu. Dialogy jsou perfektní. Příběh jako takový plyne hezky, nenachytal jsem sám sebe, že bych se nudil (myšleno zhruba po patnácté stránce), dokonce mi ani nevadilo, že ke konci jsme se s Nickem nacházeli jen v reálném světě, jak tu někteří píší. Naopak. Krásně to do sebe zapadlo a umocnilo to předposlední kapitolu, kdy jsme se do virtuální reality opět krátce, a naposled, vrátili. Předposlední kapitola hraje hodně na emoce. A nepůsobí to ani nijak trapně. Za tuto pasáž bychom měli autorce pogratulovat, povedla se jí. Poslední kapitola ale je naprosto zbytečná a snaží se dokončit lovestory mezi Nickem a Emily, už je to ale zbytečná nadstavba a působí nuceně. Utnout to s předchozí kapitolou by působilo lépe. Postav bylo na můj vkus až příliš moc, míchala se mi jména, někdy jsem se v nich i ztrácel. Bez některých by se kniha určitě obešla a nebylo by to na ní ani znát. Nick je velmi sympatický hlavní hrdina, konečně to není neschopný budižkničemu. Emily je nijaká, spíše mi připadá, že byla dosazena jen proto, aby v příběhu byla i nějaká lovestory, která ale i tak stojí spíše v pozadí. Škoda, že se Victor objevil až ve druhé třetině příběhu. Jeho jsem si totiž oblíbil téměř okamžitě. Byl příjemným oživením a asi nejvýraznější komediální složkou celé knihy. Po dočtení budete hledat na internetu nějakou RPG hru, která by byla podobná té v knize, takže jako prevenci proti závislosti na počítačových hrách to rozhodně nedoporučuji. Celkově bych hodnotil slabými čtyřmi hvězdičkami, takže v přepočtu asi nějakých 75 až 80 %.... celý text
